Budoucí maminky i maminky čerstvě narozených miminek se denně potkávají se spoustou otázek týkajících se péče o děťátko. Přinášíme vám přehled nejčastějších problémů souvisejících se spánkem nejmenších.
Jakou postýlku zvolit?
Ještě než přijdete s miminkem z porodnice domů, měli byste pro něj mít připraveno místo na spaní. Děťátko potřebuje svoje vlastní lůžko. Možností je několik – nejčastější volbou je postýlka, protože v ní může dítě spát přibližně do dvou let.
Novorozence můžete uložit i do kolébky nebo do proutěného košíku (třeba na kolečkách), a tak mít dítě stále u sebe. Hlavní výhodou kolébky je možnost uspávat dítě kolíbáním, košík zase bývá rozměrově menší, proto se v něm miminko může cítit lépe – je zvyklé na těsný bezpečný prostor z období před porodem.
Postýlka by měla být z přírodního materiálu (dřevo), natřená zdravotně nezávadným nátěrem. Příčky by neměly být od sebe vzdálené více než 75 mm a méně než 45 mm. Investovat do kvalitní matrace se vyplatí, neboť dítě v prvních měsících života leží hodně a jeho zádíčka jsou citlivá. Matrace by neměla být příliš měkká.
Dětem do 1–2 let nedáváme polštář. Kromě toho, že z ortopedického hlediska není vhodný pro správný vývoj zad, může být příčinou udušení děťátka. Hračky v postýlce by neměly mít šňůrky delší než 30 cm.
Důležité je také umístění postýlky v bytě – měla by stát na klidném místě, ne u okna ani u topení, ideální je, když na ni světlo dopadá z boku. Minimálně do šesti až dvanácti měsíců věku by měla být umístěna přímo v ložnici rodičů.
V jaké poloze má děťátko spát?
Jediná bezpečná poloha pro spánek novorozence a mladšího kojence je na zádech. Spánek na bříšku jednoznačně zvyšuje riziko SIDS, tj. dušení a náhlého úmrtí kojence. Poloha na boku také není vhodná, protože dítě se může převalit na bříško. Když se dítě už dokáže samo obracet z bříška na záda a zpátky (cca ve 3 až 4 měsících), může se samo přetočit do polohy, která mu vyhovuje. Je pak zbytečné mu v tom bránit.
Pokud je děťátko vzhůru, je naopak vhodné, aby pod dozorem rodiče leželo nějaký čas na bříšku. Nejvhodnější doba je hned po spánku, nakrmení a odříhnutí, kdy je dítě nejaktivnější. V poloze na bříšku se může snažit zvedat hlavičku a postupně se naučit „pást koníky“ (tj. dítě je v poloze na bříšku, má zvednutou hlavičku a opírá se o své dlaně).
Nemůže dítě ležící na zádech vdechnout zvratky?
Anatomické poměry nosohltanu jsou u novorozence jiné než u staršího dítěte, tím je přirozeně chráněn před vdechnutím v případě, že se pozvrací.
Potřebuje miminko noční krmení?
U většiny dětí je noční krmení neodkladné do 4–6 měsíců věku. V druhém půlroce života děti často už prospí celou noc bez probuzení. Individuální rozdíly jsou však velké, protože mnoho dětí se i po půl roce stále pravidelně budí. Zejména kojené děti vyžadují ještě 1–2 (nebo klidně i 4–6) krmení během noci.
Nejnovější výzkumy nám poskytují dobrou představu o tom, kolikrát denně je potřebné miminka starší čtyř měsíců kojit, aby se udržela dostatečná produkce mléka. Ženy, kterým se do prsou vejde relativně malý objem mléka, musí prsa pořádně vyprázdnit 7x denně, zatímco ženám s extrémně velkou skladovací kapacitou stačí kojit 4x.
Většina tedy potřebuje v druhém půlroce kojit 5–7x denně z obou prsů. Kojení musí být rozumně časově rozložené, aby se mezi krmením stačilo vytvořit dostatečné množství mléka pro plnohodnotné kojení a aby se prsy po dlouhé přestávce nepřeplnily. Takže navzdory tomu, že zdravá miminka jsou většinou schopna v druhém půlroce prospat celou noc, mnohá potřebují 1–2 noční kojení, aby získala svoji denní dávku a aby se udržela dostatečná tvorba mléka.
Co s častým nočním probouzením po druhém půlroce?
Miminko má za sebou prvních pár měsíců života, problémy s kojením skončily, dokonce v noci dobře spinká. Maminka je spokojená, že vše jde skvěle, jenže za pár týdnů či měsíců ji čeká nepříjemné překvapení: děťátko se začne budit třikrát, později čtyřikrát během noci a zanedlouho k němu vstává každou hodinu. Možná to celé začalo tím, že bylo nemocné, možná se mu právě tehdy začaly prořezávat zoubky nebo ho přepadla tzv. separační úzkost. Tyto problémy časem přejdou, ale dítě stále potřebuje kojení mnohokrát za noc, možná častěji než v prvních dnech života. Měsíce ubíhají a situace se nezlepšuje. Nevyřeší ji možná ani první či druhé narozeniny…
Pokud se ocitnete v této situaci, asi se budete sama sebe ptát, zda vaše dítě opravdu potřebuje osm kojení za noc nebo jestli někde neděláte chybu. Když budete pomoc hledat v odborné literatuře, zjistíte, že odborníci (stejně jako laici) nazírají na tuto problematiku velice nejednotně.
Zastánci režimu a nepřetržitého nočního spánku od útlého věku dítěte tvrdí, že mnohá miminka zvládají prospat i osm hodin bez kojení už ve věku okolo tří měsíců. V šesti měsících by prý všechny dětí měly spát bez přerušení, protože noční kojení už nepotřebují vůbec. Naopak zastánci kojení, kdykoli si je dítě žádá, a tzv. „attachment parenting“ (kontaktního, přirozeného rodičovství) tvrdí, že dítě potřebuje vaši pozornost i v noci, pokud ne z nutričního důvodu, tak aspoň z citového.
Proti oběma těmto tvrzením existují námitky: Může si každá kojící matka udržet dostatečnou tvorbu mléka, když má dvanáctihodinovou noční přestávku v kojení? A na druhé straně – je vaše pozornost to, co vaše dítě uprostřed noci opravdu potřebuje, nebo jde o přerušovaný relaxační spánek? Jak se zdá, pravda by mohla být někde uprostřed…
Co tedy s častým nočním probouzením?
Nejlepší je prevence: Když dítě v noci zapláče, mnohé maminky usoudí, že je hladové a hned jej začnou kojit. Naneštěstí, a stává se to často, z toho může vzniknout návyk. Jak potvrzuje zkušenost mnohých maminek, děti jsou více náchylné ke vzniku tohoto nešvaru v 7. až 8. měsíci života.
Pokud chcete této návykové situaci předejít, snažte se v druhém půlroce života svého děťátka nekojit více než dvakrát za noc. Uvědomte si, že vaše miminko vydává různé zvuky, dokonce i pláče ze spánku – a nemusí to nutně znamenat, že má hlad. Dejte mu možnost se znovu ponořit do spánku, nechejte ho klidně pár minut plakat. Pokud nářek postupně utichá, dítě za chvíli zase usne.
Naučte se rozeznávat dětský pláč – návod najdete ZDE
Samozřejmě nastávají situace, kdy se vaše děťátko budí několikrát za noc: když ho něco bolí, je nemocné, rostou mu zoubky nebo se třeba jeho biologické hodiny naruší následkem cestování. V takovém případě se pokuste ho utišit i bez toho, že byste kojila více než dvakrát za noc. Pokud chcete kojit častěji, abyste ho uklidnila, snažte se s tím přestat ve chvíli, kdy problémy přejdou.
Pořádně děťátko nakrmte: Pokud je problémem časté noční kojení, maminky nevědí, jestli děťátko mléko v noci opravdu nepotřebuje. Chcete-li se ujistit, že vaše dítě dostává dost mléka, sledujte, kolik plnohodnotných kojení má za den. Už víte, že musí pořádně vyprázdnit prsy 5–7krát za den, takže pokud kojíte měně než 4–6krát během dne, pak to dítko dohání v noci. Jestliže naopak kojíte každou chvilku, vaše malé je nejspíš navyklé pít mléko v malých dávkách, nikdy se pořádně nezasytí a v podobném režimu pak pokračuje i v noci.
Dávejte dítě pravidelně spát: Když dítě málo spí, stane se chronicky unaveným. Tělo v takovém stavu začne bojovat s únavou zvýšenou aktivitou. Výsledkem je problém s usínáním a neschopnost spát dostatečně dlouho. Možná to coby unavená matka zakoušíte někdy na sobě… Zdálo by se, že když dítě přes den spí málo, bude lépe spát v noci. Opak je ovšem pravdou. Pokud se dobře vyspí přes den, bude o to klidněji a bude déle (ano, čtete dobře – i déle) spát v noci. Není to logické, ale je to biologické.
Naučte dítě usínat bez vaší pomoci: Kojenci se obvykle budí 4–6krát za noc. Mnozí z nich okamžitě znovu usnou, ale někteří pláčou, dokud je rodič neutiší krmením, mazlením, chováním… Je to většinou proto, že tyto děti jsou zvyklé usínat při kojení nebo při pití z láhve, v rodičovské náruči, při kolíbání apod., a když se v noci samy vzbudí, pláčou, dokud nepřijde rodič a neuklidní je, jak jsou navyklé. Řešení? Uspávejte dítě způsobem, na který nejlépe reaguje. Zkuste ho položit do postýlky ospalé, ale ne spící, aby zaregistrovalo, že je ve své postýlce, ale už nemělo dost sil na protestování. A pokud se vzpírá, můžete ho nejprve pochovat, potom dát do postýlky a hladit a držet za ručičku, dokud neusne. Když se to podaří, můžete postupně vypouštět některé kroky, zkracovat uspávání a nechat ho samotné, ačkoli ještě docela nespí. Je velká šance, že si na to zvykne.
Snižte počet nočních kojení: Pokud už je vašemu děťátku více než půl roku a stále se v noci budí velmi často, je dobré pokusit se nejprve omezit počet a délku nočních kojení. Tím přenastavíte jeho biologické rytmy a pomůžete mu naučit se přijímat více potravy v průběhu dne.
Příjem mléka v noci snižujte postupně. Existuje několik metod, jež by vám mohly pomoci. Můžete vyzkoušet např. Ferberovu metodu, která spočívá v postupném prodlužování intervalů mezi nočním kojením a zároveň v pozvolném zkracování doby kojení. Začněte tím, že nebudete dítě kojit častěji než jednou za dvě hodiny. Když se vzbudí dříve než po dvou hodinách, chvíli ho nechejte a potom ho zkuste uspat jinak než kojením.
Často pomůže, když v době, kdy nechcete dítě kojit, k němu vstane otec. Po dvou hodinách ho můžete nakrmit, ale zkraťte dobu kojení o 1–2 minuty, než kojíte obvykle. Každou noc přidejte půl hodiny mezi kojením, které vždy o 1–2 minuty zkrátíte. Pokud vám to bude více vyhovovat, zkracujte intervaly každou druhou noc. Po týdnu, resp. po dvou týdnech byste tímto způsobem mohla noční kojení úplně ukončit. Dítě však musí mít dostatečný přísun mateřského mléka přes den.