o cem se mezi mamami nemluvi
in ,

O čem se mezi mámami nemluví

Stres. Slovo často skloňované ve všech pádech. Odevšad se na nás valí nespočet návodů, jak se stresu vyhnout, jak s ním bojovat. Často jsme ve stresu už jen z toho, jak moc se o něm mluví.

S jednou životní situací si však stres obvykle nespojujeme…

Narození zdravého miminka je vnímáno jako veskrze pozitivní událost. Poslední týdny těhotenství se nastávající maminky nemohou dočkat okamžiku, až budou svoje maličké držet v náruči. Když se tak konečně stane, je zapomenuta bolest porodu, veškeré těžkosti spojené s příchodem miminka na svět. Čerstvá maminka ví, že má všechny důvody ke štěstí. Má svoje milované děťátko. Měla by být šťastná a spokojená, měla by ke svému novorozenému potomkovi cítit lásku. A ano, je spokojená, miminko je středobodem jejího života. Přesto očekávaný pocit štěstí není tak krystalicky čistý, jak by měl být.

O čem se mezi mámami nemluví…

Všechno je zdánlivě v pořádku, miminko prospívá a má se čile k světu, přicházejí však chvilky, kdy má maminka pocit, že se jí věci vymykají z rukou. Možná někdy cítí nával vzteku. Místo toho, aby plačící děťátko utěšila, okřikne ho. Později si to vyčítá. A pak, po probdělé noci, v krátké chvíli šílenství, dostane chuť ječícím tvorečkem pořádně zatřást. Umlčet ho. Ví, že to je špatné, a bojí se sama sebe. Svých myšlenek. Maminka prožívá pocity, o nichž se běžně nemluví. Není to nic, o čem by si povídala s ostatními maminkami, se kterými chodí na kávu či na procházku. Stydí se o tom mluvit i s partnerem. Zeptat se svojí matky většinou nemůže, protože se nechce vystavit nevyžádané kritice.

Točí se v bludném kruhu. Miluje svoje miminko, ale zároveň má někdy sto chutí sebrat se a utéct z domova ke svému dřívějšímu bezdětnému životu.

Přitom zažívá pocity, jež jsou zcela přirozené. Změna životního stylu, jakým je narození potomka, je sama o sobě stresorem. Žena, která byla zvyklá spát sedm nebo osm hodin denně, která měla čas na svoje zájmy a aktivity, se stává „otrokem“ malého tvorečka. To, že mu svůj život podřídila dobrovolně, ještě neznamená, že tuto obrovskou změnu musí zvládnout bez mrknutí oka.

Dalším faktorem, který přispívá do mozaiky celkového obrazu, jsou hormony. Stejně tak, jako bylo těhotenství jiným stavem, je z hlediska hormonálních hladin v organismu jiným stavem i šestinedělí a laktace. Ne nadarmo byla dříve nedělka umístěna „do kúta“, čili do klidné části domu, oddělena od zbytku domácnosti. Tam byla celou dobu i s miminkem, pečovaly o ni ženy z celé širší rodiny a na starosti měla pouze sebe a svoje dítě. Nemusela hned po porodu (či dnes po návratu z porodnice) vpadnout do kolotoče každodenních povinností.

Naopak, šestinedělí bylo časem jakéhosi hájení.

Dnešní životní styl naproti tomu od nás vyžaduje plný výkon. Snad žádná maminka si nemůže dovolit polehávat šest týdnů v posteli a ladit si mysl pohledem na „hezké obrázky“ (v kútě bývala nedělka oddělena vyšívanou plachtou, zvanou kútnice, dnes bychom mohly místo vyšívané plachty koukat třeba na zamilované seriály nebo si číst oddechovou literaturu). Jsme tlačeny společností i mediálním obrazem dokonalé šťastné rodinky k tomu, abychom co nejdříve po narození potomka byly zpět na své předtěhotenské váze, abychom byly krásné, usměvavé a zářivé.

V časopisech a na internetu vidíme fotky celebrit, které se už pár dnů po porodu vracejí do společnosti, krásnější a štíhlejší než kdy předtím. Jsme konfrontovány se svou vlastní nedostatečností. Cítíme se vinny, že nejsme dost šťastné. A pak jednou nad ránem, když podesáté vstáváme k miminku, které trápí kolika, nezvládneme přetlak vlastních emocí a zase je tu ta strašná touha malým tvorečkem třást, dokud nezmlkne…

Jak z toho ven? Zkušenosti maminek, které úspěšně přežily miminkovské období svých dětí, jsou následující:

Nesnažte se být dokonalá!

Dokonalost neexistuje. Dovolte si být normální chybující lidskou bytostí. Neklaďte si příliš vysoké nároky. Stačí, když je miminko nakrmené, oblečené v suchém a relativně čistém oblečení. Novorozenci je jedno, zda má oblečky pečlivě vyžehlené a zda mu dupačky ladí ke kabátku. Neocení nablýskanou domácnost, zato ocení příčetnou mámu, která si místo pobíhání s luxem a prachovkou raději lehne a odpočine.

Stanovte si priority. Prioritou číslo jedna je přežít. Vytřená podlaha je až na spodní příčce žebříčku hodnot. Shazovat poporodní tukové prstence kolem pasu také můžete jindy. V prvních týdnech po narození miminka především dbejte na kvalitní a vyváženou stravu a hlavně využívejte chvilky, kdy děťátko spí, abyste si také dopřála krátký osvěžující spánek.

Mluvte o tom, co cítíte

Už dávná lidová moudrost praví, že sdílená starost je poloviční starost. Máte všeho až nad hlavu? Pocity ve vás vřou jak voda pod pokličkou hrnce? Ventilujte páru. Pusťte emoce ven. Mluvte. Řekněte partnerovi, jak se cítíte a co prožíváte. Svěřte se dobré kamarádce. Najděte si spřízněnou duši třeba v internetové komunitě. Nebo si aspoň založte deníček a všechny svoje stesky, starosti a bolesti pusťte na papír (či do počítačového souboru). Uleví se vám.

Mějte se ráda

Nosila jste pod srdcem miminko a dala jste mu život. Už to samo o sobě je důvod k hrdosti. A určitě to není jediná věc, za kterou můžete mít sama sebe ráda. Znovu si zopakujme, že nemusíte být dokonalá. Však také milovat dokonalého člověka by bylo k zbláznění. Mějte se ráda přesně taková, jaká jste. Zkuste si napsat seznam aspoň deseti dobrých vlastností, jimiž oplýváte. A tentokrát nepište do druhého sloupečku ty špatné. Soustřeďte se na pozitiva. Když vám schází nápady, zeptejte se těch, kteří vás mají rádi. Možná vás překvapí, kolik kladných věcí se sama o sobě dozvíte.

Požádejte o pomoc

Až se bude točit nový filmový trhák „Superžena“, nemusíte v něm hrát hlavní roli. Vzpomeňte si na nedělku „v kútě“. Nestyďte se a řekněte, co potřebujete. Kamarádka chce přijít na návštěvu podívat se na miminko? Dobrá, ať přijde, a při té příležitosti může s sebou donést něco dobrého (nenadýmavého) k obědu. Nebo vám může během povídání vyžehlit prádlo.

Že úplně nejlépe nevycházíte se svojí tchyní? Pokud je ochotná vzít miminko v kočárku na procházku, spolkněte hrdost a dohodněte se s ní na pravidelném „venčení“. Tchyně si užije miminka a vy můžete zalézt do postele a dospat probdělou noc. Domluvte se s partnerem, jak si rozdělíte péči o domácnost. Krátkodobě, dokud se vy i miminko nezaběhnete v novém režimu, může většinu domácích prací zastat tatínek miminka.

Udělejte pro sebe něco hezkého

Sama nejlépe víte, co vás opravdu potěší. Pro někoho to může být hodina v zamčené koupelně, ticho, klid a voňavá pěna ve vaně. Pro jinou může být radostným zážitkem třeba návštěva oblíbené kavárny a chvilka nerušeného povídání s kamarádkou. Ať už vám prozáří den tabulka čokolády nebo procházka v přírodě, buďte občas sobecká a rozmazlujte se. Kromě toho, že jste máma, jste pořád ještě člověk a žena. Máte zodpovědnou práci, která vyžaduje vaše nasazení čtyřiadvacet hodin sedm dnů v týdnu. Tak se pravidelně odměňujte. Zasloužíte si to.

