Právě jste zjistila, že vám na přípravu oběda chybí ještě tohle a tamto – aktuálně se proto rozhodnete zaběhnout do nejbližšího supermarketu a nakoupit. Dětem rychle oblečete svetry a můžete vyrazit. To, co je pro bezdětné každodenní rutina, se pro vás stává noční můrou.
O nakupování s dětmi mohou psát mámy romány. Sotva překročíte práh dveří v obchodě, už dítě napadne první myšlenka:
“…pitíčko!”
“Ne, teď ne – vezmeme jen brambory a jdeme pryč…”
“Chci pitíčko!”
“Ne, teď ne…”
“Mamíííí, pití!!!”
První lidé se začínají otáčet a prodavačka se zamračeně dívá zpoza hrubých skel brýlí.
“Dobrá, koupíme pitíčko.”
Na cestě do oddělení nápojů procházíte kolem chladicího boxu, kde se pokusíte vašeho mlsouna odlákat od mléčných tyčinek.
“Podívej se, ta paní tam vzadu má ale krásný klobouk!”
Samozřejmě, opět bezúspěšně.
“Kinder tyčinka!!! Kinder…!!! Kinder…!!!!”
“Ne, zlatíčko, to koupíme zase zítra.”
“Mamííííí!!!”
Nejpozději nyní se mladší sestra dostává také ke slovu, vyplivne dudlík a dává světu vědět, že i ona existuje.
Po tom, co máma koupila pitíčko, musí společně s dětmi projít ještě přímo kolem hraček, vybrat úzkou zatáčku v blízkosti pestrobarevných gumových medvídků, sprintem proletět kolem regálu s čokoládami – a, uf, konečně jsou před pokladnou.
Tady čekají na děti poslední pokušení. Samozřejmě, synátor se natahuje za sladkostmi, uloženými přímo před pokladnou, 
dcera nezůstává pozadu a také se dožaduje lízátka, na které ukazuje prstem a přitom srdceryvně pláče. “Jen klid,” myslí si máma při tomto adrenalin zvyšujícím boji s dětmi. “Jen klid,” a strká dceři opět dudlík do pusy a posouvá synáčka správným směrem. “Jen klid,” – tentokrát to vypadá tak, že nakupování proběhlo celkem v pohodě – jenže v tu chvíli slyší hlas paní v “pěkném” klobouku. „Áááále, copak, maminka ti to nechce koupit??!?” A vše začíná nanovo.
Když v obchodě je toho tolik k objevování…
Pro děti je supermarket velký, napínavý svět plný výborných věcí, které je možné objevovat. Za každou “zatáčkou” se nachází něco nového, neznámé předměty, velké barevné krabice a pytlíky s tajemným obsahem – některé chrastí, v jiných se něco sype. Potom není divu, že malé ručičky sahají na vše, co chtějí prozkoumat – a mámin přísný pohled je potom pro dětské vědomí něčím úplně nepochopitelným.
Obzvlášť se dětem líbí vození se v nákupním košíku, protože takto mají mnohem větší přehled. I maminkám se na první pohled zdá být tato forma “transportu” jako nejvhodnější. Děti mají možnost rychle se přesouvat mezi regály, což je velice zajímavé. I odstup mezi nataženýma rukama a regály se dá tímto způsobem celkem dobře udržovat – to však nezřídka způsobuje ze strany malého pasažéra energické protesty celým tělem v nákupním vozíku, a tím se dostává návštěva supermarketu do kritické fáze.
Ještě horší je, pokud bychom zvolili příliš malý odstup od regálu a dítě už “nakoupilo”. Pokud musí jít zboží zpět do regálu, často je to provázené slzami a křikem.
Děti si však mohou při každodenním nákupu rozšířit svůj obzor, můžeme je poučit o tom, jak si obstaráváme potraviny. Můžeme jim vysvětlit, jak se potraviny do obchodu dostanou, k čemu se používají apod. Přitom se děti učí poznat hodnotu peněz a pozorují i práci lidí zaměstnaných v obchodě. Hlavně děti předškolního věku rády sledují pultový prodej, kde vidí, jak se zboží váží a balí.
Jak to vyřešit?
Jsou rodiny, pro které se velké nákupy staly oblíbeným způsobem trávení volného času a rády je absolvují i tehdy, když to není nevyhnutelné. Často s sebou berou i malé děti. Mnoho rodičů se ale právě těchto nákupů s malými dětmi obává. Vědí, že nakupování s nimi unaví celou rodinu. Děti se začnou rychle nudit, strhávají pozornost na sebe a chtějí, aby jim rodiče něco koupili. Jsou tak neposlušné, že rodiče se potom nemohou soustředit na nákupy.
Jsou i tací rodiče, kteří se snaží vtáhnou své děti do vlastního nakupování. V mnohých supermarketech najdeme už i malé nákupní vozíky pro děti, které je mohou samy tlačit. Potom, co jste si doma společně napsali seznam nezbytných věcí, mohou být děti v obchodě cíleně pověřené nákupem – to znamená, že mohou vybrat potřebné věci z regálu a uložit je do nákupního vozíku. Pokud nejsou v obchodě k dispozici dětské nákupní vozíky, můžeme to udělat tak, že dítě sedí ve velkém nákupním vozíku, my mu zboží podáváme do ruky a ono ho potom uloží dozadu za sebe do vozíku.
Pokud dítě samo tlačí vozík, je potřeba mít na paměti, že se musí zdržovat ve vaší blízkosti. Pokud sedí dítě ve vozíku, musí se naučit, že nakoupené věci se nesmí rozbalovat před zaplacením. Než si však dítě osvojí tato „pravidla nakupování“, mohou být mámy nejednou z nakupování frustrované a znechucené.
