in

Příběh se šťastným koncem

Vše začalo na jedné plesové zábavě

Ráda bych se podělila o svůj příběh. Není sice moc veselý, ale šťastný konec má. A třeba některým holkám v podobné situaci, jako jsem byla já, pozvedne náladu – že nejsou v této svízelné situaci samy.

Vše začalo na jedné plesové zábavě, kde jsem potkala onu VELKOU LÁSKU. Ale jak se později ukázalo, byla spíše velká chyba, že jsem si s NÍM vůbec něco začala. I když bych si protiřečila, protože nebýt JEHO, neměla bych teď u sebe ten největší poklad, který žena může mít.

Už po pár měsících se ukázalo, že přítel není ta správná volba. Ustavičně mi lhal, večer co večer trávil v hospodě se svými kamarády, dluhů měl nad hlavu, práci žádnou, exekutory na krku a o problémech s policií ani nemluvím. Ale láska byla slepá a já i přes domlouvy svých rodičů jsem si stála za svým, že se změní a že spolu vše nějak vyřešíme, zvládneme a třeba si časem i pořídíme rodinku.

V té době jsem začala mít problémy s antikoncepcí, takže jsme s gynekologem hledali tu pravou, která mi bude vyhovovat. Při jednom z dalších pokusů se mi ale nedostavila menstruace. S doktorem jsme se domluvili, že pokud do 14 dní nebude, zajdu za ním, udělá mi preventivně ultrazvuk a píchne Agolutin. S onou magickou větou při další návštěvě – “Gratuluji maminko, jste těhotná a ve 4 týdnu” – jsem tedy rozhodně nepočítala. Zůstala jsem nehnutě koukat s vyvalenýma očima. Když mě tak můj doktor pozoroval, jediné co ještě dodal, bylo, zda si chci ono překvapení vůbec nechat.

Lhala bych, kdybych řekla, že jsem byla nadšená. Bylo mi čerstvých 22, s přítelem jsme byli poslední dobou na ostří nože a já si dítě vůbec nedokázala představit. Přesto díky výchově svých rodičů jsem od začátku byla rozhodnutá si fazolku nechat. Pravda, trvalo mi měsíc, než jsem si uvědomila, že v pupíku někoho nosím, ale veškeré mé rozporuplné pocity vymizely, když ta bytůstka na mě poprvé zamávala z ultrazvuku. Od té doby už jsem si život bez ní nedokázala představit.

Během onoho měsíce jsem se nastěhovala k příteli, musela jsem skončit v práci a těšili jsme se na miminko. Jenže on si roli otcovství představoval asi poněkud jinak než já. Přes všechny sliby, že si najde práci, zbaví se dluhů a problémů s policií, přestane mi lhát, pít a hrát automaty, svůj slib nedodržel. A po měsíci ustavičných hádek a nespočtu šancí, které jsem mu dávala, jsem se s ním nakonec rozešla. Rodina je sice pro mě vším, ale ne za každou cenu.

Byla jsem ve 12. týdnu a s prosíkem jsem se vracela zpátky domů k rodičům. Máma vzala vše v pohodě. Táta poněkud hůř, byl by nejradši, kdyby jeho jediná holčička šla na potrat. Přece si nezkazí celý život. Ale to jsem rozhodně odmítla a pak každou chvíli poslouchala, že jsem hloupá.

Co se týče otce prcka, celé tři měsíce mi dělal ze života peklo, vyhrožoval, urážel, roznášel po okolí lži, jen aby mi ublížil. Do toho všeho mi v 16. týdnu vyšli špatně genetické testy a můj svět se úplně zhroutil. Byla jsem na pokraji psychického kolapsu, protože jsem si konečně uvědomila ono štěstí mateřství, prcek začal kopat a najednou bych o něj měla přijít? Ty tři týdny, co jsem čekala na výsledky opakovaných testů, byly pro mě snad nejhorším obdobím v mém dosavadním životě. Naštěstí se mé obavy nepotvrdily – prcek byl naprosto v pořádku.

Čas plynul dál, já si užívala rostoucího bříška, kopání potvrzeného kloučka a těšila jsem se na každou návštěvu poradny, jen abych Matýska viděla, jak si spokojeně plave u mě v bříšku. O nákupech věciček ani nemluvím. Asi aby toho štěstí nebylo moc, v 31. týdnu jsem musela být hospitalizovaná pro podezření na odtok plodové vody. Další týden strachu, zda o Matýska nepřijdu. Po týdnu mě pustili domů a já se zase těšila ze všech radostí a strastí souvisejících s posledními týdny těhotenství.

Bříško jsem nosila ještě dalších 8 týdnů, než jsem si po 16 hodinách porodních bolestí mohla konečně pochovat ten svůj maličký uzlíček štěstí v náručí. Matýsek se narodil narodil poslední červnový den. Byl na naši rodinu hodně malinký, ale možná to bylo tím, že měl omotanou pupeční šňůru 3x okolo krčku. Však ještě pár hodin před prasknutím vody mi dělal v bříšku pořádné kotrmelce.

Ze mě je teď nejšťastnější maminka pod sluncem

Dnes je Matýskovi 8 měsíců. Jak jeho otec předtím vyhrožoval, že vše požene k soudu a nechá mi kluka odebrat, teď o něj nejeví naprosto žádný zájem. A já jsem za to ráda. Není uveden v rodném listu a ani nikdy nebude. Ze mě je nejšťastnější maminka pod sluncem, protože mám moc šikovné, hodné a krásné miminko. Teď už jen doufám, že se na nás usměje štěstí a najdu Matýskovi tatínka a časem mu snad pořídím i nějakého sourozence, aby nebyl sám.  

P.S.: Jak byl můj táta proti těhotenství, tak teď na svého prvního vnoučka nedá dopustit .

 

Vaše věrná čtenářka Katka a Matýsek

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

Komentáře