Transformujte negativní emoce

Křičte, zpívejte, tančete, cvičte, běhejte, skákejte, házejte barvy na plátno či slova na papír. Vezměte všechen vztek, pocity viny a selhání, frustraci, hněv, bezmoc a zoufalství. Použijte jejich energii a kreativně se vyjádřete. Pokud máte tolerantní sousedy nebo žijete na samotě, můžete křičet, skákat a dupat (miminko před tímto rituálem raději dejte do kočárku a pošlete s tatínkem či babičkou na čerstvý vzduch). Vzpomeňte si na svoje dětství a zájmové kroužky v lidové škole umění. Vraťte se ke kořenům. Sochejte, ohánějte se dlátem nebo cákejte temperovými barvami. Drnkejte na kytaru. Citlivé duše mohou psát básně. Sportovkyně si pořídí boxovací pytel. Najděte způsob, jak svoje emoce přeměnit v aktivitu.

Snažte se trávit nějaký čas ve společnosti dospělých lidí

Vaše miminko je to nejkrásnější a nejúžasnější stvoření na světě. Mateřství vás naplňuje. To je naprosto v pořádku. Ale ani s nejúžasnějším člověkem na světě nemůžete být pořád. Sem tam je dobré vytěsnit z mozku mléko, plenky a prdíky a v celých větách se rozhovořit třeba o kultuře, politice, globálním oteplování, světovém míru… anebo o mužích, bývalých kolegyních z práce, jarních módních trendech a nečekaných dějových zvratech oblíbeného televizního seriálu. Věřte, že až vaše dítě trochu povyroste, ocení, že se umíte vyjadřovat ve složitějších větných útvarech, než jsou citoslovce. A vy sama se budete cítit lépe, když si občas připomenete, že mateřství je možná ta nejdůležitější, nikoliv však jediná role ve vašem životě.

Praktické tipy, co dělat, když vás oslepuje vzek:

Přestože nezanedbáváme prevenci a snažíme se vyhnout tomu, aby papiňák zvaný agresivita vybuchl, může se stát, že v nás vřeštící potomek vyvolává prudkou touhu použít porcovací nůž. Co dělat, abychom se vyhnuly kariéře Jacka Rozparovače v kojicí podprsence?

  1. Odejděte. Položte pobrekávající děťátko na bezpečné místo (postýlka je ideální, ale v nouzi stačí dečka na zemi či koberec) a jděte do vedlejší místnosti. Místo miminka zbijte třeba polštář, to vám krátkodobě pomůže ventilovat vztek. Nebo počítejte do deseti. Plačte. Dýchejte zhluboka. Děťátko bez vás pět minut vydrží a vy se stihnete uklidnit aspoň natolik, abyste se svým počínáním nedostala do hlavních televizních zpráv.
  2. Rozvíjejte empatii. Představte si sama sebe na místě svého miminka. Bolí ho zoubek? A co děláte vy, když vám zubař šťourá svými nástroji jen kousek od zaníceného nervu? Trápí ho bolení bříška? A vzpomínáte si, jak jste byla nerudná při střevní chřipce nebo kocovině? Váš potomek je rozmrzelý z únavy? A vy jste snad krátce po probuzení jako sluníčko? Nezapomeňte, že kojenec má jen velmi omezený repertoár vyjadřovacích prostředků. Nelibost umí dát najevo pouze pláčem. Nepláče proto, aby vám zajistil jednosměrný lístek do Bohnic. Pláče proto, že neumí jinak dát najevo, že ho něco trápí.
  3. Nechte vstoupit zloděje do prázdného domu. To je účinná meditační technika, jak se vyhnout hněvu. Prostě sledujte svoje emoce a nic k nim nepřidávejte. Zloděj, jenž nemá co ukrást, nemá důvod setrvávat ve vašem příbytku. Hněv, který není ničím přiživován, brzy odezní. Možná to zní legračně, ale zkuste to. Když to funguje u tibetských mnichů, proč by to nemělo fungovat i u vás?
  4. Kupte si ucpávky do uší. Primitivní, leč účinná rada. Hluk je jedním z největších stresorů. Nadměrný hluk může dokonce i zabít. Dětský křik někdy dosahuje podobné hladiny decibelů jako sbíječka. Ucpávky do uší potlumí vřískot miminka alespoň na úroveň, kdy nebudete mít dojem, že vám každou chvíli exploduje lebka a mozek vám vyteče nosními dírkami ven. Ucpávky by neměly primárně sloužit k tomu, abyste se zamkla ve vedlejším pokoji a užívala si božského ticha, ale spíše abyste mohla plačící miminko chovat v náruči anebo uspávat ve své těsné blízkosti.

novorozenec


Slovo odborníka

Mgr. Michaela Mrowetz, klinická psycholožka, která se věnuje problematice porodní péče o matku a dítě:

„Stres prožívaný s mateřstvím je velmi obvyklá reakce. Hormonální hladiny po porodu jsou rozkolísané, nicméně oxytocin – hormon lásky a mazlení – a prolaktin – hormon hnízdění – pomáhají ženám složitou situaci, kterou je navázání se na miminko a rozpoznávání jeho potřeb, zvládnout. Čím dříve se novopečená maminka na své právě narozené miminko naladí, tím bude mít k němu snazší cestu. Stres pramení často z nevyspání a právě ihned po porodu a následujících několik dní se maminka na potřeby miminka ladí a přehazují se jí ‚výhybky‘ v mozku, kdy se orientuje jenom na péči o dítě. Je důležité si tuto prioritu uvědomit a nechat se jí vést. Tím se také sníží míra stresu, ohrožující čerstvou maminku. Není důležité vypadat bezchybně jako hvězdy v médiích absolvující dva týdny po porodu večírky. Důležité je cítit se dobře. A pokud čerstvou maminku přece jenom popadne vztek, že nerozumí tomu, proč její miminko pláče, je velmi důležité tento vztek ovládnout a vypustit jej. Je-li neklidná matka, je neklidné i dítě a kolečko stresu se roztáčí.

Jiřina Prekopová, dětská psycholožka a známá propagátorka metody pevného objetí, k této problematice říká, že porod je vývojové trauma (tedy stres), které má být léčeno a překonáno kontaktem matky s dítětem. Je-li dítě separováno od matky, dochází k retraumatizaci, čímž se stres ještě násobí!

Nepřerušený kontakt maminky a miminka je tedy nejlepší prevencí a zároveň i lékem na poporodní stres.
Maminky by měly vědět, že je normální být vzteklá na dítě, není však normální jím třást. Je důležité hledat způsoby, jak vztek vyventilovat, avšak bezpečně pro vaše dítě i pro vás.“

Raná podpora bondingu jako prevence stresu:

Anglické slovo bonding znamená v překladu lepení nebo připoutání. V kontextu tvorby emocionálního vztahu dítěte a maminky po porodu je to podpora budování základů emočních vazeb mezi maminkou a dítětem.

V sedmdesátých letech minulého století si američtí pediatři Kennel a Klaus začali všímat toho, že děti matek, které měly nerušený kontakt po porodu, se projevují trochu jinak. Začali zkoumat tento fakt a došli k závěru, že matky, které měly možnost být nerušeně po porodu se svým děťátkem, se chovaly trpělivěji, déle s dítětem vyhledávaly oční kontakt a ještě rok po porodu reagovaly rychleji a ochotněji na potřeby dítěte.

Pozor na tzv. syndrom třeseného dítěte (shaken baby syndrome)!

Prudké třesení či cloumání dítětem může mít za následek poškození mozku, paralýzu, epileptické záchvaty, ztrátu sluchu, nebo dokonce smrt. Může způsobit krvácení do mozku či v okolí očí s následkem slepoty. Dětská hlava a krk jsou mimořádně zranitelné právě proto, že hlava je v poměru k tělu velká (cca 25 % celkové hmotnosti těla). Dětský mozek a cévy jsou navíc velmi křehké a třesení, škubání a prudké trhání způsobí hyperflexi nebo hyperextenzi krčních svalů s vážnými následky.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře