„Po narození syna jsem vycítila, že s mým tělem není něco v pořádku. Bříško se po šestinedělí nestahovalo, jak jsem očekávala. Udivovalo mně, že mám ráno břicho ploché a k večeru nafouklé jako balon. Také mě trošku znepokojovalo, že při lehu na zádech se mi dělá velká propadlina ve středu těla a že mohu pozorovat (i pod prsty cítit) pohyb střevních kliček. Co bylo na tomto období ale nejhorší, nelibost z „nového“ těla a stres se projevily v péči o novorozeného syna.“

Máte stále vystouplé bříško, i když jste již na své před-těhotenské váze? Bolí vás záda nebo tušíte, že vaše pánevní dno není úplně v kondici? Trápí vás nafouklé, tvrdé nebo bolestivé břicho? Jste nevýkonní ve svém oblíbeném sportu a vnímáte střed těla jako odpojenou část? Možná za to může diastáza – palčivé téma nejen pro čerstvé rodičky.

Co je diastáza?

Diastáza je označení pro rozestup přímých břišních svalů. Přímý sval břišní tvoří pomyslný pás vpředu od hrudníku až ke kosti stydké. Ten je rozdělen na pravou a levou polovinu, jedná se tedy o pár svalů. Uprostřed je spojen vazivovou čárou nazývající se linea alba. Jedná se o tuhé vazivo, bez cév, které se může vlivem působení sil a tlaku roztáhnout do stran, ztenčit a oslabit. No, a protože vazivo není tak dobrý opěrný systém, může se nám dutina břišní vizuálně zdeformovat. Ve stoji to většinou vnímáme jako vystouplé bříško. Na zádech můžeme pozorovat „prohlubeň/korýtko“ a při silových pohybech se ve středu břicha udělá tzv. „stříška“.

Kdo se s diastázou nejčastěji potýká?

Nejčastěji se s diastázou setkáváme u těhotných žen, kde se v důsledku hormonálních změn a vnitřního tlaku během těhotenství levá a pravá strana svalu oddělí, uvolněné vazivo linea alba je nedokáže udržet a mezi oběma půlkami se vytvoří mezera. Rizikovými faktory vzniku diastázy je rychlý nárůst hmotnosti v těhotenství, věk rodičky nad 35 let, těhotenství následující v krátké době po sobě, ženy s povolenou břišní stěnou již před otěhotněním a ženy s nadměrně roztaženou dělohou (vícečetné těhotenství či velký plod).

S rozestupem přímých břišních svalů se ale narodí každý, v průběhu psychomotorického vývoje se zatěžováním buď zcela ztratí, nebo zůstane, může se znovu vytvořit, rozšířit a také opět uzavřít (je reverzibilní). Diastáza tedy může potrápit i muže (zejména přibývající na váze v oblasti břicha, se zvýšenou nebo vrozenou laxicitou vaziva, silové sportovce, osoby zvedající těžká břemena či s dlouhodobým sedavým zaměstnáním). U miminek a malých dětí se s nefyziologickou diastázou setkáváme zejména pokud byla často ve flexi (nosítka, autosedačky, houpátka), často kašlající (například astmatici), často tlačící (trpící dlouhodobě na „prdíky“ nebo zácpu).

Proč si toto téma zaslouží naši pozornost?

U velkého procenta maminek je diastáza patrná časně po porodu. Jedná-li se o menší diastázu, není nutné se jí hned obávat. Těhotenství trvalo 9 měsíců a nelze očekávat, že se během pár dní po porodu navrátí tělo zpět do původní formy. Pokud je práce měkkých struktur (svalů a fascií) v souhře, bříško se bude postupně zatahovat. Doba zotavování po porodu je u každé maminky individuální (rekonvalescence po porodu císařským řezem bývá delší). Je třeba si uvědomit, že diastáza v těhotenství je přirozená záležitost (vždyť děloha se musí zvětšit až 700x, aby byl vytvořen dostatečný prostor pro miminko), ale vždy může rodička po porodu podpořit její uzavírání či celé uzavření! Fyzická stránka jde ruku v ruce s psychickou a malá či větší trápení mohou výrazně zasahovat do běžného i intimního života.

Maminky odcházejí z porodnice informované o základní péči o miminko, ale velmi často neinformované o základní péči o sebe – jak ležet, sedět, stát, hýbat se, nosit miminko, shýbat se pro miminko, jak pečovat o své břicho, jak cvičit, kdy začít cvičit, jak vyšetřit diastázu, čemu se vyhnout nebo koho při podezření na nefyziologický stav vyhledat. Až 90 % rodiček nezná pojem diastáza, přičemž střed ukrývá pro život nezbytné orgány, vytváří posturu našeho těla a vychází z něj veškerý pohyb. Jeho dysfunkce se obvykle projeví v celém pohybovém aparátu, necitlivostí či bolestmi, různými tahy, pnutím a celkovým diskomfortem.

Estetický nebo zdravotní problém?

Většinou se setkávám s lidmi, kterým diastáza vadí z estetického hlediska (vystouplé bříško), aniž by si uvědomili, že nápravou zcela zásadně přispívají svému zdraví a vitalitě. Pokud totiž svaly CORE (4 svalové struktury = příčný břišní sval, hluboké svaly zad, bránice a pánevní dno) neumějí pracovat nebo jsou dlouhodobě vypojeny, pokud se rozšiřuje diastáza, pak může dojít k následujícímu:

Špatné držení těla.
Bolesti (nejen) v oblasti středu těla, bolesti kloubů, migrény.
Problémy s páteří (bolesti bederní oblasti), velké riziko výhřezu!
Vznik pupeční kýly.
Chybějící ochrana orgánů.
Trávicí a střevní problémy.
Nefunkčnost téměř všech svalů od pánve až po hlavu.
Špatná funkce bránice.
Špatná funkce pánevního dna – inkontinence/prolaps pánevních orgánů.

S diastázou nelze nic dělat. Opravdu?

„Mladá paní, vám nepomůže ani svěcená voda“, „Diastáza je normální, počkejte pár měsíců“…

Práce s diastázou je dlouhodobá činnost, svaly musí obnovit svou primární činnost, vazivo zregenerovat, ale při správném životním stylu a pohybu můžeme výsledky vidět již za dva měsíce.
Vážná diastáza se pravděpodobně nestáhne na 100 %, ale rekonvalescencí můžeme předejít zdravotním komplikacím.
Z estetického hlediska, pokud si vytvoříme kolem trupu přirozený korzet z našich svalů, bříško bude krásně oploštěné.
I majitelé tukové zásoby v oblasti břicha jsou schopni ztonizovat svaly a zacelit diastázu!
Pokud se naučíme aktivovat hluboké svaly břicha, pak pro nás pracují nonstop ve dne i v noci. A skvělým benefitem může být, že ke své vytrvalé práci potřebují energii z našeho tuku. Takže z dlouhodobého hlediska vede práce s CORE ke spalování tuků.

Diastáza není výsledek nějakého nevyhnutelného genetického osudu, je vytvořena naším životním stylem – naším postavením těla, našimi pohybovými stereotypy. Je to pouze signál. Tělo nám touto formou naznačuje, že něco není v pořádku. A to je skvělé, protože můžeme začít pracovat na nápravě právě dnes a po zbytek života žít plnohodnotně bez zdravotních problémů. Ač jste teď možná zoufalí, že vaše tělo není v pořádku, že nevypadá hezky, vždy je úžasné něco nového začít, něco nového zkusit a mít naději na zdravé, krásné, uvolněné a zejména plně funkční tělo!

Mám ji, nemám ji? Vyšetřete se!

Lehněte si na záda, pokrčte dolní končetiny, chodidla mějte na podlaze. Přiložte si prsty jedné ruky na pupík, dlaň směřuje k hlavě. Vydechněte, uvolněte břicho a zvedněte pomalinku hlavu. Po okrajích prstů budete cítit tvrdé okraje přímého břišního svalu (máte-li nějaký rozestup) a pod prsty ucítíte měkkou tkáň. Odhadněte šíři (na jeden prst, dva tři…) a pak zatlačte prsty hlouběji do břicha. Jde to? Dostanete se hluboko? Pak bude vaše vazivo nejspíš oslabené. Tentýž postup zopakujte po celé délce vaziva linea alba – od spony stydké na pánvi až po spodní žebra.

Chcete se diastázy zbavit jednou provždy?

Tady jsou tři schůdky k úspěchu:

Informovanost – vím, jak pracovat se svým tělem.
Přístup k problému– miluji/respektuji své tělo, protože mi dalo děti.
Motivace– rehabilitaci/cvičení beru jako součást zdravého životního stylu a zakomponuji ho nenásilně do denního režimu.

Zcela unikátní a komplexní publikace na českém trhu vás naučí pracovat s tělem i myslí, aby se diastáza začala stahovat a nikdy se již nerozšířila. A co vás v knize Diastáza čeká?

Nejnovější vědecké výzkumy a poznatky ze světa fyzioterapie, sportu a psychologie.
Hledání příčiny problému – efektivní řešení následků.
Spousta AHA! momentů, tipů, triků a vychytávek.
Zábavná forma čtení, podrobné ilustrace.
Deník na 6 týdnů – uzpůsobeno i pro vytížené maminky s dětmi.
Místa pro vpisky hodnocení, vjemů a pocitů.
Inspirace osobními příběhy, týdenní úkoly a zamyšlení.
A hlavně PRAKTICKÉ UKÁZKY!