Zdravé sebevědomí

Filípek chodí do první třídy. Školu má rád, jen to psaní mu pořád nejde. Čárky tancují, kde chtějí, a ani ty vlnovky ne a ne poslouchat.

„Jak to píšeš?! Podívej se, kde máš řádek. Napsal jsi to hrozně. Přepiš domácí úkol ještě jednou!“ Filípek už posté bere do ruky pero. Nevěří, že domácí úkol napíše někdy tak, jak si to máma představuje. Sama mu přece nejednou řekla, že se mu to nikdy nepodaří.

Co znamená mít zdravé sebevědomí?

V souvislosti s rozvojem osobnosti dítěte se často klade důraz na rozvoj myšlení, řeči, kreativity. O budování sebevědomí se mluví málo. Vždyť sebevědomé dítě je pyšné, namyšlené, že je jedinečné, co všechno dokáže, je lakomé… To je představa většiny dospělých o dětech, které „vybočují“ z davu.

Málokdo si uvědomí, že sebevědomé dítě může být i srdečné, otevřené, pokorné, ochotné pomoci, půjčit, podělit se. Nemusí být jen nafoukanec, který snědl všechnu moudrost světa.

Zdravé sebevědomí je klíčem k vytváření normálních vztahů k lidem okolo nás. V psychologii se setkáváme i s termínem sebedůvěra. Tento pojem zahrnuje vědomí vlastní ceny, kvalit a schopností. Sebedůvěra se buduje působením toho, co o sobě slyšíme, co si myslíme, že si druzí myslí o nás, jak se hodnotíme jako osobnost a jakými bychom chtěli být.

Jednou ze základních potřeb každého z nás je touha být uznáván, a to takový, jaký ve skutečnosti jsem. Hladina našeho sebevědomí roste a padá s uznáním a oceněním, které nám projevuje okolí. Jen si vzpomeňte, jak se cítíte, když vám manžel pochválí oběd. Ihned zapomenete na dvě hodiny strávené u sporáku a zaplaví vás vlna radosti z dobře vykonané práce.

Máma je jistota

Upevňovat pocit vlastní hodnoty můžeme úplně od začátku. Devět měsíců zažívá dítě pocit bezpečí. V mámině bříšku je teplo a příjemně. Silná světla nebo neznámé zvuky ho sice při příchodu na svět vyruší, ale když ucítí mámin pravidelný dech, rytmický tlukot srdce, uslyší známý hlas, utiší se. Je opět v bezpečí. Ví, že tu je někdo, komu může důvěřovat.

Matka, která ho nakrmí, pohladí, ochrání před zimou… Když se totéž děje den co den, novorozenec postupně zjišťuje, že jeho potřeby jsou naplněné. Dítě získává jistotu, že je všechno v pořádku a že je o něj postaráno. Tento pocit je důležitým předpokladem pro to, aby si děti vytvořily správný postoj k životním situacím. Bez této důvěry nenajdou důvěru v sebe.

Ne všechny maminky si svoje děti pár dní po porodu odvážejí domů. Některé se kvůli zdravotním komplikacím stanou obyvateli nemocnice i na několik dlouhých měsíců. Mnohé nemocnice umožňují přímý kontakt matky s dítětem. Smí být u něho, držet ho za ručičky, pohladit…

Už dávno je známo, že mateřské teplo je něco, co lékaři nemocnému dítěti dát nemohou. Ukazuje se, jak nesmírný význam má přítomnost matky v prvních měsících života dítěte. Všechny děti potřebují pro svoji vnitřní jistotu rodiče, na které se mohou kdykoliv spolehnout.

Už v 6 měsících, kdy dítě začíná intenzivně vnímat svět okolo sebe, mu dáváme najevo, co smí a co ne. Kýváme hlavou, se zdviženým prstem ukazujeme ne-ne. Naučit se a pochopit význam slovíčka NE představuje pro dítě, ale i pro rodiče zdlouhavou a namáhavou cestu, ale z hlediska jeho vývoje je velmi důležitá. Děti, které pochopily, že NE slouží k jejich vlastní jistotě, se dokáží v dalším životě rázně postavit proti svůdcům, jako jsou drogy, nikotin, kriminalita.

Rodiče jsou prvními zprostředkovateli informací z okolního světa. Dítě nemá jinou možnost seznámit se s fungováním okolního světa. Není schopné posoudit, co je vhodné, prospěšné a co mu prospívá. Hodnocení rodičů má pro něho absolutní platnost.

Dítě kopíruje hodnotový systém rodičů a považuje ho za správný. Rodiče mají v této fázi vývoje dítěte velmi silný vliv na utváření jeho sebevědomí. Je mimořádně citlivé na chování rodičů vůči sobě. Pozorně vnímá, jak otec jedná s matkou, jak spolu mluví, jak se vyjadřují jeden o druhém.

Zdravé seběvědomí a puberta

Pocit vlastní hodnoty se naplno projeví v nejkritičtějším věku – v pubertě. V tomto období dětem záleží na mínění vrstevníků, lehce podléhají tlaku okolí. Je přirozené, že když se nedostává uznání doma, hledá si ho jinde. A bohužel, téměř vždy na nesprávném místě. Nízké sebevědomí dítě často vede do party, kde může ukázat svoje JÁ. Najednou je tu někdo, kdo vyslechne jeho názor, uzná jeho kvality. Najde místo, kde se cítí důležité. Přestává být NIKDO, stává se NĚKÝM.

Pokud dítě necítí podporu od vlastních rodičů, o to více potřebuje podporu vrstevníků. Protože se nelíbí sám sobě, potřebuje obdiv jiných. Nejlehčí způsob, jak toho dosáhnout, je zapadnout.

„Kladný pohled na sebe samého je jedna z nejlepších zbraní proti špatnému vlivu party.“
(Claudie a Eberhard Muhlanovi)

Když dítě dokáže přijmout samo sebe, nechybí mu zdravá jistota, nemusí se obávat odmítnutí ze strany vrstevníků, když se např. nenapije, nebude kouřit nebo nevezme drogu.

Dospívající dítě se zdravým sebevědomím ví, že má svoji hodnotu, důvěru ve vlastní síly a schopnosti a není odkázané na mínění druhých.

Nezdravé seběvědomí

Nedostatek zdravého sebevědomí se projeví už v začátcích školní docházky. Dítě je nejisté ve svých činech a rozhodnutích. Ve škole se stává terčem posměchu pro svoji bázlivost, nesmělost. Přesvědčení, že nic nedokáže, se negativně projeví na jeho chování. Dítě se přestává snažit, nemá dostatek odvahy a iniciativy, bojí se samostatně rozhodovat a nést zodpovědnost za svoje rozhodnutí, porovnává se s vrstevníky a podceňuje svoje schopnosti. Některé děti tiše trpí, uzavírají se do sebe, jiné se snaží na sebe upozornit výstředním chováním. Rvou se ve třídě, ubližují spolužákům, dělají ze sebe šaška.

Ani děti s přehnaným sebevědomím nejsou v kolektivu oblíbené. Chtějí vyniknout za každou cenu, chovají se povýšenecky, pohrdají ostatními.

Obě formy nezdravého sebevědomí – slabé i přehnané, představují hrozbu pro rozvíjení harmonických vztahů v partnerském životě, negativně ovlivňují výchovu dětí a narušují uplatnění člověka v práci a začleňování se do pracovního kolektivu.

Jak se rozvíjí zdravé sebevědomí

Určitě si každý rodič přeje, aby si jeho dítě vážilo samo sebe, věřilo ve vlastní síly, bylo spokojené a vyrovnané. Přinášíme vám několik konkrétních tipů, jak toho dosáhnout.

1. Přijměte dítě takové, jaké je. Milujte ho, i když vás zlobí. Když něco vyvede, kritizujte špatné chování, ne dítě. Slovní napomenutí může vypadat např. takto: „ Nelíbí se mi tvoje chování, ale i tak tě mám ráda.“

2. Cvičte dítě ve vytrvalosti a trpělivosti. Když ztrácí chuť a motivaci do činnosti, která se mu nedaří, podpořte ho.

3. Nedělejte činnosti, které by dítě zvládlo samo, místo něho.

4. Učte dítě vyrovnat se s neúspěchem. Vyzdvihujte i malé úspěchy. Nezdary berte jako příležitost, ze které je možné se poučit. Nevysmívejte se mu a nezesměšňujte ho, když se mu něco nepodaří.

5. Ukazujte dítěti smysl života. Z prohraného zápasu nebo zbabraného koncertu se svět nezboří. Není to přece prvořadé. Pochvalte jeho odvahu a snahu. Vždyť postavit se před publikum není jednoduché.

6. Pomáhejte dítěti dávat si rozumné cíle. Spolu zvažte, na co má a na co ne. Předejdete tak zbytečnému zklamání.

7. Dávejte mu najevo svoji lásku – slovně, dotyky, úsměvem. Takové projevy potřebuje stejně batole jako dospívající.

8. Udělejte ho zodpovědným za různé úkoly v domácnosti. Nechejte dítě spolurozhodovat o některých rodinných záležitostech. Např. spolu s vámi vybere barvu auta, rozhodne, kde v zahrádce zasadíte stromeček, vybere místo společné dovolené apod. Dítě zjistí, že i jemu někdo věří, cítí se akceptované a přijaté.

9. Řekněte dítěti občas i kouzelnou větu: „Důvěřuji ti!“

Povzbuzujte dítě při prvních nesmělých pokusech jízdy na kole, pochvalte ho, i když z rybolovu donese úlovek dlouhý jen pár centimetrů nebo najde v lese jen tři dubáčky.

Děti jsou úžasné v tom, že se umí radovat i z maličkostí. I ony chtějí přinést kousek své radosti nám. Nezapomínejte se radovat s nimi… Důvěřujte jim a ony začnou důvěřovat samy sobě.