Těhotenství s jedním dítětem trvá 40 týdnů. Těhotenství s dvojčaty se považuje za donošené již ve 38. týdnu(trojčata se rodí dokonce už ve 36. týdnu těhotenství). Nejen že jej lékaři považují za donošené a zpravidla nenechávají dvojčata až do 40. týdne (mají v děloze již mnohem méně místa, placenta bývá opotřebovaná a hrozí nedostatečná výživa plodů), ale příroda to zařídila tak, že jsou dvojčátka opravdu již zralá pro život mimo dělohu o dva týdny dříve (mají znaky zralého donošeného dítěte – vypadané jemné ochlupení – lanugo, nehtíky přerůstají nehtová lůžka). Přesto se až 50 % dvojčat rodí před 37. týdnem těhotenství, tedy předčasně.
Porod dvojčat je, stejně jako celé těhotenství s dvojčaty, specifický. Česká perinatologická společnost sice vydala obecná doporučení, ale přesto se každý případ musí posoudit individuálně. Při rozhodování o způsobu vedení porodu (císařským řezem, nebo pokusem o spontánní, vaginální porod) je nutné vzít v úvahu i další faktory týkající se průběhu těhotenství, celkového stavu rodičky a plodů (poloha a hmotnost), ale také zkušenosti a obvyklé postupy daného pracoviště. Při splnění určitých podmínek lze dvojčata rodit spontánně, zatímco trojčata musejí být vždy rozena císařským řezem. Uložení plodů v děloze určuje mimo jiné vedení porodu. Asi ve 40 % jsou uložena obě dvojčata hlavičkou dolů, v dalších 30 % je první dvojče uloženo dolů hlavičkou a druhé koncem pánevním. Další polohy mohou být například uložení obou plodů dolů koncem pánevním, příčná poloha jednoho nebo druhého dvojčete, popř. obou.
Spontánní porod se doporučuje u dvojčat, která jsou obě dolů hlavičkou, případně když první dvojče (dvojče, které je uloženo v pánvi níže) je uloženo hlavičkou a druhé dvojče koncem pánevním. Pracoviště, kde se rodí dvojčata, by mělo být vybaveno kardiotokografickým monitorem se dvěma sondami a snímat ozvy plodů současně, aby se nestalo, že se opakovaně monitoruje jen jeden plod a nezachytí se případná tíseň druhého dítěte. Vlastní porod dvojčat (tzv. druhá doba porodní) probíhá v klasické gynekologické poloze a rutinně se provádí nástřih hráze, což je při porodu dvojčat šetrnější způsob (pokud by nástřih nebyl proveden, hrozí spontánní potrhání hráze). Po porodu plodu A se nerodí placenta, pupečník se jen podváže, nechá se volně viset z pochvy a rodí se plod B. Ten by měl být porozen co nejdříve (max. do 20 min.), protože hrozí předčasné odlučování lůžka. Porod druhého dvojčete je obvykle už snazší.
Porod císařským řezem je nutný z pohledu polohy plodů, pokud je jedno z dvojčat uloženo v děloze v poloze příčné, případně pokud je dvojče první uloženo dolů koncem pánevním a druhé hlavičkou, čímž dochází k tzv. kolizní poloze dvojčat. V současné době se v Praze rodí až 90 % dvojčat císařským řezem. Toto vysoké číslo může být způsobeno mimo jiné tím, že v Praze jsou specializovaná centra pro nedonošené děti, které se zpravidla rodí císařským řezem, a jak již bylo uvedeno, u dvojčat je takovýchto případů téměř polovina. Současná medicína preferuje v rizikových případech tzv. transport in utero (převoz ještě těhotných matek do perinatologických center).
Velkou roli ve volbě vedení porodu, jak již bylo zmíněno, hraje poloha dvojčat. Mezi další důvody k císařskému řezu může patřit akutní zvýšení krevního tlaku (např. tzv.preeklampsie), předčasné odlučování placenty, nestejnoměrný vývoj dvojčat a další. Asi 3–4 % tvoří samostatná skupina, kde se první dvojče narodí vaginálně a druhé císařským řezem. Tento způsob se volí v případě akutně vzniklých komplikací při porodu vaginálním, jako je například výhřez pupečníku, předčasné odloučení placenty či akutní hypoxie druhého dvojčete (tj. snížení zásobování miminka kyslíkem).
Porod císařským řezem může být veden buď v celkové narkóze, nebo v epidurální anestezii (tlumení bolesti zavedením znecitlivující látky do oblasti bederní páteře). Epidurální anestezie má výhody jak pro maminku, tak pro děti. Mamince se lépe hojí pooperační jizva, může „být“ přímo u porodu (pokud jsou děti i maminka v pořádku, mohou jí být přiloženy k prsům již na porodním sále), snáze se nastartuje laktace a nehrozí nepříjemné stavy spojené s narkózou (zvracení, závrať apod.). Výhodou pro miminka je především to, že se nemusí s porodem tolik spěchat, protože nehrozí, že by celková narkóza pronikla pupečníkem do jejich krve (v tomto případě musí být vyňata dvojčata z dělohy do cca 2–3 minut), a po porodu mohou být ihned v kontaktu s maminkou. Celková narkóza se volí v akutních případech, kdy není čas a je potřeba rychle jednat, nebo pokud není možné epidurální anestezii aplikovat. I po celkové narkóze je možné bez problémů kojit, jen se laktace rozbíhá o něco pomaleji.
Při plánovaném porodu císařským řezem (v celkové narkóze i epidurální anestezii) je možné, aby v případě zájmu byl tatínek u porodu. Tatínkové se nemusejí ničeho bát, stojí či sedí u hlavy maminky a prováděnou operaci zakrývá plenta pod maminčinými žebry. Ty maminky, kterým by bylo nepříjemné „být při tom“ (jsou takové, jimž není příjemné slyšet a cítit, co se při operaci děje, a je to zcela normální), je možné uspat běžným práškem na spaní (stačí se domluvit s lékařem), při kterém nehrozí, že by přešel do krve dětí, a maminka porod klidně prospí. Po porodu ji lékaři vzbudí a mohou miminka opět hned přiložit k prsům.
Po spontánním porodu dvojčat bez komplikací bývá maminka propuštěna zpravidla 3. den, po porodu císařským řezem asi 5. den. Prodloužený pobyt v porodnici může způsobit pomalé přibírání dvojčátek nebo poporodní komplikace maminky (zánět apod.). Je-li matka v pořádku a děti jsou předčasně narozené a umístěné v inkubátoru, bývá maminka propuštěna dle jejího stavu a své děti může navštěvovat, chodit zkoušet kojení, přikládání, klokánkování, či alespoň nosit jim odstříkané mléko pro krmení sondou.
A porodem to všechno teprve začíná…
Komentáře