Lepší je mu srozumitelně vysvětlit důvody, případně uplatnit metodu vyjednávání a odměňování. Vyžaduje to od vás trochu fantazie a ochotu nabídnout dítěti pomoc.
Praktické argumenty
Ve věku tří až čtyř let si dítě obvykle ještě neuvědomuje, co může být druhým nepříjemné nebo na obtíž. Reaguje jen na to, co si dovede konkrétně představit. Dokáže například pochopit, že ten či onen předmět se uklidit musí, protože znemožňuje projít místností, mohl by se rozbít,nebo by ho mohla spolknout mladší sestřička apod. Navrhněte dítěti, aby dalo překážející věc na své místo. Vysvětlete mu, že snáze najde své oblíbené hračky, když je má pohromadě na jednom místě, a že se nebude muset zlobit jejich marným hledáním.
Uklízení jako součást každodennosti
Kdy s “výukou” uklízení začít? Poučka je jednoduchá: Ve věku, kdy dítě umí udělat nepořádek, může po sobě začít i uklízet. Když už umí vytáhnout věci z krabice na hračky nebo ze zásuvky, umí je tam i vrátit. Ideální doba pro to, aby dítě bylo zapojeno do pomáhání, je předškolní věk.
Přidělte předškolákovi vhodné práce v domácnosti a dáte mu nejen pocit, že něco umí, ale rozvíjíte v něm i užitečné návyky a pracovitost. Malý šikula se tak nejen učí pořádku, ale zároveň procvičuje důležité dovednosti, které využije později: schopnost soustředit se, třídit, řadit, vztah příčiny a následku, koordinace očí a rukou a jemnou motoriku.
Pokud chcete dát dítěti nějaký uklízecí úkol, nejdříve si ověřte, že je úměrný jeho věku a schopnostem. Děti by denně měly dělat jednu nebo dvě jednoduché práce v délce maximálně 15 minut. Počítejte s tím, že nezřídka budete muset udělat práci po svém dítěti znovu, ale – pozor! – jen když se nedívá. Jinak byste ho mohli od další práce odradit, kdyby zjistilo, že po něm věci předěláváte, a mohlo by mít pocit neúspěchu. Předveďte malému pomocníkovi postupně každý jednotlivý krok práce, kterou vyberete, a potom se pokuste udělat ji spolu.
A ještě je dobré uvědomit si jednu věc – pokud vy sami u uklízení nadáváte nebo vzdycháte, dítě pak vnímá, že je to něco nepříjemného. Když si budete prozpěvovat při umývání nádobí a vesele tančit při utírání prachu, bude mít pocit, že jde o nějakou zábavnou hru.
Vyjednávání
Při uklízení je vhodnější určité postupy dítěti spíše navrhovat než ho k nim nutit. Sledovaný cíl je sice bezprostřední (uklidit pokojíček), ale výchovný záměr má dlouhodobý dopad. Jde o to, aby dítě získalo určité návyky, jak si věci uspořádat, což mu později pomůže snáze se adaptovat např. ve škole.
Proto je vhodné se s dítětem na určitých věcech dohodnout:
“Půjdeme na hřiště hned, až uklidíš stavebnici.” Nebo: “Za deset minut začne večerníček, to je čas přesně na to, uklidit panenky do skříňky.”
Takový způsob prezentace požadavku nebrání v tom, abychom trvali na jeho splnění, ale dává naší žádosti jiný nádech. Úkol se tak stane pro malé dítě přijatelnější.
Odměny
S odměnami musíme šetřit, pokud nechceme, aby se staly předmětem neustálého “obchodování”, protože dítě potom nebude chtít cokoliv udělat, když za to nic nedostane.
Uklízení není pro dítě o nic větší zábava než pro dospělého, a proto vás projevy zvýšeného úsilí a důslednosti u dítěte mohou vést k mimořádnému uznání. (S podobnými praktikami se to však u dětí nesmí přehánět.)
Využití fantazie
Povyšte uklízení na hru, vymyslete spolu s dítětem nějaký vtipný scénář úklidu, práci mu tím velmi zpříjemníte. Navrhněte třeba, že všechna autíčka spolu uložíte ke spánku do krabice, která bude jejich pokojíčkem. Oddělte hodné plyšáky od neposlušných (hodní mohou spinkat s dítětem, neposlušní půjdou do krabice na hračky). Soutěžte, kdo rychleji naplní krabici hračkami – máma, nebo dítě? Možností je mnoho, hlavně se neostýchejte postupovat kreativně. Předpokládá to však, že rodič není unavený a ve stresu a že na úklid nepospíchá. Jenže splnění všech těchto podmínek najednou není vždy snadné…
Komentáře