in , ,

Kojím, kojíš, kojíte

Ty ještě kojíš?

Ty ještě kojíš? Zeptala se mě udiveně nedávno známá, když viděla moji patnáctiměsíční dceru, jak se mi  na hřišti sveřepě dobývá pod tričko.

Maminka, která mi položila tuto otázku, odstavila svého prvorozeného téměř na den v jednom roce.

Pečlivě se na to připravovala: už od pátého měsíce dítěte začala se zaváděním příkrmů a pitného režimu v přesných denních hodinách.

Vysvětlovala mi, že se s manželem chystají k početí dalšího potomka a ona se před tím “potřebuje dát do pořádku”. Jako bonus jsem dostala ještě informaci o tom, že není vhodné, když roční dítě nepřijímá téměř žádné jiné tekutiny než mateřské mléko a že pravděpodobně dehydrované skončí v nemocnici.

“To mě teda kojení vůbec nebavilo,”

sdělila mi při návštěvě jiná známá, před níž moje malá opět dala jasně najevo, kde má ústřední zdroj tekutin. Tato maminka svého chlapečka kojila necelé dva měsíce. Pak se vrátila do práce, protože porod a následné šestinedělí byly pro ni jen odskočením od budování slibně rozjeté kariéry. Díky nemalým příjmům si může dovolit chůvu a co nezvládne ve dnech, kdy se s láskou věnuje malému, to dohání po večerech. A vypadá spokojeně, jen trochu udiveně, když vidí toho mého patnáctiměsíčního kojence a moji spokojenost spočívající v něčem naprosto jiném.

Vím ještě o jiných maminkách. Takových, které by rády kojily.

Mají skoro slzy v očích, když vyprávějí o tom, jak se snažily a snažily, ale nešlo to. Příčiny různé. A jsou i takové, které kojit prostě nemohly, třeba ze zdravotních důvodů. I jim se povětšinou ve tvářích mihne stín smutku, když o tom vyprávějí.

Některé příběhy však navzdory nepříznivým okolnostem mají svůj happy end: holčičce narozené předčasně na začátku sedmého měsíce její máma každý den po dva měsíce mléko odstříkávala, aby udržela laktaci. A když se malá konečně začala kojit z prsu, byla její maminka blažená radostí a trochu hrdá, že dokázala mléko udržet. Pár týdnů na to dostala do jednoho prsu silný zánět. Svůj boj ovšem nevzdala ani přes velké bolesti a nespokojený křik hladového dítěte. Její rozhodnutí kojit stálo nade vším.

Odborníci doporučují děti kojit do dvou let

Přemýšlela jsem, že už bych malou taky odstavila. Je pravda, že moc maminek, které kojí batolata, nepotkávám. A že mě občas ten můj přerostlý dvanáctikilový kojenec s tím svým neodbytným dožadováním se svého mléčného baru trochu štve. Představa, že mám prsa zase celý den normálně schovaná, se mi po té době, co byla tak trochu věcí veřejnou, taky docela zamlouvá. 😉

Jenže jsem si zároveň uvědomila, že když malá v roce onemocněla a měla tři dny horečku a nekončící průjem, bylo kojení jediným způsobem, jak jí zajistit tekutiny a s tím další potřebné látky. Všechno ostatní totiž odmítala. A já jsem v tom mateřském zoufalství nad nemocným dítětem byla ráda, že jí mohu nabídnout něco, co jí prospívá.

Odborníci doporučují děti kojit do dvou let

Po tu dobu je totiž prý pro ně kojení opravdu prospěšné a má příznivý vliv i pro jejich další vývoj. Tak já tedy ještě těch pár měsíců vydržím. Pokud bude malá chtít. A vlastně docela ráda. Asi i proto, že mě nádherně hřeje ten pocit, kdy ji držím v náručí a obě víme, že je mezi námi něco jedinečného.

Napište nám, jaké zkušenosti máte s kojením či nekojením vy. Každý příspěvek nás potěší a možná tím některou maminku podpoříte v rozhodování, zda kojit, či nekojit.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

Komentáře