Obecně lze říci, že děti by se měly naučit chápat nákup s mámou už odmalička jako svůj vlastní úkol.
Některé supermarkety v zahraničí už na tento jev zareagovaly a zřídily například v oddělení ovoce a zeleniny dětské váhy, kde si děti mohou společně s mámou zvážit např. banány. Velice důležité je čas od času dětem vysvětlit, proč něco kupujeme a něco zase ne (i když to děti nemusí pochopit hned napoprvé): “Podívej, tento hrášek vypadá výborně, vezmeme ho do polévky – pomeranče teď nekoupíme, ještě jich máme doma dost.” Až budou děti starší, bude se nám potom lépe vysvětlovat “otázka peněz” – například, že nemusíme nakupovat tak, aby zůstaly regály úplně prázdné, ale že si dítě může vybrat nějakou věc určité hodnoty a že čokoládu může sníst až po jejím zaplacení.
Někdy však, když se z tichého naříkání (navzdory všem možným snahám o zachování klidu) vyvine hlasitá bouře vzdoru a dítě se z trucu, který se stále stupňuje, nějak neumí samo dostat – nepomůže nic. Žádná pravidla, žádné domluvy. Potom musíte jen energicky zasáhnout – zuřivé dítě popadnout do náruče, najít východ a jít k autu. Tady je nejlepší místo na to, aby bouřka přešla. Diskutování a kárání příliš nepomůže – hlavně proto, že riskujeme, že se nám jiní zákazníci začnou míchat do výchovy a dítě, když vycítí jejich “přízeň”, pak není možné jakkoliv uklidnit. V těchto případech je dobré nechat nákupní košík na místě a pokusit se o nákup znovu za čtvrt hodiny.
Mnohé mámy už vědí, jak se někdy ostatní zákazníci jako samozvaní experti rádi vměšují do boje mezi mámou a dítětem – v takové chvíli myslete na vaše vlastní nervy, nenechejte se vyprovokovat a otočte se k těmto “expertům” zády.
Tipy a triky, aby se nakupování nestalo hororem
Nechoďte nakupovat v “nákupní špičce” – tedy v době, kdy jsou obchody přeplněné. Čím rychleji nakupování jde, tím lépe.
Větší nákupy je lepší vykonat bez dětí. Pokud je to možné, nechejte děti u babičky, kamarádky apod. Je potom mnohem jednodušší udělat velký nákup v naprostém klidu.
Dejte dítěti do rukou něco na pití nebo k jídlu, abyste tak trochu odpoutala jeho pozornost jiným směrem a aby tak hned jako první myšlenka je nenapadlo koupit něco sobě. I u dospělých platí: “Nechoďte nakupovat, když jste hladoví!” Jinak toho nakoupíte příliš mnoho, protože jednoduše máte na všechno chuť.
Vyměňte před nákupem plínku aneb jít na toaletu je “povinností”. Protože nic není nepříjemnější než nechat plný nákupní košík v obchodě a utíkat ven hledat místo na vykonání potřeby. A hlavně v malých obchodech chybí toalety pro děti a přebalovací koutky.
Dejte dítěti možnost aktivně se zúčastnit nakupování – dovolte mu tlačit vlastní dětský nákupní košík, dávat do něho zboží, které byste tak či jinak vzala z regálu vy.
U pokladny potom můžete dítě nechat nakoupené zboží vyndat na pás u pokladny, případně i zaplatit. Uvidíte, jak bude dítě šťastné, když bude moci s vámi takto nakupovat a pomáhat vám.
Abyste dítě zabavila, můžete trénovat jeho postřeh. Nechte ho vyhledat určitý druh výrobku podle barvy etikety, najít konkrétní zboží nebo upozornit vás na všechny výrobky, které jsou např. zelené. Předškolák si může cvičit počítání. Hlavní je zaujmout dítě, aby se nenudilo. Nedělejme si však velké iluze, dítě nás i tak může kdykoliv zaskočit vyžadováním nějaké sladkosti nebo hračky.
Dítě si chce, samozřejmě, přinést domů také nějaký nákup, něco, co si samo vybralo. Dohodněte se proto s potomkem už dopředu, že si může nějakou věc koupit, ať už jde o jogurt, sladkost nebo časopis.
Nenechejte se vydírat pláčem a křikem dítěte, jinak se dítě naučí, že dostane vše, jen co zapláče.
Rychle zjistí, že je nepříjemné odepřít mu něco na veřejnosti, proto bude své požadavky stupňovat a prosazovat si je pláčem a křikem.
Zkušenosti, které se hodí pro život
Větší obchodní centra mají většinou k dispozici dětské koutky. Dítě si tu hraje pod dozorem dospělého, zatímco vy si můžete v klidu nakoupit. Platí však, že svěřit malé dítě cizím lidem a ještě i v neznámém prostředí může být pro dítě frustrující. Může se spojit s nepříjemnými zážitky a způsobit mimořádnou zátěž pro malého prcka, hlavně pokud jde o dítě citlivé. Je mnohem užitečnější, pokud se společně s vámi zúčastní nákupu.
Snažíme se, aby bylo nakupování pro všechny členy rodiny příjemné, pokud možno i zábavné. Společné nakupování může přispět k posilování sebevědomí dítěte, pocitu sounáležitosti s celou rodinou. Dítě se učí sociálnímu chování, trénuje svůj postřeh a asertivitu. Společné nakupování s dětmi také ukazuje, jak mohou děti sdílet některé povinnosti dohromady s dospělými.