in , ,

Jak mluvit s nemluvnětem

Čemu všemu rozumí a co nám samo sdělí a jak? Poradíme vám!

První „opravdové“ slůvko sice padne až kolem jednoho roku věku dítěte, ale už s novorozeňátkem si můžeme (a musíme!) povídat. Jak? Čemu rozumí a co nám samo sdělí? Poradíme vám…

Hladíme, šimráme, mazlíme

To, že čerstvě narozené miminko nemluví, neznamená, že nekomunikuje. Svoje potřeby sděluje hlavně pláčem a brzy svůj repertoár výrazových prostředků obohatí o úsměv, kolem 2. měsíce i o hlasitý smích. Dítě se v raném kojeneckém věku projevuje celým tělem: kope nožkama, kmitá ručičkama, někdy se vzrušením celé vrtí.

Co je v komunikaci s děťátkem hned od narození velmi důležité?

Mámin hlas. Dělá mu dobře klidná intonace maminčina hlasu, tlukot jejího srdce – doslova vrní na její hrudi. Maminka by měla na miminko mluvit – vůbec nevadí, že dítě nerozumí slovo od slova. Mámin hlas je pro ně balzám – jak by ne, vždyť ho zná už z bříška.

Oční kontakt. Pro novorozeně a malé miminko je mámin obličej (a hlavně její oči a ústa) vůbec to nejzajímavější, co si může prohlížet. Pod maminčiným pohledem se cítí blaženě, bezpečně, klidně. Nezapomínejme, že novorozeňátko zaostří jen na malou vzdálenost (asi 20 až 30 centimetrů)!

Doteky. Miminko se samozřejmě cítí nejlépe co nejblíž mámě a matka by měla jeho základní potřebu fyzického kontaktu naplnit. Kromě chování a kojení existuje spousta jiných příležitostí k dotýkání se, např. při koupání nebo přebalování. Miminko šimráme, hladíme, při výměně plenky foukáme na bříško, ve vaničce šploucháme vodu na ramínka, po koupeli masírujeme celé tělíčko. Mazlení potřebují všechny děti, nejvíce ty, které měly ztížený příchod na svět (narodily se císařským řezem, předčasně apod.).

Než řekne ,,MÁMA”

V 1. měsíci miminko vydává reflexní křik tvořený samohláskami, ve 2. měsíci (kolem 6. týdne) si začne broukat. Brouká samohlásky a zvuky související se sáním a polykáním, ve 3. měsíci vyluzuje první souhlásky (m, b, p, k, j).

Přibližně ve 4. měsíci vyslovuje první slabiky (ma, ba, pa), pobrukuje si, výská. Začíná kontrolovat sluchem své vlastní zvuky, porovnává je se zvuky z okolí a snaží se je napodobovat. Postupně přechází do stadia žvatlání.

V 5. měsíci opakuje stejnoslabičné mamamama, bububu, alalal atd., asi v půlroce používá dvojslabičná slova mama, baba atd. Později napodobuje řeč rodičů, zkouší intonovat a artikulovat, odliší už mateřštinu od cizího jazyka.

V 9. měsíci zřetelně odděluje slabiky a rozumí už docela velkému množství slov, která používají rodiče nejčastěji (např. hajat, papat, cáky cáky). Soubor výrazů a gramatických pravidel, které dítě ještě samo nepoužívá, ale už jim rozumí, označujeme receptivní řeč. (Ta má v tomto věku pochopitelně větší rozsah než expresivní řeč, kterou rozumíme všechno to, co dítě samo říká.)

Během prvního roku se  naučí spoustu věcí: řekneme-li osmiměsíčnímu prckovi, ať najde míček, podá ho (i když ještě samo „balon“ nebo „kululu“ neřekne), naučí se mávat, i když ještě nevysloví „pá pá“, v 9. měsíci už hraje „paci paci pacičky“, ukazuje, jak je veliké apod.

Kolem 10. měsíce si experimentováním s jazykem mrňousek vytváří svoji „vlastní řeč“. Kolem 12. měsíce se objeví první „opravdové“ slůvko, tedy výraz, kterým dítě cíleně pojmenovává osobu (nejčastěji mámu nebo tátu) nebo věc. Toto slovo bývá někdy obtížné identifikovat. Výrazem „táta“ totiž dítko nemusí označovat otce, ale např. nějakou činnost, a naopak tatínkovi může klidně říkat třeba „bubu“. Někdy také výrazem „máma“ nemusí „cejchovat“ jenom maminku, ale také např. jídlo nebo oblíbenou hračku.

Těsně po prvním roce používá přibližně 5 jednoduchých slov.

TŘI OTAZNÍKY KOLEM ŘEČI NEMLUVŇAT:

1. ŠIŠLAT, NEBO NEŠIŠLAT?

Permanentní šišlání ve smyslu komolení slov není pro rozvoj řeči to pravé ořechové – dítě jen těžko rozezná správné znění slov. (Na druhou stranu něha a láska občas vyjádřená např. slovy „ti šeš náš čumáčínek…“ dítěti jistě neublíží.)

Něco jiného je, máme-li na mysli „miminkovskou řeč“ obecně. Ta má pro děti velký význam. Dětská psycholožka Iva Jungwirthová v knížce Pohodové děti – pohodoví rodiče píše: „Jestliže mnoho generací dětí nejprve používá jako označení pro zvířátka tzv. onomatopoia (haf, mňau, bú…), něco na tom bude, tato slova jsou výrazně melodičtější, jednodušší a reálným zvukům bližší než naše dospělé výrazy. Devítiměsíční mrňous jde dělat CÁKY CÁKY, pak se NAPAPÁ a jde dělat HAJÍ. Tahle slova jsou jednak pěkně zvukomalebná, při CÁKY úplně vidíme vodu rozstřikovat se po koupelně, jednak se dítěti dobře vyslovují. Jak dítě poroste, budeme přecházet na dospělejší mluvu zcela přirozeně. Zvukomalebná slova, která předcházejí ‚dospělou‘ řeč, najdeme prakticky ve všech jazycích. I to potvrzuje jejich vývojovou důležitost při osvojování jazyka.“

2. ZNAKOVAT, NEBO NEZNAKOVAT?

Ovládat pohyby mluvidel (jazyka, rtů, hlasivek) je oproti pohybům rukou, nohou a těla velmi náročné. Z toho vychází metoda komunikace s kojenci a batolaty přirozenými znaky a gesty nazývaná znakování. Máte-li dojem, že vaše dítko je rozumově schopno vyjádřit mnohem víc, než co dokáže vyjádřit slovy, můžete tuto neverbální komunikaci vyzkoušet.

Kritici této metody vznáší několik námitek. Autorka knihy Jak se domluvit s kojencem a batoletem Terezie Vasilovčík Šustová na jednu z výhrad, podle níž dítě, které se naučí znakovat, a domluví se tedy se svým okolím beze slov, bude líné mluvit, reaguje jednoznačně: Se znakováním a řečí je to prý jako s lezením a chůzí. Když se dítě naučí chodit, také se pak k lezení nevrátí. (Více si můžete zjistit na www.znakovanismiminky.cz.)

3. JEDEN JAZYK, NEBO DVA?

Tápete, zda-li na miminko mluvit dvěma jazyky? Pokud je dvojjazyčnost v rodině přirozená, neměl by být problém. Dítě se zcela spontánně popasuje s tím, že maminka na něj promlouvá česky a tatínek např. anglicky. Řečový vývoj bilingvních dětí bývá sice oproti vrstevníkům trochu opožděný, ale brzy se vyrovná.

Mluvit na dítě jiným jazykem než rodným ale odborníci nedoporučují. Nestačí obstojně ovládat gramatiku a oplývat relativně dobrou slovní zásobou… „Touha mít dítě dobře jazykově vybavené je v tomto věku dost předčasná; jsou děti, pro které je docela oříškem i dobré zvládnutí mateřského jazyka a prostě z nich lidé hovořící plynně několika řečmi nikdy nebudou. Ale hlavní důvod tkví jinde,“ uvádí ve výše uvedené knížce dětská psycholožka PhDr. Ing. Iva Jungwirthová. „Mluvíme-li na dítě mladší než tři čtyři roky, má velikou důležitost nejen to, CO přesně mu říkáme (obsahová stránka řeči), ale i JAK mu to říkáme (emoční složka sdělení). Tedy že používáme různé zdrobněliny, jazykové hříčky, rodinný žargon, který sdílíme jen my v naší rodině. O to všechno by se ve vztahu k dítěti ochudil ten rodič, který by na dítě mluvil jiným než svým rodným jazykem.“

TIPY NA ROZVÍJENÍ ŘEČI:

  • Na miminko mluvte. Nevíte-li, o čem byste mu vyprávěla, popisujte, co právě děláte. Nemusíte si připadat jako blázen, že opakujete pořád to samé dokola. Děti obecně milují opakování, představuje pro ně jistotu. Komentujte také vaše dojmy a pocity.
  • Neoddalujte seznámení s knížkou. Od šestého měsíce už má smysl prohlížet si s dítkem dětské knížky z tvrdých desek. Až bude samo sedět, může pod vaším dohledem ve vaně studovat omyvatelná leporela. Prohlížejte si obrázky a postupně „hustěte“ informace: „Pejsek dělá haf haf. Pejsek dělá haf haf – štěká. Možná má hlad, chce ham ham. Podívej, má ocásek a ouška.“ Mrňouska informacemi přehltit nemůžete, z vašich slov si vezme přesně to, co samo uzná za vhodné.
  • Nepouštějte dítěti na noc cédéčka s pohádkami a písničkami. Potřebuje slyšet právě váš (důvěrně známý) hlas.
  • Zpívejte mu. I vaše nesmělé broukání je miminku příjemné.
  • Výslovnost dítěti (asi do tří let věku) neopravujte. Slůvko zopakujte správně, aby slyšelo správnou verzi, a pochvalte ho. (Např. když řekne „ejiký“, oceňte ho: „Ano, jsi veliký, jsi můj veliký šikulka…“)
  • Citlivě reagujte na neverbální projevy dítěte (např. odmítavé kývání hlavičkou, nadšení apod.). Ucítí-li, že mu rozumíte, bude mít chuť komunikovat stále aktivněji.
  • Všímejte si, co dítě zajímá. Zaujme-li ho na zahrádce čmelák, věnujte společně pozornost čmelákovi: „Čmelák dělá ‚bzzz‘, má křidélka, sedá na kytičky…“
  • V kočárku ho vozte proti směru jízdy čelem k sobě, abyste spolu udržovali oční kontakt a vy jste na něj mohla mluvit.
  • S rozvojem řeči úzce souvisí rozvoj sluchu. Upozorňujte dítě na všechny zvuky, které zaslechnete (ptáčka, motorku, zvonek apod.).
  • Když si s dítětem povídáte, nemělo by být puštěné rádio ani zapnutá televize. Směs zvuků zpomalí rozvoj sluchového vnímání.
  • Pokud jste začali používat dudlík, pokuste se ho co nejdříve odložit. Kromě jiného totiž brání dítěti v mluvení.
  • Dítě do mluvení nenuťte – váš nátlak by mohl být kontraproduktivní. Vývoj každého dítěte je individuální, až přijde jeho čas, rozmluví se. A pak nebudete vědět, jak to svoje roztomilé rádio vypnout…

Víte, že…

… kojenci mají hrtan blízko u zadního patra a jejich jazyk vyplňuje velkou část ústní dutiny? To umožňuje produkovat pouze jednoduché zvuky jako „a“ a „o“. Postupně hrtan sestupuje, což umožní vyluzování více zvuků.

… kojením miminko trénuje mluvidla? Hlavním prostředkem nemluvněte pro tento trénink svalové koordinace mluvidel je přijímání potravy. Z počátku se jedná o kojení, později o žvýkání, kousání a pití z hrníčku.

… slovo „máma“ se objevuje v mnoha jazycích po celém světě? Spojení hlásek „amamamam“ patří totiž mezi první projevy všech miminek.

… čeština má něco přes pět set tisíc slov? (Mezi nimi jsou zahrnuta i slova nespisovná, nářečí, dialekty atd.) Od pěti až deseti slůvek pronesených v jednom roce si tedy člověk může ještě hodně rozšířit obzory…

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře