Ve 3. měsíci života dítěte začíná zábava

Miminko je v období třetího měsíce skvěle motivováno přijímat podněty ze svého okolí. Je otevřené všemu, co k němu přichází.

Koncem 3. měsíce se dítě naučí ovládat pohyby hlavy.

Když necháme miminko “pást koníčky”, dokáže se vzepřít na ručičkách bez toho, aby se lokty dotýkalo podložky – paže má úplně nebo téměř zcela natažené, takže ramena i horní část hrudníku jsou nad podložkou a hlava je vztyčená.

Tento měsíc je zajímavý i tím, že dítě objevuje ruku rukou – to znamená, že jednou ručičkou často chytá tu druhou. Navzájem je osahává, hraje si s nimi. Je to velmi důležitý vývojový krok. Znamená to, že ruce jsou aktivní (objevují, vnímají a manipulují) i pasivní (jsou objevovány, vnímány a manipulovány).

Velmi brzy poté začne dítě objevovat ruce i očima. To je důležitý krok k tomu, aby začalo vnímat sebe samé. Tím, že objeví svoji ručičku, jeho vývoj “poskočí”, protože následně se naučí rychle vést ruku k viděným předmětům a uchopit je.

V tomto období slábne původní silný úchop.

Dítě se už neudrží, když ho taháme za ručičky do sedu. Koncem třetího měsíce se naučí ovládat i svalstvo horní části trupu. Některé děti se dokáží otočit z lehu na zádech do lehu na boku.

Ve třetím měsíci už dítě fixuje předmět zrakem (oběma očima) a dokáže sledovat i rychle se pohybující věc ve všech směrech. Pohyby očí jsou doprovázeny pohybem hlavy. Dokáže najít zdroj zvuku a otáčí hlavu tam, odkud zvuk přichází. Objevuje se u něj reakce, která je odpovědí na lidskou řeč – začíná aktivně broukat.

Příklady rodičovského přístupu ke stimulaci děťátka:

Chaotická stimulace – např. tendence rodičů předvádět dítěti vícero hraček najednou bez toho, aby mu ukázali, co je možné s nimi dělat, a nechali ho, aby si to vyzkoušelo.
Stimulace s převahou manipulace jinou osobou – rodiče hračkou manipulují a nenechají dítě, aby dělalo, co ono chce. Nutí ho, aby dělalo to, co uznají za vhodné oni.
Stimulace s možností neřízené, spontání aktivity – rodiče nechávají hračky v dosahu dítěte dlouhou dobu, aby si s nimi hrálo, jak chce.
Variabilní stimulace s možností vlastní aktivity – rodiče dítěti hračku ukážou, předvedou mu, co je možné s ní dělat, a podporují ho v jeho vlastní aktivitě.

Jak děťátko správně stimulovat?

Při koupání a každém přebalování umožníme dítěti dostatek pohybové aktivity. Tak často, jak je to možné (a v přiměřeně vyhřáté místnosti), necháváme dítě nahé na podložce, aby volně kopalo nožičkama a pohybovalo ručičkama.
Podporujeme pohyb rukou, nohou i hlavy stimulováním pokožky, tím rozvíjíme hmat dítěte. Když dítě leží na podložce, hladíme ho po celém tělíčku. Dbáme na to, abychom měli teplé ruce a nezranili děťátko např. prstenem.

Když kope nožkama, pomůžeme mu říkankou:

Na kole si jedu sám,
ničeho se nelekám,
jedu, jedu z kopečka,
vrzají mi kolečka.

Může mu jemně třít ručičky a zkoušet pomalu a nehlučně tleskat, to lze také doprovodit říkankou:

Paci, paci, pacičky,
táta koupil botičky
a maminka pásek
za myší ocásek.

nebo

Paci, paci, pacičky
to jsou moje ručičky.
A teď je z nich mistička:
Kdo z ní pije?Kočička.

nebo

Paci, paci, pacičky,
to jsou moje ručičky.
To jsou moje dlaně,
zatleskáme na ně.

Děťátko můžeme stimulovat i tím, že ho budeme hladit různými měkkými tkaninami, příjemnými na dotyk, případně jemným pírkem, přičemž pojmenováváme části těla, které hladíme:

Mám dvě ouška k naslouchání,
dvě očička na koukání,
dvě nožičky na běhání
a dvě ruce na mazlení.

Důležité: Sledujeme reakce dítěte – při náznaku nevole nebo únavy s aktivitou přestaneme.

Pohodlně se usaďte do polosedu, s podepřenými zády a nataženýma nohama. Na svůj hrudník si položte děťátko (svlečené, aby se dotýkalo vaší pokožky) bříškem dolů, aby mělo hlavičku opřenou a poslouchalo vaše srdce. Jemně ho hlaďte po zádíčkách a tichounce mu zpívejte.
Motivujte ho, aby zvedalo hlavičku nahoru a podívalo se vám do očí. Mluvte na něj tichým a uklidňujícím hlasem. Tato činnost může být relaxací pro vás oba. Každý pokrok a každý úspěch pochvalte a pohlaďte svoje miminko.
Na děťátko neustále mluvíme. Dbáme na to, aby hračka byla pestrá, lesklá a dostatečně velká.

Zvedání hlavy v lehu na bříšku. Miminko položíme na bříško a paže mu upravíme tak, aby ležely pokrčené a přitlačené k hrudníku nebo mírně pod hrudníkem. Hlavičku otočíme tváří na podložku, děťátko by mělo hlavu nadzvednout. Necháme ho na bříšku nejméně 2–3 minuty. Když je spokojené, můžeme ho tak ponechat i déle. Podněcujeme ho, aby zvedalo hlavičku, například tím, že mu vsuneme ruku pod hrudník (dlaní směrem k hrudníčku) a zdvihneme jej asi o 5 cm, aby se hlava nemohla dotýkat podložky.

Důležité: Dítě nebude zvedat hlavu jen tak, ale kvůli tomu, aby něco vidělo. Proto dítě lákáme něčím zajímavým. Ještě stále představuje největší zdroj zajímavostí lidská tvář. Klekneme si proto tak, aby naše hlava byla ve výšce hlavy dítěte, a voláme na něj, aby se na nás podívalo. Postupně nahrazujeme tvář různými hračkami.

Necháváme dítě v lehu na bříšku. Prsty a dlaní ho jemně hladíme po zádíčkách. Druhou rukou mu mírně přitlačíme zadeček. Stimulujeme ho ke zvedání hlavičky. Můžeme mu přitom zpívat.

Pohyby hlavy při různém způsobu nošení. Miminko uchopíme ve vodorovné poloze do náruče, zádíčky nahoru a s hlavičkou vysunutou před předloktí. Neseme ho tedy v lehu na bříšku a dítě se tak může lépe rozhlédnout. Procházíme se s ním takto po bytě, po zahradě, po parku… Dítě sleduje svoje okolí, hlavičku udržuje zdviženou a zároveň ji otáčí všemi směry za tím, co ho zajímá. Tato poloha dítě aktivuje. Poloha na zádech jej uspává.

Přednožování. Posadíme se na židli. Nastavíme paže a ruce, jako bychom chtěli nabrat vodu ze studny. Dítě si položíme zadečkem na svoje dlaně tak, aby zádíčky leželo na obou našich rovnoběžně držených předloktích. Jeho hlavička je opřená o naše břicho. Dlaněmi pohybujeme tak, že zvedáme a spouštíme pánev dítěte. Tím dítě zároveň zvedá a spouští nožky. Důležité je, abychom cítili, že se miminko aktivně účastní a pomáhá přitahovat nožky k bříšku.

Dítě sleduje svoje okolí, hlavičku udržuje zdviženou a zároveň ji otáčí všemi směry za tím, co ho zajímá.

Básničky a písničky, které nám pomáhají stimulovat děťátko:

Poklepávání na chodidla miminka

Kovej, kovej, kováříčku, okovej mi mou nožičku,
okovej mi obě, zaplatím já tobě.

nebo

Kovám, kovám podkovičku, koníčkovi na nožičku,
kovám, kovám vesele, ze železa z ocele.

Jemné poklepávání bříšky prstů po celém těle dítěte:

Leze, leze po železe,
Nedá pokoj, až tam vleze.

nebo

Žába skáče po blátě,
koupíme jí na gatě.
Na jaké, na jaké?
Na zelené strakaté.

Jemné stimulování celé dlaně a prstů na obou rukách:

Vařila myšička kašičku na zeleném rendlíčku.
Tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic.
A ten maličký utíkal do komůrky a tam se napapal.
(Jemně dítě lechtáme směrem nahoru po ruce až do podpaží.)

Pohyby rukou, tleskání

           Kutálí se ze dvora,
            (oběma rukama před hrudníkem předvádíme kutálení)
tákhle velká brambora.
            (uděláme oblouk rukama nad hlavou)
Neviděla, (zakryjeme očička)
neslyšela, (zakryjeme ouška)
že na ni padá závora.
           (jemně plácáme dítko po stehýnkách)
Kam koukáš, ty závoro! (svojí rukou pohrozíme ty-ty-ty)
Na tebe, ty bramboro!
            (ukazujeme na dítě nebo jemně poklepáváme prstem na jeho bříško)
Kdyby tudy projel vlak,
            (ručkama dítěte napodobujeme pohyb paží jako při běhu)
byl by z tebe bramborák!
            (tleskneme ručičkami před tělem)

Platí zásada: Všechny úkony děláme jemně, nenásilně. Sledujeme reakci dítěte.

Stimulace v poloze na bříšku – ve vaně při koupání

Plave rybka po rybníčku,
nemá žádnou pokladničku.
Kam penízky ukládá?
Na bříško a na záda.

,,Letadélko” při nošení po bytě

Letí, letí, letadlo,
pozor, aby nespadlo.
Letí, letí, jako drak,
je to čmelák – bombarďák.

Vrána letí, nemá děti,
my jich máme jako smetí,
my je máme, neprodáme,
sami si je vychováme.

Letí, letí letadlo,
pozor, aby nespadlo,
když vyletí mezi mráčky,
pozdraví tam všechny ptáčky,
až obletí celý svět,
tak se vrátí na zem zpět.

Letí, letí letadlo,
pozor, aby nespadlo.
Letadlo je ve vzduchu
a (jméno dítěte) ve vzduchu.

Pojmenování a stimulování na tělo

Letěla muška okolo ouška – bum do ouška
(jemně se dotkneme ouška)
Letěla včela okolo čela – bum do čela
Letěla vosa okolo nosa – bum do nosa
Běžela myška okolo bříška – bum do bříška

Čtěte také další díly našeho seriálu o psychomotorickém vývoje dítěte v 1. roce života: