in ,

V 9. měsíci života dítě stále více rozumí

Dávno se dítěti nelíbí jen ležet na zádech. Tato poloha ho omezuje při hře a při zkoumání okolního světa, a proto se stále častěji otáčí na bříško a zpátky na zádíčka. To už zvládá bez problémů. Stejně tak už pro mnohé dětičky není problém kolébat se na kolínkách a pomocí přískoků se dostávat směrem dopředu a dozadu. Nebo si již samostatným podlézáním, přelézáním, vylézáním a slézáním velmi vydatně procvičují celé tělo.

V tomto období je třeba dítěti dopřát co nejvíce spontánního pohybu ve volném prostoru.

Není vhodné dávat děti na delší dobu do skákadel nebo chodítek.

Obvykle se dítěti podaří v 8.–9. měsíci postavit na obě nohy do vzpřímeného stoje s přichycením se o nábytek nebo ohrádku. Často stojí nehnutě a pevně se drží. Potom začíná přenášet váhu těla z nohy na nohu a uvolněnou nohu trošku zvedá, takže chvíli stojí na jedné. Později začíná uvolňovat úchop ruky a chvíli stojí, přidržuje se jen jednou rukou.

V 9. měsíci se naučí zvedat předmět ze země – jakmile se udrží jednou rukou. Dokáže také udělat podřep ze stoje a předklon a opět se vztyčit a napřímit.

Chůze se začíná vyvíjet, když dítě přenáší váhu těla z nohy na nohu. Na začátku dělá drobné úkroky vpravo a vlevo, takže přešlapuje téměř na místě. Ke konci devátého a v desátém měsíci dítě opakovaně dělá úkrok jednou nohou a druhou přisouvá současně s přehmatáváním. Takto začne záměrně dělat kroky bokem, aby se dostalo k nějakému zajímavému předmětu.

Neobouvejte dítěti botičky hned, jakmile se postaví na nohy.

Pro zdravý rozvoj klenby je dobré ho nechat běhat bosé nebo v ponožkách, aby se naučilo správně našlapovat a došlapovat až na paty. Dbáme na bezpečnost dětí čili aby se na podlaze neporanily nebo nesklouzly na dlažbě či na koberci. Je vhodné dočasně odstranit malé běhouny, aby o ně dítě nezakopávalo a nepadalo. Jestliže máme v bytě kluzkou podlahu, můžeme využít pro děti ponožky s protiskluzovými zábranami na chodidlech.

Pokud děti umí lézt po čtyřech, nebývá pro ně těžké si sednout. Správný sed by měl být s rovnými zády. Některé děti rády sedí na patách, kdy mají jednu nohu nataženou a druhou pokrčenou. V 9. měsíci už dítě umí sedět a v této poloze se může předklánět, uklánět, otáčet apod. bez toho, aby spadlo.

Vývoj jemné motoriky – pohyby ručiček a prstů


Děti už většinou bez problému dokážou uchopit předmět v různých polohách – na zádech, bříšku, ve stoje či v sedě. Pohyb rukou je dobře cílený a dítě předmět uchopuje špičkami prstů, paleček je v částečné opozici proti prstům. Převládá jednostranné dosahování – děti předmět uchopují nejprve jednou rukou, přičemž obvykle střídají pravou i levou ručičku. V 9. měsíci se dítě učí nesouměrným pohybům, při kterých každá ručička dělá jiný pohyb, např. jedna předmět drží a druhá do něj bouchá.

V předešlých měsících se dítě naučilo přibližovat jeden předmět k druhému. V 9. měsíci je schopno postavit věc opatrně na stůl, vkládat předměty do krabic a nádob, zastrkávat je do otvorů apod. Tyto schopnosti vyžadují osvojení si zdánlivě jednoduché a snadné dovednosti, totiž pustit předmět z ruky v pravý čas.

Schopnost vědomého pouštění uchopených předmětů při určitém držení ruky a v určitou chvíli si děti osvojují až v období mezi 11. a 12. měsícem. Ve 2.–3. čtvrtletí prvního roku života dítě většinou nepouští předmět záměrně, věc mu z ruky spíše vypadne. Tuto schopnost si cvičí při překládání hraček z ruky do ruky a při jiných manipulacích.

Toto období je charakteristické i tím, že děti předměty nejen berou do rukou, ale přímo zbožňují s nimi házet a sledovat, kam letí. Musíme mít na paměti, že malý průzkumníci používají k probádání věcí kolem sebe nejen oči a ruce, ale i ústa. Proto dbáme, aby dítě nespolklo nic, co by mu mohlo uškodit.

V 9. měsíci se naučí zvedat předmět ze země – jakmile se udrží jednou rukou

Rozumový vývoj

V tomto období se prohlubuje poznávání a vědomí trvalosti věcí a osob. Děti si už uvědomují, že předmět existuje, i když jej nevidí. Pokud schováme nějakou hračku, dítě nejprve jen sleduje místo, kde předmět zmizel, a chvíli čeká, zda se objeví. Později se pokouší předmět samo najít, např. odkrýváním plenky.
Na rozvoj myšlení má výrazný vliv i schopnost dítěte manipulovat s předměty a lidmi kolem sebe. Dítě úmyslně a záměrně vyvolává účinek, který byl zpočátku náhodný nebo dodatečný. Začíná používat předměty v ruce jako nástroje, aby jimi působilo na jiný předmět – např. bouchá nebo strká předmětem v ruce do předmětu na stole, aby se začal pohybovat.
Při hře dítěte můžeme vidět, že řeší jednoduché problémy oklikou, jako rébus. Například pokud dáme dítěti za mříže ohrádky hračku, kterou chce, bude se nejprve snažit na hračku dosáhnout přes mříž, ale potom mříž přeleze a hračku si vezme.

Vývoj řeči

Můžeme vysledovat stále zřetelnější vývoj v porozumění řeči. Dítě vyvíjí v tomto směru vlastní aktivitu. V 9. měsíci je možno u dítěte zpozorovat začátky generalizace pojmů – to znamená, že na otázku, kde je lampa, dítě reaguje i na jiném místě a směrem k jiné lampě, než jakou jsme mu ukazovali.
Některé děti v této etapě vývoje začínají prstem ukazovat na slovem označený  předmět a nezřídka mívají bohatou pasivní slovní zásobu, tj. slova, kterým rozumí. Reakce na mnoho slov je ovšem často nevýrazná.
Aktivní slovní zásoba se vyvíjí pomaleji. Některé děti už dokážou vyslovit jisté hlásky ve spojitosti  s určitou situací nebo objektem, jiné vyslovují a duplikují slabiky, např. ma-ma, ta-ta.

Sociální chování

Prohlubování sociálních vztahů a strach z cizích lidí je nyní mnohem výraznější. Toto období je obdobím výskytu separační úzkosti u dítěte. Některé děti bývají plačtivější a chtějí být častěji v přítomnosti mámy. Uvědomují si, že nejsou jeden celek, a tyto nové pocity, se kterými se musí vyrovnat, v nich vyvolávají úzkost. Děti se stávají odmítavějšími a nedůvěřivými i vůči prarodičům.

Jak si hrát

Důležitou podmínkou je přítomnost a aktivní angažovanost rodiče při hře. Povzbuzování a citová odměna ve formě pohlazení, pochvaly a projevená radost při snaze dodává dětem jistotu a pocit bezpečí.

Prolézání přes stehna rodičů

Otec i matka se posadí na zem naproti sobě, aby se dotýkali nohama, a s mírně roznoženýma nohama utvoří žebřík. Dítě leží bříškem přes stehno jednoho rodiče a snaží se přelézt přes všechna čtyři stehna směrem k hračce, která leží u stehna druhého rodiče. Naučí se tak plazit přes stehna jako po měkkém ležícím žebříku. Cvik je možné ztížit tím, že rodiče mírně pokrčí nohy.

Následující cvičení jsou zaměřena na nácvik stavění se a stoje na nohou. Jejich cílem není naučit dítě stát, ale postavit se. Jsou vhodná pro děti, které nemají problémy s klouby.

Přechod ze sedu do stoje pomocí podané ruky: Dítě na chvíli posadíme na nízkou krabici (asi 15 cm vysokou) tak, aby mělo v koleni pravý úhel, a podáme mu prsty. Dítě je uchopí, obvykle se okamžitě zapře nožkama a ze sedu se postaví. Hned jej posadíme a několikrát toto cvičení opakujeme.

Přechod z lehu do stoje pomocí podané ruky: Podáme ležícímu dítěti prsty (kroužek, hůlku), a když je dítě uchopí, potáhneme. Dítě se posadí a potom se postaví na nožky. Tento cvik ztěžujeme tím, že držíme ruku nehybně, takže se dítě staví na nožky stále samostatněji.

Slézání

Děti zpočátku slézají ze schůdků, lavice, gauče atd. hlavou napřed a hrozí jim tak nebezpečí. Často lezou po gauči, na okraji se nezastaví a spadnou dolů. Proto je třeba naučit je na okraji zastavit, otočit se a slézt nohama napřed.

Jak na to? Položíme ho na pohovku na bříško tak, aby nohy visely dolů. Tlakem na ramínka ho strkáme stále více z gauče, až se sesune dolů do stoje na nohou. To předpokládá, že se dítě umí samo postavit na nohy. Cvik opakujeme s dítětem několikrát. Při sesouvání se dolů mu pomáháme čím dál méně, ale dbáme na to, aby nespadlo a nezranilo se.
Dítě po určité době pochopí princip a naučí se samo otočit se a slézt nohama napřed. Cvičení slovně komentujeme. Ukazujeme na okraj postele či gauče a říkáme: to je kraj, dáváme pozor, když lezeme dolů, nejdřív nohy…

Když dítě dokáže dobře lézt, dovede se obvykle z polohy na čtyřech samo posadit. Při lezení se opírá po stranách a přes bok se dostane do sedu na boku, posadí se a znovu se vrátí na všechny čtyři.

Dítě, které je schopno se posadit samo, je zralé na sezení.

Posazení se vzepřením se o podložku

Dítě leží na zádech. Zvedneme mu nožky kolmo nahoru (trup a nohy tvoří pravý úhel) a položíme je např. na pravou stranu, čímž dítě otočíme na pravý bok. Potom mu položíme obě dlaně pokrčených paží k pravému rameni a podržíme nad ním hračku. Dítě se vzepře rukama, zvedne trup, tím se posadí na pravou polovinu zadečku v úklonu napravo. Postupně se naučí odrazit se rukama energičtěji a posadí se na celý zadeček. Pomáhá si při tom ještě zdvižením levé téměř natažené nohy, která jako protiváha usnadňuje posazení se.

Když dítěti pomáháme posadit se, nenecháme ho sedět, ale hned ho zase položíme. Pokud se umí posadit zcela samo, můžeme mu dovolit zůstat vsedě určitou dobu a hrát si. Dáváme však pozor, aby dlouhým sezením neochablo držení těla a aby dítě nesedělo pokřiveně. V takovém případě jej položíme na bříško a necháme ho v této poloze.

Když dítě dovede sedět, staráme se, aby nezůstávalo v nehybné poloze.

Zpěvňování sedu: Sedícímu dítěti podáváme hračky zprava, zleva, zezadu, aby se v sedě otáčelo, předklánělo, uklánělo i zaklánělo a přitom neztratilo rovnováhu.

Šikmý sed: Dítě máme před sebou v poloze na čtyřech, kdy se opírá o ruce, hlavu drží přímo, nohy jsou ohnuté v kolenou i bedrech, přičemž stehna a lýtka se nachází pod bříškem vedle sebe. Zadeček se dotýká patiček, chodidla a nárty jsou vedle sebe. Obejmeme zádíčka dítěte nad bedry. Posouváme jeho zadeček doprava a doleva vedle jeho nohou na podložce. Tím se dítě učí zatěžovat střídavě pravou i levou polovinu zadečku.

Hra na trakař

Posaďte se na zem, do sedu na patách. Dítě položte břichem na svoje stehna tak, aby se rukama opíralo o zem. Jeho nohy jsou roznoženy a leží volně napravo a nalevo kolem vašich boků. Obejměte rukama stehna dítěte nad koleny. Vytočte roznožená a propnutá kolena dítěte ven tak, aby jeho prsty směřovaly ven. Dítě se opírá o předpažené ruce a zvedá hlavičku. Tím se protahují záda, bedra a nohy.
Protahování zad poznáte podle rýhy, která se táhne od šíje až po zadeček. Dítě tím posiluje všechny svaly potřebné ke stání.

Stoj vzpřímený

Stojíme před zrcadlem a držíme dítě zády k sobě před tělem. Držíme ho za roznožená, napnutá stehna směřující ven a podepíráme pánev a nohy svým tělem. Dítě je zadečkem opřeno o náš žaludek.

K prvním samostatným krokům dítěte obvykle dochází ve 4. čtvrtletí prvního roku života.

Aby se dítě naučilo chodit, musí se postupně naučit:

  1. stát na nohou a nést na nich váhu celého těla,
  2. dělat kroky,
  3. udržovat rovnováhu při chůzi.

Žádné z těchto fází nenapomáhá chodítko. Stejně tak je nevhodné učit dítě chodit tak, že před sebou posouvá stoličku nebo vozík.

Některé děti si navyknou se při posouvání předklánět. Tento návyk je pak nutné odstraňovat.

Přenášení váhy těla na pravou a levou nohu: Postavíme dítě před pohovku a položíme hračku napravo asi 20 cm od něj, mimo jeho dosah. Dítě se bude naklánět napravo, přenese váhu těla na pravou nohu a levou odlehčí. Když se dítě hračky zmocní a pohraje si, dáme mu jinou na levou stranu, aby dítě přeneslo váhu na levou nohu a pravou odlehčilo.

Předměty a hračky by měly ležet jen v takové vzdálenosti, aby na ně dítě mohlo (ač s námahou) dosáhnout. Pokud dítě často nedosáhne cíle, ztratí odvahu a jeho touha po pohybu bude slábnout. Pro hry s dítětem je důležité, aby vždy končily úspěchem. Ten přináší uspokojení a motivuje k dalším pokusům.

Hry pro rozvoj jemné motoriky: Věci na hraní mají být z různých materiálů a různého charakteru: velké/malé, tvrdé/měkké, lehké/těžké, plné/duté… aby dítě mohlo získávat zkušenosti s jejich různými vlastnostmi. Při hře dětem ponecháváme co největší svobodu. Neurčujeme, jak si mají s věcmi hrát.

Hračky: dózy různých velikostí a tvarů, plné a prázdné, kelímky (např. od jogurtů), lžíce, metličky na sníh, sítka, hrnce, pokličky, polštáře, látkové pleny, ručníky, kapesníky, šátky, krabice, misky.

Jak si hrát

Krabice s kostkami: Do krabice vystřihneme otvor tak velký, aby do něj dítě vložilo ruku. Naplníme krabici dřevěnými kostkami a dítě motivujeme, aby do ní sahalo, vytahovalo kostky ven a potom je vkládalo zpět dovnitř

Bouchání dvěma předměty o sebe: Dítěti dáme do každé ruky hračku (např. kostku) a motivujeme ho, aby předměty o sebe bouchalo.

Bubnování: Dáme dítěti bubínek a paličku nebo krabici a vařečku a předvedeme mu, jak se bubnuje. Když se dítě učí bubnovat jednou paličkou, dáváme mu ji jednou do jedné a jindy do druhé ruky. Potom mu dáme paličky do obou rukou zároveň a dítě vykonává symetrické pohyby – oběma rukama současně udeří a současně je zvedne.

Přitahování hračky pomocí provázku: Na stůl mimo dosah dítěte položíme hračku na kolečkách, na kterou uvážeme provázek ukončený kuličkami, které položíme těsně k dítěti. Kuličky na konci slouží k tomu, aby si dítě konce provázku lépe všimlo a mohlo jej lépe uchopit. Dítě si nejprve hraje s kuličkami. Postupně zjistí, že taháním za provázek si může hračku přitáhnout k sobě.

Pokládání předmětů: Dítě naučíme pokládat nejprve nízké a ploché předměty a nejprve do výše stolu nebo na zem.

Otevírání zásuvek: Umožníme dítěti otevírat některou ze zásuvek s pestrým obsahem, který může vytahovat a hrát si s ním. Dbáme, aby se při zavírání neporanilo a nepřivřelo si prsty dovnitř.

Hry v kuchyni:
– hnětení těsta – měkký materiál umožňuje dítěti rozvíjet jemnou motoriku, ale i představivost.
– lámání špaget

 Dáváme pozor, aby se dítě neporanilo či si „hračky“ nedávalo do pusy.

Uchopování drobných předmětů: Dítě máme na kolenou před sebou. Na stůl dáme malou kuličku a vyzveme dítě, aby ji sebralo.

Rozvíjení řeči

Pasivní slovní zásobu rozvíjíme prohlížením obrázkových knih. V 9. měsíci už je možné ukazovat dítěti barevné obrázky, jež znázorňují jednoduchým způsobem pro něj známé objekty. Nejlepší jsou leporela, na kterých jsou obrázky 2–3 předmětů, osob nebo zvířat. Ukazujeme na ně prstem a říkáme: To je kočka. Kde je kočka? Podporujeme dítě, aby nám obrázek ukázalo.

Aktivní slovní zásobu rozvíjíme tím, že dítě povzbuzujeme, aby slabiky opakovalo, chválíme ho a projevujeme radost.

Při rozvíjení aktivní řeči je třeba zachovávat tato základní pravidla:

  •  Aktivní zásobu vytváříme za základě slov, kterým dítě rozumí. Např. když dítě učíme, že kravička dělá bú, tak jen tehdy, když dítě ví, co je to kravička, a ukáže prstem na obrázek krávy.
  • Aktivní slova tvoříme ze slabik, které už dítě umí vyslovit. Když dítě dobře vyslovuje ba-ba, vytvoříme slovo označující babičku nebo bábu. Až když dítě umí využívat slova aktivně, můžeme ho učit slova, jejichž výslovnost není snadná.
  • První aktivní slova označují životně důležité potřeby dítěte – nejbližší osoby, zajímavé předměty nebo činnosti.
  • Nejvhodnější metoda, jak proměnit slabiky na slovo, je dát jim „spouštěcí“ funkci. To znamená, že vyslovení slabik vyvolá účinek – např. jakmile dítě vysloví ta-ta, objeví se otec a pohraje si s dítětem, které tak zjistí, že vyslovení určitých slabik vede k dosažení příjemné situace.

Kdy dítě vysloví první slovo, je velmi individuální. Závisí to na mnoha faktorech. Některé děti to dovedou už v 9. měsíci, některé v 1. roce a jiné ještě později. Často se stává, že dítě nechce mluvit, necítí potřebu. Odvíjí se to od toho, nakolik mu jeho okolí dokonale rozumí a uspokojí jeho potřeby bez toho, aby je dítko muselo slovně vyjádřit.

V 9. měsíci by se dítě mělo naučit rozlišovat mezi výhrůžkou míněnou vážně a žertem. Tuto schopnost můžeme nacvičovat hrou. Dítě sedí před námi – přehnaně se na něj zamračíme a přísným hlasem řekneme „Udělám na tebe bu-bu-bu!“ Zamračení i slova však musí obsahovat něco připomínající smích. Současně se slovy přibližujeme svoji hlavu k hlavě dítěte, na což obvykle reaguje smíchem.
Stejně tak můžeme prostřednictvím dalších her dítě seznamovat s významem různých gest a mimických výrazů.

Shrnutí:

  1. Dítě lákáme k různým pohybovým hrám na zemi, aby se samo postupně naučilo pohybovat v prostoru
  2. Převládat by měla hra v poloze na bříšku, na kolínkách, případně v samostatném sedu – pokud to dítě dokáže
  3. K nacvičování úchopu nabízíme dítěti i velmi malé a jemné předměty. Dbáme, aby dítě nic nebezpečného nezhltlo
  4. Podporujeme rozvoj aktivní i pasivní slovní zásoby dítěte

Komentáře

Leave a Reply
  1. když začala dcerka běhat po čtyřech často se stalo, že byla uplně nahá. Jelikož jsme hodně trpěly na opruzeniny, hodně jsme větraly a pomohlo to spolu s krémem Zitenax

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře