in , , ,

Jak dětem vyjádřit lásku?

Dítě by mělo vědět, jak nám na něm záleží

Bezpodmínečně milovat znamená milovat svoje dítě i tehdy, když se nechová podle našich představ.

Milujeme je. Jsou naše. Dali bychom jim všechno na světě, jen aby byly šťastné. Všechno co děláme, děláme z lásky k nim. Děti a rodičovská láska. Jaká má být? Je vůbec možné, aby bylo lásky příliš? Dítě potřebuje slyšet: Miluju tě, ale často slova nestačí.

Umíme dětem projevit lásku i na venek? Jaké jsou vhodné a nevhodné projevy lásky?

Milovat bez podmínek je náročné. Znamená to, že přijmeme dítě bez výhrad, takové jaké je:

Milujeme ho, i když má křivý nos, pihy či velké uši.
Milujeme ho, i když nedokáže hrát na housle.
Milujeme ho, i když dostal pětku z matiky.
Milujeme ho, i když rozbilo vzácnou vázu a počmáralo stěnu.

Když unavené z celodenního dovádění usnou, skloníme se nad jejich nevinnými tvářičkami, abychom je obdařili polibkem. Narovnáme jim peřinku a srdce se nám naplní radostí. Tehdy zapomínáme na všechno, čím nás dnes naštvali. Taková má být rodičovská láska – bez podmínek.

Milovat dítě očima

Jistě jste i vy potkali člověka, se kterým se vám nekomunikovalo dobře. Nedíval se vám do očí, neusmál se a vy jste měli pocit, jako byste ho obírali o vzácný čas. Nepůsobil dobrým dojmem, a tak si vysloužil nálepku – nesympatický. Vidíte, jaký rozhodující může být oční kontakt – přímý pohled do očí druhé osoby? Ruku na srdce.

Vzpomeňte si, kdy se vy nejčastěji díváte dětem do očí?

… když jim chcete po sté připomenout, aby si obuly pantofle,
… když jim chcete přikázat, aby vynesly odpadkový koš,
… když jim vynadáte, protože se s mladším sourozencem opět hašteří o pastelky,
… když je upozorňujete, aby se domů vrátily v dohodnutý čas.

Příkazy, zákazy, napomenutí, pokyny, výčitky. Pohled do očí jako nástroj vyjadřování negativních pocitů není pohledem milujícího rodiče. U malých dětí se může zdát, že takový postup přináší ovoce. Děti rodiče poslechnou, protože se bojí. Tato fáze poslušnosti je však jen dočasná. S nástupem dospívání se strach mění na hněv, odmítání, depresi.

Očima lze vyjádřit to, co nejsme schopni říci slovy, očima lze vyjádři to, co děti tak velmi potřebují slyšet: “Miluju tě. Věřím ti. “I když vám občas vyletí z úst slova, která byste nejraději vzali zpět, oči mohou napravit nebo alespoň zmírnit váš slovní výbuch. Dítě možná zapomene na to, co jste mu řekli, spíše si zapamatuje váš “přijímající” pohled.

“Bohužel, mnozí rodiče se snaží dělat pro vlastní děti tolik věcí, a přitom na ně zapomínají hledět.” (Marianna Pacucciová)

Milovat dítě dotykem

Matka by měla od narození dítěte jemně reagovat na jeho potřeby a také je naplňovat. Jednou ze základních potřeb je těsný tělesný kontakt. Mnoho studií už poukázalo na pozitivní vliv nošení dětí v šátku, masáží, kojení či plavání kojenců.

Je dobré, že dnešní matky se nebojí těchto nových trendů a uvědomují si jejich pozitivní účinky. Dokud je dítě malé, dostává se mu poměrně hodně pozornosti. Jsme okouzleni malými ručkami, nosíkem, nožkami … Jak miminko roste, tělesných projevů ubývá. Jaksi nás přestává fascinovat jeho tělíčko, které najednou vyrostlo z kolébky.

Podle jistého průzkumu děti nejčastěji pocítí dotek rodiče při převlékání, usazení na židli a do autosedačky. Den však nabízí mnohem více příležitostí k vyjádření lásky, nemyslíte? Nejde zastavit čas, ale když přibrzdí naše životní tempo, objevíme mnohem více příležitostí, kdy dítě potřebuje být obdařeno naším dotykem.

V potřebě množství tělesného kontaktu nejsou rozdíly mezi chlapci a dívkami

Nejsnáze se však chlapcům projevuje cit tělesným kontaktem ve věku 12 – 18 měsíců. Potom projevy ubývají. Jednou z příčin je mylná představa rodiče, že chlapec bude zženštilý nebo již takové projevy nepotřebuje. Ve starším věku se rodičům může dokonce zdát, že chlapec odmítá jakýkoliv tělesný kontakt, hlavně před svými kamarády.

Ale i dospívající syn doteky potřebuje, mění se jen jejich povaha. Už se mu nelíbí polibek, hlazení, mazlení. Potřebuje něco chlapského – hravé zápasení, žertovné šťouchnutí, kamarádské poplácání, chlapské objetí.

Dívky ve věku 7 – 8 let nedávají tak výrazně najevo svou nenaplněnost citových potřeb. V období před pubertou se může dokonce zdát, že dívka nemá žádný problém. Vnitřně však může velmi trpět, pokud se necítí milované. Naopak, chlapci, pokud citově trpí, dokážou svou nespokojenost projevit hned.

Křivka potřeby tělesného kontaktu u chlapců s narůstajícím věkem klesá. U dívek stoupá vzhůru a svůj vrchol dosáhne ve věku 11 let. Je to věk, kdy dívka zoufale potřebuje cítit, že je milovaná. Projevy lásky očekává hlavně od otce. Jde o důležitý mezník ve vývoji dívek – přípravu na dospívání. Otec hraje důležitou roli při dvou nejdůležitějších aspektech dospívání – při formování představy o sobě a sexuální identitě.

Milovat dítě pozorností

Rodiče často z pocitu viny, zahrnují děti materiální pozorností. Jistěže je dobré dítě občas odměnit nějakým dárkem. Nicméně jakékoliv materiální dary, kterými chtějí rodiče vynahradit svou nepřítomnost, nemohou nahradit upřímný zájem o potřeby dítěte.

Potřebuje mnohem více – naši soustředěnou pozornost. Věnovat dítěti soustředěnou pozornost je o to těžší, protože dítě se většinou dožaduje naší pozornosti ve chvíli, kdy nám to nejméně vyhovuje. Musíme vyvěsit prádlo, právě mícháme těsto, vysáváme … Věnovat pozornost dítěti bychom měli ve chvíli, kdy to potřebuje, a ne, když máme čas. Neboť ten nemáme většinou nikdy. Vždy se najde něco, co ještě musíme udělat.

Časté odmítání vede k úzkostlivým stavům, kdy dítě začíná v rodině cítit, že vždy je něco důležitější než ono samo.

Odborníci se ve své praxi setkávají s jednou zvláštností. Existuje skupina dětí, zejména dívek, které na nedostatek pozornosti reagují vyzývavým chováním. Jsou afektované, vyzývavé, dotěrné k vrstevníkům i učitelem.

Pokud vám situace skutečně nedovoluje věnovat pozornost dítěti, dejte mu najevo očima nebo dotykem, že ačkoli se mu nyní nemůžete věnovat, stále je pro vás důležité.

Pohlazení očima či rukama nás moc nestojí. Soustředit se na to, co nám dítě říká, věnovat mu pozornost, to už vyžaduje čas a energii. Musíme se vzdát činností, které bychom dělali raději, ale investice do vlastních dětí je tím nejlepším vkladem do jejich budoucnosti.

Soustředěná pozornost, přestože je náročná na čas a důslednost, je nejmocnějším prostředkem naplnění citových potřeb dětí.

Nevhodná láska

Všichni toužíme po lásce. Být milován je přirozenou touhou člověka. Ve snaze učinit naše děti šťastnými zapomínáme, že i projevy lásky mají své hranice. Jen málokteří rodiče si dokáží přiznat, že svou nevhodnou láskou dítěti ublížili. Nechápou, proč se jim dítě vymklo z rukou. Vždyť mu dali tolik lásky.

Láska, která nenaplňuje citové potřeby dítěte a oslabuje jeho sebedůvěru, podporuje jeho závislost na rodičích a je nevhodná.

U malého dítěte je závislost na rodičích samozřejmostí. Je zcela odkázané na jejich péči. S přibývajícími léty by však měla zmenšovat. Dítě postupně přichází do kontaktu s jinými osobami, seznamuje se s okolním světem, vytváří si vlastní mínění o světě kolem sebe, učí se odpovědnosti. Nezapomínejme, že i dítě má právo být nespokojené, má právo říct, pokud se mu něco nelíbí, pokud mu něco vadí.

Vyžadování slepé poslušnosti a zneužíváním rodičovské autority se u dítěte postupně vytváří závislost na rodičích. Dítě vyrůstající v takovém prostředí se stává nepřiměřeně poddajné, nenaučí se čelit problémům a v dospělosti se snadno stane kořistí silných osobností. Jiným důsledkem “přivlastňovací lásky” je vzepření se rodičovské autoritě a neochota přijímat jakékoliv rodičovské pokyny.

Pokud jste dnes na své dítě “pozapomněli”, máte šanci to napravit:

  • Přečtěte si spolu obrázkovou knihu a hlaďte ho po vláskách.
  • Během procházky držte dítě za ruku.
  • Chyťte dceru kolem ramen a vezměte ji s sebou na nákup.
  • Za dobrou známku dítě pochvalte a nezapomeňte mu říci, že jste na něj pyšní. Přidejte i úsměv a polibek na čelo.
  • Při oblékání čepice se dívejte dítěti do očí a nakonec ho pohlaďte po tvářích.
  • Udělejte si volný den, který strávíte pouze s dětmi – v kině, zimními radovánkami, návštěvou plovárny či sledováním pohádek. Den můžete uzavřít rodinnou večeří v restauraci. (Ostatně takový volný den jistě dobře padne i vám!)
Autorka: MONIKA PETREJE, Spolupráce s MAMAAJA.SK

 

Komentáře

Leave a Reply

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře