Co vše se dítě v prvním roce naučí a co v jakém měsíci umí?

V prvním roce života prochází dítě nejsložitějším a nejrychlejším vývojem po všech stránkách. Je tedy vhodné, aby rodiče věděli, jak své děťátko vhodně stimulovat, aby se vyvíjelo zdravě a spokojeně.

Náš přehled toho, co se v prvních 12 měsících života malého člověka děje, nabízí kromě podrobností o psychomotorickém vývoji miminka také spoustu nápadů na činnosti, které lze s dětmi provádět (včetně masáží, domácího „plavání“ apod.). Najdete zde i spoustu veselých říkanek, kterými můžete činnosti s děťátkem doprovodit, či informace o hračkách vhodných pro jednotlivá vývojová období.

Koukněte se také jaká  má být optimální váha a výška dítěte od novorozence do 4 let věku dítěte. Kalkulačka na výpočet optimální váhy a výšky ZDE

1. měsíc života dítěte

Narození dítěte je nejpřirozenější věcí na světě, ale ne tou nejsnadnější. Nové zážitky na tomto světě zprostředkovává děťátku celé jeho tělo. Přechod z ohraničeného bezpečí v matčině těle do volného prostoru představuje náhlou a prudkou změnu – dítě potřebuje čas na to, aby si zvyklo. Jde o poporodní adaptaci novorozence. Při vstupu do nového světa čerstvě narozenému děťátku prospěje, když je položeno na břicho matky, která ho obejme.

Novorozeně hned po porodu rozezná podle hlasu svoji matku i ostatní blízké osoby. Do 10 dnů se mu ze středního ucha vstřebá plodová voda. Do té doby vnímá okolní svět tlumeně, nicméně ostré zvuky mu vadí.

Jen pár minut po narození si dítě pozorně prohlíží osoby a věci kolem sebe, od začátku vnímá barvy i tvary. Nejlépe vidí na vzdálenost 18–40 cm (jinak jen nejasně). Vidění však ještě není uzpůsobeno skutečnosti a miminko vidí věci opačně, tzv. vzhůru nohama. Až postupem času se mozek učí otáčet věci a předměty, na které se dítě dívá. Nedokáže ještě aktivně sledovat objekt, který ho zaujal. To souvisí s nezralostí očních pohybů a prostorového vnímání. Schopnost vidění je získaná funkce, a proto má velký význam podporování jeho rozvoje.

Mozek dítěte je při narození plně vyvinut, nervové buňky se již netvoří, ale rozrůstají se a vytvářejí nová a nová propojení. Právě po porodu se stimulují spoje zaznamenávající a řídící pohyb. Zkušenosti, které dítě sbíralo už v matčině břiše, se znásobují – a právě tyto nové zkušenosti podněcují v mozku vznik nových spojů mezi nervovými buňkami.

Období bezprostředně po porodu je časem prvního seznámení s matkou a navazování vzájemného vztahu.

Novorozenecké období a chování děťátka

Novorozenecké období trvá prvních 28 dnů po přestřihnutí pupeční šňůry. Jak již bylo řečeno, je to doba adaptace dítěte na svět. Chování novorozence a jeho reakce probíhají na základě reflexů a vrozených instinktů. Toto chování má několik společných znaků:

  • Přirozený biorytmus je charakteristický krátkými časovými úseky bdění, které jsou vyplňovány aktivitou související s uspokojováním biologických potřeb.
  • Novorozenec disponuje několika reflexy s různým významem:
    – reflexy zajišťující přežití – hledací a sací reflex – pomáhají v počáteční orientaci a adaptaci a jsou také odrazovým můstkem k dalšímu vývoji dítěte;
    – reflexy, které slouží jako kontrola správného vývoje – Moroův reflex, reflex udržování rovnováhy, úchopový reflex, reflexní vybavení plaveckých pohybů, reflex plazení, reflex chůze atd.
  • K vrozeným vzorcům chování patří snaha vnímat svoje okolí a také reagovat křikem, který je signálem stavu děťátka a jeho potřeby. Je to důležitý prvek sociální interakce a umožňuje dítěti určitým způsobem ovládat svoje sociální okolí. Už v tomto věku je pláč do jisté míry diferencovaný a nese určité poselství – křik z hladu je jiný než křik z bolesti. Miminko nekřičí, aby přivolalo matku, ale když matka na jeho křik reaguje, tak si to dítě zapamatuje a naučí se pláčem upoutat matčinu pozornost.
  • Vývoj dítěte je závislý na přísunu vhodných a přiměřených podnětů. Zdrojem podnětů, na které je dítě odkázané, je ve většině případů matka. Stimulace však znamená vzájemnou interakci, právě ta je důležitá. Každé děťátko je jiné a jedinečné, proto i podněty, které je zaujmou, se různí. Některé podněty dítě ignoruje nebo aktivně odmítá, na jiné radostně reaguje.

Co je podstatné ve výchově v 1. měsíci života?

Hlavním úkolem je zprostředkovat dítěti kontakt s okolním světem. Názor, že dítě není možné vychovávat, že jakákoli výchova je zbytečným přetěžováním dítěte, je nesprávný. Každá matka podvědomě vychovává svoje dítě už tím, že se o něj stará a uspokojuje jeho základní potřeby. Pravidelné krmení, koupání, přebalování, pochování – to vše obsahuje mnoho výchovných podnětů. Velice důležitý je způsob, jakým to matka dělá, protože tím vytváří vztah svého děťátka k těmto úkonům. Zároveň má možnost poskytovat mu mnoho zrakových, sluchových, hmatových a emocionálních podnětů.

Základem je tedy rozvíjet smysly. Dodržujeme při tom tři zásady:

  • 1. dítě zásobujeme přiměřeným množstvím vhodných smyslových podnětů různého druhu,
  • 2. podporujeme některé speciální schopnosti zraku a sluchu – učíme dítě fixovat předměty zrakem a sledovat je aspoň na krátkou vzdálenost a také poslouchat určité zvuky,
  • 3. umožňujeme dítěti poznat, že podněty cosi oznamují, na něco upozorňují a něco znamenají.

Rodiče mají tendenci spíše miminko předměty a podněty zahlcovat než ho ponechat málo stimulované, což také není dobré. Podněty dítěti dáváme, jen když je v bdělém stavu a určitým způsobem reaguje. Když častěji uhýbá zrakem, odvrací hlavu, zavírá oči či projevuje neochotu, je třeba nabídnout mu jiný podnět nebo se stimulací přestat a dopřát mu odpočinek.

Pozor! Všechny podněty, které děťátku v 1. měsíci života poskytujeme, musíme dávkovat jemně a pozvolna. Pokud se hračka objeví náhle a prudce, může to u dítěte vyvolat leknutí, strach a křik. Také prudké pohyby, rychlé přebalování či hrubé uchopení vyvolávají negativní citové reakce. Právě novorozenec potřebuje něžné a opatrné zacházení a odpovídající stimulaci.

2. měsíc života dítěte

Dovednosti dítěte ve druhém měsíci života

POHYB

  • dítě v omezené míře kontroluje pohyby rukou a nohou
  • chvíli udrží malý předmět
  • několik vteřin dokáže mít hlavu nad podložkou
  • mnohem lépe ovládá krk – částečně udrží váhu hlavy
  • postupně mizí jednotlivé reflexy – Moroův i uchopovací

KOORDINACE

  • dlaně jsou většinou otevřené a prsty jsou ohebnější
  • dítě sleduje svoje prsty, hraje si s rukama
  • natahuje se za malou hračkou a snaží se ji uchopit, ale nedaří se mu přesně ji trefit

ŘEČ

  • když je spokojené, vydává vrnivé zvuky (podobají se samohláskám) a brouká
  • uklidní se a vrní, když ho někdo vezme do náruče
  • pohybuje očima a hledá aktivně zdroj zvuku – hlavně známé zvuky a hlasy
  • pozoruje gesta a řeč lidí – někdy to vypadá, jako by odpovídalo a vedlo dialog s hovořícím
  • náladu vyjadřuje pohyby rukou a nohou

UČENÍ

  • přesněji zaměřuje pohled a dokáže sledovat předmět očima, i na krátkou vzdálenost
  • rádo poslouchá hudbu a uklidňují ho zvuky v pozadí (hluk pračky, motor auta)
  • projeví osobitým způsobem nadšení nad činností, kterou umí a ví o ní, že bude následovat
  • rozlišuje hlasy lidí i chutě a vůně

SOCIÁLNÍ A CITOVÝ ŽIVOT

  • umí se usmát a také dokáže úsměv opětovat
  • má radost z pozornosti jiných a dovede si ji získat
  • během dne zůstává vzhůru mnohem déle a v noci se méně často budí; výjimečně děti už prospí celou noc

Tipy na činnosti s dítětem

Pro dítě je velmi důležité, aby se naučilo svojí vůlí ovládat pohyby hlavy a dokázalo ji udržet vzpřímenou ve všech polohách – na zádech, na bříšku, vleže na předloktí…

1. Otáčení hlavy za hračkou.
Děťátko leží na zádech, ukážeme mu hračku a pohybujeme jí nad dítětem ve vzdálenosti od obličeje asi 40 cm, aby ji mohlo sledovat pohybem očí a hlavy doprava a doleva. Dáváme pozor na to, aby dítě otáčelo hlavu ze střední polohy – to znamená, že pokud má dítě ve zvyku mít hlavičku otočenou na jednu stranu (např. doprava), otočíme mu ji na střed a hračkou ho lákáme, aby ji otočilo doleva. Pokud je hlavička výrazně častěji držena na jednu stranu, je to důvod k návštěvě fyzioterapeuta.

2. Držení hlavy při chůzi.
Při nošení děťátku podepíráme hlavičku stále méně a méně. Když leží na bříšku přes naše předloktí, vysouváme děťátko postupně tak, že mu hlavička stále více přečnívá přes předloktí (ve 3. měsíci života už může přečnívat úplně). Dáváme pozor, aby dítě hlavu nezaklánělo.

3. Uchopování předmětů do rukou.
Děťátku vkládáme do rukou naše prsty a různé předměty – chrastítko, provázek, hadičku, igelit, papír apod. Předměty nabízíme střídavě do pravé a levé ručky. Je třeba dávat miminku předmět tak, aby ho mohlo snadno uchopit, a pamatovat na to, že nacvičujeme s děťátkem uchopování a pouštění předmětu, ne dlouhodobé držení.

4. Hra s hrazdičkou.
Na hrazdičku zavěsíme hračky asi ve vzdálenosti 15 cm nad hrudníkem dítěte. Pro začátek stačí 1–2 pestré hračky, nejlépe i takové, které při doteku vydávají nějaký zvuk. Hračky by měly být umístěny tak, aby se dítě při spontánním pohybu rukama „náhodně“ dotklo hraček, které vydají nějaký zvuk. To upoutá jeho pozornost a postupně se „náhodné pohyby“ stávají záměrnými – dítě se snaží hračku uchopit.

Rozvíjení smyslů

Zrak

Zrak se stále vyvíjí. Žlutá skvrna (makula) je ještě nezralá, proto funguje hlavně periferní vidění. Makula dozrává ve 3. měsíci života dítěte.

Hlavní zásady rozvíjení zraku dítěte:

a) Dítě upoutáme barevnými, lesklými předměty, které se mírně pohybují, mění nebo rytmicky objevují a mizí.

b) Zájem dítěte se zvyšuje, pokud má samo možnost podílet se na změně předmětu, např. boucháním či otáčením.

c) Když se děťátka učí sledovat pohybující se předmět, je důležité být metodický a nepostupovat chaoticky: zvyšujeme pomalu nejen rychlost předmětu, ale i rozsah pohybu. Zpočátku dítě otáčí hlavu asi o 60°, později až o 180°.

d) Dbáme na to, aby dítě mělo vždy něco, na co je možné se dívat. Myslete na to, že žádný předmět není zajímavý dlouho a všechno se jednou okouká.

e) Zrak se rozvíjí v souvislosti s ostatními smysly. Dítě musí nejen vidět, ale i slyšet, hmatat, ochutnávat.

f) Nejzajímavějším objektem je člověk – proto by mělo být dítě často v kontaktu s jinými lidmi.

2. Sluch

a) Dítě se postupně učí poznávat souvislost mezi tím, co vidí a slyší.

b) Při známém zvuku by se dítě mělo snažit najít a objevit zdroj zvuku.
Tady se uplatní různé hry na schovávanou: máma se při hře s dítětem schová na jednu nebo druhou stranu a volá na ně, tj. láká ho, aby se otočilo k ní. Když je máma „nalezena“, usměje se, pohladí ho a za chvíli se přesune na druhou stranu od dítěte a hru opakuje.

V rámci činností a her poskytujeme dítěti i podněty hmatové a pohybové. Hladíme ho a dotýkáme se celého jeho těla nejen rukama, ale např. i plenkou či pírkem. Při uchopování děťátka platí důležitá zásada: děťátkem pohybujeme vždy pomalu a jemně. Prudké a rychlé pohyby jsou dítěti velmi nepříjemné a jsou pro ně stresující.

Kromě fyzického vývoje a rozvíjení dovedností děťátka vznikají v ranném věku i základy emocionálních vztahů a postojů. Je důležité, abychom přítomnost rodiče spojovali s příjemnými pocity a podněty, velmi brzy tak vyvoláme na tváři dítěte úsměv.

Jak vyvolat spokojenou náladu děťátka?

1. Dbejte na uspokojování základních biologických potřeb dítěte. Dítě má být syté, vyspinkané, v přiměřeném teple, suchu a v prostředí bez nepříjemných rušivých podnětů.

2. Dítě nemá být omezováno ve volnosti pohybu a projevu. Dlouhý pobyt ve stejné poloze, např. stálé ležení na zádech, v těsném prostoru (v kočárku či kolébce), nevhodné oblečení, které dítě omezuje – to vše bývá příčinou křiku dítěte. Proto raději zajistěte vhodnou teplotu prostředí a nechávejte děťátko častěji nahé, aby mělo dostatečný pocit volnosti.

3. Dítě potřebuje různé podněty k povzbuzení aktivity. Nuda je nejhorším nepřítelem vývoje dítěte. Vede ke stereotypnímu chování a sebestimulaci. Dítě potřebuje častou, nenásilnou změnu.

4. Neméně podstatná je pro dítě možnost častého setkávání s dospělým člověkem, který se mu dovede věnovat.

Dítě se učí pomocí podmiňování. Opakováním se určitý druh chování upevní a vyskytuje se častěji než chování jiné. Dvouměsíční dítě se chová tak, jako by vědělo, že si křikem může vynutit pozornost matky. Jedná se o jednoduché pochopení souvislostí – pokud je dítě za každý křik „odměněno“ tím, že ho máma polaská a vezme do náruče, učí ho, že křik je tím prostředkem, který vede k laskání a nošení na rukou. Matka se musí naučit rozeznávat, kdy dítě křičí z jaké příčiny, kdy je to vážné a je třeba zasáhnout a kdy je to jen „vynucování si“ svého.

Hračky vhodné pro dítě:

hrazdička k zavěšení hraček, pestrobarevné jednoduché hračky a předměty z domácnosti vhodné na uchopování.

3. měsíc života dítěte

Období prvního roku života se nazývá kojenecké období. V této době se dítě rychle vyvíjí. Už ve třetím měsíci života jsou viditelné individuální rozdíly mezi dětmi v chování, prožívání a také v celkovém vývojovém trendu.

Ranné zkušenosti, se kterými se dítě setkává, přispívají k vytváření základů potřebných pro další rozvoj jeho vzájemné interakce se světem. Tyto prvotní zkušenosti jsou velmi specifické, jsou podmíněny i určitými vrozenými predispozicemi a vedou k formování typických projevů děťátka. Příkladem může být reaktivita dítěte. Neklidné a živé dítě bude vyvolávat jiné rodičovské reakce než dítě pasivní a apatické, a proto i zkušenosti dětí s dospělými se budou lišit. Velmi důležité jsou samozřejmě osobnosti rodičů a jejich chování vůči dítěti i to, co od dítěte očekávají.

Miminko je v období třetího měsíce života skvěle motivováno přijímat podněty ze svého okolí. Je otevřené všemu, co k němu přichází. Avšak ne všechny podněty ho zajímají stejným způsobem a ve stejné míře. Prvotní zážitky a hlavně reakce na ně a citová odezva, kterou dítě prožilo, mohou vrozenou zvědavost děťátka tlumit, nebo posilovat. Proto je velmi důležité, aby u dítěte převažovala pozitivní stimulace, která podporuje jeho otevřenost a důvěru ke světu a podněcuje ho, aby ochotně akceptovalo podněty, které k němu z okolí přicházejí.

Oproti novorozeneckému období pozorujeme, že mizí ohnutí končetin – paže jsou stále častěji natažené a ručičky se více a více otevírají. Pohyby děťátka se stávají plynulejšími a vláčnějšími v porovnání s trhavými pohyby novorozeněte. A také jsou cílenější a záměrnější.

Koncem 3. měsíce života se dítě naučí ovládat pohyby hlavy. V době bdění již převládá držení hlavy ve střední poloze. Když necháme miminko „pást koníčky“, dokáže se vzepřít na ručičkách bez toho, aby se lokty dotýkalo podložky – paže má úplně nebo téměř zcela natažené, takže ramena i horní část hrudníku jsou nad podložkou a hlava je vztyčená.

Tento měsíc je zajímavý i tím, že dítě objevuje ruku rukou – to znamená, že jednou ručičkou často chytá tu druhou. Navzájem je osahává, hraje si s nimi. Je to velmi důležitý vývojový krok. Znamená to, že ruce jsou aktivní (objevují, vnímají a manipulují) i pasivní (jsou objevovány, vnímány a manipulovány).

Velmi brzy poté začne dítě objevovat ruce i očima. To je důležitý krok k tomu, aby začalo vnímat sebe samé. Tím, že objeví svoji ručičku, jeho vývoj „poskočí“, protože následně se naučí vést ruku rychle k viděným předmětům a uchopit je.

V tomto období slábne původní silný úchop. Koncem třetího měsíce se dítě naučí ovládat i svalstvo horní části trupu. Některé děti se dokážou otočit z lehu na zádech do lehu na boku.

Ve třetím měsíci už dítě fixuje předmět zrakem (oběma očima) a dokáže sledovat i rychle se pohybující věc ve všech směrech. Pohyby očí jsou doprovázeny pohybem hlavy. Dokáže najít zdroj zvuku a otáčí hlavu tam, odkud zvuk přichází. Objevuje se u něj reakce, která je odpovědí na lidskou řeč – začíná aktivně broukat.

Jak stimulovat aktivitu dítěte

Příklady rodičovského přístupu ke stimulaci:
Chaotická stimulace – např. tendence rodičů předvádět dítěti vícero hraček najednou, aniž by mu ukázali, co je možné s nimi dělat, a nechali ho, aby si to vyzkoušelo.

Stimulace s převahou manipulace jinou osobou – rodiče hračkou manipulují a nenechají dítě, aby dělalo, co ono chce. Nutí ho, aby dělalo to, co uznají za vhodné oni.

Stimulace s možností neřízené, spontánní aktivity – rodiče nechávají hračky v dosahu dítěte dlouhou dobu, aby si s nimi hrálo, jak chce.

Variabilní stimulace s možností vlastní aktivity – rodiče dítěti hračku ukážou, předvedou mu, co je možné s ní dělat, a podporují ho v jeho vlastní aktivitě.

Příklady stimulace dítěte ve 3. měsíci života

Při koupání a každém přebalování umožníme dítěti dostatek pohybové aktivity.
Tak často, jak je to možné (a v přiměřeně vyhřáté místnosti), necháváme dítě nahé na podložce, aby volně kopalo nožičkama a pohybovalo ručičkama.
Podporujeme pohyb rukou, nohou i hlavy stimulováním pokožky, tím rozvíjíme hmat dítěte. Když dítě leží na podložce, hladíme ho po celém tělíčku. Dbáme na to, abychom měli teplé ruce a nezranili děťátko např. prstenem.

Když kope nožkama, pomůžeme mu říkankou:

Na kole si jedu sám,
ničeho se nelekám,
jedu, jedu z kopečka,
vrzají mi kolečka.

Může mu jemně třít ručičky a zkoušet pomalu a nehlučně tleskat, to lze také doprovodit říkankou:

Paci, paci, pacičky,
táta koupil botičky
a maminka pásek
za myší ocásek.

nebo

Paci, paci, pacičky
to jsou moje ručičky.
A teď je z nich mistička.
Kdo z ní pije?Kočička.

nebo

Paci, paci, pacičky,
to jsou moje ručičky.
To jsou moje dlaně,
zatleskáme na ně.

Děťátko můžeme stimulovat i tím, že ho budeme hladit různými měkkými tkaninami, příjemnými na dotyk, případně jemným pírkem, přičemž pojmenováváme části těla, které hladíme:

Mám dvě ouška k naslouchání,
dvě očička na koukání,
dvě nožičky na běhání
a dvě ruce na mazlení.

Důležité: Sledujeme reakce dítěte – při náznaku nevole nebo únavy s aktivitou přestaneme.

Cvičení

Pohodlně se usaďte do polosedu, s podepřenými zády a nataženýma nohama. Na svůj hrudník si položte děťátko (svlečené, aby se dotýkalo vaší pokožky) bříškem dolů, aby mělo hlavičku opřenou a poslouchalo vaše srdce. Jemně ho hlaďte po zádíčkách a tichounce mu zpívejte.
Motivujte miminko, aby zvedalo hlavičku nahoru a podívalo se vám do očí. Mluvte na ně tichým a uklidňujícím hlasem. Tato činnost může být relaxací pro vás oba. Každý pokrok a každý úspěch pochvalte a maličké pohlaďte.

Další cvičení

Zvedání hlavy v lehu na bříšku

Miminko položíme na bříško a jeho paže upravíme tak, aby ležely pokrčené a přitlačené k hrudníku nebo mírně pod hrudníkem. Hlavičku otočíme tváří na podložku, děťátko by mělo hlavu nadzvednout. Necháme ho na bříšku nejméně 2–3 minuty. Když je spokojené, můžeme ho tak ponechat i déle. Na bříško dáváme dítě co nejčastěji.

Důležité: Dítě nebude zvedat hlavu jen tak, ale kvůli tomu, aby něco vidělo. Proto dítě lákáme něčím zajímavým. Ještě stále představuje největší zdroj zajímavostí lidská tvář. Klekneme si proto tak, aby naše hlava byla ve výšce hlavy dítěte, a voláme na něj, aby se na nás podívalo. Postupně nahrazujeme tvář různými hračkami.

Vleže na bříšku

Prsty a dlaní dítě jemně hladíme po zádíčkách. Druhou rukou mu mírně přitlačíme zadeček. Stimulujeme ho ke zvedání hlavičky. Můžeme mu přitom zpívat. Pokud se dobře neopírá o ruce, můžeme mu přidržet jeden loket na podložce.

Pohyby hlavy při různém způsobu nošení

Miminko uchopíme ve vodorovné poloze do náruče, zádíčky nahoru a s hlavičkou vysunutou před předloktí. Neseme ho tedy v lehu na bříšku – dítě se tak může lépe rozhlédnout. Procházíme se s ním takto po bytě, po zahradě, po parku… Miminko sleduje svoje okolí, hlavičku udržuje zdviženou a zároveň ji otáčí všemi směry za tím, co ho zajímá. Tato poloha dítě aktivuje. Poloha na zádech je uspává. Pokud má dítě tendenci k záklonu hlavy a prohýbá se v trupu do houpačky, radši klubíčkujeme.

Přednožování

Posadíme se na židli. Nastavíme paže a ruce, jako bychom chtěli nabrat vodu ze studny. Dítě si položíme zadečkem na svoje dlaně tak, aby zádíčky leželo na obou našich rovnoběžně držených předloktích. Jeho hlavička je opřená o naše břicho. Dlaněmi pohybujeme tak, že zvedáme a spouštíme pánev dítěte. Tím dítě zároveň zvedá a spouští nožky. Důležité je, abychom cítili, že se miminko aktivně účastní a pomáhá přitahovat nožky k bříšku.

Básničky a písničky, které nám pomáhají stimulovat děťátko:

1. poklepávání na chodidla miminka:

Kovej, kovej, kováříčku, okovej mi mou nožičku,
okovej mi obě, zaplatím já tobě.

nebo

Kovám, kovám podkovičku – koníčkovi na nožičku,
kovám, kovám vesele – ze železa, z ocele.

2. jemné poklepávání bříšky prstů po celém těle dítěte:

Leze, leze po železe,
nedá pokoj, až tam vleze.

nebo

Žába skáče po blátě,
koupíme jí na gatě.
Na jaké, na jaké?
Na zelené strakaté.

3. „vaření kašičky“ – jemné stimulování celé dlaně a prstů na obou rukách:

Vařila myšička kašičku na zeleném rendlíčku.
Tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic.
A ten maličký utíkal do komůrky a tam se napapal.
(jemně dítě lechtáme směrem nahoru po ruce až do podpaží)

4. pohyby rukou, tleskání:

Kutálí se ze dvora,
(oběma rukama před hrudníkem předvádíme kutálení)
tákhle velká brambora.
(uděláme oblouk rukama nad hlavou)
Neviděla,
(zakryjeme očička)
neslyšela,
(zakryjeme ouška)
že na ni padá závora.
(jemně plácáme dítko po stehýnkách)
Kam koukáš, ty závoro?
(svojí rukou pohrozíme ty-ty-ty)
Na tebe, ty bramboro!
(ukazujeme na dítě nebo jemně poklepáváme prstem na jeho bříško)
Kdyby tudy projel vlak,
(ručkama dítěte napodobujeme pohyb paží jako při běhu)
byl by z tebe bramborák!
(tleskneme ručičkama před tělem)

Platí zásada: Všechny úkony děláme jemně, nenásilně. Sledujeme reakce dítěte.

5. stimulace v poloze na bříšku – ve vaně při koupání:

Plave rybka po rybníčku,
nemá žádnou pokladničku.
Kam penízky ukládá?
Na bříško a na záda.

6. „letadélko“ při nošení po bytě

Letí, letí letadlo,
pozor, aby nespadlo.
Letí, letí – jako drak,
je to čmelák – bombarďák.

Vrána letí, nemá děti,
my jich máme jako smetí,
my je máme, neprodáme,
sami si je vychováme.

Letí, letí letadlo,
pozor, aby nespadlo,
když vyletí mezi mráčky,
pozdraví tam všechny ptáčky,
až obletí celý svět,
tak se vrátí na zem zpět.

Letí, letí letadlo,
pozor, aby nespadlo.
Letadlo je ve vzduchu
a … (jméno dítěte) ve vzduchu.

7. pojmenovávání a stimulování na těle

Letěla muška okolo ouška – bum do ouška.
(jemně se dotkneme ouška)
Letěla včela okolo čela – bum do čela.
Letěla vosa okolo nosa – bum do nosa.
Běžela myška okolo bříška – bum do bříška.

Masáže dětí

Velmi dobrou stimulací i relaxací jsou masáže miminka. Masáž umožňuje navazovat prvotní vazbu mezi rodičem a děťátkem a přispívá k rozvíjení motoriky dítěte. Je vhodná pro jeho zklidnění, může mít dobrý vliv na kvalitu spánku, nebo naopak může zvýšit svalové napětí. Hlavním cílem masáže je však celkové zlepšení a harmonizace miminka.

Zpočátku je základní polohou při masáži děťátko ležící na nohách matky nebo otce, a to při masírování zepředu i zezadu. Později dítko ukládáme při masáži přední strany těla na podložku před sebe, při masáži zadní strany těla pak přes svoje nohy.

Nejvhodnější dobou pro masírování je večer před koupáním, protože koupel účinek masáže a relaxace, která je jí navozena, jen prodlouží. Děťátko zpočátku masírujeme 1–5 minut, později dobu prodlužujeme na 15 –20 minut (podle zájmu dítěte).

Tipy pro masírování:

Masáž chodidel

Oběma svými palci (je možné použít i více prstů) promasírujeme dětské chodidlo od paty k prstům. Na chodidle je možno provádět masáž nejintenzivněji z celého těla. Hlazení této části těla stimuluje činnost všech vnitřních orgánů a soustav. Velmi důležité ovšem je sledovat, zda je to dítěti příjemné, nebo ne.

Kroucení a ždímání nohou

Ruce položíme pod sebe na nožičku těsně u beder a dlaněmi pohybujeme protichůdnými krouživými pohyby ke kotníku – jako bychom ždímali prádlo. Tím uvolňujeme svalové napětí v nohou dítěte.

Slunce – měsíc na bříšku

Oběma rukama kroužíme kolem pupíku dítěte, jednou rukou pomaleji. Pravá ruka začíná tím, že kreslí celé kolečko (sluníčko), a levá ruka maluje na horní část bříška jenom půlměsíc. Pohyby provádíme ve směru hodinových ručiček.

Kroucení a ždímání rukou

Provádíme stejně jako u nohou.

Otevřená kniha na hrudníku

Ruce sepneme nad hrudní kostí dítě (zavřená kniha). Potom se dlaně pomalu roztahují po hrudníčku směrem do stran až na boky – kniha se otevírá.

Masírování čelisti a za oušky

Masáž tváře musí být jemná a něžná – je to nejzranitelnější část dětského tělíčka. Palci nebo ukazováky a prostředníky kroužíme od středu brady po obvodu tváře až za uši a zpět. Stejně tak můžeme promasírovat ušní lalůčky dítěte mezi palcem a ukazovákem po obvodu uší. Směr masáže od lalůčku k hornímu okraji ucha uklidňuje, opačný směr naopak stimuluje.

Hlazení celého těla

Hlazení celého těla provádíme jak z přední, tak i ze zadní částí těla. Položíme ruku na temeno hlavy, chvíli ji tam necháme a potom hladíme zádíčka děťátka až k patám a zpět. Pak pohladíme po stranách hlavu, ramena a ruce.

Nespěchejte!

Při masáži si s miminkem povídejte a sledujte jeho projevy. Buďte uvolnění: vaše pohoda se přenáší na dítě.

Do půlroku věku dítěte nepoužívejte žádné vonné oleje, jen přírodní panenské oleje bez vonných esencí.

4. měsíc života dítěte

Ve 2. čtvrtině prvního roku dítě dělá největší vývojové pokroky. Seznamuje se s okolím a navazuje s ním užší kontakt. Projevuje svoje potřeby a přání a lidé kolem něj mu začínají lépe rozumět.

Je to období, kdy se nejvíce rozvíjí motorika dítěte:

– Dítě dobře ovládá pohyby hlavy.

– V lehu na zádech umí hlavu točit na obě strany i ji zaklonit a podívat se nahoru. Záklony hlavy však nepodporujeme – předměty nedáváme za hlavu dítěte, ale do stran.

– V lehu na bříšku se dítě učí sahat po různých předmětech, které vidí. Dokáže už udržet váhu hlavy a hrudníku, i pokud je opřeno jen o jednu ruku. Druhou používá k manipulaci a dosahování na předměty, posiluje tak zádové a šíjové svaly.

– Mezi 3.–4. měsícem života se miminko dokáže otočit ze zad na bok a postupně i na bříško. Pokud se dítě nechce točit na bok, můžeme mu pomoci trénováním úchopu hračky přes střední rovinu. To znamená, že přendáváme hračku z levé strany na pravou a současně držíme dítěti pravou ruku tak, aby muselo vzdálenější hračku uchopit do levé ruky.

Lepší orientace v okolí podporuje rozvíjení smyslového vnímání:

– Koordinace oko – ruka je už natolik rozvinutá, že dítě dokáže manipulovat s předměty, které vidí, a současně už začíná rozlišovat i tváře a výrazy ve tváři.

– Stále více se usmívá. Dá se říci, že při dobré péči je hlavním emočním projevem dítěte radostná nálada, hlasitý smích a počátky žvatlání. Téměř vůbec nepláče, neustále se něčím zabývá a se zájmem pozoruje okolní svět.

– Dokáže rozlišit známé a neznámé osoby.

Jednou z možností, jak podporovat vývoj dítěte, je kojenecké plavání. Pokud v tomto vývojovém období mluvíme o plavání, nemáme na mysli udržování se na hladině a snahu přesouvat se z jednoho místa na druhé. Nepředstavujte si ani učení se nějakému plaveckému stylu.

Kojenecké plavání někteří odborníci nazývají „mokré aktivity“. Pobyt ve vodě dětem připomíná prostředí a bezpečí v maminčině bříšku. Jemný houpavý pohyb navozuje pocit klidu a jistoty.

Úkolem tohoto raného plavání je vypěstování a udržení kladného vztahu dítěte k vodnímu prostředí. Formou hry ve vodě se podporuje rozvíjení motoriky dítěte a posiluje se jeho imunitní systém.

Pokud se rozhodnete chodit se svým miminkem na plavání, vyslechněte si názory rodičů, kteří už plavání absolvovali. Jistě se od nich dozvíte mnoho cenného o jejich zkušenostech s konkrétními místy na plavání či s plaveckými kluby.

Hry ve vodě je možné s děťátkem provádět i doma ve vaně. Je však velmi důležité zachovávat určitá pravidla:

  1. Do vany napouštíme čerstvou vodu.
  2. Teplotu vody měříme teploměrem – měla by mít mezi 32–34 °C.
  3. Některé děti mají rády i chladnější vodu, je to individuální, proto je možné dítěti vodu střídat, pokud to situace dovoluje.
  4. Ve věku mezi 3.–6. měsícem se doporučuje ponechat dítě ve vodě přibližně 20–40 minut.
  5. Nerušený pobyt ve vodě umožňujeme děťátku tím, že mu necháváme možnost soustředit se na pocity a podněty, které vodní prostředí nabízí.
  6. Pokud dítě přestává akceptovat polohu na zádech (koncem 4. a začátkem 5. měsíce života), můžeme ho dát do polohy kolmo, s držením za hrudník.
  7. Vhodnou vodní činností je také společné koupání rodiče a dítěte, důležitá je ovšem intimní očista dospělého před samotnou koupelí s dítětem.
  8. Naprosto nezbytné je, abychom při koupeli byli neustále v dosahu dítěte.
  9. Nedoporučuje se používat žádné přípravky do vody.
  10. Pokud není lékařem nařízeno jinak, omezte také užívání mýdla a ošetřujících krémů.
  11. Není třeba přihřívat vzduch v místnosti.
  12. Nenechávejte dítě po vytažení z vody dlouho mokré, připravte si proto již před koupáním osušku a suché oblečení.

Prostředí, ve kterém dítě „plave“, má být naprosto klidné, bez rušivých vlivů, jako jsou ostré světlo, hlasité zvuky, prudké změny teploty atd.

TIPY ČINNOSTÍ ROZVÍJEJÍCÍCH POHYBOVÉ DOVEDNOSTI DÍTĚTE

1. Lechtání miminka v podpaží a po celém těle.

Tuto činnost je nutno provádět jemně a opatrně. Dítě může reagovat velmi bouřlivě a nožičky a ručičky se mohou až horečně pohybovat. Při nadměrné stimulaci může dojít k rozrušení a pláči dítěte.

2. Když dítě leží tváří dolů, položte jeho oblíbené hračky těsně za hranice dosahu.

Pokud už se umí přetočit z jedné strany na druhou, bude se snažit na ně dosáhnout. Nepřepínejte příliš snahu dítěte, aby to nevzdalo – po chvíli snažení je třeba mu hračku přisunout a později pokus zopakovat znovu.

3. Při povídání se procházejte po místnosti.

Tento cvik je vhodný, když už dítě umí sedět ve stabilní poloze (ale nenechávejte ho nikdy sedět dlouho). Dítko také může být u jednoho z rodičů, zatímco druhý se prochází po místnosti a mluví s děťátkem. Tím nutí dítě otáčet hlavičku, čímž se zlepšuje ovládání svalů i koordinace celého těla a rovnováha.

4. Dítě nebalíme příliš těsně.

Dbáme na to, aby mělo prostor k pohybu i v noci při spánku. Přikryto by mělo být jen volně, aby mohlo případně změnit polohu. Dalším nebezpečím při příliš silném přikrytí je přehřátí miminka. Dítě ještě neumí regulovat svoji tělesnou teplotu. Úzkostliví rodiče přílišným přikrýváním mohou způsobit zvýšení teploty dítěte až na horečku.

Začíná také období zavádění pravidel a stanovování hranic. Už teď je třeba si promyslet, co je dovoleno a co ne. Příkladem může být zásada: nedávat malé předměty do pusy. Nikdy nezabezpečíte úplně, aby se malé předměty nedostaly k děťátku. Proto je velmi důležité, abyste – když vidíte, že si chce strčit malý předmět do pusy – řekli klidným, ale pevným hlasem „ne“ a vzali mu předmět z rukou. Je třeba si uvědomit, že toto NE a mnohá další budete muset opakovat znovu a znovu, pořád dokola ještě dlouho.

V období mezi 4.–6. měsícem přechází dítě od stadia broukání ke stadiu žvatlání. Zvyšuje se jeho potřeba „mluvit“ a vydávat zvuky. Až máte dojem, že vedete se svým dítětem dialog. Proto je nutné, abyste při rozhovoru s ním dělali přestávky, jako byste mluvili s dospělým. Vaše dítě vám bude stále častěji v těchto přestávkách „odpovídat“. Řeč (konejšivá slova), tón a zabarvení hlasu mají sílu dítě uklidnit, i když je právě rozrušené.

S dítětem se můžete bavit o věcech, které vidíte kolem sebe, předvádět mu různé zvuky, číst mu z knih – ukazujte při tom i obrázky. Zrak dítěte se stále zlepšuje. Ve 4. měsíci života už dokáže jedním okem sledovat pohyb předmětů. Druhé očičko jako by bloudilo – jde o přirozený jev, který se postupně upraví.

Hračky vhodné pro toto období:
plastová pohádková leporela, dětské písničky, zvukové hračky, motivační podložky s různými obrázky, tvary, které vydávají zvuky, dřevěné kostky, různě velké nádoby zapadající do sebe (vkládačky), hračky do vany, předměty z domácnosti (vařečky, hrnce), papíry, lepenka, zrcátko, malý měkký míč.

5. měsíc života dítěte

Výrazně se nyní rozvíjí motorika dítěte. Pokud jste dosud s dítětem cvičili a věnovali se mu i po ostatních stránkách, přináší vaše úsilí první „ovoce“.

V 5. měsíci jsou svaly zad a šíje již natolik silné, že dítě vleže na bříšku sahá oběma rukama na hračku, kterou vidí, a hraje si s ní. Svaly mu zároveň pomáhají udržovat zdviženou hlavu a hrudník. Děťátko už dokáže v lehu na bříšku udělat letadélko – současně upaží obě ruce, nohy zanoží a hlavičku zvedne vysoko, čímž se mu prohnou zádíčka. Letadélko by dítě nemělo dělat často. Spíš se opírá o natažené horní končetiny, sahá po hračkách a točí se kolem osy na obě strany. Posílené svaly umožňují dítěti, aby se aktivně otočilo z lehu na zádech do lehu na bříšku.

Tento měsíc života dítěte je charakteristický i tím, že si miminko chytá nohu rukama a strká si ji do pusy. V lehu na bříšku si dokáže přitáhnou jednu nožičku pod bříško.

Rozvíjení smyslů a vnímání skrze ně umožňuje dítěti, aby se lépe orientovalo ve svém okolí. Dokáže už s jistotou sahat po předmětech a různě s nimi manipulovat. Tím se rozvíjí koordinace mezi zrakem, rukou a pohybem. Právě vizuomotorická koordinace a její rozvíjení napomáhá dítěti později při vnímání prostoru a vlastností předmětů.

V tomto období narůstá množství seberozvíjejících aktivit – dítě jich nachází stále víc a hraje si různými způsoby:

Vzájemné uchopování ručiček se stává záměrným. Dítě si často a velmi dlouho „hraje s ručičkama“ – jednou rukou si chytá druhou, ohmatává si prsty, proplétá si je.

Jakmile dítě objeví zrakem svoje ruce a později i nohy, začne se brzy a opatrně dotýkat rukama i nohama předmětů ve své blízkosti (pokud je necháváme často nahé). Každé zpomalení charakterizuje, že dítě začíná svůj pohyb kontrolovat.

Pokud zavěsíme nad dítě hračku, přibližuje k ní ruku – už svůj pohyb ovládá a snaží se hračku poznat a rozpoznat její tvar, velikost, polohu.

Manipulací s různými předměty, které mu rodiče poskytnou, získává dítě množství různých zkušeností. Jiné zkušenosti nabývá díky samostatné vlastní činností při experimentech. Je aktérem i režisérem při jejich získávání. Je to aktivní získávání zkušeností.

Příkladem pasivního získávání zkušeností může být toto: dítě vidí, že máma připravuje osušku, vaničku, svléká ho a za chvíli ho vykoupe. Pokud se to opakuje několikrát, dítě pozná, že tyto přípravy signalizují koupání. Jde však o pasivní vnímání, tj. dítě děj neovlivňuje. Úplně jinak je to, když při manipulační hře dítě zmáčkne hračku a ta vydá nějaký zvuk. Pokud to ještě několikrát zopakuje, všimne si souvislosti mezi zmáčknutím a zvukem a začne hračku mačkat záměrně, aby dosáhlo vydání zvuku. Je tedy při činnosti aktivní.

Postřehnutí příčiny a následku je provázeno počátky myšlení. Manipulační hry a další seberozvíjející aktivity jsou pro dítě školou myšlení.

II. čtvrtletí prvního roku dítěte je charakteristické rozvíjením sociálních vztahů – dítě navazuje velmi úzký vztah především se svou matkou a otcem. Rozlišuje své blízké a velmi vážně pozoruje cizí lidi. Začíná rozumět některým gestům a mimickým výrazům blízkých osob.

Rozvíjení pohybových dovedností dítěte:

1. Dítě se má naučit pohybovat hlavou všemi směry ve všech polohách. V lehu na bříšku má sledovat předměty pohybující se ve výšce – nad úrovní očí dítěte.

Hra: Dítě položíme na bříško na zem. Ukážeme mu oblíbenou hračku a tou pak pohybujeme směrem od země, aby děťátko zvedlo hlavu do výšky nad úroveň očí a muselo se opřít o natažené horní končetiny. Postupně můžeme cvik ztížit tím, že hračkou pohybujeme ve výšce zprava doleva a zpět – tím dítě nutíme, aby po hračce sáhlo.

2. Je důležité u dítěte trénovat otáčení kolem osy – tak, že mu hračky dáváme do stran i mimo jeho dosah.

3. Procvičování bočních svalů.

Samostatné přetáčení

Ve 4.–5. měsíci se dítě obvykle naučí přetáčet ze zad na bříško a o něco později i z bříška na záda. Pokud se nepřevalí samo, pomáháme mu zkřížením nožiček, potáhnutím přeložené nožičky, zatlačením na zadeček, zatažením za ručičku… Jako motivaci používáme oblíbené hračky dítěte, které mu ukazujeme z takové vzdálenosti, aby se muselo převalit na bříško. Cvičíme přetáčení na obě strany.

Rozvíjíme také smyslové vnímání: dítě se má naučit najít očima zdroj intenzivního i slabého zvuku. Má se naučit poznávat hlas blízkých osob a rozlišovat různá zabarvení hlasu.

Od narození zpíváme dítěti písničky a předříkáváme rytmické říkanky. Dítěti se líbí rytmus a intonace, i když slovům nerozumí. Rytmus zdůrazňujeme tím, že s dítětem vykonáváme rytmické pohyby – houpáme ho, hýbeme jeho ručičkama a nožičkama. Učíme ho rozlišovat ráz písničky: při veselé písničce se na dítě smějeme a zpíváme hlasitě, při ukolébavce zpíváme klidně a potichu…

Říkanky vhodné pro toto období:

* Hladím, hladím hlavičku,
záda, nohy, ručičky, (hlazení dítěte)
uhnětu si jemné těsto,
udělám si buchtičky. (jemné masírování)
Z másla deštík jemňoučký
pokropí mi buchtičky, (poklepávání)
pokropí mi hlavu, záda,
nožičky i ručičky. (popleskávání)

* Koulíme se, koulíme,
doleva a doprava,
koulíme se, koulíme,
je to velká zábava.

* Každá ručka má prstíčky,
sevřeme je do pěstičky.
Bum, bum na vrátka,
to je krátká pohádka.
Ručičky si spolu hrají
a práce se nelekají.
Bum, bum na vrátka,
to je krátká pohádka.

* Jede vláček plný hraček
do kopců i do zatáček.
Pohádkový rychlovlak
syčí stejně jako drak.

* Jezdí vláček tam i zpět.
Vrátí se nám v pořádku?
Veze totiž na výlet
zoologickou zahrádku.

* Ruce, ruce, ručičky,
máte malé prstíčky.
Máte malé dlaně,
zatleskáme na ně.
Hopsa, hopsa, hopsasa,
vodička mě natřásá.
Hops dopředu, dozadu,
ať tu máme zábavu.

Další tipy na činnosti s dětmi:

Hry s předměty:
Necháme dítě si hrát s předměty různých tvarů, barev a velikostí. Mohou to být věci, které máme běžně v domácnosti. Např. do igelitového sáčku dáme různobarevné předměty, sáček pevně zavřeme a necháme dítě, aby si s ním hrálo. Podněcujeme ho k tomu, aby různým způsobem manipulovalo s předměty. Pokud určitou činnost vyvíjí příliš dlouho, ukážeme mu jiný způsob a necháme ho opět na chvíli si samostatně hrát.
Dítě lze také nasměrovat k tomu, aby zkoušelo působit předmětem na předmět, např. bouchat kostkou o stůl nebo o druhou kostku. Můžeme mu dát plenku, papír, igelit a nechat ho hrát si – tím získává zkušenosti s různým materiálem…

Hry s rukama:
Co se dá všechno dělat s rukama? Tleskat jednou rukou o druhou, tleskat si spolu s maminkou, počítat prstíčky, schovávat je do dlaně a natahovat atd.

Hry pro rozvoj řeči, sociálních vztahů a emocí:
Vyprávění. Povídáme dítěti např. o činnostech, které spolu zrovna provádíme. Postupně můžeme zvětšovat vzdálenost mezi sebou. Pak je ovšem třeba zvýšit hlas, čímž dítě učíme vzájemně na sebe pokřikovat.

Přibližně v 5. měsíci života se dítě naučí např. chrochtat, kvičet, bručet, vrčet, mlaskat či prskat. Začínáme také rozlišovat hlasové projevy našeho miminka. Hlásky podobné hláskám mateřského jazyka po dítěti opakujeme, ale vyslovujeme je tak, jak se v mateřštině vyslovují správně. Jiné zvuky už neopakujeme, jen se na dítě usmějeme, abychom ho podpořili v jeho snaze. Broukáním se dítě učí působit na své okolí záměrně.

6. měsíc života dítěte

Toto období je časem výrazných změn jak v emočním prožívání dítěte, tak v oblasti motorického vývoje.

Motorika

Některé děti se naučí koncem 6. měsíce plazit, hlavně za pomoci rukou. Pokud nepoužívají k odrazu i nohy můžeme jim pomoci přidržením jedné patičky u země. Když se dítě od vás odrazí, přidržte u země druhou patičku. Nikdy nedržte obě nohy najednou. Dítě potřebuje nastavit střídavý mechanismus pohybu. Někdy dítě k pohybu využije i válení sudů.

V šestém měsíci se už objevuje i záměrné překládání předmětů z ruky do ruky, které umožňuje dítěti lépe věc poznat tím způsobem, že ji převrací, otáčí, uchopuje v různých polohách, mění se její tvar.

Emocionální projevy

Pokud je dítě zdravé a spokojené, často se usmívá a při setkání se známým člověkem se hlasitě směje. Brouká si a neustále se něčím zabývá. V tomto období téměř vůbec nepláče. Jeho vztah k nejbližším osobám je v 6. měsíci natolik pevný, že náhlé přerušení vazeb může vyvolat vážnou poruchu duševní i tělesné rovnováhy. Přítomnost matky i otce mu dává pocit bezpečí a jistoty, který se ztrácí při odloučení od nich.

Dítě začíná aktivně navazovat kontakty se svým okolím. Vydáváním hlasitých zvuků, dotýkáním se mámy na sebe upozorňuje a pozoruje, jak matka na jeho pokusy reaguje. Některá svá přání už dokáže vyjádřit svým chováním.

Začíná rozumět některým gestům a mimickým výrazům blízkých osob a reagovat přiměřeně na některá slova, např. se podívá na předmět, který maminka pojmenuje. Takže porozumění a dorozumívání kráčí ruku v ruce s přiměřenou reakcí. Vhodné je, když je dítě v péči malého počtu lidí. Pokud je kolem něj příliš mnoho lidí, množství různorodých podnětů, signálů a projevů dítě mate a znemožňuje navázání hlubších citových vztahů.

Jak se dítě učí používat hlas k navázání sociálního kontaktu

Broukání je nyní snahou aktivně navázat styk s matkou – např. matka si dítěte nevšímá, ale dítě se na ni dívá a snaží se na sebe upozornit různými zvuky. Následující hry napomáhají k rozvoji schopností dítěte využívat svůj hlas k dosažení vzájemného kontaktu s okolím:

Přivolávání hraček:
Když má dítě „hovornou“ náladu, máma si přikryje tvář plenkou. Dítě zabrouká a máma si stáhne plenku z tváře, zasměje se a také mu zabrouká. Za chvíli si opět přikryje tvář plenkou. Dítě velmi rychle pochopí princip hry a začne záměrně na mámu pokřikovat, aby se mu ukázala.

Podávání hraček:
Když dítě zabrouká (vydá nějaký zvuk), máma mu podá nějaký zajímavý předmět. Nechá ho chvíli si s předmětem hrát a potom mu ho jemně sebere. Když dítě opět zabrouká, podá mu jinou zajímavou hračku. Opakujeme asi 5–6x po sobě, 2–3x denně.

Zvednutí dítěte na ruce po vydání hlasu:
Když dítě zabrouká, máma ho zvedne do výšky, vesele se na něj usměje a znovu ho položí na zádíčka. Cvik lze opakovat 5–6x po sobě pokaždé, když dítě zabrouká. Není nutné dítě zvedat, můžete s ním udělat jiný pohyb, který má rádo.

Jak se dítě učí rozumět slovům

Než se začne u dítěte rozvíjet aktivní řeči – mluvení a používání slov – učí se slovům rozumět. Aby mohlo nějaké slovo aktivně používat, musí se je naučit a vytvořit si pasivní slovní zásobu.

Reakce na slovo (ne na zvuk hlasu) se začíná u dítěte objevovat právě v 6. měsíci života za určitých podmínek. Pokud se dítě zaměří např. na hodiny, doprovázíme pozorování slovy: hodiny – tik tak. Jestliže později vyslovíme „hodiny – tik tak“ na obvyklém místě a obvyklým způsobem tehdy, když hodinám dítě nevěnuje pozornost, a ono otočí hlavu a zrak ke slovem naznačenému předmětu, je to důkaz, že si vytvořilo spojení mezi slovem a objektem a že mu rozumí.

1. Dítě se podívá ke slovem označenému předmětu.
Všímáme si, který předmět v bytě dítě nejvíce zajímá. Většinou je to něco, co je nápadné barvou, velikostí, leskem, mění se. Důležité je, aby zůstával neustále na stejném místě. S dítětem se postavíme někde blízko předmětu, soustředíme jeho zrak na předmět a pojmenujeme ho – např. lampa. Během dne tento rituál opakujeme několikrát. Občas se zeptáme „Kde je lampa?“ ve chvíli, kdy se dítě na jmenovaný předmět nedívá.

2. Dítě se podívá ke slovem označenému předmětu při změněných podmínkách.

Když se nám podaří vyvolat u dítěte otočení hlavy směrem k předmětu, začínáme měnit podmínky, např. se postavíme na jiné místo než před chvíli, držíme dítě jiným způsobem, později požádáme, aby se ho vyptávala jiná osoba. Tím se vytváří asociace mezi předmětem a slovem a současně se rozvíjí abstraktní schopnost myslet.

Rozvíjení sociálních dovedností dítěte

V tomto období využíváme návštěv přátel a známých k tomu, abychom je požádali, zda by se mohli na 3–5 minut věnovat děťátku: pochovali jej v náruči, chodili s ním po místnosti, ukazovali mu hračky, předměty, mluvili s ním… Jde o to, aby si dítě zvykalo na cizí lidi a nebálo se s nimi navazovat kontakt. Důležité je, aby byl vždy přítomen některý z rodičů.

TIPY PRO HRU NA ZÁDECH

Dítě se stává přímo mistrem na hry v této poloze. Zejména pokud má dostatek různorodých hraček, které dokáže chytit každou do jiné ruky a držet si je, prohlížet velmi pečlivě a zkoumat je i ústy.

Kromě hraček a rukou se stávají předmětem hodným zájmu i vlastní nohy dítěte. Tím poznává svoje vlastní tělo a dochází u něj k rozvoji motoriky. Zpočátku si dítě dosáhne jen na kolínka, postupně i na chodidla a prsty na nožičkách. A pak s nohou šup – přímo do pusy.

HRY U STOLU

Miminko si posadíme na kolena ke stolu, na kterém jsou položeny hračky. Dítě lákáme, aby se hraček dotýkalo a zkoumalo je. Vybíráme takové hračky, kterou jsou asymetrické a různě velké, aby bylo dítě nuceno používat obě ručičky a také přizpůsobovat úchop a nastavení ruky velikosti předmětu.
Plenkou přikryjeme předměty takovým způsobem, aby to dítě vidělo, a lákáme je, aby si předmět vzalo tak, že plenku nadzvedne.

Základním předpokladem pro činnosti s dítětem je jeho radostná a spokojená nálada. Jen tehdy, pokud je dítě spokojené, je možné rozvíjet jeho schopnosti a dovednosti.

Když je dítě unavené:

a.) vývojová úroveň jeho aktivit klesá – dítě se začíná projevovat stejně jako se chovalo o 1–2 měsíci dříve, a nové schopnosti u něj není možno v tuto chvíli obnovit
b.) jeho nálada je labilnější – zhoršuje se i po nepatrném podnětu, kterého by si dítě jinak nevšimlo
c.) jeho aktivity jsou mnohem rytmičtější – rytmicky hýbe hlavou, trupem, končetinami
d.) aktivity se stereotypně opakují
e.) objevují se primitivní reflexy – např. dumlání prstů
f.) únava se projevuje v pohybech a držení těla dítěte – v lehu na bříšku zvedá hlavičku jen málo, hračku pouze drží, ale nehraje si
g.) jeho spolupráce polevuje – je pasivní, bez zájmu
h.) má červená očka, mne si je a zívá
i.) projevuje se pohybový nepokoj – dítě bezcílně pohybuje celým tělem

Často se rodiče právě u tohoto tzv. dráždivého typu dětí domnívají, že se jim „ještě nechce spát“. Pokud jsou děti uloženy ještě před tím, než se dostaví motorický nepokoj, většinou snadno usnou a klidně spí. Když ale už nastane fáze nepokoje, děti usínají špatně, spánek bývá neklidný a brzy se budí.
Jestliže jste s dítětem v kontaktu, povídáte si s ním a pozorujete ho, dovedete odhadnout a rozpoznat některé individuální projevy, s nimiž únava přichází. Jakmile se únava projeví, přerušte činnost s dítětem a nechejte ho odpočinout a spinkat. Nečekejte, až se únava projeví výrazněji – to bychom dítě přetěžovali, což by na něj mohlo mít negativní důsledky po tělesné i duševní stránce.

Hry a hračky vhodné pro dítě

Nejvhodnější jsou předměty, které jsou barevné, proto pro dítě přitažlivé. V tomto období si vystačíme i s věcmi, které se nacházejí v domácnosti (jako lžíce, vařečka, hrníček aj.), když učíme dítě uchopovat různé předměty do rukou. Tím se rozvíjejí jeho motorické dovednosti. Vhodný je např. také míč zavěšený nad postýlkou dítěte, aby se ho mohlo dotýkat rukama a nohama, kostky, které dítě může chytat do rukou a bouchat jimi (bylo by dobré, aby nebyly příliš velké a vydávaly nějaký zvuk), různé gumové hračky (pískací, hračky z molitanu, které mění tvar po zmáčknutí, gumová hadička, která umožňuje vytvářet různé oblouky), plenka, papír…

Důležité!
Při manipulaci s hračkami nikdy nenechávejte dítě samotné, aby si neublížilo.

7. měsíc života dítěte

Třetí čtvrtletí prvního roku života je obdobím osamostatňování dítěte od dospělého. Dítě už nemusí čekat na to, až k němu dospělý přijde, protože se k němu dokáže dostat samo lezením. V 7. měsíci života už děti začínají rozumět některým slovům a výzvám.

Motorický vývoj

Na rozdíl od předcházejících měsíců si nyní dítě neosvojuje pohybové dovednosti jednotlivých částí těla, ale především pohyb celého těla – např. zdokonalování lezení, do kterého se zapojuje celé tělo.

V 7. měsíci života se už dítě staví na všechny čtyři, zpočátku je v této poloze nehybné. Velmi brzy se však začne pokoušet o postup dopředu – naklání se, až občas spadne. Potom se naučí v této poloze naklánět dopředu a dozadu, rozhoupává se. Když se mu to podaří, odrazí se rukama a „rozplácne“ se dopředu na bříško, pak přitáhne opět nožičky pod sebe. Takto se mu podaří dostat se kousek dopředu a opět se dá na čtyři.

Dítě se tomuto způsobu lezení naučí velmi rychle. Postupně klade střídavě pravou ručičku a levé kolínko a potom levou ručičku a pravé kolínku dopředu. Ze začátku je tento pohyb málo koordinovaný a těžkopádný, ale na přelomu 7. a 8. měsíce věku se zautomatizuje a dítě začíná nápadně připomínat malého svižného broučka.

Lezení je velmi důležitý pohyb, který podmiňuje rozvoj zad a zádového a šíjového svalstva – je vlastně přípravou ke správnému držení těla.

Jemná motorika:

Rozvoj jemné motoriky velmi úzce souvisí s rozvojem hry, ovlivňuje rozvoj poznání, zkušeností a myšlení a také vlastnosti jako soustředěnost, přesnost, vytrvalost.

V 7. měsíci věku už dítě přestává uchopovat menší předměty všemi prsty, nejprve se úchopu přestává zúčastňovat malíček.

Zdokonaluje se schopnost dítěte překládat předmět z ruky do ruky. Dítě se učí věc otáčet v rukou různými způsoby.

Udrží v každé ruce jeden předmět a dokáže (na rozdíl od předcházejících měsíců) chytit jiný předmět do ruky, aniž by pustilo ten, co už v druhé ruce má.
Pohyby dítěte se zpřesňují: dovede např. bouchnout do jiného předmětu položeného na stole.

Při překládání hraček z ruky do ruky a také při dalších manipulacích si dítě cvičí schopnost pouštět hračku nebo jinou věc z ruky. Ještě ve 3. čtvrtletí prvního roku dítě většinou předmět nepouští záměrně, ale vypadává mu z ruky náhodou.

Manipulační hra je jednou z hlavních seberozvíjejících aktivit dítěte. Právě při hře je vidět, jak dítě zdokonaluje svoje vědomosti a zkušenosti. Ještě v 7. měsíci věku neumí respektovat určité specifické vlastnosti předmětů – převážně s nimi bouchá, potom je zase překládá z ruky do ruky atd.

Vývoj řeči

Značný pokrok pozorujeme ve vývoji řeči – koncem 6. měsíce věku dítě reaguje na 2–3 slova, dokáže otočit hlavu směrem ke slovem označenému předmětu. O měsíc později se dítě učí reagovat na slova výzvy i jinými pohyby: např. na říkanku „Paci, paci, pacičky“ tleskat rukama či na slova „Udělej pá-pá“ zamávat. Začíná nyní vyslovovat dvojhláskové slabiky opakovaně a žvatlat, např. ma-ma-ma-ma, be-be-be-be apod.

Sociální vývoj

Prohlubuje se vztah mezi dítětem a osobami kolem něj. Dítě se stává v sociálním styku aktivním. Upozorňuje na sebe hlasem, natahuje ručičky. Lépe chápe mimiku člověka. Reaguje úsměvem na úsměv dospělého a mračí se na zamračenou tvář. Vztah k ostatním osobám je již odlišný – dává přednost osobě, která se o něj nejvíce stará. Ale hlavně se v tomto období může objevit strach nebo stydlivost před cizími lidmi, tj. ještě minulý měsíc nemělo dítě problém jít k lékaři, kterého nezná, a dnes se brání a pláče.

Druhý půlrok prvního roku života dítěte se nese ve znamení samostatnějšího vývoje dítěte, než tomu bylo v prvním půlroce.

Základní charakteristické znaky vývoje dítěte ve 2. polovině 1. roku života:

1. Dítě se má naučit lézt, postavit se, stát, chodit a různým způsobem zdolávat snazší překážky. To vše je spojeno s velkým výdejem energie. Dítě nacvičuje každou pohybovou dovednost s velkým zájmem, nasazením a horlivostí, a proto se nezřídka fyzicky velmi vyčerpá. Cvičení, která jsme popsali v předchozích obdobích, tedy raději omezíme, abychom dítko nepřetěžovali (i když většina těchto cviků a her je vhodná i pro děti starší než půl roku). Zaměřujeme se na to, aby se dítě pohybovalo více samo, bez našeho přímého podněcování.

2. Dalším rysem je dokonalejší souhra a ucelenost pohybů celého těla – chování i aktivity dítěte dostávají celistvý charakter. Aby se dítě naučilo lézt, stát a chodit, musí spojit a uskutečnit potřebné pohyby, které umí a provádí jednotlivě, a udělat je současně nebo ve správném sledu za sebou.

Cvičení pro rozvoj hrubé motoriky – nácvik lezení:

Přípravná cvičení – jejich účelem je posílit paže, aby se na nich dítě uneslo, a také posílit břišní svalstvo, aby dítě dokázalo přitáhnou kolínka pod bříško. Hlavním principem těchto cviků je to, že otec nebo matka fungují jako živá, ale bezpečná překážka: položí dítě na sebe a potom ho lákají, aby z této polohy přešlo na jinou a chytilo si hračku. Dítě se snaží na ležícího otce vylézt nebo z něj slézt a přitom se zapírá nohama i rukama, pohybuje trupem… Teplé lidské tělo zároveň vyvolává intenzivnější pohyby a podporuje pohyb děťátka více než např. tvrdý stůl.

1. Ručkování přes otce

Otec si lehne na zem na záda a dítko si položí na bok tak, aby klečelo na zemi a opíralo se ručkama o jeho břicho. Na druhou stranu od sebe položí hračku. Dítě se snaží dostat k hračce a nohama se odstrkuje. Otec mu může pomoci tak, že nastaví nožkám dítěte svoji dlaň.

2. Lezení v závěsu

Složíme plenku tak, aby vznikl širší pás, který dáme dítěti kolem hrudníku, oba konce chytíme u jeho zad. Dítě položíme na bříško a pomocí pásu nadzvedneme jeho hrudník asi o 10–15 cm, čímž mu usnadníme přitažení nožiček pod bříško. Dítě se dá na všechny čtyři, začne se odrážet rukama a nohama a posouvat dopředu k hračce, kterou před něj postavíme.

Cvičení k rozvoji jemné motoriky

Uchopování předmětů různé velikosti, tvarů a v různé poloze

Často podáváme dítěti předměty zvláštních tvarů, se kterými má méně zkušeností a které nelze uchopit jakkoliv – např. velký míč, který je možno chytit jen oběma rukama, menší kostky, které lze dát dvě do jedné ruky…

Dítě se musí naučit odhadnou velikost, tvar a polohu předmětu a podle toho upravit ruku, když ji k předmětu přibližuje. Přizpůsobování ruky před úchopem je možné procvičovat podáváním podlouhlých nebo plochých předmětů (např. vařečky či pokličky) v různé poloze. Dítě musí pootočit ruku pokaždé jinak, když mu podáváme vařečku vodorovně, svisle či napříč.

Uchopování předmětů v pohybu

Ukážeme dítěti nějaký lákavý předmět, kterým (jakoby z legrace) pohybujeme pomalu sem a tam, aby ho dítě stačilo ještě v pohybu uchopit. Postupně můžeme rychlost a rozsah pohybu zvětšovat, čímž se úkol postupně ztíží.

Uchopování předmětů v různých nádobách

Předmět, který dítě chce, vložíme do nádoby a potom ho vyzveme, aby si věc vzalo. Začínáme nádobami s velkým otvorem, postupně přecházíme ke stále menším nádobám s menšími otvory. Dítěti nabízíme nádoby v různé poloze – např. otvorem směrem k dítěti, otvorem nahoru, dolů… Právě tyto cviky rozvíjí prostorovou a tvarovou představivost a myšlení.

Pohyby důležité k sebeobsloužení:

Na začátku 7. měsíce života je dítě schopno vykonávat jednoduché manipulace, kterými uspokojuje svoje potřeby nebo se na jejich uspokojení připravuje.

Uchopení láhve a vedení k ústům

Pokud jsme v předcházejících měsících dávali dítěti do ručičky láhev, tak nyní už ji dovede uchopit samo a vede ji směrem k ústům. Koncem sedmého a začátkem osmého měsíce dítě umí držet láhev při pití samo.

Podávání lžičky k ústům

Pokud dáme dítěti do ruky lžičku, v 7.–8. měsíci si ji dává do úst samo. Nejlépe před večerním koupáním můžeme dítěti nabrat na lžičku hustší kaši a ono se samo pokusí trefit do pusy. Koupel však ze začátku bývá po takovém experimentování nutná. 🙂

Pohyby na slovní výzvu:

* Když dítě začne rozumět slovům, pustíme se do procvičování různých pohybů na slovní výzvy. Např. vezmeme dítě za ručičky, tleskáme jimi a přitom říkáme říkanku – např. Paci, paci, pacičky…

* Když hru s dítětem několikrát opakujeme, začne dítě na výzvu „Udělej paci, paci“ samo aktivně tleskat. Podobně nacvičujeme i jiné pohyby na slovní výzvu. Např. „Ukaž, jak jsi velký“ – dítě ukazuje rukama vzhůru. Nebo udělej „pá-pá“ – a zamáváme ručičkou děťátka.

Hra dítěte

Rodiče by měli dát dítěti co nejčastěji co nejvíce příležitostí, aby si hrálo samo. Velmi brzy se tak přesvědčí, že dítě vykonává spontánně mnoho činností, ke kterým nebylo vedeno. Většina z nich je ovšem pro něj a jeho vývoj velmi užitečná.

Dbáme na to, aby předměty, které má děťátko k dispozici, neohrožovaly jeho zdraví a bezpečnost, nebyly ostré, křehké, jedovaté, malé. Stejně tak i prostor, ve kterém si dítě hraje, má být bezpečný – bez ostrých hran, rohů, horkých či ledových předmětů apod.

Je třeba spíše nežádoucím činnostem dítěte předcházet, než je zakazovat, neboť ve výchově má převládat podněcování, povzbuzování a pochvala. Zákazy, výhrůžky a tresty, které narušují vztah mezi dítětem a rodičem, mají být používány jen výjimečně.

8. měsíc života dítěte

Stále se zdokonalující dovednost a schopnost dítěte lézt ho osvobozuje od závislosti na dospělých. Jakmile se děťátko dokáže pohybovat po bytě jako brouček (stejně rychle a šikovně), naučí se také velmi obratně vylézat po šikmém nebo i svislém žebříku. Samozřejmě že v tom dítěti rodiče téměř okamžitě brání a odstraňují všechno, co by mu pomohlo tuto schopnost zdokonalovat a cvičit. Pokud však dostane dítě možnost a příležitosti, naučí se po žebřinách pohybovat směrem nahoru velmi obratně.

V 8. měsíci věku se také učí obratně podlézat stoly i židle a vylézat na nižší schůdky. Podlézáním, přelézáním, vylézáním a slézáním si velmi vydatně cvičí celé tělo, což se projevuje ve stále se zlepšující schopnosti sedět. Až poté, co se dítě naučí lézt po čtyřech, sedí úplně bez držení a s rovnými zády. V tomto období se samo posadí na rovné podlaze, kde už se nemá čeho přidržovat. Do té doby v žádném případě dítě neposazujte!

Velký úspěch se dostavuje i při nácviku stání. Když se mu podaří zvládnout lezení na všech čtyřech, tak se dokáže vytáhnout u ohrádky nebo něčeho podobného do vzpřímeného kleku na jednom koleni. Často se hned postaví na obě nohy a vytáhne se do vzpřímeného stoje. Toto se mu podaří v 8.–9. měsíci života. Zpočátku stojí bez hnutí a velmi pevně se drží, ale potom začne přenášet váhu těla z nohy na nohu, přičemž uvolněnou nohu trošku zdvihne – stojí na zlomek vteřiny na jedné noze. Současně začíná pohybovat rukama – nejprve je ohýbá a natahuje, čímž odtahuje a přitahuje trup a hlavu od zábradlí, kterého se drží.

Jemná motorika

Rozvíjení jemné motoriky úzce souvisí s rozvojem hry dítěte. Hra významně ovlivňuje poznání, získávání nových zkušeností, vývoj myšlení a povahových rysů, hlavně soustředěnosti, přesnosti, vytrvalosti.

V 7. měsíci života se zdokonalila schopnost dítěte překládat si předmět z ruky do ruky. Dítě udrží menší předmět mezi palcem a ukazovákem. Zpočátku jsou oba prsty natažené a předmět svírá středními částmi prstů. Naučilo se věc v rukou otáčet různými způsoby. Dokáže také udržet v jedné ruce nějaký předmět a do druhé ruky vzít jiný předmět, aniž by pustilo ten, který už drží v první ruce.

Došlo ke zpřesnění pohybů a zdokonalení spolupráce mezi okem a rukou. Dítě už dokáže např. bouchat předmětem do jiné věci položené na stole. Je třeba mnohem přesnějších pohybů, aby dítko ležící hračku nebo předmět zasáhlo. Právě tuto schopnost si osvojuje v 8. měsíci svého života. Učí se silně i slabě bouchat předměty o sebe, o stůl a do jiných předmětů. Schopnost jemného a slabého bouchání je základem pro nácvik opatrného přibližování jednoho předmětu k druhému.

Hra je důležitou seberozvíjející aktivitou dítěte. Díky ní se u dítěte prohlubují jeho vědomosti a zkušenosti. Předcházející období bychom mohli charakterizovat jako období nespecifikované manipulační hry. Nejdůležitějším znakem tohoto období je nerespektování fyzikálních vlastností předmětu při procvičování získaných dovedností. Dítě s předměty převážně bouchá, nezávisle na tom, zda se jedná o gumovou nebo dřevěnou hračku či plenku, nebo si je zase překládá z ruky do ruky…

Právě 8. měsíc života lze považovat za zlomový. Dítě začíná vykonávat jiné činnosti s kostkou, jiné s gumovým panáčkem, jiné s plenkou. Rozpoznává specifické možnosti předmětů, tím i možnosti manipulační. Zjišťuje, že kostka při bouchání způsobuje větší hluk než např. plenka, panáček se dá ohýbat, plenka krčit apod.

Vývoj řeči

Značný pokrok pozorujeme ve vývoji řeči. V 7. měsíci života se dítě naučilo reagovat na slova výzvy také různými pohyby těla a začalo vyslovovat a opakovat dvojhláskové slabiky a žvatlat (např. ma-ma-ma-ma). V 8. měsíci tyto slabiky duplikuje, např. ma-ma, ba-ba. Pokud dítě vyslovuje ma-ma při různých příležitostech a pokud je zřejmé, že se jedná o hru s mluvidly, mají hlasové projevy charakter žvatlání. Slabiky ma-ma se stávají slovem, až když je zřejmé, že jsou vyslovovány záměrně, ve vztahu k mámě.

Sociální vývoj

Dochází k prohlubování vztahů mezi dítětem a nejbližšími osobami z jeho okolí. Natahování ručiček, žvatlání, úsměv – to všechno jsou způsoby a prostředky k tomu, aby dítě samo navázalo kontakt. Nečeká, až na něj někdo začne mluvit. Začíná se také objevovat tzv. sociální hra – hra s člověkem: schovávání za plenku, berany duc, hra na honěnou po kolenou aj. Dítě se dokáže spontánně a radostně smát. Zlepšuje se schopnost rozeznávat mimická gesta, při něčem veselém se už nejen usmívá, ale přímo se zalyká smíchem.

Druhý půlrok prvního roku života dítěte je obdobím osamostatňování dítěte od pomoci ostatních.

Charakteristické znaky vývoje dítěte ve 2. polovině 1. roku života:

1. Dítěti se zpřesňují a zjemňují pohyby rukou, jež stále častěji využívá k řešení úkolů a získávání zkušeností. Rukama dítě poznává svět stejně intenzivně jako zrakem a sluchem. Dochází k rozvoji praktického a verbálního myšlení.

2. Přibývají záměrné pohyby a cílevědomé aktivity a ubývají reflexy a reflexivní činnosti. Stále častěji se objevují pohyby a aktivity zaměřené na určitý cíl, které mají obsah a smysl. Z toho plyne, že cvičení a zaměstnávání dítěte v tomto období nesmí být jen vykonáváním bezduchých pohybů, ale má směřovat k dosahování cílů, řešení úkolů a překonávání překážek.

Příklady cvičení pro rozvoj hrubé motoriky

Lezení z kopce: Jednu stranu gauče nebo žehlicího prkna zvýšíme, aby měla sklon asi 15°. Dítě, které se udrží na čtyřech, dáme na ni, aby mohlo lézt po svahu dolů. Lezení tímto směrem je mnohem snazší než po vodorovné rovině.

Jestliže se má dítě naučit lézt, je vhodné, aby mělo nahé nožičky, zejména kolínka. Pokud leze v kalhotách či teplácích např. po linoleu, gumě, plovoucí podlaze a jiných hladkých plochách, kolínka mu kloužou a nácvik lezení je tak ztížený.

V současné době hledají některé maminky pro svoje děťátka chrániče na kolínka při lezení (kvůli možnému odření). Tím však dítěti jeho pohyb neusnadňují, naopak mu ho ztěžují. Dítě totiž potom má větší problém s udržováním rovnováhy v této poloze. Lézt po kolínkách malému zvědavci neublíží – rozvíjí se tím jeho poznání.

Zrak dítěte ještě není zcela vyvinutý. Dokáže se už dívat střídavě jedním nebo druhý okem a právě v 8. měsíci věku se snaží tuto činnost zkoordinovat, aby se dívalo současně oběma očima, ale vnímá každým okem samostatně. Proto se může stát a stává se, že dítě narazí do něčeho, co má přímo před sebou.

Ručkování doleva a doprava

Otec, který leží na zádech na zemi, položí dítě bříškem na sebe, aby se oběma dlaněmi opíralo o jeho hrudník. Roznožené nohy dítěte mají objímat otcův pas – dítě tedy leží obkročmo na otci. Doprava a doleva od boku otce, ve vzdálenosti asi 25–40 cm položíme hračku. Dítě se snaží ručkováním doleva a doprava zmocnit obou hraček.
Uvedené cviky pomáhají dítěti v nácviku lezení. Dítě se nejprve učí plazit, potom se postaví na čtyři, pak se kolébáním na kolínkách posouvá dopředu a nakonec se naučí lézt.

Následující cviky zdokonalují lezení dítěte.

Lezení po rovině v různých podmínkách

Když se dítě naučí trochu lézt po rovné zemi, dáme mu možnost, aby lezlo po rovině, ale v kalhotách, po koberci, po parketách, v písku, v trávě, mělké vodě… Dbáme na to, aby se neporanilo (o kamínky, třísky apod.) a aby plocha, po které leze, byla co nejčistší. Nezapomínejte dítěti pak umýt ruce dříve, než si je začne strkat do pusy.

Hra na honěnou po čtyřech

Do 10. měsíce věku by se dítě mělo naučit lézt různými směry: dopředu, dozadu, doprava, doleva, otáčet se… Tato hra mu může pomoci. Otec nebo matka lezou za dítětem a křičí na něj žertovně „chytím tě“. Dítě se obvykle se smíchem snaží utéci rychlým lezením různými směry. Hra rozvíjí nejen motorické, ale i sociální dovednosti dítěte.

Lezení mezi předměty

Na podlaze necháme větší krabice, židle a podobné předměty tak, aby se jim dítě, pokud se chce dostat ke hračce nebo k nám, muselo vyhýbat ze své přímé dráhy. Toto cvičení je spojeno se zdravým ohýbáním zad na obě strany.
Hlavní výchovné úkoly v 8. měsíci:

  • uchopování menších ležících předmětů,
  • učit se působit rukou a předmětem na předmět,
  • klást a stavět předměty,
  • otevírat, vyprazdňovat a plnit zásuvky a krabice,
  • zpracovávat materiál různých kvalit.

Další hry:

Hra s provrtanou destičkou: Dáme dítěti destičku s provrtanými otvory (o průměru asi 1 cm). Dítě ohmatává destičku, strká prsty do otvorů.

Tahací panáček, zvoneček: Umožníme dítěti, aby zjistilo, že zatažením za provázek zvoneček zazvoní nebo panáček pohne rukama a nohama.

Tleskání rukama: Uchopíme dítě za zápěstí a názorně mu ukážeme, jak se tleská. Dítě začne rychle samo aktivně tleskat.

Vyprazdňování a plnění: Poskytneme dítěti nějakou nádobu nebo zásuvku naplněnou menšími předměty. Dítě se učí vyprazdňovat prostory nejen postupně vytahováním jednotlivých předmětů, ale i jednorázovým otočením nádoby dnem vzhůru.
Pokud dítě dokáže vyprázdnit nádobu, ještě to neznamená, že ji umí i naplnit – tuto schopnost si osvojuje až později.

Aktivní navazování kontaktu: Otec nebo matka si sednou dále od dítěte zády k němu a navenek si ho nevšímají. Začnou dělat něco zajímavého, např. vhazovat kostky do nádob a vysypávat je. Dítě je na zemi a má možnost k nim dolézt. Pozoruje rodiče, potom k němu doleze a buď jej jen pozoruje, nebo se dokonce samo do hry zapojí.
Později cvičíme aktivní navazování kontaktu s rodiči, potom se známými a nakonec s méně známými osobami.

Žádání o pomoc: Na viditelné místo, téměř na dosah ruky dítěte, postavíme předmět, který by dítě chtělo. Sami se postavíme blízko k dítěti, zády k němu. Po určitém úsilí zmocnit se předmětu nás dítě nějakým způsobem upozorní na hračku a dává najevo, že chce, abychom mu ji podali. Cvikem se má dítě naučit používat druhého člověka jako nástroj k dosažení cíle a dávat najevo svoje přání.

Nácvik ano a ne: Sedneme si s dítětem ke stolu, na dosah ruky dáme dva předměty – hračku a nějaký předmět nevhodný pro dítě, např. nůžky. Dítě se dívá na předměty a po některém sáhne. Pokud se natahuje za hračkou, kývneme souhlasně hlavou a řekneme „ano, hračku si vezmi“.

Jestliže sáhne po nůžkách, zavrtíme hlavou, řekneme „ne, nůžky neber“ a odsuneme je. Dítě má sedět tak, aby vidělo naši tvář. Souhlasné přikyvování doplňujeme úsměvem, záporné zavrtění hlavou doprovázíme přísným pohledem.

Dítě se má naučit rozlišovat mezi naším souhlasem a nesouhlasem, který vyjadřujeme gestem, mimikou (úsměv, zamračení) a slovy (ano, ne). Současně učíme dítě vyjadřovat souhlas a nesouhlas pohybem hlavy – vyzýváme je, aby udělalo hlavičkou ano a ne.

Vhodné hračky

Rozšiřujeme soubor hraček o míče, kostky plné i duté, dětské kladívko, bubínek a paličky, gumová zvířátka, hračky na kolečkách apod. Přidáváme do herního fondu různorodé plechové krabičky, košíčky, zvoneček, hadici, obrázky a obrázkové knížky – leporela.

Miminko při jednotlivých činnostech motivujeme, aby se samo chtělo aktivit zúčastnit. Veškerá činnost a cviky, které jsme popsali, musí být vykonávány dobrovolně. Pokud je dítě unavené či mrzuté, činnost přerušíme a bavíme se jinými relaxačními činnostmi.

9. měsíc života dítěte
Dávno se dítěti nelíbí jen ležet na zádech. Tato poloha ho omezuje při hře a při zkoumání okolního světa, a proto se stále častěji otáčí na bříško a zpátky na zádíčka. To už zvládá bez problémů. Stejně tak už pro mnohé dětičky není problém kolébat se na kolínkách a pomocí přískoků se dostávat směrem dopředu a dozadu. Nebo si již samostatným podlézáním, přelézáním, vylézáním a slézáním velmi vydatně procvičují celé tělo.

V tomto období je třeba dítěti dopřát co nejvíce spontánního pohybu ve volném prostoru. Není vhodné dávat děti na delší dobu do skákadel nebo chodítek.

Obvykle se dítěti podaří v 8.–9. měsíci postavit na obě nohy do vzpřímeného stoje s přichycením se o nábytek nebo ohrádku. Často stojí nehnutě a pevně se drží. Potom začíná přenášet váhu těla z nohy na nohu a uvolněnou nohu trošku zvedá, takže chvíli stojí na jedné. Později začíná uvolňovat úchop ruky a chvíli stojí, přidržuje se jen jednou rukou.

V 9. měsíci věku se naučí zvedat předmět ze země – jakmile se udrží jednou rukou. Umí také udělat podřep ze stoje a předklon a opět se vztyčit a napřímit.

Chůze se začíná vyvíjet, když dítě přenáší váhu těla z nohy na nohu. Na začátku dělá drobné úkroky vpravo a vlevo, takže přešlapuje téměř na místě. Ke konci devátého a v desátém měsíci dítě opakovaně dělá úkrok jednou nohou a druhou přisouvá současně s přehmatáváním. Takto začne záměrně dělat kroky bokem, aby se dostalo k nějakému zajímavému předmětu.

Neobouvejte dítěti botičky hned, jakmile se postaví na nohy. Pro zdravý rozvoj klenby je dobré ho nechat běhat bosé nebo v ponožkách, aby se naučilo správně našlapovat a došlapovat až na paty. Dbáme na bezpečnost dětí, tedy aby se na podlaze neporanily nebo nesklouzly na dlažbě či na koberci. Je vhodné dočasně odstranit malé běhouny, aby o ně dítě nezakopávalo a nepadalo. Jestliže máme v bytě kluzkou podlahu, můžeme využít pro děti ponožky s protiskluzovými zábranami na chodidlech.

Pokud děti umí lézt po čtyřech, nebývá pro ně těžké si sednout. Správný sed by měl být s rovnými zády. Některé děti rády sedí na patách, kdy mají jednu nohu nataženou a druhou pokrčenou. V 9. měsíci života už dítě umí sedět – v této poloze se může předklánět, uklánět, otáčet apod., aniž by spadlo.

Vývoj jemné motoriky – pohyby ručiček a prstů
Děti už většinou bez problému dokážou uchopit předmět v různých polohách – na zádech, bříšku, ve stoje či vsedě. Pohyb rukou je dobře cílený a dítě předmět uchopuje špičkami prstů, paleček je v částečné opozici proti prstům. Převládá jednostranné dosahování: děti předmět uchopují nejprve jednou rukou, přičemž obvykle střídají pravou i levou ručičku. V 9. měsíci se dítě učí nesouměrným pohybům, při kterých každá ručička dělá jiný pohyb, např. jedna předmět drží a druhá do něj bouchá.

V předešlých měsících se dítě naučilo přibližovat jeden předmět k druhému. Nyní je schopno postavit věc opatrně na stůl, vkládat předměty do krabic a nádob, zastrkávat je do otvorů apod. Tyto schopnosti vyžadují osvojení si zdánlivě jednoduché a snadné dovednosti, totiž pustit předmět z ruky v pravý čas.

Schopnost vědomého pouštění uchopených předmětů při určitém držení ruky a v určitou chvíli si děti osvojují až v období mezi 11. a 12. měsícem věku. Ve 2.–3. čtvrtletí prvního roku života dítě většinou nepouští předmět záměrně, věc mu z ruky spíše vypadne. Tuto schopnost si cvičí při překládání hraček z ruky do ruky a v rámci dalších manipulací.

Toto období je charakteristické i tím, že děti předměty nejen berou do rukou, ale přímo zbožňují s nimi házet a sledovat, kam letí. Musíme mít na paměti, že malý průzkumníci používají k probádání věcí kolem sebe nejen oči a ruce, ale i ústa. Proto dbáme, aby dítě nespolklo nic, co by mu mohlo uškodit.

Rozumový vývoj
V tomto období se prohlubuje poznávání a vědomí trvalosti věcí a osob. Děti si už uvědomují, že předmět existuje, i když jej nevidí. Pokud schováme nějakou hračku, dítě nejprve jen sleduje místo, kde předmět zmizel, a chvíli čeká, zda se objeví. Později se pokouší předmět samo najít, např. odkrýváním plenky.

Na rozvoj myšlení má výrazný vliv i schopnost dítěte manipulovat s předměty a lidmi kolem sebe. Dítě úmyslně a záměrně vyvolává účinek, který byl zpočátku náhodný nebo dodatečný. Začíná používat předměty v ruce jako nástroje, aby jimi působilo na jiný předmět – např. bouchá nebo strká předmětem v ruce do předmětu na stole, aby se začal pohybovat.

Při hře dítěte můžeme vidět, že řeší jednoduché problémy oklikou, jako rébus. Například pokud dáme dítěti za mříže ohrádky hračku, kterou chce, bude se nejprve snažit na hračku dosáhnout přes mříž, ale potom mříž přeleze a hračku si vezme.

Vývoj řeči
Můžeme vysledovat stále zřetelnější vývoj v porozumění řeči. Dítě vyvíjí v tomto směru vlastní aktivitu. V 9. měsíci věku je možno u dítěte zpozorovat začátky generalizace pojmů – to znamená, že na otázku, kde je lampa, dítě reaguje i na jiném místě a směrem k jiné lampě, než jakou jsme mu ukazovali.

Některé děti v této etapě vývoje začínají prstem ukazovat na slovem označený předmět a nezřídka mívají bohatou pasivní slovní zásobu, tj. slova, kterým rozumí. Reakce na mnoho slov je ovšem často nevýrazná.

Aktivní slovní zásoba se vyvíjí pomaleji. Některé děti už dokážou vyslovit jisté hlásky ve spojitosti s určitou situací nebo objektem, jiné vyslovují a duplikují slabiky, např. ma-ma, ta-ta.

Sociální chování
Prohlubování sociálních vztahů a strach z cizích lidí je nyní mnohem výraznější. Toto období je obdobím výskytu separační úzkosti u dítěte. Některé děti bývají plačtivější a chtějí být častěji v přítomnosti mámy. Uvědomují si, že nejsou jeden celek, a tyto nové pocity, se kterými se musí vyrovnat, v nich vyvolávají úzkost. Děti se stávají odmítavějšími a nedůvěřivými i vůči prarodičům.

Jak si hrát

Důležitou podmínkou je přítomnost a aktivní angažovanost rodiče při hře. Povzbuzování a citová odměna ve formě pohlazení, pochvaly a projevená radost při snaze dodává dětem jistotu a pocit bezpečí.

Prolézání přes stehna rodičů

Otec i matka se posadí na zem naproti sobě, aby se dotýkali nohama, a s mírně roznoženýma nohama utvoří žebřík. Dítě leží bříškem přes stehno jednoho rodiče a snaží se přelézt přes všechna čtyři stehna směrem k hračce, která leží u stehna druhého rodiče. Naučí se tak plazit přes stehna jako po měkkém ležícím žebříku. Cvik je možné ztížit tím, že rodiče mírně pokrčí nohy.

Následující cvičení jsou zaměřena na nácvik stavění se a stoje na nohou. Jejich cílem není naučit dítě stát, ale postavit se. Jsou vhodná pro děti, které nemají problémy s klouby.

Slézání

Děti zpočátku slézají ze schůdků, lavice, gauče atd. hlavou napřed, a hrozí jim tak nebezpečí. Často lezou po gauči, na okraji se nezastaví a spadnou dolů. Proto je třeba naučit je na okraji zastavit, otočit se a slézt nohama napřed.

Jak na to? Položíme dítě na pohovku na bříško tak, aby jeho nohy visely dolů. Tlakem na ramínka ho strkáme stále více z gauče, až se sesune dolů do stoje na nohou. To předpokládá, že se dítě umí samo postavit na nohy. Cvik opakujeme s dítětem několikrát. Při sesouvání se dolů mu pomáháme čím dál méně, ale dbáme na to, aby nespadlo a nezranilo se.

Dítě po určité době pochopí princip a naučí se samo otočit se a slézt nohama napřed. Cvičení slovně komentujeme. Ukazujeme na okraj postele či gauče a říkáme: to je kraj, dáváme pozor, když lezeme dolů, nejdřív nohy…

Když dítě dokáže dobře lézt, dovede se obvykle z polohy na čtyřech samo posadit. Při lezení se opírá po stranách a přes bok se dostane do sedu na boku, posadí se a znovu se vrátí na všechny čtyři.

! Dítě, které je schopno se posadit samo, je zralé na sezení.

Hra na trakař

Posaďte se na zem, do sedu na patách. Dítě položte břichem na svoje stehna tak, aby se rukama opíralo o zem. Jeho nohy jsou roznoženy a leží volně napravo a nalevo kolem vašich boků. Obejměte rukama stehna dítěte nad koleny. Vytočte roznožená a propnutá kolena dítěte ven tak, aby jeho prsty směřovaly ven. Dítě se opírá o předpažené ruce a zvedá hlavičku. Tím se protahují záda, bedra a nohy.

Protahování zad poznáte podle rýhy, která se táhne od šíje až po zadeček. Dítě tím posiluje všechny svaly potřebné ke stání.

Stoj vzpřímený

Stojíme před zrcadlem a držíme dítě zády k sobě před tělem. Držíme ho za roznožená, napnutá stehna směřující ven a podepíráme pánev a nohy svým tělem. Dítě je zadečkem opřeno o náš žaludek.

K prvním samostatným krokům dítěte obvykle dochází ve 4. čtvrtletí prvního roku života.

Aby se dítě naučilo chodit, musí se postupně naučit:

1. stát na nohou a nést na nich váhu celého těla,
2. dělat kroky,
3. udržovat rovnováhu při chůzi.

Žádné z těchto fází nenapomáhá chodítko. Stejně tak je nevhodné učit dítě chodit tak, že před sebou posouvá stoličku nebo vozík. Některé děti si navyknou se při posouvání předklánět. Tento návyk je pak nutné odstraňovat.

Hry pro rozvoj jemné motoriky
Věci na hraní mají být z různých materiálů a různého charakteru: velké/malé, tvrdé/měkké, lehké/těžké, plné/duté… – aby dítě mohlo získávat zkušenosti s jejich různými vlastnostmi. Při hře dětem ponecháváme co největší svobodu. Neurčujeme, jak si mají s věcmi hrát.

Hračky: dózy různých velikostí a tvarů, plné a prázdné, kelímky (např. od jogurtů), lžíce, metličky na sníh, sítka, hrnce, pokličky, polštáře, látkové pleny, ručníky, kapesníky, šátky, krabice, misky.

Jak si hrát

Krabice s kostkami: Do krabice vystřihneme otvor tak velký, aby do něj dítě vložilo ruku. Naplníme krabici dřevěnými kostkami a dítě motivujeme, aby do ní sahalo, vytahovalo kostky ven a potom je vkládalo zpět dovnitř.

Bouchání dvěma předměty o sebe: Dítěti dáme do každé ruky hračku (např. kostku) a motivujeme ho, aby předměty o sebe bouchalo.

Bubnování: Dáme dítěti bubínek a paličku nebo krabici a vařečku a předvedeme mu, jak se bubnuje. Když se dítě učí bubnovat jednou paličkou, dáváme mu ji jednou do jedné a jindy do druhé ruky. Potom mu dáme paličky do obou rukou zároveň a dítě vykonává symetrické pohyby – oběma rukama současně udeří a současně je zvedne.

Přitahování hračky pomocí provázku: Na stůl mimo dosah dítěte položíme hračku na kolečkách, na kterou uvážeme provázek ukončený kuličkami, které položíme těsně k dítěti. Kuličky na konci slouží k tomu, aby si dítě konce provázku lépe všimlo a mohlo jej lépe uchopit. Dítě si nejprve hraje s kuličkami. Postupně zjistí, že taháním za provázek si může hračku přitáhnout k sobě.

Pokládání předmětů: Dítě naučíme pokládat nejprve nízké a ploché předměty a nejprve do výše stolu nebo na zem.

Otevírání zásuvek: Umožníme dítěti otvírat některou ze zásuvek s pestrým obsahem, který může vytahovat a hrát si s ním. Dbáme, aby se při zavírání neporanilo a nepřivřelo si prsty dovnitř.

Hry v kuchyni:
– hnětení těsta – měkký materiál umožňuje dítěti rozvíjet jemnou motoriku, ale i představivost;
– lámání špaget.

Dáváme pozor, aby se dítě neporanilo či si „hračky“ nedávalo do pusy.

Uchopování drobných předmětů: Dítě máme na kolenou před sebou. Na stůl dáme malou kuličku a vyzveme dítě, aby ji sebralo.

Rozvíjení řeči
Pasivní slovní zásobu rozvíjíme prohlížením obrázkových knih. V 9. měsíci života už je možné ukazovat dítěti barevné obrázky, jež znázorňují jednoduchým způsobem pro něj známé objekty. Nejlepší jsou leporela, na kterých jsou obrázky 2–3 předmětů, osob nebo zvířat. Ukazujeme na ně prstem a říkáme: „To je kočka. Kde je kočka?“ Podporujeme dítě, aby nám obrázek ukázalo.

Aktivní slovní zásobu rozvíjíme tím, že dítě povzbuzujeme, aby slabiky opakovalo, chválíme ho a projevujeme radost.

Při rozvíjení aktivní řeči je třeba zachovávat tato základní pravidla:

  • Aktivní zásobu vytváříme za základě slov, kterým dítě rozumí. Např. když dítě učíme, že kravička dělá bú, tak jen tehdy, když dítě ví, co je to kravička, a ukáže prstem na obrázek krávy.
  • Aktivní slova tvoříme ze slabik, které už dítě umí vyslovit. Když dítě dobře vyslovuje ba-ba, vytvoříme slovo označující babičku nebo bábu. Až když dítě umí využívat slova aktivně, můžeme ho učit slova, jejichž výslovnost není snadná.
  • První aktivní slova označují životně důležité potřeby dítěte – nejbližší osoby, zajímavé předměty nebo činnosti.
  • Nejvhodnější metoda, jak proměnit slabiky na slovo, je dát jim „spouštěcí“ funkci. To znamená, že vyslovení slabik vyvolá účinek – např. jakmile dítě vysloví ta-ta, objeví se otec a pohraje si s dítětem, které tak zjistí, že vyslovení určitých slabik vede k dosažení příjemné situace.

Kdy dítě vysloví první slovo, je velmi individuální. Závisí to na mnoha faktorech. Některé děti to dovedou už v 9. měsíci věku, některé v 1. roce a jiné ještě později. Často se stává, že dítě nechce mluvit, necítí potřebu. Odvíjí se to od toho, nakolik mu jeho okolí dokonale rozumí a uspokojí jeho potřeby, aniž by je dítko muselo slovně vyjádřit.

Dítě by se v tomto období mělo naučit rozlišovat mezi výhrůžkou míněnou vážně a žertem. Tuto schopnost můžeme nacvičovat hrou. Dítě sedí před námi – přehnaně se na něj zamračíme a přísným hlasem řekneme „Udělám na tebe bu-bu-bu!“. Zamračení i slova však musí obsahovat něco připomínající smích. Současně se slovy přibližujeme svoji hlavu k hlavě dítěte, na což obvykle reaguje smíchem. Stejně tak můžeme prostřednictvím dalších her dítě seznamovat s významem různých gest a mimických výrazů.

Shrnutí:

  • Dítě lákáme k různým pohybovým hrám na zemi, aby se samo postupně naučilo pohybovat v prostoru.
  • Převládat by měla hra v poloze na bříšku, na kolínkách, případně v samostatném sedu – pokud to dítě dokáže.
  • K nacvičování úchopu nabízíme dítěti i velmi malé a jemné předměty. Dbáme na to, aby dítě nic nebezpečného nezhltlo.
  • Podporujeme rozvoj aktivní i pasivní slovní zásoby dítěte.

10. měsíc života dítěte

V posledním čtvrtletí prvního roku je už dítě značně samostatné. Dokáže lézt po celém bytě, také vylézt a slézt z pohovky. Dbejme při všech jeho činnostech na důslednou prevenci úrazů!

V 10. měsíci života se už dítě dovede postavit u nábytku a chodit kolem něj, přičemž se ho pevně drží. Velký pokrok je vidět i v rozvoji jemných pohybů ruky, které odrážejí úroveň intelektuální činnosti a narůstajících zkušeností dítěte. Dítě rádo uchopuje drobné předměty (nitky, zrnka) jemným, tzv. pinzetovým, úchopem – koncem palce a ukazováku. Také už dokáže vědomě uvolnit úchop a pustit např. kostku do nádoby.

Manipulace s předměty umožňují dítěti získávat fyzikální zkušenosti o předmětech – např. že existují lehčí a těžší předměty, že padají na zem, že kostky je nutno dát přesně na sebe, aby věž nespadla… Rozvíjejí se také poznatky geometrické – např. menší kostku je možné dát do větší, ale naopak to nejde, menší musíme vložit do větší kolmo, protože šikmo se tam nevejde…

Dítě samozřejmě nezná slova jako velikost, kolmice, rovnoběžka – samotné však tyto jevy poznává z praktických činností a při svých manipulacích se je učí respektovat. Začátkem poslední čtvrtiny prvního roku začíná dítě reagovat na třetí rozměr předmětů. Zajímá se o duté předměty, které ohmatává zvenku i zevnitř. Velmi rádo vkládá různé předměty do jiných, otvírá, zavírá zásuvky, zasouvá do otvorů kolík či různé jiné předměty. Poznává při tom, že věci je možné na sebe stavět, ukládat je vedle sebe, spojovat, rozebírat…

Významný je i vývoj řeči. Do konce 12. měsíce věku se rozvine pasivní porozumění řeči natolik, že k tomu vedené dítě porozumí všemu, pokud se hovoří o známých každodenních situacích. Průměrně v 10.–11. měsíci dítě vysloví své první skutečné slovo.

Společně s celou osobností se rozvíjí i emoce. Dítě projevuje svoji lásku k mámě – přijde ji pohladit, obejmout, dá jí pusu. Snaží se svým rodičům dělat radost, např. i tím, že ukazuje, co se naučilo, protože je chce pobavit a potěšit. Odměnou je mu projevená radost, která se stala cílem hry.

Rozvíjení hrubé motoriky

Pro zdokonalení lezení hrajeme s dítětem hry, které jsme s ním prováděli v uplynulém období: hra na honěnou po čtyřech, lezení do svahu a ze svahu, lezení mezi předměty, přelézání, podlézání, lezení na žebřík aj.

Dítě se už většinou umí posadit z lehu i z kleku. Největší problém mu dělá kontrola polohy těla, tj. správné umístění zadečku na sedací plochu, kterou nevidí – např. na židličku nebo schůdek.

K nacvičování posazení se ze stoje vybereme nějaký široký předmět, vysoký asi 15–20 cm – např. matraci či schod. Dítě postavíme tváří k matraci, potom ho otočíme o 180°, podáme mu svoje ruce a mírně zatlačíme, aby se posadilo. Důležité je, aby se na místo, kam se chce posadit, nejdříve podívalo, potom se otočilo a posadilo. Pokud učíme dítě této dovednosti, učíme ho zároveň orientaci v prostoru. Dbáme na bezpečí dítěte!

První kroky a zdokonalování chůze

První krok se objevuje u některých dětí už v 9.–10. měsíci, většinou však až kolem roku. Následující cvičení jsou určena dětem, které už udělaly první samostatný krok.

Překonávání větších vzdáleností

Postavíme dítě k nábytku, kterého se může držet, a lákáme ho k sobě. Postupně zvětšujeme vzdálenost mezi sebou a dítětem. Některé dítě do týdne, jiné do měsíce od prvních krůčků přejde celou místnost a velmi brzy se vydává na cestu po bytě. Když se tak stane, je třeba zvýšit ochranná opatření – zabezpečit všechno, čím by se mohlo dítě poranit nebo co by mohlo poškodit.

Co se týče jemné motoriky, do konce 1. roku věku se má dítě naučit:

– předměty pokládat a stavět,
– duté předměty vyprazdňovat, vysypávat, plnit, zasouvat, uzavírat,
– zdokonalit se ve zpracování materiálů,
– používat nástroje složitějším způsobem,
– osvojit si snadné pracovní a sebeobslužné pohyby a začít napodobovat,
– hrát si s pískem a vodou,
– pohybovat se na slovní výzvu,
– osvojit si některé manipulační pohyby v sociálním styku.

Pokládání plochých předmětů na sebe

Dáme dítěti několik dřevěných destiček nebo plochých nízkých krabiček a ukážeme mu, jak je lze pokládat na sebe. Stejným způsobem může dítě na sebe vrstvit sešity, knihy, talířky… Důležité je, aby se stavba nezhroutila, když dítě položí některý kus více napravo nebo nalevo. Malý stavitel postupně získá schopnost klást předměty přesně na sebe. Nácvikem této dovednosti směřuje ke stavění věžičky z kostek, což zvládne koncem prvního roku života.

Pokládání menších předmětů na větší

Poskytneme dítěti dva předměty různé velikosti (např. dvě různě velké krabice nebo různě velké kostky) a lákáme ho, aby položilo menší předmět na větší. Čím menší je rozdíl velikostí obou předmětů, tím je úloha těžší.

Vytahování předmětů z pytlíku 

Do plátěného pytlíku nebo do sáčku dáme menší předmět a vyzveme dítě, aby ho vytáhlo. Dítě se učí držet jednou rukou sáček za okraj a druhu rukou předměty vytahovat. Střídáme hru s pytlíky z různých materiálů: plátěnými, igelitovými, papírovými sáčky.

Vysypávání předmětů

Nejprve dáme dítěti příležitost vysypávat předměty z krabic, košíků, hrnečků a sáčků. Dítě má objevit princip, že nádobu nebo obal je třeba otočit dnem vzhůru, aby předměty vypadly.

Otevírání a zavírání krabic

Začneme s válcovitými, vysokými a plochými krabicemi z lepenky, dřeva, umělé hmoty, které mají nasazovací víka. Pozor na případné ostré hrany.

Zasouvání kuželovitých mističek do sebe

Dáme dítěti sadu stejně velkých mističek z umělé hmoty, které se používají např. jako forma na puding. Mají tu vlastnost, že jsou nahoře širší a dole užší, takže kteroukoliv misku můžeme zastrčit do jiné. Dítě se snadno naučí zasouvat je do sebe, protože nemusí respektovat ani jejich velikost, ani tvar.

Zatloukání kladivem

Necháme dítě, aby kladívkem zatloukalo „hřebíky“ na dřevěné destičce s dírkami. Když se mu to podaří, stojan otočíme a dítě může zatloukat „hřebíky“ z druhé strany. Postupně se tak učí trefit se kladívkem do hřebíku.

Posouvání hraček plovoucích po vodě 

Děťátku ukážeme, jak rukou, vařečkou nebo jinými předměty postrkovat plovoucí předměty a hračky, aby pluly po vodě určitým směrem.

Přelévání vody z nádoby do nádoby

Při koupání dáme dítěti několik nádob, aby si mohlo přelévat vodu z jedné do druhé. Učí se přelévat vodu pomalu, rychle, z větší i menší výšky. Přitom si procvičuje schopnost jemně měnit sklon pohárků, dávat je do prostorových vztahů, aby voda přetékala z jednoho do druhého (ne mimo ně).

Rozvíjení pasivní řeči dítěte

Stále platí, že s dítětem musíme:
– mluvit pomalu a zřetelně,
– omezovat slovník na slova, jejichž význam může pochopit,
– mluvit o konkrétní situaci, ve které se dítě nachází, a věcech s ní související,
– používat vždy stejné slovo pro označení stejného jevu.

Pojmenovávání činností a předmětů při hře s dítětem 

Chceme, aby se dítě naučilo rozlišovat význam slov kostka, krabice, hrníček. Posadíme se spolu ke stolu, na kterém leží všechny tři předměty, mluvíme a ukazujeme např. „Tady je kostka. To je krabice. Dáme kostku do krabice, kde je kostka? Tady je kostka. To je hrníček. Dáme kostku do hrníčku…“
Princip hry je v tom, že dospělý vykonává s několika předměty úplně jednoduché činnosti, které současně zřetelně popisuje. Díky tomu, že dítě slyší vícekrát stejné slovo a současně je jeho pozornost vedena k tomuto předmětu, vytvoří se s velkou pravděpodobností asociace mezi slovem a předmětem.
Ekvivalentem hry je možnost, aby dítě aktivně spolupracovalo. Aby provádělo popisované činnosti samo. Např. „Pohladíme panenku – taky ji pohlaď“. Když dítě vidí, co maminka dělá s panenkou, snaží se ji napodobit.

Rozvíjení aktivní řeči: Rozhovor o obrázku

Dítěti ukazujeme obrázek a podněcujeme ho, aby samo označovalo některé jevy slovem. Pokud začne, zaslouží si velkou pochvalu a uznání. Při práci s obrázky je třeba dodržovat zásadu, že nemáme dítěti ukazovat obrázky něčeho, co nezná. Obrázek má dítěti skutečnost připomenout, ne nahradit.

V poslední čtvrtině prvního roku života dítěte se při ukazování obrázků už neomezujeme jen na izolované osoby, zvířata a věci, ale upozorňujeme také na jednoduché činnosti a vztahy, např. „tady je pejsek, který štěká haf-haf a skáče hop-hop“. Když to dítě pochopí, zaktivujeme ho tím, že se ptáme, a dítě ukazuje prstem. „Kde je pejsek? Který pejsek štěká haf-haf?“

Rozvíjení emocí a sociálních vztahů

V tomto období se soustředíme na to, aby si dítě vytvářelo správné citové vztahy ke svému okolí. Důležité je, aby v dítěti náhodně nevznikly zbytečné pocity strachu z neškodných jevů, ale aby současně poznalo nebezpečné situace a předměty, které by ho mohly ohrozit.

Dítě se také musí seznámit s dialektikou života. Aby si uvědomilo, že něco je, musí prožít stav, když to není.Chceme, aby dítě bylo šťastné a spokojené a dařilo se mu, proto ho obklopujeme láskou, pohodlím, hojností. Jenže aby si uvědomilo, že ho má máma ráda, musí také poznat stav opačný – když se na něj máma zlobí. Když mezi nimi dojde k udobření, je to pro dítě jeden z nejpříjemnějších zážitků.

Aby dítě poznalo, že se má dobře, musí občas prožít stav, kdy se má špatně, něco mu chybí nebo ho něco bolí. Jen díky občasnému zakoušení protikladů si dítě uvědomí, co má, a naučí se chápat jiné.

Láska, pohodlí a hojnost by se neměly stát samozřejmostí. Dítě má nejen poznat protiklady, ale současně si má uvědomit, že se věci odvíjí také od jeho chování – pokud se nebude chovat určitým způsobem, tak mnohé příjemné stránky života zmizí. Nezdravou, absolutní jistotu vytvářejí rodiče nadmíru laskaví a hodní, kteří všechno strpí a odpouští a kteří nedokážou dítěti nic odepřít. Dítě potom přijímá jejich lásku a dary jako samozřejmost, vyžaduje stále více a vrací stále méně.

Relativní jistotu v dítěti vytvářejí rodiče, kteří reagují na chování dítěte velmi různorodě. Odměňují dobré chování dítěte láskou a něhou, ale na jeho nevhodné chování reagují tak, že jsou méně laskaví, neposkytují příjemné podněty, pohlazení, přeruší s dítětem kontakt (byť jen na krátkou dobu) atd. Tímto způsobem se dítě postupně učí přizpůsobovat svoje chování nejen vlastním potřebám, ale současně i potřebám jiných lidí.

Vytváření návyku dělit se s druhými

Matka občas vyzve dítě, aby dalo svoji oblíbenou hračku otci. Otec si ji vezme, chvíli si s ní pohraje a potom ji dítěti vrátí. Využijeme i jiných příležitostí – např. v parku dítě půjčí svoji hračku jinému dítěti…

Pokud dítě dostane nějakou oblíbenou pochoutku, vyzveme ho, aby dalo kousek někomu jinému. Dotyčný si má nabídnutou pochoutku vzít a před dítětem ji sníst. Nestačí poděkovat a vrátit ji dítěti. Neměli bychom dítě zvykat, že se něčeho zřekne jen formálně, a bude tedy očekávat, že věc zase dostane hned zpět. Rodičům se často zdá, že zacházejí se svým dítětem v takových případech tvrdě a zbytečně ho trápí. Je ale namístě uvědomit, že dítě v raném věku snadno překoná svoje sobectví, čímž se zbaví nepříjemných konfrontací v pozdějším životě.

11. měsíc života dítěte

Až do konce prvního půlroku života dítěte bylo třeba zabezpečovat bezprostřední uspokojení jeho potřeb. Pokud rodiče v tomto období vycházeli vstříc jeho potřebám, naučilo se dítě, že může svým chováním něčeho dosáhnout a není bezmocné. Pocit bezpečí a stability dává dítěti možnost vzít problémy do vlastních rukou a aktivně hledat řešení.

Dítě se také naučilo, že se může obrátit na druhé a žádat o pomoc. Tato pomoc by měla být jen minimální, aby se dítě na řešení vždy samo podílelo nebo mělo hlavní podíl. Tento způsob výchovy je časově dost náročný. Příkladem může být, když dítě vyleze na křeslo a dává najevo, že chce dolů. Nejrychlejší způsob řešení je dítě sundat. Nejjednodušší je mu říci: „Když jsi tam sám vylezl, tak sám i slez.“ Dítě možná při slézání spadne a samo zastaví svoje pátrací aktivity. Kromě toho se naučí, že dospělí mu nechtějí pomoci při řešení jeho problémů. Časově náročné, ale smysluplné je postavit se vedle pohovky a povzbuzovat dítě, aby slezlo samo, přitom ho však jistit, aby nespadlo.

V druhém půlroce je třeba u dítěte stále častěji vyžadovat tuto samostatnost. Je na vás, rodičích, abyste si předem ujasnili důsledky svých rozhodnutí a činů. Každým jednotlivým skutkem své dítě něco učíte. Nemělo by například získat zkušenost, že se mu přání splní, až když si bude dostatečně dlouho stěžovat.

Touha zkoumat a zkoušet je u dětí velmi silná. Některá přání si chce dítě prosadit. Mluvte s ním a spolupracujte. Zároveň však trvejte na svém, případně hledejte alternativní řešení, která nejsou tak nebezpečná jako přání dětí. Např. pokud chce dítě vyzkoušet horkou žehličku a nevěří, že pálí, přejeďte s ní po žehlicím prkně nebo po oblečení a nechejte ho vyzkoušet, jak zůstane horké, aby si umělo představit, jaké to je.

Dítě chce v tomto období poznávat svoje okolí a zkouší přijít na to, jak funguje svět kolem něj. Z následků svého chování je často překvapené, a proto věci zkouší stále znovu a znovu, dokud věc nepochopí. Byt je pro dítě úžasným místem plným nových a neznámých zákoutí – zde se může vydávat na různé výzvědné cesty. Potřebuje však stálý kontakt s matkou nebo otcem a jejich ujištění, že jsou tady.

Máma musí být připravena (více než kdykoliv předtím) poskytovat dítěti útěchu, protože v tomto období jsou časté pády a úrazy. Většinou však děti na bolest velmi rychle zapomenou a vracejí se k aktivitě. Je na rodičích, aby se rozhodli, které předměty v bytě jsou vhodné k tomu, aby s nimi dítě mohlo experimentovat, a které jsou příliš nebezpečné, jedovaté nebo cenné, a proto je třeba odstranit je z dosahu dítěte.

V tomto životním období se začínají mezi dítětem a dospělými odehrávat první boje o moc. Dítě se setkává se zákazy a příkazy, které pro něj předtím neexistovaly – nesmí se dotýkat květin, sporáku, elektroniky. Děti na zákazy velmi rychle zapomínají, protože jsou vedeny touhou po poznávání a zkoumání. Tato „hra“ na porušování zákazů je pro dítě příjemná o to víc, že mu máma věnuje větší pozornost, když se přibližuje k věcem, ke kterým nemůže. Dítě zkouší, jak rodič reaguje a jak postupuje v boji o moc.

Důležitým pravidlem ve výchově je, aby reakce rodiče na zakázané chování (a z toho vyvozené důsledky) logicky souvisely s předcházejícím chováním dítěte. Musí tedy následovat bezprostředně po příčině, nikdy ne o 5–10 minut nebo o půl hodiny později, protože dítě už si to nepamatuje. Nabízí se možnost dítě naučit, jak s věcmi zacházet, a vyhradit mu prostor určený jen pro něj – např. v pokoji poličku s „jeho“ knihami a časopisy, v kuchyni jednu zásuvku s kuchyňskými potřebami, kterými si nemůže ublížit, apod.

Cvičení pro rozvoj schopností a zručnosti dítěte

Vstávání za pomoci nízkých předmětů

Přivábíme dítě k nízké lavičce (asi 20 cm vysoké) a držíme nad ním lákavou hračku tak vysoko, aby na ni dosáhlo jen tehdy, když bude stát na lavičce. Dítě se o ni opře rukama do vzpřímeného kleku, potom se postaví na nohy, zatímco se v předklonu rukama o lavičku opírá, pak se z předklonu napřímí.

Vstávání bez pomoci

Když dítě zvládne předcházející cvik, opakujeme ho několikrát se stále nižšími pomůckami, aby se muselo napřímit z ještě hlubšího předklonu. Potom vyzkoušíme toto postavení se a napřímení bez jakékoliv pomůcky, tedy rovnou z podporu klečmo. Nabídneme dítěti hračku ve středu místnosti, kde se nemůže ničeho držet. Dítě přejde ze vzporu klečmo (poloha, ve které leze) do dřepu, potom se rukama odrazí od podlahy, napřímí se a současně se vztyčí z dřepu do stoje.
Předcházející cviky zkoušíme také ze sedu. Dítě přejde ze sedu do kleku a potom pokračuje už popsaným způsobem.

Zvedání předmětů z podlahy

Před dítě, které stojí ve středu místnosti, položíme hračku. Dítě udělá mírný předklon a podřep, chytí hračku a opět se vztyčí a napřímí. Zpočátku mu podáme prst.

Rozvíjení jemné motoriky

Pokládání stejně velikých předmětů na sebe

Dítěti dáme stejně velké kostky, aby je stavělo na sebe. Když se mu to podaří, nešetříme chválou a obdivem. Zručné dítě postaví koncem 1. roku života věžičku z více než dvou kostek. Později necháme dítě pracovat s velkými kostkami (hrana kostky 5–10 cm), potom s menšími (hrana 2–3 cm).

Zastrkávání a vytahování zátky

Dáme dítěti láhev a ukážeme mu, jak se vytahuje a dává zpět gumová zátka. Zátka má mít tvar lomeného kuželu, aby se užší konec dal snadno zastrčit do hrdla láhve a současně aby zátka do láhve nespadla. Při tomto cviku musíme dítěti nejprve láhev držet, aby se mohlo soustředit na pracující ruku a nemuselo současně přidržovat předmět druhou rukou.

Vkládání různě velikých válcovitých mističek do sebe

Dáme dítěti různě velké válcovité mističky z umělé hmoty nebo sadu dřevěných matrjošek. Princip je v tom, že dítě musí jednotlivé díly zasouvat podle velikosti – vždy menší do větší – a tím se nejen učí odhadovat vzájemnou velikost předmětů, ale uvědomuje si, že jsou předměty větší a menší. V kuchyni může dítě tuto schopnost cvičit na sadě různě velkých kastrolů a hrnců.
Později mu to můžeme ztížit tím, že ho necháme, aby do sebe zasouvalo kostky – je to mnohem těžší, protože kostky musí být i správně natočeny.
K zasouvání můžeme využít i různé kostky s výřezy, které se dají pořídit v hračkářství.

Navlékání kroužků na stojan

Učíme dítě navlékat různé kroužky na tyčku – ať už z umělé hmoty nebo z kovu. Můžeme použít také kroužky od záclon.

Zdokonalování schopnosti zpracovávat materiál

Zapichování

Ze zbytků těsta vyválíme několik kuliček a dítěti předvedeme, že je do nich možné zabodávat špejle či zápalky.

Trhání a spojování těsta

Na kousku těsta si ukážeme, že je možné roztrhat ho na kousky a přitisknutím k sobě znovu spojit. Můžeme použít i hru s netoxickou plastelínou.
S těstem můžeme dělat různé další činnosti: válet ho, formovat, vykrajovat formičkami, krájet nožem, udělat z něj hada nebo kuličku…

Osvojování si pracovních a sebeobslužných návyků

Čmárání tužkou po papíře

Ukážeme dítěti, jak se čmárá pastelkou na velký balicí papír rozložený na zemi nebo na stole – tam dítě může čmárat, přičemž sedí rodičům na kolenou.

Utírání úst ubrouskem nebo plenkou

Po jídle podáme dítěti ubrousek či plenku, aby si utřelo pusu. Dítě se o to pokusí, i když ze začátku si jídlo po tváři spíš rozetře, než utře.

Utírání prachu

Když máma utírá prach z nábytku, půjčí dítěti plenku, aby jí pomohlo. Malý pomocník maminku napodobuje.

Otevírání a zavírání krabičky od zápalek

Dáme dítěti prázdnou krabičku od zápalek (nebo podobnou krabičku) a ukážeme mu, jak se otevírá a zavírá. Tato manipulační aktivita je vhodnou příležitostí, jak naučit dítě pracovat oběma rukama.

Stolování

Necháváme dítě jíst spolu s námi u stolu ve vysoké židličce. Stále častěji mu dovolujeme, aby jedlo samo lžičkou. Nepořádek bude asi značný, přizpůsobte tomu tedy bezprostřední okolí (bryndáček a plastové prostírání, příp. ubrus by mohly škody trochu zmírnit). Touha po poznání a poznávání nutí dítě vyzkoušet každý pokrm nejen ústy, ale i rukama.

Rozvíjení aktivní řeči dítěte

Rodiče mají využívat každé situace a s dítětem se o ní pobavit. Při procházce si lze povídat například o dění na ulici: „Co jede po cestě? Kam asi jde tamten pejsek?“ Podněcujeme dítě k dalším aktivním slovům, která upevňujeme opakováním, pochvalou a úsměvem.

DUDLÍK

Při dumlání dudlíku před usnutím se dítě může cítit uvolněně a spokojeně. Ale pokud ho má v puse ve dne, brání mu dudlík v používání svalů rtů a jazyka k vytváření zvuků. Dudlík není vhodný pro vývoj řeči a řečových dovedností. Pokud dítě ke svému životu dudlík potřebuje, pokuste se omezit čas, který s ním tráví během dne. Stále však může zůstat prostředkem k uspokojení děťátka, když je vystrašené nebo unavené. Nesmíme ale zapomínat na to, že časté používání dudlíku brání dítěti v procvičování žvatlavých zvuků, které přecházejí do řeči.

Hračky, které dítě motivují: dřevěný vozíček s kostkami, velká hračka, na které se dá sedět a jezdit (odrážedlo), velké dřevěné kostky, židlička, zasouvací pohárky, stavebnice, vkládačky (tj. hračky s vyřezanými otvory a geometrickými tvary), pastelky a papír, hudební natahovací hračky, jiné hudební hračky, pohádkové knihy s jednoduchými obrázky, plastová zvířátka, dětský telefon.

12. měsíc života dítěte
Dítko by mělo být koncem prvního roku života značně samostatné. Některé už chodí, dokáže zručně a účelně zacházet s různými předměty, rozumí větám týkajícím se každodenního života, začíná samo mluvit a dává rodičům důkazy o tom, že přemýšlí a hlavně vymýšlí.

Hrubá motorika

Dítě dovede stát a ve stoji u nábytku se dokáže postavit na špičky nebo na jednu nohu. Ve 12. měsíci dokáže udělat první samostatné kroky. Jakmile se naučí samostatně chodit, naučí se také přejít bez držení ze stoje opatrně do sedu a ze sedu se bez držení postavit.

Pokud pokračujeme v pravidelném cvičení s dítětem, tak asi ve 12. měsíci věku dokáže překročit nízké překážky, za pomoci rodiče chodit po schodech a také sedět na zvýšené ploše.

Jemná motorika

Tím, že se zdokonalují pohyby ruky, narůstají i zkušenosti dítěte a rozvíjí se jeho intelekt. Koncem 12. měsíce života sahá ruka dítěte s jistotou nejen směrem k pozorovanému předmětu, ale už před úchopem se adaptivně přizpůsobuje velikosti, tvaru a poloze předmětu.

Stejně tak je jisté, jemné a přesné i vedení ruky s hračkou k cíli – např. dítě s jistotou trefí klíčovou dírku nebo otočí ruku, ve které drží korunu tak, aby mince byla rovnoběžná se štěrbinou v pokladničce. Když zvládne tyto dovednosti, je schopno se naučit postavit kostku na kostku.

Vývoj zkušeností

Koncem prvního roku získává dítě zkušenosti z nejrůznějších oborů, seznamuje se s přírodními jevy a rozšiřuje si svoje sociální zkušenosti. Projevuje stále větší zájem o různé činnosti dospělých, chce se s dospělými setkávat, získávat nové zážitky. S předměty začíná dítě zacházet tak, jako s nimi nakládají lidé v jeho okolí – např. prachovkou utírá prach, vařečkou míchá v hrnci apod. Svojí hrou s předměty se přizpůsobuje sociálnímu prostředí, ve kterém žije.

Tato počáteční socializace chování se projevuje i ve vývoji hry. Po manipulační hře nastupuje napodobovací hra: dítě začíná při hře napodobovat svoje okolí. Nejprve se jedná o napodobování pouze některých, pro dítě zajímavých pohybů. Až ve 3. roce napodobuje celkové chování lidí.

Napodobování není pro dítě jen zábavou. Je to způsob učení se. Množství pohybů, které dítě koncem prvního a během druhého roku po dospělých opakuje, je závislé na množství podnětů, které okolí dítěti poskytuje. Dítě raději napodobuje skutečně než jenom „jako“: raději vyrábí něco z opravdového těsta a dává to do skutečné trouby, než jako by si na to hrálo.

Pokud dáme dítěti příležitost k získávání zkušeností, dáváme mu zároveň možnost rozvíjet myšlení a nepřímo i řeč. Ve 12. měsíci věku děti už naprosto jasně chápou souvislost mezi příčinou a následkem a dovedou to také patřičně uplatnit v praxi – např. umí rozsvítit a zhasnout.

Sociální schopnosti

Prohlubuje se vztah dítěte k jiným lidem. Je to způsobeno tím, že má větší možnosti spolupracovat s nimi – rozumí řeči, dokáže gesty a pár slovy projevit svá přání, může se aktivně zúčastňovat určitých činností. Dítě má zájem trávit čas s dospělými, kteří mu rozumí a dokážou se mu přizpůsobit, a hrát si s nimi. Neumí si ještě užívat hru s jiným malým dítětem, protože se zatím nedovedou navzájem přizpůsobit jedno druhému.

Nesmíme zapomenou na to, že i když dítě začíná chápat, že druhý prožívá bolest a projevuje i jakýsi soucit, když někdo pláč předstírá, i tak zůstává velmi sobecké a zaměřené na sebe a svoje potřeby. Jeho mottem je: všechno je moje a všichni jsou tady jen pro mě.

Je třeba ho citlivě vést k tomu, aby se dokázalo rozdělit s druhým člověkem a učilo se spolupráci s jinými lidmi.

Vývoj řeči
Koncem 12. měsíce věku používají některé děti asi pět aktivních slov. V jejich aktivním slovníku převládají většinou dětská slova (pa-pa, bác, ma-ma, ba-ba). Děti mají zájem o rým a rytmus dětských říkanek. Zvyšuje se i jejich zaujetí obrázky – umí nejen ukázat, kde je např. pejsek, ale někdy se jim už podařit i říci, co pejsek dělá (haf-haf).

První kroky a zdokonalování chůze

Důležité: První krok se objevuje u některých dětí v 9.–10. měsíci věku, většinou však kolem roku. Pokud se objeví až později (začátkem 2. roku, ve 14 měsících života), je to ještě stále v normě. Mluvíme-li o rozvoji chůze, musíme myslet na to, že když dítě začne chodit po bytě, říkáme tomu, že chodí. Neznamená to však, že vývoj chůze je ukončen.

Dítě se v chůzi zdokonaluje až do dospělosti. V raném dětství se má naučit chodit nejen po rovné podlaze, ale i v těžších podmínkách, např. po trávě, ve sněhu, z kopce, do kopce, dopředu, dozadu i bokem, pomalu, rychle. Je tedy velmi důležité, aby se dítě naučilo to, co dovede, uplatňovat v nejrůznějších podmínkách.

Nechejte dítě okusit také neúspěch a bolest. Je to pro vás jistě těžké, ale pro ně je to velice důležité. Učí se tak překonávat překážky a věřit ve vlastní síly, spoléhat na sebe samé. Například: když dítě začíná chodit, není nutné ho úzkostlivě chránit před pádem. Je třeba dávat pozor, aby si vážně neublížilo a nezranilo se, ale musí se to dělat tak, aby si to dítě neuvědomovalo. Když upadne, motivujte ho, aby samo vstalo a znovu to zkusilo. A nezapomeňte ho chválit a povzbuzovat.

Přílišná opatrnost a ochrana brání dítěti rozvíjet se a v konečném důsledku mu ubližuje.

Pokud už dítě udělalo první kroky, přistupujeme k tomu, aby přivykalo chůzi i v jiných podmínkách než jen na rovné podlaze. Necháváme dítě chodit nejprve po cestě v parku, po chodníku, po dvoře, po trávě, v písku, ve sněhu, po kamíncích…

Kopání do míče

Položíme míč na zem a ukážeme dítěti, jak se do něj kope. Dítě se snaží dostat k míči a odkopnout ho. Cvičení je dobré proto, že se dítě učí dělat nepravidelné kroky a udržovat rovnováhu. Neočekáváme od něj, že míč odkopne, ani to, že se do něj trefí.

Tahání hraček za sebou nebo strkání před sebou

Postrkování hračky před sebou má za úkol zautomatizovat chůzi dítěte. Dítě tím, že hračku strká, věnuje pozornost jí, a ne chůzi. Také mu to pomáhá orientovat se při chůzi, i když je jeho pozornost upřena k něčemu jinému.

Tahání hračky je důležitý cvik proto, že dítě tím, že se otáčí dozadu za hračkou, má ztíženou orientaci. Dítě je zvyklé jít tam, kam se dívá, nebo se dívat tam, kam jde. V tomto případě se však dívá opačným směrem.

Důležité: Zpočátku je třeba chodit s dítětem a chránit je před úrazem. Neschopnost odhadnout vzdálenost může způsobit to, že jsou stěny mnohem blíže. Sloupy a různé jiné překážky se tak „vynoří“ jakoby zničehonic.

cvičení: Chůze po schodech

Dáváme dítěti možnost vystupovat a sestupovat po nižších a širších schodech. Dítě zdolává schody nejprve po čtyřech, potom ve vzpřímené chůzi s držením za obě ruce. Později se drží jen jednou rukou, až to nakonec dokáže bez pomoci.

Rozvíjení jemné motoriky

Pokračujeme ve cvičeních z minulých měsíců. Kromě toho můžeme přidat např. zasouvání klíče do klíčové dírky, zapichování tyčinky do otvorů, vhazování kuličky do láhve, vhazování mincí do pokladničky apod.

Důležité upozornění: Nedělat některé činnosti z obavy, aby dítě něco nezhltlo, nerozbilo apod., znamená dítě ochudit o mnohé činnosti. Spoustu tzv. rizikových činností přece pod vaším dozorem dělat může. A pokud nechcete, aby dítě něco dělalo, naučte ho, co má dělat a jak – a nezakazujte! Zákazy jsou přece od toho, aby se porušovaly – je to přirozenost člověka.

Vkládání geometrických tvarů
Necháme dítě, aby do desky ze dřeva nebo z umělé hmoty vkládalo různé geometrické tvary, které zároveň pojmenováváme.

Používání nástrojů složitějším způsobem
Učíme dítě, jak lze využít předměty k tomu, aby získalo něco dalšího.

Přitahování předmětů pomocí provázku
Mimo dosah dítěte dáme hračku, která je přivázaná na provázku, jehož konec je blízko jeho ručičky. Dítě už ví nebo se rychle naučí, že si hračku může přitáhnout. Proto mu dáváme možnosti, aby si takto přitahovalo hračky různých velikostí, barev, tvarů…

Když už dítě dovede používat provázek, učíme ho využívat také předměty, které s tím, co chce, nejsou spojeny. Dosahování háčkem, obouvátkem, lovení pomocí síťky, vystrkování předmětů z trubice pomocí tyčinky, otevírání dveří…

Rozvíjení řeči

Pasivní slovní zásoba

Pro dítě je snazší pochopit význam slov, které označují předměty nebo činnosti. Pokud chceme, aby pochopilo, co znamená „Dej mi…“, můžeme postupovat následovně: před dítě postavíme známé věci a poprosíme „Dej mi auto“. Ruku dítěte vedeme k autu, a když ho chytí, posuneme jeho ručičku ke své dlani, autíčko si jemně vezmeme a dítě pochválíme.

Postupně vyzýváme dítě k různým činnostem se stejným předměty. Dáme dítěti panenku a řekneme mu: „Pohlaď panenku, nakrm panenku, dej mi panenku, polož ji…“ Později ho můžeme vést ke složitější hře – např. „Dones panenku do postýlky. Kde máš peřinku? Přikryj panenku. Přines mlíčko“… Když dítě neví, jak má reagovat, názorně mu to ukážeme.
Zároveň platí, že při každodenních činnostech se s dítětem neustále bavíme o tom, co a jak zrovna děláme, a pojmenováváme předměty, které vidí.

Aktivní řeč: Posílání vzkazů

Pokud už dítě ovládá některá slova, pošleme ho se vzkazem, např. „Řekni tatínkovi, ať jde jíst – řekni mu: ta-ta ham“. Nebo „Dej mamince knihu a řekni jí – prosím“ atd. Osoba, které dítě vzkaz předalo, má samozřejmě výzvu splnit, ale také má dítě pochválit a poděkovat mu.

Různé společné hry dospělých s dětmi

  • Hledání a chytání hračky
    Sedneme si na zem a hračku schováme za svá záda. Dítě stojící před námi se ji snaží chytit. Hračku si překládáme z ruky do ruky, zvedáme ji do výšky apod., ale necháme dítě, aby ruku s hračkou brzy chytilo. Nedopustíme, aby se dítě rozzlobilo nebo rozplakalo.
  • Hra na schovávanou
    Schováme se za dveře a zavoláme na dítě. Pak vykoukneme a zavoláme „kuk“. Dítě velmi rychle pochopí princip hry a jde se samo schovat. V tomto období ale ještě nevydrží čekat a hned se ozývá.
  • Hra na honěnou
    Dítě se snaží chytit mámu nebo hračku, kterou má v ruce. Máma se směje a ustupuje o pár kroků, ale nechá se chytit.

Rada na závěr:

Děťátko je velmi zvědavé, kreativní a chce se dozvídat nové věci. Všechno ho láká a zajímá. Tato lidská touha po poznání a získávání nových zkušeností a dovedností se bude samozřejmě rozvíjet dále. A je na vás, rodičích, abyste tento zájem, snahu a tvořivost podporovali.

První rok miminka a vývoj měsíc po měsíci- zjistěte, co vše miminko v jakém měsíci umí a mělo by umět. A nezapomeňte, že každé dítě je individualita!