Vše o pláči

Všechny děti pláčou. Pláč je jejich normálním projevem a hlavním komunikačním prostředkem. Zpočátku rodičům připadá, že jejich novorozeňátko brečí pořád stejně, ale po čase odkryjí různé varianty pláče. Někdy stačí týden, někdy to trvá dva tři měsíce, než se celá rodina sžije a než porozumí pláči svého nejmladšího člena.

„Rozkódovat“ příčinu pláče není vždycky jednoduché a někdy rodiče zažívají krušné chvilky, než přijdou na to, co jejich miminko trápí.

Nejdůležitější ale je, že na pláč reagují a že se mu snaží porozumět.
Svým nářkem, křikem, vzlykáním totiž miminko vždy něco sděluje. Jeho slzičky chápejme jako volání o pomoc. Říká si jimi o naplnění svých potřeb, a na rodičích je, aby jeho potřeby naplnili. Malinké dítě potřebuje cítit bezpečí, jeho tělesná pohoda a emocionální vyrovnanost jsou úzce propojené, a maminčina přítomnost je pro něj stejně důležitá (ne-li důležitější) než suchý zadeček.

Proč je nutné reagovat na dětský pláč:

Vaše reakce je odpověď na potřebu dítěte s vámi komunikovat.
Vaše reakce znamená pro dítě povzbuzení.
Vaše reakce je pro dítě signálem, že svět je dobré a bezpečné místo.

Dětský pláč v rodičích podněcuje a rozvíjí schopnost empatie. Jejich snaha mu porozumět je vykročením ke zdravým vztahům, představuje základ pro budoucí modely situací, ve kterých bude hlavním pojítkem snaha vcítit se do toho druhého. Laskavý přístup rodičů k plačícímu děťátku se později pozitivně odrazí v otevřené komunikaci v rámci rodiny.

Rodiče někdy ve svém přístupu k dětskému pláči mylně vycházejí ze své osobní zkušenosti s pláčem. Promítají si do dětského breku svoje úzkosti a tísně, které dospělí svým pláčem obvykle ventilují (pomineme-li pláč z dojetí apod.).

Dětský pláč má ale mnohem širší záběr, navíc jeho intenzita nemusí být přímo úměrná závažnosti situace. (Někdy to bývá dokonce naopak.)

Slzičkový kalendář

10. den po narození začíná být pláč intenzivnější a do šestého týdne sílí.
Od šestého týdne (kdy dítě už aktivněji vnímá okolí, už se sžilo s denním rytmem, zvyklo si na nové prostředí) do přelomu 3. a 4. měsíce klesá (pláč už je diferencovanější a pro rodiče srozumitelnější).
Po 3. a 4. měsíci většinou pláč ustupuje.

Je lepší, když pláče, než když nepláče!

Rodiče si obvykle myslí, že plačící miminko rovná se nespokojené miminko a neplačící miminko rovná se spokojené miminko. Na to, že jejich dítě nepláče, si obvykle v pediatrické poradně nestěžují. Proč taky, byli by nejspíš za blázny.

Dětští psychologové ale varují: chování dítěte, které se dožaduje svých potřeb pláčem, je přirozenější, než projevy dítěte, ležícího celý den takzvaně v klidu ve své postýlce a nevyžadujícího ničí společnost!

Dítě, které maminka označí jako „hodné“ nebo „mírné“, jež vydrží po dlouhou dobu samo a neprosí pláčem o její pozornost a fyzickou blízkost, možná pochopilo, že jeho volání zůstane bez odpovědi. Nekomunikuje. Nepočítá s tím, že by ho někdo vyslechl. Nemá důvěru v život.

Samozřejmě to neznamená, že všechna klidná miminka mají emoční problém a pociťují úzkost. Rodiče by ale měli být na pozoru a věnovat dítěti pozornost, i když zrovna nepláče. Všímat si ho, mluvit na něj, mazlit se s ním… Šťastné miminko se nepozná podle toho, že nebrečí!

Co všechno sděluje pláčem

Děti nám svým pláčem říkají, že jim něco chybí nebo zkrátka jen upozorňují na to, že existují. Pláč je jejich komunikační prostředek a na rodičích je, aby mu porozuměli. Někdy tomu brání fakt, že způsob pláče se v průběhu jedné „vlny“ mění (miminko začne plakat hlady, pak se přidá vztek, že maminka nejde…) anebo se všechny dětské chmury spojí dohromady v jeden obrovský nářek.

Jaké jsou tedy možné příčiny dětského pláče?

Má hlad
MUDr. Renáta Růžková z Odborné společnosti praktických dětských lékařů říká: „Nejčastější příčinou pláče dítěte do měsíce věku je hlad. Kdykoliv novorozenec pláče, přiložte jej k prsu a začněte kojit.“ MUDr. Růžková k tomu také dodává, že někdy se miminko potřebuje uklidnit jen několika doušky, i když bylo třeba před malou chvílí kojené. Každé miminko má své individuální potřeby – některé pije po třech hodinách, jiné v určitých fázích dne saje třeba každou hodinu.

Když už miminko povyroste, není dobré pokaždé řešit plačtivou situaci nabídnutím prsu. Zvykne si pak na „řešení přes jídlo“ a později by mohlo mít tendenci vykřičet si při každém problému sladkosti…

Pociťuje nepohodu
Je určitě na místě zkontrolovat, zda-li plačící miminko nepociťuje nějaký diskomfort. Přesvědčte se, zda má suchou plenu a jestli jej plínka nikde neškrtí. Může mu také vadit oblečení – zip, patenty, knoflíky, nemusí mu vyhovovat materiál.

Častým důvodem k pláči bývá i teplo, nebo chlad. Některé maminky mají tendenci miminko hodně „balit“. Příliš ustrojené dítko se může snadno přehřát, hrozí např. i zhoršení stavu pokožky v zapařených místech. Vhodné je oblékat jej stejně jako sebe plus přikrýt ho dečkou, peřinkou (venku v kočárku samozřejmě s ohledem na sezónu).

To, že je mu zima, se obvykle nepozná podle ručiček nebo nosánku (ten se může v zimě pěkně červenat, i když je mimino prohřáté), ale spíše podle čelíčka a zátylku.

Potřebuje pozornost
Protestním pláčem, který se z nářku postupně mění v ostrý křik, si pravděpodobně vaše maličké říká o pozornost, pochování, pohlazení. Fyzický kontakt s rodiči miminka potřebují, rodičovská náruč představuje bezpečný svět. Mnoha rodičům se osvědčily babyvaky a speciální šátky: Děti si v nich lebedí (vždyť jsou u mámy nebo táty!) a dobře se jim v nich usíná.
Je unavené
Novorozeňátka si zvykají na svět kolem a může je zneklidňovat spousta věcí, na které pak reagují pláčem: např. ostré světlo, nebo naopak tma, neznámé obličeje, hluk z ulice nebo třeba jen kýchnutí. Pokud je podvečer a děťátko začíná pofňukávat, může to znamenat, že už toho má pro dnešek „dost“ a chce si odpočinout. Tichá místnost, vaše přítomnost, pohlazení, ukolébavka – to vše mu může pomoci, aby brzy přestalo vzlykat a usnulo.
Něco ho bolí
U malého dítěte se bolest někdy poznává obtížně, rodiče v tomto ohledu musí hodně dát na svoji intuici. Pokud se jim chování miminka zdá jakkoli neobvyklé, měli by se poradit s pediatrem – je lepší přijít k lékaři s banalitou než zanedbat problém. Bolest může být způsobena např. zánětem ucha, zánětem slepého střeva, uskřinutou kýlou, zlomeninou nebo také velmi závažným zánětem mozkových blan.

Kdy raději k lékaři?

Miminko má ve vlnách záchvaty ostrého pláče a nemůžete jej uklidnit.
Miminko vytrvale naříká, „kňourá“ a „kňučí“ i celé hodiny.
Miminko je neklidné, při pláči se kroutí, prohýbá, vyhledává neobvyklé polohy.
Miminko je delší dobu „v útlumu“ (nemusí ani plakat), trpí nechutenstvím a působí malátně.

Když pláče moc

Je nakrmené, přebalené, vyspinkané, má dostatečné pohodlí, a přesto pláče. Chováte, houpáte a nic nepomáhá. Docela častá cesta k pocitům bezmoci a bezradnosti rodičů. Pamatujte: to, že nechápete, proč pláče, ještě neznamená, že pláče „jen tak“. Jen není snadné najít ten správný důvod. Buďte k němu něžná, vlídná, buďte mu oporou. Zkuste to brát tak, že ani vy nejste každý den v té nejlepší náladě.

Můžete také vyzkoušet „záchranný trik“: nechejte ho chvilinku samotné a za malý moment se vraťte a pochovejte jej. Uvědomí si, že jste mu na blízku a že vaše přítomnost je mu příjemná.

„Veselé“ podvečery

Přibližně deset až dvacet procent nejmladších kojenců hodně dlouho a intenzivně pláče („v kuse“ i déle než tři hodiny denně). Bývá téměř pravidlem, že nejintenzivněji a nejsoustavněji pláčí miminka v podvečerních hodinách. Odborníci přiznávají, že se jedná o těžko vysvětlitelný jev, a jako možné příčiny uvádějí nezralou organizaci spánku a bdělosti, lehkou neuromotorickou nezralost, hyperaktivitu, sníženou adaptabilitu nebo trávící obtíže. Často se v této souvislosti hovoří o tzv. kolikách.

Při kolikách miminko zrudne, propíná končetiny a můžeme pozorovat i tvrdnutí bříška. Kojenecká kolika bývá směšována s bolestmi bříška kvůli „prdíkům“, které mohou miminko také pěkně potrápit. Je ale velice pravděpodobné, že vaše malé jen potřebuje před spaním vybít přebytečnou energii. Jeho pláč může být také reakcí na napětí a únavu maminky (v raném věku jsou spolu máma a dítě velice úzce spojeni).

Fáze „veselých“ podvečerů netrvá věčně (obvykle přejde do tří měsíců). Vydržte! Už brzy si spolu s vaším mrňouskem budete vesele hrát a radovat se z jeho pokroků!

Noční pláč „soviček“

Některé děti si popletou noc a den a s oblibou propláčí noci a prospinkají den. Miminko do tří měsíců věku pláče v noci obvykle z hladu. Na devadesát procent proto zabere maminčino mlíčko. V pozdějším věku si k postýlce připravte čajík k případnému utišení žízně, zkontrolujte, zda dítě není prochladlé nebo naopak přehřáté, zdali nemá ucpaný nosík apod. Pláč také může souviset s náhlou bolestí.
Noční vstávání k miminku bývá pro rodiče velmi vyčerpávající. V kojení je maminka nenahraditelná, ale obecně je dobré se v nočních „hlídkách“ střídat a hlavně neklesat na mysli. Náročné období brzy přejde a navíc: nejste v tom přece sami! Představte si, že zatímco chodíte s plačícím miminkem potemnělou ložnicí, ve stejnou dobu „posilují své paže“ i tisíce jiných rodičů… 🙂

Jakých chyb se vyvarovat

Žádný rodič není neomylný a vždycky se najde něco, co lze ve výchově udělat ještě líp. Každá správná máma a každý správný táta se určitě snaží rodičovské chyby co nejvíc eliminovat. Čeho se rozhodně vyvarovat, když dítě (ať už miminko či předškolák) pláče?

Neučte dítě, aby neplakalo! Potlačování pláče, kterým dítě signalizuje neuspokojení některé ze svých potřeb nebo kterým ventiluje vztek, může vést k emočním problémům, frustracím, psychickým obtížím, jež se mohou projevit třeba až v dospělosti. Opakovat dítěti „neplač“ znamená tvrdit mu „tvoje pocity nejsou důležité“.
Nikdy nenechávejte dítě se „vybrečet“, aniž byste se pokusili zjistit příčinu pláče! Odpověď na svůj pláč potřebuje, je nezbytně nutná pro jeho pocit bezpečí.

Možné výjimky:

Dítě nemusíte tišit v případě, že lehounce zapláče ze spaní, pochováním byste riskovala, že se probudí, a to by pak mohlo být mnohem více slziček! Obvykle se do tří minut uklidní samo.
Jestliže jsou rodiče podráždění nebo vyčerpaní a hrozí, že by mohli jednat agresivně, měli by raději chvilku počkat.
Na pláč není nutné reagovat ani v případě, že děťátko pláče a křičí z únavy (někdy takový pláč přejde ve škytání), protože do chvilky většinou samo usne.

Neodpoutávejte pozornost od jeho pláče. Není pravda, že čím více pozornosti budeme pláči věnovat, tím bude trvat déle. Není správné dělat vše pro to, abychom dítě co nejrychleji utišili, ale vše pro to, abychom ho ujistili, že jsme tu pro něj a že jsme příčinu jeho pláče pochopili. Rázným utnutím „neplač“ se pochopené rozhodně cítit nebude!

Pohled psychologa a psychoterapeuta PhDr. Adama Suchého

Nejhorší rodičovské přikázání je: „Kluci nepláčou.“

Všechny zdravé a normální děti pláčou, přičemž pro novorozence a kojence platí, že aktivnější a čilejší miminka pláčou víc. Takto malé děti si neumí vymýšlet, takže pláčou buďto z hladu, z bolesti nebo ze strachu – v podstatě žádné dítě nepláče bez příčiny, a pláč slouží jako forma komunikace, snaží se vám něco sdělit. Nezralá nervová soustava může být také přetížená nadbytkem podnětů, jen si vzpomeňte sami na sebe, když jste podrážděni následkem nadměrných pracovních povinností, je to podobné.

V pozdějším věku může dítě plakat, protože se naopak nudí (vzkaz tedy je, že mu věnujete málo pozornosti), nebo proto, že je frustrováno ve svém úsilí – batolata a následně předškoláci např. zjistí, že svět kolem má své limity a oni nesvedou zdaleka všechno, o co usilují. I tady je ale vzkaz pro vás, který říká, že potřebuje podporu, pomoc a pochopení.

Stalo se bohužel jakýmsi trendem naší kultury, že slzy a s nimi související emoce (tedy pokud se nejedná o smích) se skrývají, jsou považovány za nežádoucí, nepatřičné nebo dokonce trapné. Kořeny takových postojů tkví právě v dětství. K nejčastějším chybám patří, když se rodiče snaží od pláče odpoutat pozornost, např. dítě začne plakat a matka říká: „Ale podívej, tam letí ptáček, kuk!“ Dítěti tím mj. říká, že jeho pocity nejsou důležité a plakat se prostě nemá, protože to stejně nikoho nezajímá.

Vůbec nejhorším rodičovským přikázáním je potom oblíbená věta „Kluci (nebo chlapi) nepláčou.“ Partnerky takových mužů se v dospělosti mj. diví, proč ten jejich chlap o sobě nemluví a nikdy nedá najevo, že ho něco trápí. Obecně platí, že důležité je věnovat pláči pozornost a snažit se zjistit jeho příčinu a význam. Trpělivost v nízkém věku dítěte se vám tisíckrát vrátí, až bude starší a dospělé.

Když se chce plakat rodičům

Maminka začíná propadat panice, neví, jak by dítěti pomohla, dítě vycítí její úzkost a pláče ještě víc… Tatínek je vykolejený z vyčerpání svojí ženy a reaguje podrážděně. To se zpětně odrazí na jejím chování a ztrácí sílu pátrat po příčinách neutuchajícího pláče. Připadá jí, že selhává, že svému dítěti nerozumí, že partner nerozumí jí a že jejich domácnost je přeplněná stresem a nervozitou, kterou dětský pláč ještě víc umocňuje. – Docela reálný scénář.

První měsíce bývají opravdu náročné, rodiče si zvykají na svoji novou roli, miminko si zvyká na život mimo mámino bříško a vzájemné sžívání nemusí být vždycky procházka růžovou zahradou. Novopečená máma, která tráví celé dny a noci péčí o miminko, jež – z jejího pohledu – věčně pláče, se právem cítí frustrovaná.

Není tajemstvím, že maminky v prvních týdnech nebo i měsících života dítěte také pláčí… Vlivem hormonálních změn, z vyčerpání, ze stresu, z bezmoci, ze ztráty sebedůvěry. Pokud se v takové situaci ocitnete, nebojte se říci si o pomoc – partnerovi, babičkám, kamarádkám, odborníkovi. Ale hlavně neriskujte! Nenechte svoji situaci dojít až do bodu, kdy se nebudete ze svého miminka radovat, kdy ho začnete chápat jako zdroj svých obtíží nebo kdy se budete dokonce vyhýbat kontaktu s ním. Takovou situací ohrožujete nejen sebe, ale i dítě! Pokud cítíte, že byste mohla na miminko reagovat podrážděně, raději ho položte na bezpečné místo, chvilku počkejte, „prodýchejte se“ a teprve pak jej pochovejte.

Vyvarujte se třesení miminkem! Dětský mozek je velmi náchylný ke zraněním a prudké třesení miminkem může způsobit jeho poškození! Tzv. syndrom třeseného dítěte (Shaken Baby Syndrome) se vyskytuje v jakémkoliv věku, ale nejčastěji u dětí mladších jednoho roku, a mezi jeho příznaky patří zástava dýchání, ochabnutí svalstva a nehybnost, zvracení, poruchy vědomí, zástava srdce apod. Možné dlouhodobé následky jsou: poruchy učení, řeči, chování, zraku, slepota, psychické poruchy, zhoršení sluchu, epilepsie, mozková obrna nebo i smrt. Nikdy proto miminkem netřeste, neběhejte s ním a nedržte ho v náručí při hádce, ani v hněvu!

Říkejte si:

… to, že pláče, je normální.
… to, že pláče, není vaše vina.
… nekřičí („neječí“, „neřve“), ale KOMUNIKUJE s vámi.
… miminka, která v prvních měsících hodně pláčou, jsou obecně čilejší a rychle a dobře se fyzicky a komunikačně vyvíjejí.
… že plačtivé období brzy přejde. Brzy se budete těšit ze zvonivých úsměvů vašeho drobečka!

Pláč v číslech

Zdravý novorozenec pláče průměrně jednu až tři hodiny denně.
80 až 85 decibelů – takovou sílu má pláč miminek. Odpovídá to rádiu puštěnému na „plné pecky“.
Pláč kulminuje kolem 8. až 10. týdne a na přelomu 3. a 4. měsíce relativně ustává. (Miminko už pak komunikuje i jinými prostředky a je výrazně samostatnější.)

Odborná spolupráce: MUDr. Renáta Růžková
Zdroj např. Anne Bacus: Dítě pláče – co dělat (Portál, 2006)