in ,

Spánkové desatero

Potřeba spánku je u malinkých dětí individuální a rozdíly mezi nimi jsou v tomto ohledu veliké.

Přinášíme vám 10 stručných, ale cenných kapitol o dětském spinkání sestavených na základě dopisů čtenářek MÁMA a já.

1. POTŘEBA SPÁNKU

„Anežka spinká oproti svému bráškovi Matějovi hrozně málo. Matěj v jejím věku prospal dvakrát víc času. Přesto není unavená, nevím, kde bere energii…“ (Jana B. z Kamenice nad Lipou)

  • V 1. měsíci spinká miminko průměrně 16 až 20 hodin. (Ještě nerozlišuje noc a den.)
  • Od 1. do 4. měsíce spí průměrně 15 až 18 hodin. (Během dne už je častěji vzhůru a v noci se budí na krmení.)
  • Od 4. do 6. měsíce spí průměrně 14 až 15 hodin. (Většinou spí čtyřikrát denně po jedné až dvou hodinách, noční spánek se postupně prohlubuje.)
  • Od 6. do 12. měsíce spí průměrně 12 až 14 hodin. (Tyto děti obvykle spí dvakrát během dne. Mnoho půlročních dětí už nevyžaduje noční krmení, takže v noci prospí zhruba 10 hodin v kuse.)

Nezapomínejte, že…
… novorozenec prospí převážnou část dne. Neobávejte se, že by s vaším dítkem nebylo něco v pořádku. „Zábava“ začne za pár týdnů…
… miminka do tří měsíců by neměla být vzhůru déle než dvě hodiny v kuse. Potřebují spát skutečně vydatně…

2. USPÁVÁNÍ

„Můj syn usne jedině u prsu. Ačkoliv už bych ho vůbec kojit nemusela (je mu rok), neobejdeme se bez kojení hlavně kvůli tomu uspávání…“ (Marta V. z Prahy)

Hodně maminek má podobný problém jako Marta. I když kojení vypadá na první pohled jako praktický a pohodlný způsob uspávání, má také své nevýhody. Máma například (jakožto nepostradatelná součást uspávacího procesu) si nemůže zorganizovat žádný večerní kulturní program, vyjít si do kina, do kavárny s kamarádkami apod.

Pro miminko samotné ale také není usínání u prsu ideální. Usne-li v mámině posteli při kojení a ta ho pak přenese do jeho postýlky, dítě se většinou brzy vzbudí, cítí se ošizené a prs opět vyžaduje. Některým maminkám ale uspávání kojením (alespoň ze začátku) vyhovuje – je poměrně rychlé, a navíc si při něm může také zdřímnout. (V takovém případě zvolte bezpečnou polohu a místo, abyste miminku nechtěně neublížila!)

V ideálním případě by se miminko mělo naučit usínat samo: přiměřeně nakrmené, v psychické pohodě, v postýlce umístěné v klidném a vyvětraném prostředí. Zkušenosti maminek potvrzují, že naučí-li miminko usínat při nošení a pohupování, v šátku při „nočních pochodech“ bytem, při natřásání v náručí na míči, je potom velmi těžké je tohoto návyku zbavit.

NÁŠ TIP:

Každodenní koupání sice není nutné z hygienického hlediska, zato pro celkové večerní zklidnění je báječné. Koupání v pravidelnou večerní hodinu pomůže dítěti příjemně se připravit na spánek.
Hlazení, mazlení, masáže lýtek levandulovým olejem ve tvaru osmičky (tzv. lemniskáty), zábal s levandulovým olejem na zápěstí a zahřátí „nátepničkami“, jemná akupresura chodidel, uklidňující čaje s meduňkou a třezalkou, tiché zpívání, vyprávění – to vše pomůže děťátku navodit tu správnou atmosféru. Celkovému zklidnění věnujte alespoň půlhodinku před plánovaným uložením do postýlky.

NECHAT VYBREČET?

„Nevím, jak poznat, že už je dcerka unavená, často ji ukládám do postýlky, když už je přetažená, a pak paradoxně nemůže zabrat a pláče a pláče. Není jiná cesta než ji nechat vyplakat…“ (Lucie H. z Chrudimi)

Miminko se někdy nemůže smířit s „odložením“ do hajan a vyžaduje maminčinu pozornost. Rozhodně není vhodné nechat dítě – jak se říká – „vyřvat“.

Nenechávejte ho v postýlce plakat více než deset minut. Můžete mu nabídnout dudlík. (Ale nenuťte mu ho. Pokud ho přijme, po usnutí mu ho z pusinky vyjměte.) Vyzkoušejte také hlazení, tichou promluvu nebo ukolébavku a zkuste ho nechat samotné. (Můžete nechat pootevřené dveře.) Když bude stále plakat, po pár minutách se k postýlce vraťte a pokuste se ho znovu krátce uklidnit.

Jestliže je pláč delší než deset minut, krátce miminko pochovejte, máte-li podezření, že má hlad, zkuste ho nakojit, pak položte zpátky do postýlky, něžně ho pohlaďte a opět odejděte. Velmi důležitá je trpělivost a důslednost. Věřte, že po několika dnech se situace upraví.
(Pokud je ovšem miminko nemocné, nenechávejte ho plakat vůbec. Dětem pomáhá, když se nemoc doslova „vynosí“ – když je maminka nablízku a chová a chová…)

Usne-li dítko v kočárku nebo jinde než ve své postýlce, přeneste ho do jeho pelíšku až po chvilce, kdy „zabere“. Zvednete-li ho příliš brzy, ještě během lehkého spánku, může se probudit. Změnou polohy a místa může být dezorientované a začít plakat.

Další věc, na kterou Lucie ve svém e-mailu poukazuje, je doba ukládání ke spánku a současně naladění dítěte. Je důležité ukládat miminko ke spánku včas. Nečekejte, až bude úplně unavené a podrážděné. Přetažené dítko nemůže usnout a nelze ho ani utišit. Usne pak vyčerpáním z pláče.

A jak poznáte, že je unavené? Mne si očička a zívá, dumlá si prst, je celkově pasivnější, nemá zájem o nové podněty nebo na ně reaguje negativně (např. pláčem) apod.

4. PRAVIDELNÝ REŽIM

„Náš pětiměsíční syn usíná velmi nepravidelně, jsem ráda, když spinká, nechci mu jeho spánek narušovat. Ale když spí dlouho odpoledne, nemůže pak zabrat večer…“ (Alice Č. z Tábora)

U novorozence maximálně respektujme jeho potřebu spánku a krmení. Jeho spánkový režim se postupně stabilizuje do přibližně tříhodinových cyklů. Délka nerušeného nočního spánku se pomalu prodlužuje, některé tříměsíční děti spinkají v noci i sedm osm hodin v kuse, půlroční zdravé, dobře prospívající dítě může prospat najednou celou noc.

Kvalitu a délku nočního spánku ovlivňuje také denní režim kojence – zda ten který den strávilo dostatečně dlouhou dobu venku na čerstvém vzduchu, zda jste mu nabídla dostatek stimulů a zábavy, zda bylo „živé“ a veselé. Záleží také na prostředí, ve kterém usíná (zdali je postýlka čistá, zda stojí na klidném místě apod.).

Čím dříve zharmonizujete spánkový režim miminka, jinými slovy čím dříve bude miminko usínat v pravidelných intervalech, tím lépe pro něj. Hodně samozřejmě záleží na zvyklostech a celkovém rytmu života celé rodiny.

Někdy se podaří vybudovat pravidelný spánkový režim až kolem jednoho roku. Přibližně v této době totiž dítě začíná přes den spát jen jednou denně, a sice po obědě. Některé usne i na tři čtyři hodiny, jiné usíná stále ještě dvakrát denně, ale na kratší dobu – je to opět velmi individuální. Důležité je, aby vám oběma spánkový režim vyhovoval, aby se mu daly přizpůsobit vaše aktivity (svačinky, obědy, procházky, návštěvy mateřského centra, plavání apod.).

NÁŠ TIP:

Pokud usíná vaše dítko (jako chlapeček maminky Alice) pozdě v noci, pokuste se prostě odpolední spánek zkrátit. Po 15. hodině už ho nenechávejte spinkat, aby se do večera stihlo zase unavit. Odpolední spánek ale nezkracujte násilně! Pokud bude na úpravu odpoledního spánku reagovat podrážděně, zkracujte ho postupně, např. nejprve o deset minut, čtvrthodiny atd.

Během prvního měsíce prospinká novorozenec téměř celý den a noc.

5. DEN A NOC, NOC A DEN

„Strašlivě dlouho nám trvalo, než se nám podařilo malého přeorientovat na spánek během noci a na bdění během dne. Skoro celý rok. Bylo to vyčerpávající…“ (Dana J. z Ústí nad Orlicí)

Během prvního měsíce prospinká novorozenec téměř celý den a noc. Mezi 2. a 4. měsícem si už miminko postupně zvyká na střídání dne a noci. Jenže mnohé děti jsou jako sovičky – spinkají přes den a v noci diblíkují. (Paní Dana je příkladem za všechny unavené mámy, které se dlouho pořádně nevyspaly…)

Jak usnadnit zvykání si na spánek v noci? Zaprvé se snažte naplnit den aktivitami. Buďte s miminkem co nejvíc venku, povídejte si s ním, mazlete se, ukazujte mu nové věci a hračky. V noci (při přebalování nebo kojení) na něj naopak promlouvejte jen minimálně a tichým hlasem, nerozsvěcujte velké světlo – jen malou lampičku. Během dopoledního nebo odpoledního spánku neeliminujte všechny zvuky, je vhodné, aby přes den miminko spalo za běžného chodu domácnosti. Neznamená to, že bude mít u hlavičky zapnutou televizi, ale nemusíte se bát vařit, prát apod. (? propos: zvuky pračky, vysavače apod. některá miminka uklidňují. Připomíná jim to zřejmě šumění, které slýchávaly u mámy v děloze.)

6. VHODNÁ POLOHA

„Nevím, jak mám Adámka ukládat k spánku. Když ho položím na zádíčka, sám se překulí na bříško, podsadí nožičky a je z něj takový hrbolek. Je to sice roztomilé, ale mám o něj strach – prý tato poloha není pro spánek vhodná…“ (Dana C. z Prahy)

Podle praktické dětské lékařky MUDr. Zdeňky Růžičkové je nejideálnější polohou novorozence při spánku poloha na zádech, přičemž miminko by mělo spát na nakloněné rovině (pod hlavičkou vyzdvižené asi o deset centimetrů). „Na pravý bok pokládáme děti po krmení a zhruba po hodině (není-li zlomená klíční kost) na levý bok – pro správné formování hlavičky. Na bříško polohujeme dítě při stimulaci psychomotorického vývoje. V noci tato poloha na bříšku zvyšuje riziko aspirace, event. SIDS,“ vysvětluje MUDr. Růžičková.

Je normální, že děti ublinkávají a maminky se bojí, aby dítě ležící na zádech nevdechlo vyzvracené mléko. Ale proti tomu ho chrání anatomické poměry nosohltanu, takže strach je naprosto zbytečný.

7. KLIDNÝ SPÁNEK

„Když srovnám obě svoje děti, mám dojem, že jsou přesně takové, jaká jsem byla já v těhotenství. Poprvé jsem byla dost nervózní, plačtivá, netrpělivá, druhé těhotenství jsem si mnohem víc užívala. Druhý syn je také mnohem pohotovější, což se projevuje i na spánku…“ (Johana K. z Ostravy)

Na tom, aby mělo miminko klidný spánek, můžeme skutečně pracovat už během těhotenství: správnou životosprávou, kvalitním stravováním (konzumací potravin s nižším obsahem soli a cukrů, bohatých na bílkoviny, vápník, železo, jód atd.), dostatečným pobytem na čerstvém vzduchu, přiměřeným pohybem i pravidelným spánkem. Budoucí maminka by také neměla požívat kofeinové a alkoholické nápoje a samozřejmě kouřit.

Také přiložení dítěte k prsu matky těsně po porodu a následná láskyplná péče, pocit bezpečí a jistoty, kterým novorozenec překoná dramatický příchod na svět, přispívá k celkové pohodě dítěte a tím i k jeho klidnému spánku.

8. ZDRAVÉ A BEZPEČNÉ SPINKÁNÍ

„Vždycky se snažím, aby bylo v ložnici, kde s malým spíme, vyvětráno a spíše ‚frišno‘. Tchyně mi vždy nezapomene vytknout, že mu bude v noci zima, že mám pořádně přitopit. Že děti prý mají spinkat pěkně v teplíčku…“ (Kamila U. z Chlumce nad Cidlinou)

Kamila správně tuší, že dítě by rozhodně nemělo spinkat v přetopené místnosti. Vhodná teplota je 18 až 20 °C. Miminko by také nemělo být příliš teple oblečené, stačí slabší košilka a dupačky. Miminko přikrývejte bavlněnou dekou nebo lehkou peřinkou, je možné používat také spací vak nebo zavinovačku. (Přihlédněte samozřejmě k ročnímu období.)

Pořiďte postýlku s kvalitní matraci a rošt podložte tak (jak už bylo výše řečeno), aby hlavička byla na nakloněné rovině přibližně o deset centimetrů výš než nožky.

Odděleně ve svém pokoji by mělo dítě spát nejdříve v půlroce. Se stěhováním do dětského pokojíčku rozhodně nespěchejte, děťátku svědčí, bude-li nocovat ve společné ložnici alespoň do dvou let věku.

Spánek dítěte prochází velkou změnou mezi 6. a 9. měsícem života.

ANO, NEBO NE?

Rozsvícená lampička?

V prvních týdnech po porodu oceníte hlavně vy tlumené osvětlení po celou noc. Budete často vstávat, přebalovat a kojit, půjdete na toaletu, napít se apod. Nezapomínejte, že šestinedělkám se snadno zamotá hlava a ve tmě byste se mohla poranit. Pokud už se cítíte dobře, vaše miminko najelo na pravidelný režim a vy dokážete odtušit, kdy přijde dlouhá fáze spánku, můžete na tuto dobu zhasínat. Nemusíte se obávat, že by se malé bálo tmy. (Strach ze tmy a nočních bubáků mívají většinou až větší děti, přibližně tří- až čtyřleté.)

Budit na kojení?

Není třeba. Dítě buďte na noční krmení jedině tehdy, má-li novorozeneckou žloutenku nebo z nějakého důvodu neprospívá.

Spolu s rodiči?

Společné spaní má své příznivce i odpůrce. Lékaři doporučují, aby dítě během prvního půlroku spalo ve vlastní postýlce hned vedle postele matky. Miminko by v žádném případě nemělo spát na jedné posteli s rodiči kuřáky nebo s rodiči, kteří požili léky nebo alkohol. V posteli by také neměly být polštáře, silné deky, nesmí pochopitelně hrozit ani pád z postele nebo zaklesnutí v nějaké prohlubni apod.

Polštářek na spaní?

Určitě ne do jednoho roku věku, ostatně ještě ani dvouleté dítě ho nepotřebuje.

Monitorovat?

Donošené děti odborníci doporučují monitorovat do šesti měsíců věku. Pokud miminko spinká v postýlce v matčině blízkosti a je zdravé, spokojené a prospívá, není monitoring vyloženě podmínkou. U nedonošených dětí záleží na jejich vývoji a zdravotním stavu. Monitoring je vhodný u akutních onemocněních dýchacích cest, kdy se zhoršuje se zduřením sliznic průchodnost dýchacích cest. Zvýšená opatrnost je na místě také u dětí, které chrápou.

9. FÁZE SPÁNKU

„Adámek během spánku těká očičkama a někdy se i usměje… Zajímalo by mě, jestli už se mu zdají sny…“ (Kateřina Z. z Českých Budějovic)

Určitě – i miminkům se mohou zdát sny. Dokonce je podle výsledků studií mají mnohem barevnější než starší děti a dospělí. Zajímavé také je, že novorozeňátko má jiné fáze spánku. U větších dětí a dospělých začíná cyklem nonREM fáze (hluboký spánek), který tvoří asi 80 % spánku, naopak spánek novorozenců je ovlivněn pocitem hladu a je během dne i noci rozdělen do více etap. Zahajuje ho fáze REM („rapid eye movement“ – lehký a neklidný spánek doprovázený sny), která tvoří zhruba 50 % jejich spánku.

MUDr. Bronislava Korsová z oddělení dětské neurologie VFN Ke Karlovu říká, že už ve 32. gestačním týdnu lze v EEG rozeznat dvě spánková stadia: aktivní spánek – REM a klidný – nonREM. „Celý spánkový cyklus je tvořen NREM a REM stadii a u novorozence trvá asi 60 minut, se zráním se prodlužuje a u dospělých trvá zhruba 70 až 90 minut,“ shrnuje MUDr. Korsová.

10. PROBOUZENÍ

„Naše tříměsíční dcerka se probouzí i pětkrát za noc a vyžaduje kojení. Stejně stará dcerka mojí kamarádky se vzbudí jednou, a to až k ránu. Snad se to časem upraví…“ (Martina S. z Pardubic)

Spánek dítěte prochází velkou změnou mezi 6. a 9. měsícem života. Už nezačíná snovou fází, ale fází NREM spánku – tak jako u dospělých. Od půlnoci, kdy u miminka zhruba každou hodinu proběhne REM fáze, se může probouzet častěji, někdy dokonce pokaždé mezi jednotlivými spánkovými cykly. Tato probouzení jsou fyziologická, a tedy naprosto přirozená. Děti buď znovu samy usnou, nebo volají na pomoc rodiče.

Naproti tomu pláč a buzení v první polovině noci v pořádku není a může být příznakem nemoci. Plačící dítko může pociťovat určitý diskomfort (je mu teplo, zima, má počuranou plenu apod.), může mít hlad, může se mu zastesknout po mamince apod.

Mezi nepřátelé klidného spánku dále patří:

1. rostoucí zoubky

Které zoubky můžete čekat během první roku? Dva přední dolní řezáky se začínají klubat zhruba kolem šestého měsíce věku dítěte, následují dva přední horní řezáky a dolní dvojky řezáky. V desíti měsících vykouknou horní dvojky a mezi desátým a dvanáctým měsícem také první stoličky. Pokud přes den vnímáte, že je dítě rozmrzelé, má nateklé dásničky a vše si dává do úst, naneste mu před spaním na dásničky znecitlivující mast. Pomoci může také homeopatický lék Chamomilla 9 CH.

2. kožní problémy

Pokud miminko sužují kožní problémy, určitě se poraďte s odborníkem. Svědící a pálící kůže dovede pořádně potrápit i dospělého. Zkuste dítku nasadit bavlněné rukavičky, aby si ložiska neškrábalo. Někomu pomáhají koupele v černém čaji, otrubách nebo ve směsi řepíku, měsíčku a heřmánku. Receptů je celá řada, musíte zkoušet a zkoušet. Lékař může předepsat kapičky, které zmírňují svědění, případně kortikoidové masti při akutním stavu. Kojící maminky dětí s kožními problémy by také měly držet přísnou dietu a vyvarovat se kyselých, mastných, sladkých a příliš slaných jídel…

3. koliky

Na bolesti bříška, kvůli kterým propláčou hodiny nejčastěji tří- až čtyřměsíční miminka, pomáhají masáže. Bříško masírujte vždy ve směru hodinových ručiček, abyste kopírovala směr střevní peristaltiky. Bříško můžete také zahřívat rukou nebo teplou látkovou plenou.

ZE SLOVNÍKU CIZÍCH SLOV:

Spánková apnoe
= porucha dýchání

Tato porucha dechové regulace ve spánku spočívá v chybném centrálním řízení dechových funkcí, v nedokonalém přenosu vzruchů z nervových center ke svalům horních dýchacích cest, dále v anatomických odchylkách dýchacích cest nebo v překážce v dýchacích cestách. U novorozenců se může jednat o oslabené dýchací svaly, makroglosii, tj. velký jazyk, mikrognatii, tj. malou čelist, atd., u větších dětí jsou nejčastější překážkou zvětšené nosní a krční mandle nebo také obezita.

Ke spánkové apnoi se může vázat chrápání, chrčení v hrtanu, pocení nebo vzdouvání bříška.

Bruxismus
= skřípání zuby

Rytmické pohyby žvýkacích svalů doprovázené skřípáním nebo skusováním zubů během spánku často pozná stomatolog podle defektu zubů. Krátkodobě se může projevit u kojenců v době prořezávání zoubků. Kolem desátého měsíce věku se dokonce vyskytuje až u poloviny kojenců, později u 10 až 20 procent dětí. Příčina není zcela jasná, může jí být emoční napětí nebo anomálie prořezávání zubů.

Pokud je porucha intenzivní, může vést k poškození chrupu (zoubky se vzájemně obrušují a snižují výšku zubních korunek), skloubení čelistí nebo k zánětu okostice. Proto zavčas konzultujte problém s lékařem.

SIDS (SUDDEN INFANT DEATH SYNDROME)
= syndrom náhlého úmrtí kojence

Jedná se o neočekávané úmrtí (nikdy není odhalena příčina), které se odehraje téměř vždy ve spánku. Mezi rizikové děti patří děti kuřáků, nedonošené děti a kojenci s již proběhlými apnoickými pauzami vyžadujícími resuscitaci.

SIDS je nejčastější příčinou úmrtí dětí ve věku od dvou týdnů do jednoho roku života, nejvíce se objevuje mezi 2. a 4. měsícem věku, častěji v chladných měsících. Představuje zhruba třetinu veškerých úmrtí dětí v této věkové skupině.

Prevencí je hlavně stálý kontakt rodičů s dítětem, láskyplná péče, kojení, nekuřáctví, používání monitorovacího zařízení, zdravý způsob života celé rodiny.

Komentáře

Leave a Reply

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře