Jak s dětmi mluvit o choulostivých věcech

Děti předškolního věku jsou jednak velmi zvídavé, jednak bezprostřední. Zcela snadno vás tak překvapí upřímnými a přesně cílenými dotazy intimního charakteru. Otázky typu

“Mami, jak se dostane to miminko z téhle paní ven?”

položené zvonivým dětským hláskem v přeplněném dopravním prostředku, tak nejsou ničím výjimečným. A je třeba se na ně náležitě připravit.

Čápa vynechte

Většina z nás, kteří máme doma malé děti, si vzpomene na rodičovské báchorky popisující početí nebo narození miminka.

“Mě poučoval tatínek pravidelně na etapy při zdobení vánočního stromečku,” popisuje maminka pětiletého Péti Naďa Hajská.

“Nejprve jsem si vyslechla, jak zaťukala na okénko vrána a přinesla nás jako dvojčata se sestrou v košíčku, o dva roky později nám tatínek zase líčil, jak nechal mamince spolknout vajíčko, ze kterého jsme se za devět měsíců narodily a běžely z maminčina bříška závody přes pokoj. Ta, co vyhrála, byla údajně ta starší,” pokračuje Naďa. Z takových historek si některé rodiny vytvářejí rituály, které ovšem pro děti rozhodně nejsou tím nejvhodnějším poučením. Na místě je pravda, ale podaná jednoduchým, srozumitelným způsobem odpovídajícím danému věku dítěte.

Kdy začít?

“Nejčastější rozpaky vznikají z obavy, že bychom toho mohli říci dítěti příliš mnoho a příliš brzy. Tento strach je samozřejmě zbytečný, protože dítě přijímá pouze informace, které jsou jeho věku a duševnímu obzoru přístupné a srozumitelné, všechno ostatní okamžitě pustí ze zřetele. Spíše bychom se měli tedy snažit o to, abychom toho dítěti neřekli příliš málo a příliš pozdě,” vysvětluje MUDr. Radim Uzel na internetových stránkách www.planovanirodiny.cz.

Právě v předškolním věku přichází dítě s celou řadou otázek se sexuální tematikou a nebojí se je říci nahlas. Mladší školáci se pak většinou už nezeptají na všechno, co mají na srdci, protože již přesně vycítí, že řada dospělých považuje toto téma za nevhodné k hovoru.

Pokud tedy využijete předškolní věk k upřímnému rozhovoru, vaše otevřenost a důvěra se vám zúročí později, kdy se vaše dítě nebude váhat zeptat na další věci týkající se sexuální oblasti.

Hra na doktrora

Základy vědomostí o rozdílnosti těla “malého muže” a “malé ženy” získává předškolní dítě hlavně vlastní zkušeností a hrou, ne poučováním dospělých. Proto byste měli brát hry na doktora, dětské pozorování vašeho nahého těla či občasné hraní s genitáliemi jako součást nutného vývoje. Když ovšem tyto aktivity přerostou do extrému, je třeba se k nim postavit především s klidem a chladným rozumem.

Hrají-li si tedy například dvě předškolní děti opačného pohlaví jen a jen na doktory a rády se při tom svlékají, doporučuje se k nim klidně přistoupit a se zájmem se zeptat: “Hrajete si na doktory?” Chlapec třeba odpoví: “Jo, hrajeme, a prohlížíme si svoje zadky.” Vy můžete pokračovat: “Každý z vás vypadá jinak, že? To je zajímavé! Jestli chcete, ukážu vám o tom za chvíli knížku a společně si ji prohlédneme.”

Důležité je, abyste reagovali klidně a přirozeně. Dítě se někdy příště nebude stydět zeptat na jiné věci. Pokud ale nabude dojmu, že se jedná o zakázané téma, nestanete se jeho důvěrníkem. Spoustu věcí se tak dozví později od kamarádů nebo z multimediálních zdrojů, které mohou často podávat neúplné, zkreslené či vulgární informace. A i když budou kvalitní, nemusí je samo správně pochopit. Pokud navíc začnete dítěti vysvětlovat problematiku sexuality až v mladším školním věku, asi mu připadnete k smíchu, protože již bude náležitě poučeno.

Jak do bříška i ven?

Na to, jak se miminka rodí a jak se do maminčina bříška dostanou, se děti začínají ptát přibližně ve věku pěti let. Možná vás to překvapí, ale i pětiletému dítěti můžete vysvětlit, že tatínek má penis a maminka vaginu. Přitom nesmí chybět poučení, nejlépe s doplněním nějaké vhodné obrázkové knížky, že při spojení těchto pohlavních orgánů se dostane spermie od tatínka do vajíčka k mamince. Tak vznikne malinké děťátko, které roste u maminky v bříšku.

Výklad je vhodné doprovázet i patřičným názvoslovím, což znamená: nepoužívejte vulgárními výrazy, a pokud máte pro pohlavní orgány v rodině vžitý určitý poetický název, je dobré upozornit na to, že je to vaše domácí označení. Je tedy dobré dítěti vysvětlit, že dejme tomu “boženka“ je normálně vagina a “lulánek” zase penis. Nebudou to hned používat, ale později je to nepřekvapí.

Nezapoměňte:

Hry na doktory nejsou předčasným probuzením sexuality, ale známkou touhy po poznání.
Dítě by mělo cítit, že se může rodičů zeptat úplně na všechno – to se děje v příznivém domácím ovzduší.
Sexuální výchova v předškolním věku není nepatřičná, ale zcela přirozená.
Nejlepší výchovnou metodou v sexuální výchově předškoláka je hra – děti si hrají na porodnici, rodinu, na doktory…
I když se o sexualitě mluví v obecné rovině často veřejně, dítěti je nutné naznačit, že jde o zcela soukromé aktivity.
Pokud se náhodou vaše dítě stydí nahé (na pláži, v koupelně), respektujte tento pocit.
Netrestejte dítě za masturbační chování, mohlo by mu to v budoucnu způsobit sexuální problémy.
Výzkumy ukazují, že poučená mládež začíná s pohlavními styky později než nepoučená.