Mateřská a rodinná centra jsou skvělým prostorem pro setkávání maminek. Leccos se tu člověk dozví.
Nedávno se v jednom takovém pražském centru přetřásalo téma mateřské školky.
“Do jedné ze tří školek, ve kterých jsme byli, mi ji snad vezmou,” doufá Lída, maminka téměř čtyřleté Anežky.
Připojuje se tím k diskusi o tom, že jsou školky v současné době přeplněné a je problém do nich děti zapsat.
“My jsme se v naší čtvrti nedostali, musela bych malou vozit na okraj Prahy. To asi zkusím raději nějakou soukromou školku. Je to drahý? Nemáte s tím někdo zkušenost?” neradostně se ptá jiná maminka.
Ke slovu se vrací Lída: “Jednou týdně jsem zkoušela nechávat malou tady v centru na tři hodiny, v rámci programu Školička, aby si zkusila školkový režim. To bylo docela užitečný.” Žádná z asi šesti maminek, které se debaty účastní, však přímou zkušenost se soukromou školkou nemá.
“Já moc nechápu, proč děti do školky vlastně dávat. Jsem s nima ráda a budu, dokud to půjde. Vždyť do školky musí chodit až v pěti letech,” špitá mi bokem Hanka, maminka čtyřleté Aničky a dvouletého Honzíka.
“Taky bych chtěla zůstat co nejdéle doma,” přidává se Elena s osmnáctiměsíčním Františkem v náručí. “Od podzimu začneme pracovat na dalším miminku, tak aspoň nebudu muset školku řešit tak brzo, doufám,” upřesňuje ještě své řešení.
“Já jsem mladšího synka u zápisu do školky zatajila. Řekla jsem, že nastupuju do práce, a tak staršího vzali,” neskromně se chlubí jiná maminka dvou dětí. Přijde vám to krátkozraké? Mně spíš jako lež ze zoufalství.
Kam s Emou?
Když se Ema před dvěma lety v dubnu narodila, říkala jsem si, že s ní zůstanu doma co nejdéle, tj. do jejích čtyř let. Ovšem matky míní, zákony mění… Kvůli letošním změnám v přidělování rodičovského příspěvku bych se měla na jaře příštího roku vrátit do práce, neboť v žádosti o tento příspěvek jsem si zvolila zlatou střední cestu (7600 Kč měsíčně). Čili s dovršením tří let věku dítěte mi nárok na příspěvek od státu zanikne. Měla jsem ještě možnost zvolit pobírání “rodičáku” do dceřiných čtyř let (tedy v poloviční výši 3800 Kč): mohla bych s ní sice být déle, ale naše rodina by v této výměře těžko vyžila.
Scénář je tedy takový: nárok na rodičovský příspěvek mi příští rok v dubnu zanikne, vrátím se do práce. Jeví se to jako logické završení tříleté “dovolené”. Jenže kam půjde od dubna dcera?
Pustila jsem se do průzkumu fungování mateřských škol v pražské čtvrti, kde bydlíme, a v několika jsem se dokonce dotázala, zda mohou Emu přijmout i v průběhu školního roku. Ne a ne a ne, dostalo se mi třikrát stejné odpovědi. Leda by se některé z již zapsaných dětí během roku odstěhovalo či přestalo do školky docházet z jiného důvodu a “zkuste si zavolat v prosinci, ale šance tu moc není, nashledanou”.
“Náš Matěj bude mít tři v únoru. Ve školce jsme se domluvili, že když budeme od září platit měsíční školkovné, což je asi pět stovek, tak pak může v únoru nastoupit,”
popsali mi způsob předrezervace místa ve státní školce v jednom severomoravském městě moji známí. Pět měsíců takto budou neobsazené místo pro svou ratolest finančně jistit, a tak od února bude moct Matěj do školky začít skutečně chodit. Toto “předplacení” je vyjde suma sumárum na nějakých 2500 Kč. Hm, zajímavý způsob. Zkouším opatrně uspět s podobným návrhem ve dvou vytipovaných pražských školkách. Nepovedlo se.
Začala jsem se poohlížet po soukromé školce. Objevila jsem hned několik sympatických zařízení. Ano, líbilo by se mi, kdyby se dcerka už v předškolním věku učila anglicky nebo se jí někdo více věnoval po hudební stránce. A nabídky jsou, ač je jich mnohem méně než pražských věží.
Na měsíční školkovné by ovšem v lepším případě padla nejméně půlka mého platu. Cena se pohybuje přibližně od deseti do pětadvaceti tisíc. Uf.
Přesto i některé soukromé školky hlásí “stopstav”, jinak řečeno – je o ně obrovský zájem bez ohledu na výši plateb za jejich služby. Roste nám silná generace. Mám však vydělávat pouze na to, abych zaplatila dceři pobyt ve školce?
Hledání dalších možností
Co zbývá? Soukromé hlídání vyjde ještě dráž než soukromá školka. Babičky jsou daleko. Hodné levné tety v supermarketu zatím nejsou k mání (to by byl, panečku, byznys!). Že by následoval pokus o zplození dalšího dítěte a tedy další mateřská dovolená (a s tím by se svezla i naše prvorozená)? Z ekonomického hlediska se mi to jako úsporné řešení nejeví, a když připočítám svoje současné chatrné fyzické ustrojení, šlo by o vskutku zoufalý počin.
Scénář druhý:
nepůjdu do práce, protože nemám kam dceru dát. Zůstanu s ní doma, nejméně pět měsíců bez příjmů, tj. od dubna do září (čili do začátku dalšího školního roku), než ji do nějaké školky MOŽNÁ vezmou. Školky přece praskají ve švech…
(Mohu se také pokusit najít zaměstnání na částečný úvazek a zůstat tak částečně s dcerou doma. Ale pokud ji stejně budu muset aspoň na pár hodin denně svěřit nějakému předškolnímu zařízení, obávám se, že vydělávat opět budu jen na jeho zaplacení.)
Scénář třetí:
založím si vlastní soukromou školku.
Budu tak moci zůstat se svojí dcerou nadále a zajistím jí k tomu ještě spoustu kamarádů a zábavy. A sobě práci. A jak se zdá – může to být velmi slušně placená práce, protože dětí přibývá, a mít vlastní školku je tedy v dnešní době jistý úspěch v podnikání.
Není to ovšem tak jednoduché: potřebujete patřičné vzdělání, vstupní kapitál, dotace, sponzory, lidi, nadšení… Je to hezká idea, ale za takovou soukromou školkou stojí spousta práce a času a odříkání. Ostatně přečíst si o tom můžete v čísle 07/2008 našeho časopisu. Je tu svěží článek nazvaný Jak jsem založila školku a nabízí přístup dvou žen, které tento bohulibý nápad dokázaly dotáhnout k realizaci.
Pointa nepřichází. Zbývá mi ještě pár měsíců na rozlousknutí velmi tvrdého oříšku. A jakákoli rada či návod k řešení je pro mě opravdu “nad zlato”…
Komentáře