Maminkovské časopisy čtu sice jen sporadicky, ale několikrát mi pomohly či mě inspirovaly. Často jsem v nich našla odpověď na problém, který mě právě trápil. Dlouho jsem váhala, jestli mám napsat svůj příspěvek. Vždyť se svými starostmi jsem jen jedna z mnoha…
Ale když už jsem mámou – čekatelkou těsně před porodem, řekla jsem si, že za několik dnů už se chvíle na psaní těžko najde. Možná díky svému příspěvku najdu spřízněné duše, které utiší moje výčitky svědomí, že všechno, co dělám, dělám špatně.
Jsem ve 38. týdnu těhotenství a čekám, kdy budu “odvelena” do porodnice, abych přivedla na svět své třetí dítě, chlapečka.
Moji dva synové (starší má 8 let a mladší 2 roky) jsou moje sluníčka, zdroje energie, díky nim si “dobíjím baterky”. Samozřejmě mě ale starost o ně taky vyčerpává. A protože můj milovaný muž pracuje jako každý jiný a domů přichází až vpodvečer, zůstává péče o domácnost většinou na mně.
Ano, vím – nejsem jediná.
Když se však večer valím do postele nebo přijmu němé pozvání od koše s nevyžehleným prádlem a žehlicí desky k malému “randezvous”, vždy se mi vybaví titulek z jednoho časopisu “Užijte si to!”, který nabízí hned několik způsobů, jak si těhotenství báječně užít. S tichou závistí a trochou hnusné sebelítosti si připomínám, jak mám relaxovat, nechat se hýčkat, rozmazlovat, dodržovat správnou životosprávu, hodně spát apod.
Říkám si: “Jak to, proboha, ty ostatní ženy dokážou? Proč jsem zrovna já tak nemožná a nedokážu si to užít? Proč nemám čas na rozprávění a mazlení se svým nenarozeným děťátkem? Proč mám chuť to velké břicho na chvíli odložit vedle sebe jako nákupní tašku, když svého téměř dvacetikilového syna zvedám do autosedačky nebo do nákupního vozíku?”
Věřte mi, že svoje děti miluju a na to třetí se velice těším. A věřte také, že všechny rady o tom, jak si užít mateřství, jsou super a vřele doporučuju je dodržovat. Jen se snažím omluvit sama sebe před sebou, před svým ještě nenarozeným dítětem a v tuto chvíli i před vámi, čtenářkami, že někdy to prostě nejde. Proč?
Tak například:
Rada č. 1: Dopřejte si snídani do postele.
Velmi ráda a můj muž by ji jistě s láskou připravil, kdyby: 1. jsme nemuseli vstávat před východem slunce, aby on byl včas v práci a já připravila snídani a vydatnou svačinu pro mého 8letého hladovce, 2. mezitím nemusela kontrolovat, jestli má sbalený cvičební úbor na tělocvik či pomůcky na výtvarku, 3. naše děti pochopily, že během víkendu se nevstává před osmou, a pokud už vstanou, mají se nehlučně zabavit samy, dokud maminka s tatínkem nevstanou.
Rada č. 2: Svoje bříško vystavte na odiv, vyrazte na nákupy do obchodu pro budoucí maminky a pořiďte si pohodlné spodní prádlo.
Ano, ano, chci, chci, chci! Moje odhodlání mezi regály s těhotenskou módou je obrovské… Dokud nezahlédnu etiketu s cenou a moje přesvědčení začne nahlodávat skřet, který mi šeptá, že to vlastně zas tak nutně nepotřebuji, že kamarádka mi půjčí svoje, že už to stejně neunosím… A tak vyjdu z obchodu s dvěma polokošilemi pro staršího syna, s jednou mikinou a kalhotami pro mladšího a rozhodnutím, že do té staré sukně se ještě pár týdnů vejdu.
Rada č. 3: Zdřímněte si, kdy se vám zachce.
Vydatný spánek? Co je to? Tento přepych si asi budu muset odepřít ještě několik let. Nedokážu totiž svému dvouletému sluníčku vysvětlit, ze se má spát CELOU NOC, že mléko vypije ráno a že právě teď s ním mamka nebude stavět kolonu aut (nepůjde s ním ven, nebude číst o vláčku atd. apod.), protože její organismus těžce pracuje a potřebuje odpočívat.
Rada č. 4: Nyní můžete obejít dlouhé řady u pokladny a využít speciální místa k parkování.
Tak o tom si nechávám zdát od té doby, co jsme se vrátili z ročního pobytu v Británii. Milé tváře spoluobčanů, kteří vás pustí dopředu k pokladně s trucujícím dítětem, které CHCE nové autíčko, uraženým třeťákem, který CHCE tuto počítačovou hru a energickým 2kg plodem, který se právě rozhodl, že vám rozkope žebra, resp. močový měchýř. A parkovací místa pro matky s dětmi? Nevím, jak u vás, ale v Šumperku platí rezervace jen pro invalidy.
Rada č. 5: Poslouchejte hudbu, sledujte filmy, choďte do divadla, dopřejte si dovolenou.
Nekonečná chvála a díky babičkám a tetičkám. Bez nich bychom často nemohly ani na nákup, když je dítě nemocné, či ke kadeřnici, když se přestáváme poznávat v zrcadle. Takže buďme rády, když díky nim aspoň občas můžeme vyrazit na nejnutnější pochůzky.
A na závěr rada č. 6: Relaxujte a nechejte se rozmazlovat svým okolím.
Nabízím výstižný obrázek z našeho každodenního života: Je ráno, sedíme u stolu, snídáme a já oznámím: „Tak, ode dneška nastupuji na mateřskou, tedy ode dneška nepracuji. Takže přestávám vařit, prát, žehlit (jsem stále na mateřské s dvouletým synem, vzpomínáte?). Budu sedět, polehávat, vy mi budete nosit snídani do postele a budete dělat, co mi na očích uvidíte, a ptát se – maminko, nemáš hlad nebo žízeň, pojď, odneseme tě do postele.“
Můj osmiletý syn při poslední větě zastavil lžíci před ústy, upřel na mě své oči, přeměřil si moje rozměry a lakonicky poznamenal:
„No, to by mě zajímalo, kdo by naši mamku zvedl do postele.“ Můj milovaný muž se přidal: „Půjčíme si někde jeřáb.“ A dvouletý Daniel vesele zaplácal ručičkama se souhlasným „ano, ano“.
Ano, miluji je. Všechny tři. A doufám, že ten čtvrtý, nejmladší, za pár měsíců bude s námi u rodinného stolu a budeme se smát a bavit díky jeho prvním grimasám a slovním zkomoleninám. A věřím, že bude zdravý, šťastný a spokojený navzdory tomu, že jeho máma si to v těhotenství neužívala, a že bude cítit, že se mu to každý den snaží všemožně vynahradit.
S pozdravem
Helena K.