in ,

Jak naučit dítě usínat samo aneb Už žádné halí belí

Dětský spánek se liší od spánku dospělých

Nevím jak vy, ale já jsem byla pevně rozhodnutá, že moje dítě nebude nikdy spát v naší společné manželské posteli. Také jsem byla rozhodnutá, že nikdy nepřipustím, abych dítě musela uspávat déle než 10 minut… a takhle bych mohla pokračovat dál a dál a vydalo by to docela jistě na slušný román, dost možná na celou sérii.

Ano, mohla bych sice napsat, a dozajista bych se cítila mnohem lépe, že následující krušné okamžiky ohledně uspávání dítěte se staly někomu vzdáleně známému – ale bohužel, hlavním aktérem jsem byla já sama a má dcera. Hlavním a jediným důvodem, proč vám nyní svěřím toto „veřejné tajemství“ je to, abyste si uvědomili, že nejste zdaleka jediní, kdo bojuje se spánkem svého dítěte (a to můžete mít načteno třeba stovky knih… jako má vzdálená známá 🙂 ).

Nastavovat si režim spánku a uspávání ještě během pobytu v porodnici je, moje milé maminky, zpravidla myšlenka zcela se rozcházející s realitou. Po příchodu domů nastane situace připomínající „melu“ a jen málokdo asi najede zpět do kolejí a plní přitom všechna svá předsevzetí ohledně mateřství. Tedy, alespoň tak to vypadalo u nás.

Velmi dlouho jsem ji uspávala na ruce, nedbajíc dobrých rad zkušenějších, že si ta malá šibalka zvykne a usínat v postýlce se jí už nebude chtít. A později jsem ještě o něco déle odolávala doporučení a námitkám, že skutečně není nejlepší nápad nechat dceru usínat mezi námi v posteli a poté ji potichu a s lehkostí motýlů přenášet do její postýlky (nezmiňuji to, že se dost často stalo, že se při přenosu několikrát vzbudila apod.).

Vždycky se najde důvod, proč odložit učení samostatného usínání…

Kolem dceřina prvního roku jsem již značně vyčerpaná z přenosů, uspávání, kolébání, houpání a domlouvání došla k závěru, že ty dobře míněné rady asi nebyly zas takové nesmysly, jak jsem si myslela, a pokoušela jsem se ji naučit usínat samotnou. No co vám mám povídat, vždycky se našel zaručeně dobrý důvod, proč to přesunout zase na jindy, neb nyní se to rozhodně nehodilo – manžel ráno brzy vstával, buď měl ranní směnu, odpolední nebo noční, já jsem brzy vstávala, dcera byla nemocná, měla rýmu, měla kašel, nechtělo se mi (ano, i to je dobrý důvod), rušili bychom dceřiným řevem sousedy, bylo moc brzy, bylo moc pozdě apod. Myslím, že je zcela evidentní, že ideální situace zkrátka NIKDY nenastala a nenastane.

A jak to vypadá nyní? Dceři budou v létě tři roky a ano, sice chodí spát vzorně po půl osmé večerní, ale musím jí u postýlky číst pohádku (anebo zpívat), dokud neusne. Pravda je, že většinou je to do 15 minut, ale stejně… za ty tři roky prostě nenastal vhodný okamžik naučit ji usínat samotnou!

Jestliže si teď klepete na čelo a říkáte si, jak vás může někdo takový chtít naučit vaše dítě usínat samotné, pak vás naprosto chápu. Ale já jsem si řekla, že tenhle článek bude takovým rádcem i pro mě samotnou a snad mě veřejné odhalení přiměje se k tomu konečně dostat také. 🙂

Dětský spánek se liší od spánku dospělých

Musíme si uvědomit, že rytmus spánku se u kojenců vyvíjí postupně, a proto se spánek dítěte výrazně liší od spánku dospělých, zejména pak v prvních týdnech a měsících života. U novorozených dětí a malých kojenců nemůžeme dokonce mluvit ani o nějakých denních rytmech a pevně stanovených strukturách spánku a bdění.

NOVOROZENĚ (do jednoho měsíce) spí celkem asi 16 až 20 hodin, a to v rozmezí 24 hodin. Během prvních měsíců se střídá spánek s kojením.

Dítě spí zpravidla 2–4 hodiny a poté následuje krátké bdění, během něhož se pochopitelně dožaduje svých potřeb, které ho ze spánku vyrušily, tj. mokrá plenka, hlad, nepohodlí aj. Poté opět usíná. Nemusíte se obávat, že dítě nebude dostatečně nakrmené, a na krmení jej budit – až bude mít hlad, vzbudí se samo.

KOJENEC (jeden až čtyři měsíce) prospí v rozmezí 24 hodin asi 15 až 18 hodin, přičemž kolem jednoho měsíce věku si již dítě začíná zvykat na střídání dne a noci, a tím pádem odlišuje denní a noční spánek.

Potřeba spánku se přes den měsíc od měsíce zkracuje. Dítě zůstává vzhůru déle, ovšem např. děti ve věku tří měsíců by neměly být vzhůru déle než dvě hodiny v kuse. Ke správnému vývoji potřebují spát během dne třikrát.

KOJENEC (čtyři až šest měsíců) věnuje spánku v rozmezí 24 hodin zhruba 14 až 15 hodin.

Přičemž mezi čtvrtým a pátým měsícem dochází k upevňování denního a nočního režimu. Během noci spí dítě s krátkými přestávkami na jídlo asi 10 hodin. Spánek dětí kolem půl roku věku začíná být hlubší a jejich klidný odpočinek mohou začít narušovat sny.

KOJENEC (šest měsíců až jeden rok) v tomto období prospí asi 12 až 14 hodin.

Zhruba od půl roku již děti obvykle nevyžadují noční krmení, a mohou tak prospat celou noc. Není však nic neobvyklého, když se i po 6. měsíci věku dítě stále v noci budí – dokonce i 3–4× za noc. Takto staré dítě spí přes den obvykle jednou dopoledne a poté odpoledne.
Roční dítě může vynechat dopolední spánek a přes den spát jen po obědě. Ovšem tak jako jiné oblasti, i spánek dětí je velmi individuální. Proto se řiďte především svým vlastním instinktem.

Jak naučit dítě usínat a jak vůbec vypadá spánek děti?

Jaké podmínky jsou pro dětský spánek ideální?

  • Lehké, prodyšné oblečení, které není příliš teplé a nebude dítě nikdy tlačit, např. košilka, dupačky, kombinéza z bavlny.
  • Ideální teplota od 18 do 20 C v místnosti.
  • Kvalitní matrace (příp. s nepromokavou ochrannou podložkou – ne igelit).
  • Minimálně do jednoho roku dítěte nepoužívejte polštář.
  • Minimálně do půl roku by mělo dítě spát spolu s rodiči v jedné místnosti.
  • Nenechávejte spát miminko na bříšku, hrozí riziko vdechnutí obsahu žaludku. Ideální je poloha na zádech.

Vaše zkušenosti s uspáváním a spánkem dětí. Vybrali jsme některé z vašich příspěvků. Napsali jste na Facebooku:

No, jelikož si naše mladá dáma (8 měsíců) usmyslela, že nechce dudlík, tak se místo toho chce houpat v autosedačce – tam pak usne. Ale nevím, co budu dělat za pár měsíců, až se mi do ní nevejde…
Lucie

Já mám dvě holky, 4 roky a 1 rok, a u obou nám od úplnýho miminka fungovalo koupáníčko, mazání s mazlením a pusinkama, nakojit a šup do svojí postýlky a problémy nastaly jedině tehdy, když jsem té starší dovolila spát s maminkou, když je taťka pryč (je řidičem TIR), a pak byly boje. Teď máme dohodu, že každá máme svoji postýlku a u mamky se spinká max. 1× týdně nebo když je nějaká výjimka (nemoc, stýskání atd.), ale jinak vše funguje v pohodě.
Helena

Tak u nás to je bohužel špatný s usínáním, samotná, to ani náhodou, musí s ní někdo v pokojíčku být, než usne, a pak můžeme odejít, když usne, ale pak v noci, když se vzbudí, tak je to v pohodě, spí tam dál sama. Jsou jí tři roky, ale zatím pracujeme na tom, aby usínala tak nějak sama, ale nevím, jak to dopadne.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

Komentáře