in

Techniky dýchání při porodu

Do jaké míry dýchání pomůže

Techniky dýchání by vám měli předvést v předporodním kurzu. Nacvičujte si je doma, nejlépe spolu s partnerem, měňte je podle situace.

Partner je při nácviku dýchání velmi důležitý (zejména tehdy, plánuje-li se zúčastnit porodu) – žena na porodním sále totiž často zapomene, co se na kurzech naučila, a stačí, když poučený partner začne dýchat s ní, dívá se jí do očí a zaměří se na zvládnutí jen jedné kontrakce.

Často se setkávám s otázkou, do jaké míry dýchání pomůže a co je od něj možno očekávat. Dýchací techniky pomohou ženě uvolnit se, dodávají děťátku přes placentu víc kyslíku a mění vnímání bolesti. Jinými slovy: když se popálíte a okamžitě vložíte ruku do studené vody, uleví se vám, tkanivo je sice stále stejně poškozené, ale mozek nepřijímá signál bolesti ve stejné míře jako předtím. Nechci vyvolat iluzi, že správným dýcháním bolest zcela vymizí, ale kontrakce jsou podstatně zvládnutelnější a méně intenzívní, protože tělo ženy je uvolněnější. Úspěšnost těchto technik závisí na nácviku, průběhu porodu a vaší ochoty je vyzkoušet a obměňovat.

Upozornění pro budoucího tatínka: Nikdy se neřiďte pouze knihami či dobře míněnými radami, všímejte si hlavně reakcí partnerky. Buďte ohleduplný, mnohé ženy nepotřebují žádné speciální techniky, dýchají si po svém a to jim vyhovuje nejlépe.

Typy dýchání, které je třeba před porodem vyzkoušet:

Hluboké rovnoměrné dýchání

(vhodné během stahů zejména na začátku porodu a nevyhnutelné mezi stahy) – je to vlastně jógové dýchání, při kterém je nádech nosem hluboký a uklidňující, vydechuje se ústy. Rytmus tohoto dýchání je pomalejší než během běžných denních aktivit. Vaše tělo takto přirozeně dýchá těsně před usnutím – vzduch nenaplňuje jen hrudní koš (jak se nám často stává, když jsme trochu vystresovaní či prožíváme situaci, která v nás vyvolává úzkost), ale i celé břicho, jako by žena chtěla proud nadechnutého vzduchu poslat k dítěti.

Můžete si to nacvičit takto: položte si dlaně na břicho tak, aby se vám prostředníčky na rukou dotýkaly asi v rovině pupku. Klidně se nosem nadechněte „do břicha“ (já si vždycky počítám pomalu do tří) a pozorujte ruce: když se vám dotýkající se prsty na břichu jen trochu od sebe odtáhnou, dýcháte správně. To znamená nejen hrudníkem, ale jakoby do kříže a břicha. Při výdechu si zas můžete pro sebe počítat do tří (nebo, máte-li lepší kapacitu plic, i déle).

Myslete přitom na uvolnění všech částí těla, kde pociťujete napětí. Hned, jak začne silnější stah, je dobré hluboce se nadechnout a hlasitým výdechem se připravit na zvládnutí tohoto stahu – má to stejný efekt, jako když vás někdo příšerně rozčílí a vy se namísto verbálního výbuchu jen hlasitě nadechnete, plíce se vám při tom nadzvednou, na vteřinu pocítíte v těle napětí a výdechem ho ze sebe dostanete ven. Uleví se vám. Během skutečných stahů je lehčí, když partner přiloží budoucí mamince ruce na bříško, a jestliže se rozpíná, dýchá správně.

Partner je při nácviku dýchání velmi důležitý

Mělké zrychlené dýchání

(vhodné zejména v aktivní fázi) – když se partnerovi zdá, že pomalé dýchání už ženě nepomáhá a zadržuje během porodních stahů dech, měl by jí připomenout mělké odlehčené hrudníkové dýchání, při kterém se vzduch nabere jen do horní části plic. Partner položí mamince ruce na lopatky a sleduje, zda se při dýchání mírně nadzdvihují. Jsou dvě možnosti:

  • 1. na začátku kontrakce dýchat pomaleji a při vrcholu dýchání zrychlit, ke konci zas zpomalit
  • 2. postupně s narůstáním intenzity stahu dech zrychlovat a s ubývající kontrakcí zpomalovat.

Zkuste si to nacvičit takto: Na začátku stahu se nosem zhluboka nadechněte, ústy hlasitě vydechněte (jako byste si povzdechla) a staccatovým rytmem vdechujte a vydechujte už jen pootevřenými ústy – nádech je tichý a výdechem jako by jste chtěla ohnout plamen svíčky nebo vyčistit zrcadélko.

Dýchání podle vzorů na rozptýlení pozornosti

(vhodné zejména v přechodné fázi nebo kdykoli, když ženu popadne panika). Když je žena otevřená nad 7 centimetrů, často přichází jeden stah za druhým a pomalé ani hrudníkové dýchání najednou nestačí.

Zkuste se na začátku kontrakce rychle nadechnout a potom rychlé nádechy kombinované s výdechy se zvuky “chch” nebo “hó”. Je-li náš přirozený rytmus na čtyři doby, většině žen vyhovuje tento vzor: dovnitř (ústy) – “chch” (ústy ven), dovnitř – chch ven, dovnitř – chch ven, dovnitř – hó ven. Při každém chch-chch-chch-hó může muž partnerce ukazovat na prstech 1, 2, 3, 4 doby – stahy se jí budou zdát o mnoho kratší. Může, samozřejmě, vzor obměnit, například chch-chch-chch-chch-hó… Jde tu pouze o udržení koncentrace a o pocit, že není na ty silné stahy úplně sama.

Když jsem se poprvé ocitla v roli průvodkyně rodičky na sále, pochybovala jsem o efektivnosti tohoto typu dýchání, dokud nezačaly rodičce silné stahy. Nepohnula jsem se od ní ani na minutku, očima mi doslova visela na rtech, jak jsme spolu vydechovaly a soustřeďovaly se na jeden stah za druhým. Vždy jsem ji pochválila, že je o krok dále a na tuto kontrakci může klidně zapomenout. Pamatuji si, že jsem o čase neměla ani ponětí, a když naši spolupráci hodnotili pozitivně tři lékaři, kteří se během tohoto náročného porodu vystřídali, uvědomila jsem si, že tyto techniky jsou úžasně efektivní, protože nám oběma dodávaly odvahu a vytrvalost, a čas ubíhal neuvěřitelně rychle.

Dýchání při nutkání tlačit

Často při prvním stadiu porodních bolestí pocítí žena silné nutkání tlačit. Dokud není krček zcela otevřený, je třeba těch několik finálních stahů předýchat, aby krček neopuchl. Není to pro ženu lehké, neboť nutkání je intuitivní a intenzívní. Mělkým a krátkým dýcháním podobným dýchání pejska se jí podaří tuto krátkou fázi přečkat lépe. Představte si teď dort plný svíček – dýchejte tak, jako byste chtěla rychle sfouknout jednu svíčku po druhé.

Dýchání při tlačení

Když už chce rodička tlačit (nutkání několikrát během jednoho stahu), měl by jí partner připomenout, aby se zhluboka nadechla, na chvíli zadržela dech a s výdechem zatlačila. Současný trend při tlačení už není zadržet dech na 10 či víc vteřin – neprospívá to ani mamince, ani děťátku. Žena, která napíná krční svaly, je ve tváři výrazně červená, má krví podlité oči, a když zadržuje dech na víc než 6 sekund, netlačí fyziologicky. Snižuje placentární perfúzi a přísun kyslíku k děťátku a zbytečně se vyčerpává.

Žena by měla při tlačení využívat horní břišní svaly, uvolnit svaly pánevního dna a tlačit dolů a nahoru, ne ke konečníku – jde o stejné svaly, jako když se chcete rychle vymočit. Viděla jsem už situace, ve kterých, kromě lékaře, šest sester jedna přes druhou křičely: “Tlačte, tlačte … jako při stolici.” Ženy to poslouchají dost nerady, vždyť dělají, co mohou, a v silách provázejícího partnera je požádat všechny o minutku ticha a pomoci ženě soustředit pozornost jen na jednu osobu – na lékaře či jednu sestru, případně na něj samotného.

Tip pro tatínky

Tlačení je namáhavé, přidržte ji, povzbuzujte, podejte doušek studené vody a nelekejte se nečekaných nářků, výkřiků a vzdychů. Je to jen znamení dobrého konce.

Pro maminky

Ještě nečtete tento článek s partnerem? Tak mu ho určitě dejte do rukou! Chcete-li, aby vám byl při porodu oporou, má možnost být doopravdy užitečný!

Autorka článku je dipl. porodní asistentka.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře