in

Ach jo, přenáším…

Devět měsíců čekání, všechno do porodnice zabalené, postýlka i výbavička připravená, budoucí tatínek trefí nejkratší cestou do porodnice snad i poslepu…
Jen ten zázrak, na který se všichni tak těší, si dává na čas.

Tak už to chodí – někoho trápí to, že miminko spěchá na svět předčasně, jiného naopak zlobí, že se děťátku nechce z maminčina bříška ven. Pravda je, že jen málokdy se malý človíček narodí na den přesně tak, jak by to mělo být podle našich výpočtů, takže se s nějakou tolerancí dopředu počítá. Kdy ale vlastně jde o přenášení?

Tedy – po termínu…

Přenášení se odborně nazývá potermínová gravidita (graviditas postterminalis). Název přesně vystihuje, že těhotenství pokračuje i po předpokládaném termínu porodu. Není ovšem zcela jasné, co „zpoždění“ způsobuje.

MUDr. Jozef Záhumenský z Gynekologicko-porodnické kliniky FN Na Bulovce objasňuje, jak je to s hledáním příčin potermínové gravidity: „Jsou sice některé stavy a syndromy, kdy je přenášení častější, ale přesnou příčinu přenášení neznáme. Uvažuje se o poruše hormonální komunikace mezi plodem a matkou. V minulosti šlo často o nesprávné stanovení termínu porodu a vznikala tzv. pseudopřenášení, nyní – při správně vedené těhotenské poradně – by k těmto případům docházet nemělo.“

Jako možné příčiny přenášení se uvádějí:

  • genetická predispozice – lidově řečeno „v naší rodině to tak chodí“,
  • věk matky (dokonce i její povolání),
  • dlouhotrvající hospitalizace,
  • psychosomatické příčiny.

Rozlišujeme těhotenství prodloužené fyziologicky nebo patologicky. O fyziologicky prodloužené graviditě mluvíme tehdy, když těhotenství trvá déle než 14 dní po pravděpodobném termínu porodu (tzn. celkově déle než 42 týdnů), přičemž ale není ohrožen plod.

V praxi se setkáváme s případy, kdy nemusí jít o přenášení, ale o porod ve správném termínu – stačí, že v měsíci, kdy došlo k oplodnění vajíčka, nastala ovulace později. Pokud se v takovém případě řídíme výpočtem termínu porodu podle data poslední menstruace, skutečně se může zdát, že jde o přenášení.

O patologickém přenášení mluvíme tehdy, jestliže dochází k ohrožení novorozence. Z toho vyplývá, že ženy s potermínovou graviditou musejí být důsledně sledovány právě kvůli možnému ohrožení života plodu. Je tedy třeba zvýšit počet preventivních prohlídek (i 2× týdně), v některých případech je dokonce nutné budoucí maminku hospitalizovat.

Stárnutí placenty

Jak už jsme uvedli, při přenášení dochází k ohrožení novorozence, v některých případech může být dokonce ohrožena i rodička. Základním problémem potermínové gravidity je stárnutí – v tomto případě stárnutí placenty. Placentu můžeme definovat jako dočasný orgán, jehož základní funkcí je výživa plodu – díky tomu se plod správně vyvíjí a roste až do termínu porodu.

Funkčnost placenty se kontroluje i před termínem porodu, přičemž lékař sleduje tzv. průtoky a zralost placenty (PLG). Když placenta „zestárne“, neplní svoje funkce – pak mluvíme o insuficienci placenty. Někdy k tomu dojde před stanoveným pravděpodobným termínem porodu (např. u žen s vysokým krevním tlakem či jiným onemocněním). Pak je třeba plod intenzivně sledovat a v případě, že se dostává do nitroděložní tísně, je nutné graviditu ukončit, i předčasně.

Pochopitelně, stárnutí placenty je výraznější právě při přenášení – můžeme si představit, že životnost placenty je „naprogramována“ jen na období těhotenství. Takže po termínu předpokládané „životnosti“ se začne funkčnost placenty pravděpodobně snižovat, a tak nestačí pokrývat potřeby plodu. Výsledkem je tzv. přezrálý novorozenec.

,,Přezrálý” plod?

I když se možná leckomu v této chvíli vybaví spíš přezrálé ovoce, něco podobného se může stát i u přenášeného plodu. Takové dítě mívá určité typické znaky, mezi které patří ztráta kožního mazu, žlutohnědé zabarvení kůže a pupečníku, přičemž kůže může šupinatět, ručičky novorozence vypadají jako ruce člověka, které se dlouho máčely ve vodě, zřetelné je i zčervenání vnějších částí pohlavních orgánů (velkých pysků u děvčátek, šourku u chlapečků). Vzhledem k možné ne zcela dostatečné funkci placenty dochází u přezrálých novorozenců ke zvýšené úmrtnosti – uvnitř dělohy, ale i po narození. Kromě toho se u nich vyskytuje zvýšená nemocnost, proto je třeba věnovat jim po příchodu na svět dostatečnou pozornost.

Jde opravdu o přenášení?

Jednoduchá otázka, na kterou je těžké najít jednoznačnou odpověď… V první řadě je totiž třeba co nejpřesněji určit správný termín porodu, což není vůbec jednoduché. Zejména u žen s nepravidelným menstruačním cyklem bývá nesnadné zjistit, kdy došlo k oplodnění. I přesto se už během těhotenství některá vyšetření zaměřují na stanovení, případně ověření předpokládaného termínu porodu. Kromě předpokládaného termínu otěhotnění (pokud ho rodička dokáže stanovit) se zohledňuje začátek poslední menstruace, údaje o prvních pohybech a výsledky vyšetření miminka na ultrazvuku. Ultrazvukové stanovení týdne gravidity má velký význam zejména v případě nepravidelné menstruace.

Prevence při přenášení

Jestliže v souvislosti s potermínovou graviditou mluvíme o prevenci, v žádném případě nejde o prevenci přenášení jako takového – to v podstatě není možné. Lze se však zaměřit na prevenci ohrožení plodu, takže při podezření na přenášení se dělají tato vyšetření:

– kontrola funkce placenty, zejména kontroly průtoku krve (ultrazvukové vyšetření);

– kontrola ozev srdce plodu pomocí CTG (kardiotokografu) spojená s tzv. stres-testem:

  • základním úkolem je včas rozpoznat nitroděložní hypoxii (nedokysličení) plodu, která souvisí s nedostatečnou funkcí placenty (jinak může jít o vývojovou vadu srdce plodu či o poruchu rytmu srdce),
  • může se provádět i několikrát za den, v určitých případech dokonce nepřetržitě

– amnioskopie – optická kontrola stavu plodové vody:

  • využívá se optické zařízení, kterým se po jeho zavedení do pochvy dá vidět skrze malinký otvor v děložním krčku až dovnitř dělohy, takže je možné posoudit stav plodové vody,
  • když je všechno v pořádku, plodová voda je prakticky čirá;

– laboratorní vyšetření, např. sledování hladiny hormonu estriolu.

Sleduje se také zralost děložního krčku, která se hodnotí tzv. Bishopovým skóre (cervix skóre) – čím je skóre vyšší, tím je krček připravenější k porodu. Pokud už tedy mluvíme o nějaké prevenci, je třeba uvést, že při dostatečné zralosti děložního hrdla se někdy přistoupí k indukci (vyvolání) porodu pomocí infuzí, případně tablet.

Medicínský postup při přenášení

V první řadě se sleduje ohrožení plodu. Konkrétní postup se odvíjí od stupně ohrožení plodu a od stupně zralosti děložního krčku. Jestliže jde o akutní ohrožení plodu, je třeba těhotenství ukončit císařským řezem, přičemž čím vyšší je stupeň ohrožení, tím rychleji se musí císařský řez provést – někdy i okamžitě. Je-li plod mimo ohrožení, pak záleží na zralosti děložního krčku. Pokud je „připravený“, tedy zralý, podává se infuze s oxytocinem, která vyvolá kontrakce, čímž se spustí porodní činnost. V tomto případě mluvíme o indukci (vyvolání) porodu.

Samotná infuze však nestačí, pokud je Bishopovo skóre nízké. Tehdy je třeba nejprve začít s přípravou děložního krčku tak, že se do jeho blízkosti zavede tableta s obsahem prostaglandinu, která mu pomůže „dozrát“. Další kroky se odvíjí od toho, jestli se porodní činnost spustí spontánně, nebo je po určité době třeba podat infuzi. Konkrétní postup se může kdykoli změnit, pokud dojde k závažné změně ve stavu sledovaných faktorů – jde o ozvy srdce plodu, stav a množství plodové vody, zhoršování funkce placenty apod.

Období přenášení vyžaduje maximální pozornost ze strany lékaře i ze strany rodičky

Může budoucí maminka něco dělat?

Samotné přenášení – vzhledem k tomu, že neznáme jeho přesné příčiny – se dá těžko ovlivnit. Udělejte vše pro to, aby bylo možné co nejpřesněji určit předpokládaný termín porodu. Znamená to poctivě si vést menstruační kalendář, do kterého si budete zapisovat nejen datum menstruace, ale i její intenzitu a délku, případně si značit data pohlavního styku a onemocnění.

Dobře vedený menstruační kalendář dává porodníkovi výborný přehled o délce a pravidelnosti menstruačního cyklu, a pokud je doplněn i o měření bazální teploty, dá se s poměrně velkou pravděpodobností určit termín oplodnění a následně i předpokládaný termín porodu. Možná se vám v období, kdy pracujete na „výrobě“ miminka, nezdá pár dnů až tak důležitých – důležitými se ale stanou, když se těhotenství přehoupne do přenášení.

Co na přenášení zřejmě nezabere…

Mezi ženami kolují „zaručené“ recepty, jak porod přivolat. Někdo doporučuje pikantní jídlo, jiný nápoj, další třeba „manželské radovánky“, běh do schodů (zkuste se ovšem v pozdním těhotenství skutečně rozběhnout) či velký úklid. Tak jako při ostatních dobře míněných radách, i tady je třeba zachovat chladnou hlavu a zdravý rozum. Jestliže máte citlivější žaludek, pikantní jídlo raději nezkoušejte, můžete si tak přivodit zbytečné problémy. Jemné milování může v některých případech pomoct – v ejakulátu jsou totiž látky, které podporují zralost děložního krčku k porodu. Jsou ovšem případy (např. nevhodné uložení placenty), kdy je intimní styk vysloveně zakázán.

Maximální pozornost

Období přenášení vyžaduje maximální pozornost ze strany lékaře i ze strany rodičky. Lékař musí průběžně vyhodnocovat stav těhotné ženy, placenty a plodu. Podle toho volí adekvátní postup řešení potermínové gravidity. Budoucí maminka by měla sledovat pohyby plodu – jestli nejsou výrazně slabší, nebo naopak mnohem prudší.

Oba případy mohou signalizovat, že plod je v tísni. Možná se bojíte, že spustíte planý poplach – myslete však na to, že jde o zdraví a život vašeho děťátka. Takže raději planý poplach, než byste měla něco v tomto směru zanedbat. Jestliže lékaři doporučují hospitalizaci, není třeba se jí bránit. Každý lékař chápe, že žena se cítí nejlépe v domácím prostředí, takže hospitalizaci je třeba brát jako nevyhnutelné preventivní opatření v případě, že by v rámci přenášení došlo k náhlým komplikacím – přímo v nemocnici máte pomoc přece jen podstatně blíže.

Komentáře

Leave a Reply
  1. Měla jsem termín 4.3. a rodila 16., po třech dnech jemného vyvolávání. Bylo to v Německu v klasické porodnici a protože bylo těhotenství úplně zdravé, jen mě co dva dny monitorovali a vyvolávky začaly tím nejslabším práškem, který je dokonce jen na žáhu a efekt na porod není řádně testován. Než mi praskla voda uběhly dva dny monitorování a baštění pilulek co pět hodin a pak ještě dvanáct hodin mého funění k plné dilataci – to mě sestry vyhazovaly chodit po špitálu, žádné ležení! Ke konci první doby porodní jsem chodila s ozvami na břiše okolo té mašiny a lehla až se dítě samo doslova propadlo. V den porodu jsem dostala slabé atb, protože zjistili vyšší počet bílých krvinek – potenciální začátek zánětu plodovky. A bylo to v pohodě, porod zcela přirozeně i bez nástřihu (hebamme měla všechno připraveno a stačilo pomoct prsty okolo), za hodinku dvě jsme si s manželem vezli miminko v košíku na pokoj. Jen doktorka rovnou stříhala šňůru, protože placenta byla prý už úplně šedá, i muž říkal, že to vypadalo úplně vyřízeně. Malý ven nespěchal a ťukám na dřevo, je zdravý jako řípa, prošel všechna očkování jak nic, baštil zvesela a pořádně.. Neříkám, že bych bez vyvolávání porodila zdravě, třeba ne, třeba by to ale šlo tak jako tak. Chci zdůraznit, že do mě lékaři jemně drbali až dva týdny po termínu, nepřiřítil se aktivista s injekcí ani jsem se nesnažila vysypat děcko lemtáním ricinových olejů. Takže pokud netrpíte s každým dnem těhotenství jako zvíře, nechte to radši na pokoji, ať malý vyčerpá parkování nadoraz. Rozhodně mu to neuškodî.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře