in ,

(Ne)kojení po císařském řezu

Jak přeměnit císařský řez na pozitivní zážitek

Když jsme v redakci začali připravovat materiály o nekojení, došlo nám poměrně záhy, že jde o téma, které by vydalo na knihu. Na hodně tlustou knihu, nikoli na pouhopouhý článek…

Když jsme na internetu pročítali příběhy maminek, které porodily sekcí a pak se ani po četných vyčerpávajících, bolestivých a frustrujících pokusech nebyly schopné “rozkojit”, uvědomili jsme si, že se jejich povídání minimálně v několika bodech shoduje:

  1. Porod je veden v celkové narkóze – kvůli tomu není novorozenec přiložen k prsu maminky ihned po svém příchodu na svět.
  2. Dítě – buď předčasně narozené, nebo donošené, ale v obou případech mající zdravotní problémy – je umístěno na delší dobu do inkubátoru.
  3. Matka začíná kojit s několikadenní prodlevou, mléko se do té doby snaží (většinou neúspěšně) odstříkávat.
  4. Dítě je už v porodnici dokrmováno umělým mlékem z lahvičky (tento nešvar se naštěstí týká jen některých porodnic). Přirozený sací reflex dostává na frak.

Kdy a proč se provádí císařský řez?

Císařský řez (sekce) umožňuje porodit dítě v případech, kdy by spontánní vaginální porod mohl ohrozit matku nebo dítě. Vážným důvodem plánované sekce bývá onemocnění matky – například preeklampsie, cukrovka, oční problémy, astma, herpes v oblasti genitálií, srdeční onemocnění aj., dále to bývá například nepoměr velikosti dítěte k velikosti pánve rodičky, předcházející úrazy v oblasti pánve a některé gynekologické operace.

K plánované sekci se lékaři uchylují také tehdy, je-li plod příliš velký nebo je naopak extrémně malý. Dalšími důvody jsou: vcestná placenta, její předčasné odloučení, nepravidelná poloha plodu (koncem pánevním, šikmá nebo příčná) a vícečetné těhotenství.

Akutní císařský řez se vykonává většinou kvůli nepostupujícímu (anebo pomalu postupujícímu) porodu či v případě, kdy je plod nedostatečně zásoben kyslíkem. V takových případech se rozhodnutí o provedení sekce počítá na minuty, možná na vteřiny – o císařském řezu lze tehdy hovořit jako o operaci, která zachraňuje životy…

Císařský řez je v podstatě velká břišní operace a jako taková s sebou nese i určitá rizika. Kromě zdravotních rizik (anesteziologické či pooperační komplikace) se projevuje především tělesné vyčerpání a bolest spojená s pooperačním řezem, obvyklá je také delší rekonvalescence rodičky.

Zároveň může žena po císařském řezu prožívat i psychicky náročné chvíle. Může hůře nést pocit neschopnosti rychle se zotavit a starat se o své dítě od prvních chvil. Obvykle ji také rozlítostní skutečnost, že je oddělena od svého děťátka: maminka leží na speciálním pokoji, který je vyhrazen pacientkám po sekci, miminko je na novorozeneckém oddělení.

Kojení po sekci – nejčastější problémy

Za největší problém a překážku při kojení je obecně považováno odloučení novorozence od matky, které po císařském řezu následuje. Dalším problémem jsou i značné bolesti, které ženy po operaci pociťují. Není pravda, že po císařském řezu kojit nelze anebo že laktace nastupuje později. Tato tvrzení, i když mezi ženami značně rozšířená, patří do kategorie mýtů.

Všechny zákonitosti spojené s rozbíháním laktace platí zrovna tak jako po vaginálním porodu: K tomu, aby se kojení rozběhlo, je zapotřebí začít s kojením ihned, respektive tak brzy, jak to jen jde. Velmi důležitým předpokladem úspěšného kojení zůstává přiložení děťátka k prsu hned po porodu. První přiložení ještě na porodním sále se může provést i v případě císařského řezu (po spinální anestézii), jen je třeba o to personál požádat. Což je spíše úkol pro tatínka či jinou blízkou osobu. V případě celkové anestézie by mělo být miminko přiloženo hned, jak se maminka probere z narkózy…

Velkým problémem při rozbíhání laktace je nemožnost mít dítě u sebe na pokoji, novorozenec tím pádem není kojen podle svých potřeb a maminka nemá šanci rozpoznat první signály, které miminko vysílá, když se hlásí o jídlo. Děti jsou přinášeny z novorozeneckého oddělení – a to většinou tehdy, když na to mají sestřičky čas, nikoli ve chvíli, kdy to vyhovuje dětem.

Podle laktační poradkyně M. Kopčíkové dochází právě po sekci – kdy žena není okamžitě mobilní a nemá možnost být s dítětem pohromadě na jednom pokoji – velmi často k dokrmování dětí. Novorozencům je podávána buď glukóza, nebo umělé mléko. Laktační poradkyni se často maminky mající za sebou sekci svěřují s tím, že jejich děti byly v porodnici dokrmovány pomocí lahvičky, nikoli pomocí alternativních metod.

Jak dlouho bez miminka?

Stav odloučení maminky od dítěte trvá různě dlouhou dobu. Všeobecně se udává, že žena by se po sekci neměla stavět na nohy nejméně po dobu 12 hodin. Jak si můžeme přečíst v e-mailu od čtenářky Heleny – ona se také žádná novopečená maminka, která je krátce po operaci, do žádného vylézání z postele nehrne. Nemá na to sílu: “Ten první den po císařském řezu máte problémy se vším. I se změnou polohy v posteli. Nejste skoro schopná se posadit, lehnout si, vůbec se nějak pohnout. I kdybyste si prosadila, že budete od začátku se svým děťátkem společně na pokoji, budete potřebovat někoho, kdo vám bude permanentně k ruce – kdo vám miminko podá, když bude mít hlad, kdo ho za vás přebalí, zvedne, ošetří atd…” Proto také dostává převážná část rodiček šanci starat se o své dítě až třetí nebo čtvrtý den po sekci.

K tomu, aby se kojení rozběhlo, je zapotřebí začít s kojením ihned, respektive tak brzy, jak to jen jde

Jak přeměnit císařský řez na pozitivní zážitek

Každá těhulka, i když nemá ze zdravotních důvodů naplánovanou sekci, by měla myslet na to, že porod se může z nejrůznějších důvodů zkomplikovat. Ano – i přesto, že se vaše těhotenství vyvíjí jak podle učebnice, je možné, že děťátko nakonec spatří světlo světa pomocí sekce. Určitě je dobré připravit se dopředu i na tuto eventualitu – už kvůli tomu, abyste předešla problémům s rozběhnutím laktace…

Během této teoretické přípravy můžete přemýšlet například o tom, kdo z blízkých může být v porodnici k dispozici jen vám a dítěti, kdo vám bude dělat po dobu prvních – nejbolestivějších – dnů “soukromou sestřičku” (vaše maminka, manžel, sestra, kamarádka…). Tento člověk může podat děťátko, kdykoli je třeba, může pomoci zaujmout správnou polohu na kojení, může představovat i obrovskou psychickou vzpruhu pro čerstvou maminku. (Kamenem úrazu je bohužel fakt, že v běžném provozu mnoha porodnic – pokud rodička neleží na nadstardu – není celodenní přítomnost další osoby v nemocničním pokoji plném pacientek zrovna dvakrát žádoucí. Ale i v tomto případě jde o věc domluvy – proč by někdo, kdo je vám blízký a je ochoten pomáhat, neposloužil i dalším maminkám? Vždyť ty by to určitě jenom ocenily…)

Když už k sekci dojde, a pokud je ještě možnost rozhodnout se o způsobu provedení, buďte během operace raději bdělá (spinální anestézie). To, že můžete hned vidět svoje dítě, mít ho při sobě na operačním sále i pak, až se budete po operaci zotavovat, vám napomůže k lepší rekonvalescenci. Pokud je to jen trochu možné, mějte během operace i po ní u sebe partnera, dulu nebo jakoukoli jinou blízkou osobu. Pomůže vám zvládnout tuto náročnou situaci a bude vám velkou oporou.

Císařský řez není v žádném případě překážkou kojení, tato situace pouze vyžaduje (použijeme-li nadsázku) “krizový management”. Znovu opakujeme: Nespoléhejte se pouze na pomoc personálu porodnice – neexistuje snad maminka, která by neměla co říct k tématu “vytíženost sestřiček”.

  • Snažte se o co nejvčasnější první přiložení miminka. Pokud bude císařský řez prováděn v lokální anestézii, mohou vám přiložit děťátko ještě na porodním sále. Pokud budete rodit v celkové anestézii, může být novorozeňátko přiloženo hned, jakmile se z narkózy probudíte k plnému vědomí.
  • Žádejte v nemocnici o pomoc při kojení. Nebojte se! Je důležité, aby vám nosili dítě na kojení co nejčastěji – tak často, jak miminko potřebuje (ideální je desetkrát až dvanáctkrát za 24 hodin).
  • Naučte se speciální polohy při kojení po císařském řezu. Osvojte si i techniku odsávání mateřského mléka.
  • Žádejte personál, aby vám pomáhal miminko přikládat.
  • Na břicho si vždy položte polštář, aby byla dobře chráněna operační rána. Mějte k dispozici minimálně dva polštáře, popřípadě si nechte z domova přinést speciální polštář na kojení.
  • Dítě je potřeba přikládat často a neomezovat ho v délce kojení. (Tytéž zásady pro úspěšné nastartování laktace jako u vaginálního porodu.)
  • Miminko by nemělo být v žádném případě krmeno z lahvičky. Je-li třeba, zvolte alternativní metody.
  • Čím delší je odloučení dítěte od maminky, tím více je kojení ohroženo.

Hlavně se neobviňujte

Se dvěma otázkami, které se bezprostředně týkají našeho tématu, jsme se obrátili na laktační poradkyni Lenku Klimentovou, sestru Národního laktačního centra ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze, která vede poradnu i na stránkách našeho časopisu.

* Některým maminkám se ani přes veškerou snahu kojit nedaří. Například maminkám, které byly nuceny absolvovat císařský řez. Jaké jsou možné příčiny? Nenastartuje se laktace? Miminko špatně saje?

“Existuje jen velmi málo situací, kdy se kojení nedoporučuje či kdy kojit nelze. Většina žen může kojit, je však zapotřebí individuální podpory k zahájení a udržení kojení. Jaké jsou nejčastější příčiny neúspěchu u matek, které kojit chtěly, a přesto neuspěly?

* Nedostatek podpory, pochopení, znalostí a praktických dovedností ze strany zdravotníků.
* Nedostatečná předporodní příprava.
* Špatné zahájení kojení a podceňování prvního přiložení.
* Dokrmování lahví a používání dudlíku.
* Matce nikdo neukáže, jak udržet laktaci v případě oddělení od dítěte.
* Minimální, nebo dokonce nulová pomoc ze strany zdravotnického personálu.”

* Co byste doporučila nekojícím maminkám, které se kvůli tomu, že nemohou kojit, trápí?

“Ve své praxi se setkávám s maminkami, které z nějakého důvodu své dítě nekojí, přestože od začátku měly jasnou představu o tom, že kojit nejenže budou, ale že budou kojit tak dlouho, jak to jen půjde. Protože jsou si samozřejmě vědomy toho, že kojení je nejlepší, nejzdravější, nejpřirozenější a nejjednodušší způsob výživy miminka. Tyto ženy se často velmi trápí a dlouho jim trvá, než se s pocitem vlastní ‚neschopnosti‘ vypořádají. Trápí je pocit méněcennosti, trápí je, že selhaly v tak banální záležitosti, a často svůj neúspěch před úspěšnými matkami tají. Pokud vám nebylo umožněno kojit své dítě, neobviňujte se z neschopnosti. Láska k děťátku se opravdu nerozvíjí jen přes prs plný mléka.”

Zahrňte miminko spoustou lásky

Dětská psycholožka PhDr. Ilona Špaňhelová radí maminkám, kterým se nepodařilo začít z nejrůznějších příčin kojit své vytoužené děťátko, toto: “Důležité je, aby maminka o svých pocitech s děťátkem mluvila. Aby mu vyprávěla, jak je jí líto, že nemůže kojit… Vůbec nevadí, že dítě nerozumí obsahu slov. Rozumí tónu řeči, tomu, že je v danou chvíli matka s ním. Toto slovní vyventilování může mamince pomoci v tom, aby se v ní nehromadily negativní pocity. Její pocit selhání už pak není tak velký – dělí se o něj s děťátkem. Vzájemnou vazbu je možné také posílit tím, že maminka chová nahaté miminko na svém nahém těle. Dítě vnímá teplotu jejího těla i hmatový kontakt – maminka často bere při chování a při mazlení dítě za ručičku. Proto navrhuji – mazlete se s miminkem, povídejte si s ním, zpívejte mu… I když nemůžete dát svému děťátku mateřské mléko, můžete mu dát svoji lásku. A láska je ten největší dar…”

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře