in

Dokud nás smrt nerozdělí

Proč si nechráníme naše vztahy

Ze všech stran člověk slyší, že se někdo rozvádí. Rozvedli se naši sousedé, známá, které odrostli děti, odešla od svého manžela a teď žije s jiným partnerem, mojí sestře to ve vztahu už dlouho skřípe. Známí, ale i neznámí muži či ženy se nebrání intimnostem s jinými muži či ženami, i když jsou zadaní, v horším případě dokonce ženatí či vdané.

Co však odsouvá naše zábrany, svědomí, morálku a tradiční hodnoty na vedlejší kolej?

Proč si nechráníme naše vztahy jako něco posvátného a dovolujeme jiným lidem vstupovat do našich svazků? Zapomněli jsme na to, co jsme slibovali ve svatební den před oltářem? V dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci, ve štěstí i neštěstí, v bohatství i chudobě s tebou budu věrně žít, až dokud nás smrt nerozdělí… Co je tak silné, že nám dovoluje tak snadno porušit manželský slib? V poslední době mám pocit, že když se v partnerství či manželství vyskytne nějaký problém, partneři se ho nesnaží řešit společně, ale každý sám, a řešení hledají většinou někde mimo vztah – v náručí jiného muže či jiné ženy. Je to ale takto správně? Není to jen jakýsi útěk od problémů? Nestane se jim v jiném vztahu to samé, resp. něco podobného, jen už to bude s novým partnerem? Proč hledáme odpovědi na své otázky někde venku namísto toho, abychom nahlédli do svého nitra a sami sebe se zeptali, čím jsme přispěli k rozpadu, resp. ke krizi ve vztahu, a čím bychom nyní mohli přispět ke změně či ke zlepšení?

Samozřejmě, je mnohem jednodušší jednu kapitolu uzavřít a začít novou a s čistým štítem. A potom, nejsou to právě média a duch této doby, kteří nám servírují nevěru, lži a podvody jako něco zcela normálního, dokonce snad i módního a „in“? Věrnost, láska, tolerance, odpuštění se dnes už nenosí? Ale ano, nosí. Jen o nich zřejmě není tolik slyšet. Vždyť koho by zajímali harmonické, láskou naplněné vztahy? Každý přece hledá nějakou senzaci! O tom se přece mluví, ať už na vesnici, v kruhu známých, v novinách či televizi:Kdo s kým, kdy a jak…

No, nebylo by ale přece jen trošku moudřejší přestat mrhat energií na hledání senzací a pomluv a raději se s pokorou snažit o zlepšení nebo záchranu našeho vlastního vztahu? Trochu se přemoct a s úsměvem na tváři přehlédnout nedostatky toho druhého? Vždyť ani my nejsme dokonalí!

Kdysi jsem četla, že ve šťastném a nešťastném manželství je stejné množství problémů. Rozdíl je jen v tom, že v tom šťastném je lidé dokážou řešit.

Tak co, pokusíme se?

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře