Přehled vývoje dítěte v 1. roce života: 1. měsíc

První měsíc života dítěte

V našem seriálu o velice důležitém prvním roce života dítěte naleznete spoustu skvělých informací o tom, jak se miminko zdokonaluje a proměňuje. Dozvíte se, jak mu v tom můžete napomoct či jakých chyb se vyvarovat. Nabídneme vám také možnosti, jak si s vaším maličkým hrát.

„Upírat člověku vlastní zkušenost nebo dělat za něj něco, co dovede sám, znamená oslabovat jeho kompetence.“

První rok v životě dítěte je období, ve kterém se utvářejí základy pro jeho další vývoj. Schopnosti a dovednosti dítěte se v prvním roce výrazně prohlubují a vyvíjejí. Dětem je dán dar učit se a chuť objevovat a zkoumat. Jejich zvědavost je nekonečná a téměř neukojitelná.

Když si uvědomíme, co všechno se dítě naučí v průběhu prvního roku života – musíme ho obdivovat. Od období, kdy nedokáže ovládat pohyby rukou, paží, nohou i celého těla, se propracuje k tomu, že se dovede batolit po bytě nebo domě, či dokonce chodit. Od nedostatečně rozvinutého zraku až ke schopnosti koordinovat činnost rukou a očí ke složitějším úkonům. To je obrovský pokrok.

Vývoj dítěte však neprobíhá jen po fyzické stránce a v oblasti dovedností, týká se i sociální sféry – už od prvních okamžiků po narození dává dítě najevo potřebu být s někým blízkým. Hned po porodu pozná svoji mámu, její vůni a hlas, ale také tátu a do konce 1. roku života se naučí rozeznávat známé a neznámé lidi, dokáže přetrhnout pouto mezi sebou a matkou a vybudovat si pojem sebe samého.

Vhodná stimulace dítěte podporuje a rozšiřuje jeho touhu po poznání. Důležitým prvkem této stimulace pak je osobní pozornost. Ovzduší plné lásky, péče a společně strávený čas podněcují malého zvědavce k učení.

1. měsíc života dítěte
Narození dítěte je nejpřirozenější věcí na světě, ale ne tou nejsnadnější. Nové zážitky na tomto světě děťátku zprostředkovává celé jeho tělo. Přechod z ohraničeného bezpečí v matčině těle do volného prostoru představuje náhlou a prudkou změnu – dítě potřebuje čas na to, aby si zvyklo. Jde o poporodní adaptaci novorozence. Při vstupu do nového světa čerstvě narozenému děťátku prospěje, když je položeno na břicho matky, která ho obejme.

Novorozeně hned po porodu rozezná podle hlasu svoji matku i ostatní blízké osoby. Do 10 dnů se mu ze středního ucha vstřebá plodová voda. Do té doby vnímá okolní svět tlumeně, nicméně ostré zvuky mu vadí.

Jen pár minut po narození si dítě pozorně prohlíží osoby a věci kolem sebe, od začátku vnímá barvy i tvary. Nejlépe vidí na vzdálenost 18–40 cm (jinak jen nejasně). Vidění však ještě není uzpůsobeno skutečnosti a miminko vidí věci opačně, tzv. vzhůru nohama. Až postupem času se mozek učí otáčet věci a předměty, na které se dítě dívá. Nedokáže ještě aktivně sledovat objekt, který ho zaujal. To souvisí s nezralostí očních pohybů a prostorového vnímání. Schopnost vidění je získaná funkce, a proto má velký význam podporování jeho rozvoje.

Mozek dítěte je při narození plně vyvinut, nervové buňky se již netvoří, ale rozrůstají se a vytvářejí nová a nová propojení. Právě po porodu se stimulují spoje zaznamenávající a řídící pohyb. Zkušenosti, které dítě sbíralo už v matčině břiše, se znásobují – a právě tyto nové zkušenosti podněcují v mozku vznik nových spojů mezi nervovými buňkami.
Období bezprostředně po porodu je časem prvního seznámení s matkou a navazování vzájemného vztahu.

Novorozenecké období a chování děťátka

Novorozenecké období trvá prvních 28 dnů po přestřihnutí pupeční šňůry. Jak již bylo řečeno, je to doba adaptace dítěte na svět. Chování novorozence a jeho reakce probíhají na základě reflexů a vrozených instinktů. Toto chování má několik společných znaků:

– Přirozený biorytmus je charakteristický krátkými časovými úseky bdění, které jsou vyplňovány aktivitou související s uspokojováním biologických potřeb.

– Novorozenec disponuje různými reflexy s různým významem:
• reflexy zajišťující přežití – hledací a sací reflex – pomáhají v počáteční orientaci a adaptaci a jsou také odrazovým můstkem k dalšímu vývoji dítěte;
• reflexy, které slouží jako kontrola správného vývoje – Moroův reflex, reflex udržování rovnováhy, úchopový reflex, reflexní vybavení plaveckých pohybů, reflex plazení, reflex chůze atd.

– K vrozeným vzorcům chování patří snaha vnímat svoje okolí a také reagovat křikem, který je signálem stavu děťátka a jeho potřeby. Je to důležitý prvek sociální interakce a umožňuje dítěti určitým způsobem ovládat svoje sociální okolí. Už v tomto věku je pláč do jisté míry diferencovaný a nese určité poselství – křik z hladu je jiný než křik z bolesti. Dítě nekřičí, aby přivolalo matku, ale když matka na jeho křik reaguje, tak si to dítě zapamatuje a naučí se pláčem upoutat matčinu pozornost.

– Vývoj dítěte je závislý na přísunu vhodných a přiměřených podnětů. Zdrojem podnětů, na které je dítě odkázané, je ve většině případů matka. Stimulace však znamená vzájemnou interakci, právě ta je důležitá. Každé děťátko je jiné a jedinečné, proto i podněty, které je zaujmou, se různí. Některé podněty dítě ignoruje nebo aktivně odmítá, na jiné radostně reaguje.

Co je podstatné ve výchově v 1. měsíci života?

Hlavním úkolem je zprostředkovat dítěti kontakt s okolním světem. Názor, že dítě není možné vychovávat, že jakákoli výchova je zbytečným přetěžováním dítěte, je nesprávný. Každá matka podvědomě vychovává svoje dítě už tím, že se o něj stará a uspokojuje jeho základní potřeby. Pravidelné krmení, koupání, přebalování, pochování – to vše obsahuje mnoho výchovných podnětů. Velice důležitý je způsob, jakým to matka dělá, protože tím vytváří vztah svého děťátka k těmto úkonům. Zároveň má možnost poskytovat mu mnoho zrakových, sluchových, hmatových a emocionálních podnětů.

Základem je tedy rozvíjet smysly. Dodržujeme při tom tři zásady:

1. Dítě zásobujeme přiměřeným množstvím vhodných smyslových podnětů různého druhu.

2. Podporujeme některé speciální schopnosti zraku a sluchu – učíme dítě fixovat předměty zrakem a sledovat je aspoň na krátkou vzdálenost a také poslouchat určité zvuky.

3. umožňujeme dítěti poznat, že podněty cosi oznamují, na něco upozorňují a něco znamenají.
Rodiče mají tendenci dítě spíše předměty a podněty zahlcovat, než ho ponechat málo stimulované, což také není dobré. Podněty dítěti dáváme, jen když je v bdělém stavu a určitým způsobem reaguje. Když častěji uhýbá zrakem, odvrací hlavu, zavírá oči či projevuje neochotu, je třeba nabídnout mu jiný podnět nebo se stimulací přestat a dopřát děťátku odpočinek.

Pozor! Všechny podněty, které děťátku v 1. měsíci života poskytujeme, musíme dávkovat jemně a pozvolna. Pokud se hračka objeví náhle a prudce, může to u dítěte vyvolat leknutí, strach a křik. Také prudké pohyby, rychlé přebalování či hrubé uchopení vyvolávají negativní citové reakce. Právě novorozenec potřebuje něžné a opatrné zacházení a odpovídající stimulaci.

2. měsíc života dítěte najdete ZDE
Těšte se. Mimo jiné vám dáme tipy na činnosti s dítětem.