in

Tak, a odteď už bez dudlíku!

Proč používat dudlík co nejkratší dobu, případně proč nepoužívat dudlík vůbec:

  • Nadměrné dumlání může deformovat čelist a může mít negativní dopad na správný růst zoubků.
  • Dumlající děti mívají větší sklon onemocnět zánětem středního ucha.
  • Dudlík dítěti ztěžuje komunikaci, brzdí rozvoj jeho verbálních dovedností.
  • Malé děti prozkoumávají hračky a předměty vkládáním do pusinky a jejich ožužláváním. Dudlík v pusince jim v tomto poznávání, díky němuž získávají pocit jistoty ve světě, brání.
  • Podání dudlíku novorozenci může zkomplikovat začátky kojení.

Na druhou stranu je třeba dodat, že podle amerických studií dudlík do určité míry chrání před SIDS (náhlým úmrtím novorozenců a kojenců).

Vychytejte správný okamžik

Klíčem k úspěchu (stejně jako při učení na nočník) je vychytat ten správný okamžik.

Vítězslava využila skvělé příležitosti…

 Moje zkušenost a rada je počkat na ten správný okamžik a pořádně ho využít. Když měl malý rok, dostal silnou rýmu. Byl při tom dost mrzutý a trochu ze vzteku, trochu ze zoufalství zahodil dudlík na zem – zapadl pod postel a já ho už nezvedala. Malý se zotavil z rýmy a dudlík jsme mu už nevrátili. Sám si na něj vlastně ani nevzpomněl. Musím říct, že do té doby byl na dudlíku dost závislý. A najednou to prostě šlo.

Dudlík dítěti nevnucujte

Podobnou zkušenost popisuje i Markéta s dcerkou Eliškou. Její syn Dominik naopak vůbec nedudlíkoval, což je vlastně nejlepší. Je-li dítko spokojené i bez dudlíku, není co řešit. V žádném případě ho dítěti nevnucujte! Dudlík by také neměl být prvním řešením ve chvíli, kdy miminko zapláče.

U naší první dcery se to vyřešilo tak, že jednou dudlík nedopatřením skončil za postelí (asi ho tam jednou omylem dcerka hodila), a když pak malá dudlík chtěla, řekla jsem, že mně nejde vyndat – ukázala jsem jí, že tam nestrčím ruku, a bylo to. Sice další den chtěla, ať ho vyndám, ale zase jsem jí ukázala, že mi to nejde, a byl klid. Pak už si na dudlík nevzpomněla. U syna jsem to měla jednodušší, ten dudlík nikdy nechtěl. A teď – u druhé dcery – se uvidí…

Udělejte dudlík nefunkčním

Některé maminky popisují jednoduchý trik: propíchly dudlík jehlou a on pak ztratil svoji funkci. Malému Františkovi z Prahy se nechtěně povedlo něco podobného…

 Frantík asi dva měsíce před svými druhými narozeniny v zuřivé chvilce prokousl dudlík. (Do té doby bez něj neusnul, a kdykoli se rozvztekal, uklidnil ho jenom dudlík.) Využila jsem toho a řekla mu, že dudlík má „bó“. Frantík dva dny smutně chodil a vykládal každému „dudu bó, dudu bó“. Třetí den už si nevzpomněl. Dudlík jsem vyhodila a bylo to. Zpětně si říkám, že je škoda, že ho neprokousl dřív.

Lucie Záborská a František (26 měsíců), Praha

Předejte dudlík mladšímu dumlajícímu

Řekněte dítěti, že už je velké a že dudlík nepotřebuje tolik, jako např. sousedovic miminko. Podobně i Lucinka předala „dudlíkovou štafetu“…

Moje dcera Lucinka (nyní dvouletá) se odmítala vzdát dudlíku ještě před třemi měsíci. Já jsem sice tvrdila, že dudlík je jen na spaní, ale jakmile byl doma problém, Lucka si dudlík vždycky vybrečela. Situaci nám vyřešila kamarádka, které se narodila holčička. Řekla jsem Lucince, že dudlíček je jen pro miminka a že bychom ho spolu mohly věnovat miminku jako dáreček, aby mělo co dumlat a líbilo se mu tady s námi na světě. Předání proběhlo úplně hladce. Lucinka byla ráda, že mohla miminku sama něco dát. Doma si pak ještě několikrát na dudlík vzpomněla, ale vždycky si sama odpověděla:„Miminku dala dudetek. Hodná holka.“ A po třech dnech jsme měli klid. Hodně štěstí!

Marie Hlaváčková a Lucinka (2 roky), Praha

Zapojte fantazii

Dětem se nemá lhát, o tom není sporu. Ale kdybychom se podle toho měli řídit beze zbytku, kdo by místo Ježíška nosil o Vánocích dárky? Kdo by zastal kouzlo všech pohádkových bytostí, v jejichž existenci děti věří? Rozvíjení fantazie k výchově patří, proto např. řešení, které popisuje ve svém dopise Lucie, je naprosto legitimní…

Janička bez dudlíku neudělala ani krok. Říkala jsem si, že počkám do jejích dvou let, a pak s tím něco uděláme. Jenže dva měsíce před druhými narozeninami jsme byly na zubní prohlídce a paní doktorka zjistila, že Janička začíná mít křivý skus – samozřejmě kvůli dudlíku. Její doporučení bylo jasné: okamžitě vyhodit dudlík. Vzala jsem si to k srdci.

Hned první den jsem všechny dudlíky schovala. Malá si na dudlík za celý den ani nevzpomněla, vyžádala si ho až před spaním. Nechala jsem jí ho na usnutí a pak ho zase schovala. Druhý den mě napadla taková malá lest: náhodou jsme na procházce potkaly psa, který na nás velmi štěkal. Když jsem dávala malou po obědě spinkat a ona vyžadovala dudlík, řekla jsem jí, že si ho odnesl ten pejsek, co jsme ho potkaly. Kupodivu neudělala žádnou scénu, jak jsem se bála. Pořád si opakovala, že pejsek má její „vuvu“ (to byl její výraz pro dudlík) a v klidu usnula.

Ještě asi tři dny jsme si to před spaním připomínaly a potom už si na něj vůbec nevzpomněla. Nevím, jestli je dobře, že jsem jí zalhala, ale zabralo to – a to je podle mě hlavní! Přeji vám hodně úspěchů při odvykání!

Lucie Peštálová a Janička (25 měsíců), Šitbořice

Vykonejte rituál

Rituály jsou při zbavování se dudlíku velmi účinné. Připojíte-li slavnostní řeč (např.: „Dudlíčku, byl jsi Markétčin kamarád, ale teď už je z ní velká holka, proto se s tebou loučíme…“), umocníte jejich účinek. Po skončení rozlučkového rituálu dítě zabavte – atraktivním programem mu pomůžete vyrovnat se se ztrátou.

Náš syn měl od půl roku věku dudlík jen na noc. Když mu bylo rok a půl a stále bez dudlíku neusínal, řekla jsem si, že už to musím řešit radikálně. Bylo léto, měli jsme jet na dovolenou a mě napadlo spojit pobyt u moře s rozloučením s dudlíkem. Jednou v podvečer jsme tedy uspořádali slavnostní průvod na pláž a Martínek zahrabal dudlík do písku. Druhý den se zeptal, kdepak asi ten dudlík je, ale pláž byla velká, takže Máťa snadno pochopil, že nemá šanci dudlík objevit. Bavilo ho cákat se v moři a dělat bábovičky, takže zapomněl velmi snadno.

Nina Králíčková a Martínek (2,5 roku), Jičín

Několik tipů na závěr:

  • Dávejte dítěti dudlík pokud možno jen do půl roku věku (s ohledem na výše uvedená negativa dudlání). Kolem osmého měsíce věku dítěte je sací reflex nahrazen žvýkacím a potřeba sání se stává návykem, který se bude jenom prohlubovat.
  • Po prvních narozeninách nechávejte dítěti dudlík, jedině když…
    – je vystaveno psychické zátěži (např. stýská se mu po tatínkovi, který odjel na delší dobu pryč, narodil se mu sourozenec a těžko snáší odliv pozornosti apod.),
    – je nemocné,
    – bez něj neusne (ale po usnutí dudlík z pusinky vyjměte).
  • Na druhou stranu – nepropadejte panice, když je vaše dítě „dudlíkové“. (Koneckonců dudlík je lepší než prst!) Neobejdete-li se bez dudlíku, dbejte na hygienu – zpočátku dudlík vyvářejte, později stačí umývat ho teplou vodou. Nikdy ho neolizujte! Nezapomínejte, že po čase musíte dudlík vyměnit za nový. Vybírejte jen kvalitní certifikované výrobky a řiďte se doporučeními týkajícími se věku dítěte, která by měla být uvedena na obalu.
  • Když už se s dudlíkem jednou rozloučíte, na svém rozhodnutí trvejte a v žádném případě nekupujte nový. Několik pokusů celou proceduru jen zhorší. Nekompromisnost neznamená v tomto případě necitelnost, jednáte přece v zájmu svého dítěte.
  • Když je dítě na dudlíku hodně závislé, omezujte postupně teritorium, kde dudlík používá. Začněte tím, že s dudlíkem nebude chodit ven. Dudlání doma omezte postupně nejprve na dětský pokojíček a pak už jen na postýlku.

Názor odborníka – MUDr. Renáta Růžková

Opravdu nemohu než souhlasit s výše uvedenými radami a informacemi. V posledních letech se v ordinacích dětských lékařů stále častěji setkáváme i s tříletými (a staršími) dětmi s dudlíkem v ústech a prakticky všechny mají předkus, případně křivé zoubky a „otevřený“ skus – nemohou dát zoubky k sobě.

Pokud se dudlík dítěti odebere do 15–18 měsíců věku, jsou čelisti dítěte ještě měkké, do tří měsíců po ukončení dumlání se deformity srovnají a přiblíží horní a dolní čelist se zoubky k sobě. Když se dudlík nepodaří dítěti včas odejmout, sáním deformované čelisti zkostnatí a náprava je pak obtížná (nutnost dlouhodobé léčby rovnátky, případně operační řešení).

Závěrem bych chtěla zdůraznit, jak nebezpečné je pro vaše dítě, když mu dudlík olizujete. Vystavujete jej nebezpečí vzniku zubního kazu. Vědci potvrdili skutečnost, že zubní kaz je vlastně nejčastější infekční onemocnění. Tuto infekci přenáší např. bakterie Streptococcus mutans, kterou má v ústech většina rodičů.

Před cca 27 lety jsem i já jako matka stála před podobným rozhodnutím, jak svému prvorozenému synovi vzít dudlík, který měl již kolem roku věku jen na spaní. Nepomáhaly rady ani domluvy, dudu byl dudu, prostě nepřekonatelný kamarád. Po nástupu do jeslí syn často stonal, odejmout mu dudlík v nemoci bylo stále větším problémem. Vždyť dudlík pomáhá kojencům a malým batolatům lépe dýchat při rýmě a ucpaném nosu. Jednou nám oblíbená „teta“ z jeslí přinesla něco domů, právě když se syn probudil s dudlíkem v ústech. Moc jsme se divili, když nám řekla, že v jeslích Míša spí už dávno bez dudlíku. Spolu jej „hodili“ vránám z okna. Pár dní ještě usínal se slovy „dudu krá“, ale pak už bylo vše v pořádku.

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře