in

8. měsíc života: Hrou k dalšímu rozvoji

V tomto období se samo posadí na rovné podlaze, kde už se nemá čeho přidržovat.

Stále se zdokonalující dovednost a schopnost dítěte lézt ho osvobozuje od závislosti na dospělých. Jakmile se děťátko dokáže pohybovat po bytě jako brouček (stejně rychle a šikovně), naučí se také velmi obratně vylézat po šikmém nebo i svislém žebříku. Samozřejmě že v tom dítěti rodiče téměř okamžitě brání a odstraňují všechno, co by mu pomohlo tuto schopnost zdokonalovat a cvičit. Pokud však dítě dostane možnost a příležitosti, naučí se po žebřinách pohybovat směrem nahoru velmi obratně.

V 8. měsíci se také prcek učí obratně podlézat stoly i židle a vylézat na nižší schůdky.

Podlézáním, přelézáním, vylézáním a slézáním si velmi vydatně cvičí celé tělo, což se projevuje ve stále se zlepšující schopnosti sedět.

V 6. měsíci se dítě dokáže samo přitáhnout do sedu, pokud mu podáme prsty.

V 7. měsíci sedí samotné, ale posed je velmi nejistý, často se výrazně předklání a opírá o ruce.

Až v 8. měsíci dítě sedí úplně bez držení a s rovnými zády. V tomto období se samo posadí na rovné podlaze, kde už se nemá čeho přidržovat.

Velký úspěch se dostavuje i při nácviku stání. Když se mu podaří v 7. měsíci zvládnout lezení na všech čtyřech, tak se dokáže vytáhnout u ohrádky nebo něčeho podobného do vzpřímeného kleku na jednom koleni. Často se hned postaví na obě nohy a vytáhne se do vzpřímeného stoje. Toto se mu podaří v 8.–9. měsíci. Zpočátku stojí bez hnutí a velmi pevně se drží, ale potom začne přenášet váhu těla z nohy na nohu, přičemž uvolněnou nohu trošku zdvihne – takže stojí na zlomek vteřiny na jedné noze. Současně začíná pohybovat rukama – nejprve je ohýbá a natahuje, čímž odtahuje a přitahuje trup a hlavu od zábradlí, kterého se drží.

Jemná motorika

Rozvíjení jemné motoriky úzce souvisí s rozvojem hry dítěte. Hra významně ovlivňuje poznání, získávání nových zkušeností, vývoj myšlení a povahových rysů, hlavně soustředěnosti, přesnosti, vytrvalosti.

V 7. měsíci se zdokonalila schopnost dítěte překládat předmět z ruky do ruky. Dítě udrží menší věc mezi palcem a ukazovákem. Zpočátku jsou oba prsty natažené a předmět svírá středními částmi prstů. Naučilo se předmět v rukou otáčet různými způsoby. Dokáže také udržet v jedné ruce nějaký předmět a do druhé ruky vzít jiný předmět bez toho, aby pustilo ten, co už drží v první ruce.

V 7. měsíci došlo ke zpřesnění pohybů a zdokonalení spolupráce mezi okem a rukou. Dítě už dokáže např. bouchat předmětem do jiné věci položené na stole. Je třeba mnohem přesnějších pohybů, aby dítko ležící hračku nebo předmět zasáhlo. Právě tuto schopnost si osvojuje v 8. měsíci svého života. Učí se silně i slabě bouchat předměty o sebe, o stůl a do jiných předmětů. Schopnost jemného a slabého bouchání je základem pro nácvik opatrného přibližování jednoho předmětu k druhému.

Hra je důležitou seberozvíjející aktivitou dítěte.

Díky ní se u dítěte prohlubují jeho vědomosti a zkušenosti. Předcházející období bychom mohli charakterizovat jako období nespecifikované manipulační hry. Nejdůležitějším znakem tohoto období je nerespektování fyzikálních vlastností předmětu při procvičování získaných dovedností. Dítě s předměty převážně bouchá, nezávisle na tom, zda se jedná o gumovou nebo dřevěnou hračku nebo plenku, nebo si je zase překládá z ruky do ruky…

Právě 8. měsíc lze považovat za zlomový. Dítě začíná vykonávat jiné činnosti s kostkou, jiné s gumovým panáčkem, jiné s plenkou. Rozpoznává specifické možnosti předmětů, tím i možnosti manipulační. Zjišťuje, že kostka při bouchání způsobuje větší hluk než např. plenka, panáček se dá ohýbat, plenka krčit apod.

Vývoj řeči v 8. měsíci dítěte

Značný pokrok pozorujeme ve vývoji řeči. V 7. měsíci se dítě naučilo reagovat na slova výzvy také různými pohyby těla a začalo vyslovovat a opakovat dvojhláskové slabiky a žvatlat (např. ma-ma-ma-ma). V 8. měsíci tyto slabiky duplikuje, např. ma-ma, ba-ba. Pokud dítě vyslovuje ma-ma při různých příležitostech a pokud je zřejmé, že se jedná o hru s mluvidly, mají hlasové projevy charakter žvatlání. Slabiky ma-ma se stávají slovem, až když je zřejmé, že jsou vyslovovány záměrně, ve vztahu k mámě.

Sociální vývoj dítěte v 8. měsíci

Dochází k prohlubování vztahů mezi dítětem a nejbližšími osobami z jeho okolí. Natahování ručiček, žvatlání, úsměv – to všechno jsou způsoby a prostředky k tomu, aby dítě samo navázalo kontakt. Nečeká, až na něj někdo začne mluvit. Začíná se také objevovat tzv. sociální hra – hra s člověkem: schovávání za plenku, berany duc, hra na honěnou po kolenou aj. Dítě se dokáže spontánně a radostně smát. Zlepšuje se schopnost rozeznávat mimická gesta, při něčem veselém se už nejen usmívá, ale přímo se zalyká smíchem.

Druhý půlrok prvního roku života dítěte je obdobím osamostatňování dítěte od pomoci ostatních.

Miminko při jednotlivých činnostech motivujeme, aby se samo chtělo aktivit zúčastnit. Veškerá činnost a cviky, které jsme popsali, musí být vykonávány dobrovolně.

Charakteristické znaky vývoje dítěte ve 2. polovině 1. roku života:

1. Dítěti se zpřesňují a zjemňují pohyby rukou, jež stále častěji využívá k řešení úkolů a získávání zkušeností. Rukama dítě poznává svět stejně intenzivně jako zrakem a sluchem. Dochází k rozvoji praktického a verbálního myšlení.

2. Přibývají záměrné pohyby a cílevědomé aktivity a ubývají reflexy a reflexivní činnosti. Stále častěji se objevují pohyby a aktivity zaměřené na určitý cíl, které mají obsah a smysl. Z toho plyne, že cvičení a zaměstnávání dítěte v tomto období nesmí být jen vykonáváním bezduchých pohybů, ale má směřovat k dosahování cílů, řešení úkolů a překonávání překážek.

Příklady cvičení pro rozvoj hrubé motoriky pro dítě v 8. měsících

Lezení z kopce: Jednu stranu gauče nebo žehlícího prkna zvýšíme, aby měla sklon asi 15?. Dítě, které se udrží na čtyřech, dáme na ni, aby mohlo lézt po svahu dolů. Lezení tímto směrem je mnohem snazší než po vodorovné rovině.

Jestliže se má dítě naučit lézt, je vhodné, aby mělo nahé nožičky, zejména kolínka. Pokud leze v kalhotách či teplákách např. po linoleu, gumě, plovoucí podlaze a jiných hladkých plochách, kolínka mu kloužou a nácvik lezení je tak ztížený.

V současné době hledají některé maminky pro svoje děťátka chrániče na kolínka při lezení (kvůli možnému odření). Tím však dítěti jeho pohyb neusnadňují, ale naopak ho ztěžují. Dítě totiž potom má větší problém s udržováním rovnováhy v této poloze. Lézt po kolínkách malému zvědavci neublíží – rozvíjí se tím jeho poznání.

Zrak dítěte ještě není zcela vyvinutý.

Dokáže se už dívat střídavě jedním nebo druhý okem a právě v 8. měsíci se snaží tuto činnost zkoordinovat, aby se dívalo současně oběma očima, ale vnímá každým okem samostatně. Proto se může stát a stává se, že dítě narazí do něčeho, co má přímo před sebou.

Ručkování doleva a doprava: Otec, který leží na zádech na zemi, položí dítě bříškem na sebe, aby se oběma dlaněmi opíralo o jeho hrudník. Roznožené nohy dítěte mají objímat otcův pas – dítě tedy leží obkročmo na otci. Doprava a doleva od boku otce, ve vzdálenosti asi 25–40 cm položíme hračku. Dítě se snaží ručkováním doleva a doprava zmocnit obou hraček.

Uvedené cviky pomáhají dítěti v nácviku lezení. Dítě se nejprve učí plazit, potom se postaví na čtyři, pak se kolébáním na kolínkách posouvá dopředu a nakonec se naučí lézt. Následující cviky zdokonalují lezení dítěte:

Lezení po rovině v různých podmínkách: Když se dítě naučí trochu lézt po rovné zemi, dáme mu možnost, aby lezlo po rovině, ale v kalhotách, po koberci, po parketách, v písku, v trávě, mělké vodě… Dbáme na to, aby se neporanilo (o kamínky, třísky apod.) a aby plocha, po které leze, byla co nejčistší. Nezapomínejte dítěti pak umýt ruce dříve, než si je začne strkat do pusy.

Hra na honěnou po čtyřech: Do 10. měsíce by se mělo dítě naučit lézt různými směry: dopředu, dozadu, doprava, doleva, otáčet se… Tato hra mu může pomoci. Otec nebo matka lezou za dítětem a křičí na něj žertovně „chytím tě“. Dítě se obvykle se smíchem snaží utéci rychlým lezením různými směry. Hra rozvíjí nejen motorické, ale i sociální dovednosti dítěte.

Lezení mezi předměty: Na podlaze necháme větší krabice, židle a podobné předměty tak, aby se jim dítě, pokud se chce dostat ke hračce nebo k nám, muselo vyhýbat ze své přímé dráhy. Toto cvičení je spojeno se zdravým ohýbáním zad na obě strany.

Sedání si u ohrádky postýlky: Položíme dítě těsně vedle ohrádky postýlky a držíme nad ním lákavou hračku. Dítě se chytí příček a přitáhne se do sedu.

Hlavní výchovné úkoly v 8. měsíci:

  • uchopování menších ležících předmětů
  • učit se působit rukou a předmětem na předmět
  • klást a stavět předměty
  • zpracovávat materiál různých kvalit

Další hry:

  • Hra s provrtanou destičkou: Dáme dítěti destičku s provrtanými otvory (o průměru asi 1 cm). Dítě ohmatává destičku, strká prsty do otvorů.
  • Tahací panáček, zvoneček: Umožníme dítěti, aby zjistilo, že zatažením za provázek zvoneček zazvoní nebo panáček pohne rukama a nohama.
  • Tleskání rukama: Uchopíme dítě za zápěstí a názorně mu ukážeme, jak se tleská. Dítě začne rychle samo aktivně tleskat.
  • Vyprazdňování a plnění: Poskytneme dítěti nějakou nádobu nebo zásuvku naplněnou menšími předměty. Dítě se učí vyprazdňovat prostory nejen postupně vytahováním jednotlivých předmětů, ale i jednorázovým otočením nádoby dnem vzhůru. Pokud dítě dokáže vyprázdnit nádobu, ještě to neznamená, že ji umí i naplnit – tuto schopnost si osvojuje až později.
  • Aktivní navazování kontaktu: Otec nebo matka si sednou dále od dítěte zády k němu a navenek si ho nevšímají. Začnou dělat něco zajímavého, např. vhazovat kostky do nádob a vysypávat je. Dítě je na zemi a má možnost k nim dolézt. Pozoruje rodiče, potom k němu doleze a buď jej jen pozoruje, nebo se dokonce samo do hry zapojí.
    Později cvičíme aktivní navazování kontaktu s rodiči, potom se známými a nakonec s méně známými osobami.

Žádání o pomoc: Na viditelné místo, téměř na dosah ruky dítěte, postavíme předmět, který by dítě chtělo. Sami se postavíme blízko k dítěti, zády k němu. Po určitém úsilí zmocnit se předmětu nás dítě nějakým způsobem upozorní na hračku a dává najevo, že chce, abychom mu ji podali. Cvikem se má dítě naučit používat druhého člověka jako nástroj k dosažení cíle a dávat najevo svoje přání.

Nácvik ano a ne: Sedneme si s dítětem ke stolu a na dosah ruky dáme dva předměty – hračku a nějaký předmět nevhodný pro dítě, např. nůžky. Dítě se dívá na předměty a po některém sáhne. Pokud se natahuje za hračkou, kývneme souhlasně hlavou a řekneme Ano, hračku si vezmi. Jestliže sáhne po nůžkách, zavrtíme hlavou, řekneme Ne, nůžky neber a odsuneme je. Dítě má sedět tak, aby vidělo naši tvář. Souhlasné přikyvování doplňujeme úsměvem, záporné zavrtění hlavou doprovázíme přísným pohledem.
Dítě se má naučit rozlišovat mezi našim souhlasem a nesouhlasem, který vyjadřujeme gestem, mimikou (úsměv, zamračení) a slovy (ano, ne). Současně učíme dítě vyjadřovat souhlas a nesouhlas pohybem hlavy – vyzýváme jej, aby udělalo hlavičkou ano a ne.

Vhodné hračky
Rozšiřujeme soubor hraček o míče, kostky plné i duté, dětské kladívko, bubínek a paličky, gumová zvířátka, hračky na kolečkách apod. Přidáváme do herního fondu různorodé plechové krabičky, košíčky, zvoneček, hadici, obrázky a obrázkové knížky – leporela.

Miminko při jednotlivých činnostech motivujeme, aby se samo chtělo aktivit zúčastnit. Veškerá činnost a cviky, které jsme popsali, musí být vykonávány dobrovolně. Pokud je dítě unavené či mrzuté, činnost přerušíme a bavíme se různými jinými, relaxačními činnostmi.

Komentáře

Leave a Reply

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře