Narození druhého dítěte se pro vašeho dosavadního jedináčka může stát velkým problémem, a to i když se na sourozence nejprve těší. Může žárlit, dělat naschvály, či se dokonce pokoušet malému bráškovi či sestřičce ublížit…
Požádaly o radu pro maminku Alenu, která má synka Ondru (5 let) a dcerku Lucku (11 měsíců).
“Náš Ondra si stále ještě nedokázal zvyknout na svou malou sestřičku. Ze začátku projevoval svůj nepřátelský postoj otevřeně, což jsem brala jako běžný projev žárlivosti a nepřikládala jsem tomu vážnější význam. Myslela jsem si, že si to “sedne”. Ale to se nestalo a vše zůstalo při starém, jenom s tím rozdílem, že teď už si dává Ondra pozor – jeho drobné zlomyslnosti už jsou mnohem promyšlenější. Když si myslí, že se nekoukáme, zatahá malou za vlásky, strčí do ní, sebere hračku, nedávno dokonce procedil mezi zuby ošklivou nadávku…
Ondrovi se snažím opravdu hodně věnovat, mazlím se s ním, čtu mu před spaním, snažím se hrát si s ním atd. Jen samozřejmě o něco méně než v době, kdy byl jedináček. Nic však nepomáhá… Co ještě udělat, aby přestal na svoji sestru žárlit?”
Na základě tohoto uveřejněného dopisu se nám se svou zkušeností svěřila Barbora, maminka Nikolky a Davídka, která v závěru přidala svoji radu:
“Když se Davídek narodil, musela se Nikolka orientovat v nové situaci a najít si svou pozici v rodině. Je na mě dosud hodně závislá (a já na ní). Nikolka má teď pozici velké slečny a docela to funguje. Pořád jí vysvětlujeme, že ona je ta velká holka, která už je šikovná a umí spoustu věcí, zatímco Davídek je malé miminko, neumí vůbec nic, a proto se o něj musím tolik starat. Také si spolu povídáme o tom, co všechno svého brášku může naučit, když bude chtít.
Zapojila jsem ji do péče o Davídka, co to šlo: podat plínku, namazat nožičky, asistovat při koupání, sama mu utírá pusinku, když se poblinká – všechno ale pouze tehdy, když chce. S Davídkem naopak chodíme obdivovat Nikolku, jak je šikovná, když namaluje obrázek, postaví stavebnici, udělá kotrmelec… Snažím se hodně si jí všímat, i když je Davídek u toho, někdy ho nechám třeba i malou chvilku plakat nebo se vztekat (tedy pokud nemá hlad a opravdu mě nepotřebuje), když máme s Niky něco rozdělaného. Většinou mě sama upozorní, že mám jít za bráchou.
Snažím se prostě, aby si nemyslela, že Davídek je středobod našeho vesmíru, protože je malý, a také aby si uvědomila výhody, které proti němu má. Dobrá finta také je, pokud mluvím k Davídkovi – a Nikolka je u toho – mluvím i o ní. Když někdo třetí říká před Nikolkou, jaké máme hezké miminko, hned zmíním Nikolku.
V prvním měsíci Davídkova života jsem jí denně říkala, jak jí mám ráda, a že nezáleží na tom, kolik má bratříčků. Také jsme si hodně prohlížely fotky z doby, kdy byla malé miminko ona, a povídaly jsme si o tom. Snažím se podpořit její sebevědomí a dávat najevo, jak je pro mě nepostradatelná. Hodně taky pomohl tatínek, který se Nikolce teď víc věnuje. Večerní koupání a uspávání je zcela na něm, podnikají spolu různé výlety a hrají si. Důležité jsou taky moje aktivity jenom s Nikolkou…
Maminko Aleno, jestli je možné, abyste chodili jen spolu do nějakého kroužku nebo “na zmrzlinu”, uvidíte, jak bude váš syn šťastný. Možná Ondra dělá Lucce naschvály ne proto, že si myslí, že ho nevidíte, ale proto, abyste na něj pořád dávala pozor. Děti dovedou dělat neuvěřitelné věci jen proto, aby si zajistili pozornost rodičů. Moc Vám držím palce, určitě vše zvládnete a Vaše děti se nakonec budou mít moc rády.”
Co byste Aleně poradily vy?
Pokud chcete, napište nám do diskuze pod tímto článkem. Děkujeme.
Komentáře