Mámy radí mámám: Přestáváme s kojením

Protože kojení neplní jen funkci výživovou, ale slouží také k uspokojení emocionálních potřeb dítěte, bývá někdy „rozloučení s maminčiným prsíčkem“ srdceryvné…

Sylvie má problém s odstavováním svojí 18měsíční Karolínky. „Karolínka je na prsu závislá, v noci vyžaduje kojení asi třikrát, přitom si trochu ‚cucne‘ a pak mě ‚ožužlává‘. Chtěla bych, aby se odstavování obešlo bez pláče, ale zatím to vypadá naprosto nereálně,“ posteskla si Sylvie. I jiné maminky popisují „závislost“ batolat na prsu. Opakované buzení a vyžadování prsu v noci bývá impulzem k ukončení kojení.

A jak jste si s odstavováním poradily vy?

odpověď první:

Z odstavování naší Klárky jsem měla strach, ale nakonec se vše obešlo bez jediné slzy! Dcerka byla závisláček. Večer u prsa usínala a celou noc se budila po 40 minutách a dožadovala se kojení. Rozhodla jsem se, že od nového roku přestanu kojit – to bylo Klárce 20 měsíců. Ale jak na to? Nám se osvědčilo trpělivé vysvětlování a mluvení o problému. Celé Vánoce jsem Klárce vysvětlovala, že máma už má málo mlíčka, že už je velká holka a mléko je jen pro malá miminka. Před definitivním odstavením jsme poměrně hladce zredukovali kojení na 3x denně – ráno po probuzení, v poledne před usínáním a večer před spinkáním.
Následovalo bezproblémové odbourání poledního kojení. Ranní a večerní kojení se však ukázalo jako tvrdší oříšek. Co s tím? Když chtěla dcerka večer nakojit, souhlasila jsem. Řekla jsem jí však, že v noci a ráno již mléko nebude, protože mléka je málo a nestihne se již tak rychle vytvořit. Po několika dnech přechodného období jsme na Nový rok konečně usnuly bez mléka.
Základem je klidný a vlídný přístup. Inkriminovaný večer jsme v postýlce probíraly, ce jsme dělaly uplynulý den a plánovaly program na den následující. Seděla jsem u dcerky v posteli a držela ji za ruku. Tu noc jsme vstávaly jen jednou na vyčurání. Několikrát se zeptala na mlíčko, ale když nebylo, napila se čaje a opět usnula. Od té doby spí Klárka dobře, jen ji stále musím držet při usínání za ruku. I tento rituál se jistě časem odbourá.
Odstavení nám všem prospělo. Dcerka spí o poznání lépe, budí se odpočatá i celkově se výrazně „osamostatnila“. Držím palce i ostatním maminkám a věřím, že alespoň některé z nich náš příběh usnadní tolik na první pohled složitou cestu. Hodně štěstí!

Helena z Velvar

odpověď druhá:

Milá Sylvo,

tenhle nápad není z mé hlavy, my jsme ještě na odstavování s Natálkou malé. Ale tento problém řešila minulý rok švagrová. Adámkovi byly skoro dva roky a na prsu byl tak trochu závislý – večer si opravdu jen cucnul a za minutku usnul. Je pravda, že nemusela řešit problémy s uspáváním, na druhou stranu to ovšem znamenalo být každý večer doma a “uspávadlo” poskytnout. Jednou na chatě poštípali Adámka i švagrovou komáři a ji napadlá spásná myšlenka. Adámek už věděl, že komáři sají krev, tak mu prostě řekla, že komáři vysáli i mlíčko. Adámek o tom chvilku uvažoval, a protože už to byl velký rozumbrada, usoudil, že by to tak být mohlo. Další večery se pak obešly bez pláče a vyžadování prsu :-).
Přeji mnoho zdaru.

Lucie Dvořáková , dcera Natálka (4 měs.)

odpověď třetí:

Dobrý den,
ráda bych poradila paní Sylvii s odstavováním, respektive předala vlastní zkušenost :-).

Syna jsem kojila plně skoro do 7. měsíce, potom si postupně zvykal na příkrmy a kojení přes den tak ubývalo. Od narození se budil často v noci na kojení. Zpočátku asi 4x, kolem třičtvrtě roku od cca 22. hodiny každých 40–60 minut. Když jsem nenabídla kojení, ale třeba jen dudlík, hned hlasitě spustil. Tak jsem raději nakojila, malý zase usnul a já s ním.
V 11. měsíci už jsem toho ale měla opravdu tak akorát, nevěřila jsem, že se to upraví samo od sebe. Tak jsem se ze dne na den rozhodla. V té době jsem kojila už jen jednou přes den, což tedy mělo být poslední kojení. Přes poledne jsem se vyspala se synem, abych zvládla noc, na kterou jsem se opravdu celý den velmi poctivě psychicky “připravovala” – že budu mít trpělivost, i když budu unavená a syn bude plakat, a že hlavně nepovolím, když už jsem se jednou rozhodla atd. Byla jsem připravená se 3 noci nevyspat, byl zrovna pátek, tak bych pak přes den poprosila tatínka, ať mne nechá dospat.
Syn se tedy poprvé vzbudil ve 22 hodin pláčem. Vzala jsem ho do náruče, nabízela jsem mu dudlík, nosila jsem ho a tiše mu povídala a zpívala. Postavila jsem se s ním k oknu a povídala, co je venku. Nejdříve v kuse plakal, pak když jsem s ním začala i lehce “tančit”, tak se místy na pár vteřin uklidnil. Po půl hodině mne už bolely ruce, tak jsem si lehla, syn se u mne posadil a dál plakal. Dál jsem zpívala jeho oblíbené písničky a říkala říkanky, syn se po pěti minutách najednou uklidnil, lehnul si ke mně a usnul. Znovu se probudil po 2 hodinách, opět jsem ho vzala do náruče, nabídla mu dudlík, tentokrát plakal jen asi 5 minut a usnul. Pak za další dvě hodiny stačilo už dát jen dudlík a usnul a spal, světe div se, až do rána! 🙂
Další noc stačilo nabídnout při probuzení jen dudlík! Ještě jsem zapomněla, že jsem pro něj měla nachystané pití v lahvičce s pítkem, ale jen čistou vodu, aby si nezvykl v noci na čaj. Proběhlo to neskutečně snadno a v pohodě. Mnohem více trpělivosti jsem pak potřebovala, než se mi ztratilo mléko, to bylo mnohem horší období, asi “trest” za to odstavení ;-).

Monika, syn Lukášek (2 roky)