Třetí čtvrtletí prvního roku života je obdobím osamostatňování. Dítě už nemusí čekat na to, až k němu dospělý přijde, protože se k němu dokáže dostat samo lezením. V 7. měsíci už děti začínají rozumět některým slovům a výzvám.
Motorický vývoj v 7. měsíci dítěte
Na rozdíl od předcházejících měsíců si nyní dítě neosvojuje pohybové dovednosti jednotlivých částí těla, ale především pohyb celého těla – např. zdokonalování lezení, do kterého se zapojuje celé tělo.
V 7. měsíci se už dítě staví na všechny čtyři, zpočátku je v této poloze nehybné. Velmi brzy se však začne pokoušet o postup dopředu – naklání se, až občas spadne. Potom se naučí v této poloze naklánět dopředu a dozadu, rozhoupává se. Když se mu to podaří, odrazí se rukama a “rozplácne” se dopředu na bříško, potom přitáhne opět nožičky pod sebe. Takto se mu podaří dostat se kousek dopředu a opět se dá na čtyři.
Dítě se tomuto způsobu lezení naučí velmi rychle. Postupně klade střídavě pravou ručičku a levé kolínko a potom levou ručičku a pravé kolínku dopředu. Ze začátku je tento pohyb málo koordinovaný a těžkopádný, ale ke konci 7. měsíce a začátkem 8. měsíce se zautomatizuje a dítě začíná nápadně připomínat malého svižného broučka.
Lezení je velmi důležitý pohyb, který podmiňuje rozvoj zad a zádového a šíjového svalstva – je vlastně přípravou ke správnému držení těla. Proto se snažíme, aby se dítě naučilo dříve lézt než sedět.
Děti, které sedí velmi brzy, někdy vůbec nelezou po čtyřech a dlouhým pobytem v sedu si v tomto věku ničí správné držení těla. Správné držení těla nesouvisí jen s estetikou, ale především má význam zdravotní – jen tak mohou vnitřní orgány řádně fungovat. Dítě, které hodně leze po čtyřech, se naučí velmi rychle stavět na nohy.
Jemná motorika:
Rozvoj jemné motoriky velmi úzce souvisí s rozvojem hry, ovlivňuje rozvoj poznání, zkušeností a myšlení a také vlastnosti jako soustředěnost, přesnost, vytrvalost.
- V 7. měsíci už dítě přestává uchopovat menší předměty všemi prsty, nejprve se úchopu přestává zúčastňovat malíček.
- Zdokonaluje se schopnost dítěte překládat předmět z ruky do ruky.
- Dítě se učí věc otáčet v rukách různými způsoby.
- Udrží v každé ruce jeden předmět a dokáže (na rozdíl od předcházejících měsíců) chytit jiný předmět do ruky bez toho, aby pustilo ten, co už v druhé ruce má.
- Pohyby dítěte se zpřesňují: dokáže např. bouchnout do jiného předmětu položeného na stole.
- Při překládání hraček z ruky do ruky a také při dalších manipulacích si dítě cvičí schopnost pouštět hračku nebo jinou věc z ruky. Ještě ve 3. čtvrtletí prvního roku dítě většinou předmět nepouští záměrně, ale vypadává mu z ruky náhodou.
- Manipulační hra je jednou z hlavních seberozvíjejících aktivit dítěte. Právě při hře je vidět, jak dítě zdokonaluje svoje vědomosti a zkušenosti. Ještě v 7. měsíci neumí respektovat určité specifické vlastnosti předmětů – převážně s nimi bouchá, potom je zase překládá z ruky do ruky…
Vývoj řeči
Značný pokrok pozorujeme ve vývoji řeči – koncem 6. měsíce dítě reaguje na 2–3 slova, dokáže otočit hlavu směrem ke slovem označenému předmětu. O měsíc později se dítě učí reagovat na slova výzvy i jinými pohyby: např. na říkanku “Paci, paci, pacičky” tleskat rukama či na slova “Udělej pá-pá” zamávat. Začíná nyní vyslovovat dvojhláskové slabiky opakovaně a žvatlat, např. ma-ma-ma-ma, be-be-be-be apod.
Sociální vývoj
Prohlubuje se vztah mezi dítětem a osobami kolem něj. Dítě se stává v sociálním styku aktivním. Upozorňuje na sebe hlasem, natahuje ručičky. Lépe chápe mimiku člověka. Reaguje úsměvem na úsměv dospělého a mračí se na zamračenou tvář. Vztah k ostatním osobám je již odlišný – dává přednost osobě, která se o něj nejvíce stará. Ale hlavně se v tomto období může objevit strach nebo stydlivost před cizími lidmi, tj. ještě minulý měsíc nemělo dítě problém jít k lékaři, kterého nezná, a dnes se brání a pláče.
Základní charakteristické znaky vývoje dítěte ve 2. polovině 1. roku života:
1. Dítě se má naučit lézt, postavit se, stát, chodit a různým způsobem zdolávat snazší překážky. To vše je spojeno s velkým výdejem energie. Malý průzkumník nacvičuje každou pohybovou dovednost s velkým zájem a nasazením a horlivostí, a proto se nezřídka fyzicky velmi vyčerpá.
Cvičení, která jsme popsali v předchozích obdobích, tedy raději omezíme, abychom dítko nepřetěžovali (i když většina těchto cviků a her je vhodná i pro děti starší než půl roku). Zaměřujeme se na to, aby se dítě pohybovalo více samo, bez našeho přímého podněcování.
2. Dalším rysem je dokonalejší souhra a ucelenost pohybů celého těla – chování i aktivity dítěte dostávají celistvý charakter. Aby se dítě naučilo lézt, stát a chodit, musí spojit a uskutečnit potřebné pohyby, které umí a provádí jednotlivě, a udělat je současně nebo ve správném sledu za sebou.
Cvičení pro rozvoj hrubé motoriky – nácvik lezení:
Přípravná cvičení – jejich účelem je posílit paže, aby se na nich dítě uneslo, a také posílit břišní svalstvo, aby dítě dokázalo přitáhnou kolínka pod bříško. Hlavním principem těchto cviků je to, že otec nebo matka fungují jako živá, ale bezpečná překážka: položí dítě na sebe a potom ho lákají, aby z této polohy přešlo na jinou a chytilo si hračku. Dítě se snaží na ležícího otce vylézt nebo z něj slézt a přitom se zapírá nohama i rukama, pohybuje trupem… Teplé lidské tělo zároveň vyvolává intenzivnější pohyby a podporuje pohyb děťátka více než např. tvrdý stůl.
1. Ručkování přes otce
Otec si lehne na zem na záda a dítko si položí na bok tak, aby klečelo na zemi a opíralo se ručkama o jeho břicho. Na druhou stranu od sebe položí hračku. Dítě se snaží dostat k hračce a nohama se odstrkuje. Otec mu může pomoci tak, že nastaví nožkám dítěte svoji dlaň.
2. Lezení v závěsu
Složíme plenku tak, aby vznikl širší pás, který dáme dítěti kolem hrudníku, a oba konce chytíme u jeho zad. Dítě položíme na bříško a pomocí pásu nadzvedneme jeho hrudník asi o 10–15 cm, čímž mu usnadníme přitažení nožiček pod bříško. Dítě se dá na všechny čtyři, začne se odrážet rukama a nohama a posouvat dopředu k hračce, kterou před něj postavíme.
Nácvik posazení se
Důležité upozornění: Dítě učíme posadit se, NE sedět.
cvičení: Posazení se na nakloněné rovině
Sedneme si na gauč nebo na zem, zakloníme se a opřeme se lokty o zem – dítě částečně sedí na našich stehnech, částečně leží zády na našem břichu. Před dítě zavěsíme nebo před ním podržíme plenku – když se dítě chytí plenky, která nad ním visí, snadno se posadí.
cvičení: Posazení se pomocí kroužků
Kroužky podržíme před dítětem téměř nehybně, čekáme a povzbuzujeme ho, aby se samotné chytlo. Jen minimálně mu pomáháme, aby se pomocí kroužků přitáhlo do sedu samo.
Doporučení: Miminko, které se samo neposadí, nenecháváme sedět dlouho!
To však neznamená, že si ho nemůžeme několikrát denně posadit na kolena, nakrmit ho tak, pohrát si s ním apod. Dítě se však musí opírat o náruč a břicho maminky a spíše na mámě ležet, než aby jí sedělo na kolenou. Kromě toho by měla matka nebo otec dítě přidržovat pod pažemi tak, aby dítě sedělo rovně a záda při tom byla minimálně zatížená.
Odlišný charakter má posazování 4–7 měsíčních dětí do rohu postýlky a podepírání polštáři nebo peřinkami, aby nespadly. Toto pasivní posazování a umělé udržování dítěte v sedu v sobě nese nebezpečí návyku k nesprávnému sezení, protože dítě nemá ještě dostatek síly k udržení zad ve správné poloze.
Cvičení k rozvoji jemné motoriky
- Uchopování předmětů různé velikosti, tvarů a v různé poloze
- Často podáváme dítěti předměty zvláštních tvarů, se kterými má méně zkušeností a které nelze uchopit jakkoliv – např. velký míč, který je možno chytit jen oběma rukama, menší kostky, které lze dát dvě do jedné ruky…
- Dítě se musí naučit odhadnou velikost, tvar a polohu předmětu a podle toho upravit ruku, když ji k předmětu přibližuje. Přizpůsobování ruky před úchopem je možné procvičovat podáváním podlouhlých nebo plochých předmětů (např. vařečky či pokličky) v různé poloze. Dítě musí pootočit ruku pokaždé jinak, když mu podáváme vařečku vodorovně, svisle či napříč.
Uchopování předmětů v pohybu
Ukážeme dítěti nějaký lákavý předmět, kterým (jako by z legrace) pohybujeme pomalu sem a tam, aby ho dítě stačilo ještě v pohybu uchopit. Postupně můžeme rychlost a rozsah pohybu zvětšovat, čímž se úkol postupně ztíží.
Uchopování předmětů v různých nádobách
Předmět, který dítě chce, vložíme do nádoby a potom ho vyzveme, aby si věc vzalo. Začínáme s nádobami s velkým otvorem, postupně přecházíme ke stále menším nádobám s menšími otvory. Dítěti nabízíme nádoby v různé poloze – např. otvorem směrem k dítěti, otvorem nahoru, dolů… Právě tyto cviky rozvíjí prostorovou a tvarovou představivost a myšlení.
Pohyby důležité k sebeobsloužení:
Na začátku 7. měsíce je dítě schopno vykonávat jednoduché manipulace, kterými uspokojuje svoje potřeby nebo se na jejich uspokojení připravuje.
Uchopení láhve a vedení k ústům
Pokud jsme v předcházejících měsících dávali dítěti do ručičky láhev, tak v 7. měsíci už ji dokáže uchopit samo a vede ji směrem k ústům. Koncem sedmého a začátkem osmého měsíce si dítě umí držet láhev při pití samo.
Podávání lžičky k ústům
Pokud dáme dítěti do ruky lžičku, v 7.–8. měsíci si ji dává do úst samo. Nejlépe před večerním koupáním můžeme dítěti nabrat na lžičku hustší kaši a ono se samo pokusí trefit do pusy. Koupel však ze začátku bývá po takovém experimentování nutná :-).
Pohyby na slovní výzvu:
* Když dítě začne rozumět slovům, pustíme se do procvičování různých pohybů na slovní výzvy. Např. vezmeme dítě za ručičky, tleskáme jimi a přitom říkáme říkanku – např. Paci, paci, pacičky….
* Když hru s dítětem několikrát opakujeme, začne dítě na výzvu „Udělej paci, paci“ samo aktivně tleskat. Podobně nacvičujeme i jiné pohyby na slovní výzvu. Např. “Ukaž, jak jsi velký.” (Dítě ukazuje rukama vzhůru.) Nebo udělej “pá-pá” – a zamáváme ručičkou děťátka.
Hra dítěte
Rodiče by měli dát dítěti co nejčastěji co nejvíce příležitostí, aby si hrálo samotné. Velmi brzy se tak přesvědčí, že dítě vykonává spontánně mnoho činností, ke kterým nebylo vedeno. Většina z nich je ovšem pro něj a jeho vývoj velmi užitečná.
Dbáme na to, aby předměty, které má děťátko k dispozici, neohrožovaly jeho zdraví a bezpečnost, nebyly ostré, křehké, jedovaté, malé. Stejně tak i prostor, ve kterém si dítě hraje, má být bezpečný – bez ostrých hran, rohů, horkých či ledových předmětů apod.
Je třeba spíše nežádoucím činnostem dítěte předcházet, než je zakazovat, neboť ve výchově má převládat podněcování, povzbuzování a pochvala. Zákazy, výhrůžky a tresty, které narušují vztah mezi dítětem a rodičem, mají být používány jen výjimečně.
Komentáře