in

Proč si batole neumí hrát samo

Je snad nešikovné?

Proč si batole neumí hrát samo? Povzdychne si často leckterá maminka. Na sporáku rozvařený oběd, v kuchyni neumytá podlaha, po všech pokojích rozházené hračky, a dítě stojí u vás a tahá vás za ruku, protože si s vámi chce hrát. Říkáte si, že už má přece věk na to, aby si dokázalo hrát samo. Je snad nešikovné? Nesamostatné? Rozmazlené?

Ani jedno z toho

Dítě mladší dvou a půl let si dokáže hrát samo jen zřídka, a i to jen na kratší dobu. Do té doby jeho fantazie neumí takové situace rozehrát s hračkami ani jinými předměty, aby se zabavilo déle než na pár minut. Pozornost dokáže udržet také jen na krátkou dobu.

Zamyslete se nad tím, jak si s dítětem hrajete

Máte pocit, že jste si s ním hrála celý den, ale ve skutečnosti se dítě jen motá kolem vás a společnou hru jen vyžadovalo? I u vás dítě stále čeká na to, kdy na něj táta nebo máma budou mít čas. A když si ho už konečně najdete, velmi brzy zavelíte „dost“ nebo „to stačilo“! Tak nikdy nebude mít pocit, že jste si s ním hráli, a mnohem déle mu bude trvat, než se naučí hrát si samo.

K tomu, aby to dokázalo, potřebuje nejprve ke hře staršího partnera (rodiče nebo sourozence), od kterého se hrát si naučí.

Je jasné, že máte i jiné povinnosti, chcete mít také trochu času jen pro sebe, nemůžete si s ním hrát po celý dlouhý den. Zkuste si alespoň někdy najít čas a hrát si s ním tak dlouho, dokud to bude bavit jeho. Ať ono rozhodne, kdy bude „dost“. Uvidíte, že když si s ním pohrajete do sytosti, bude pak vyhledávat situace, aby bylo chvilku samo. A nebude se motat u vašich nohou a „žebrat“ o vaši pozornost.

Podporujte ho v tom, aby si hrálo samo

Jen zaměstnané dítě je šťastné dítě

To všechno je sice pěkné, ale kdy si na to najít čas? Je to jednoduché – využijte toho, že dítě pokládá za hru všechno, co děláte vy – zametání, uklízení, vaření. Zlobí se, když si hrajete bez něj. Často dá přednost vašim hračkám před těmi svými. Tím, že vás bude napodobovat, si nejen zahraje, ale dozví se o životě, rodině, lidech a předmětech víc, než kdyby si hrálo samo s hračkami.

  • Zapojte dítě do domácích prací již odmalička. Možná vám to bude trvat déle, ale poklidíte si a zároveň zabavíte toho všechno napodobujícího a zvídavého človíčka. A buďte si jistá, že kromě dítěte se zabavíte i vy. Dítě, které se pohybuje (i když jen po čtyřech), může dostat do ruky dětskou lopatku a metličku a „pomoct“ vám při uklízení. Zcela určitě ho zabaví hra s převlékáním postelí, hlavně když budete natřásat peřiny a případně ho do nich zabalíte.
  • Děti milují nakupování a rádi vám při něm budou asistovat, pokud jim dovolíte – vybírat jablíčka, jogurty. Pokud je zapojíte do nákupů, časem vás budou upozorňovat na věci, které jste ještě nekoupila. Stejně tak je zaujme vybalování nákupů. Stačí prozíravě vyndat křehká vajíčka, výrobky ve skleněných lahvích a nákup svěřit malému zvědavci. To bude radosti, když se z tašky vykutálejí pomeranče a jablíčka, které může nahánět po kuchyni a sbírat je.
  • V době vaření můžete dítě posadit na vysokou dětskou stoličku, postavit před něj hlubokou misku a podávat mu vhodné suroviny, aby je míchalo, „krájelo“, ochutnávalo… Asi tak dvouleté dítě vám už může asistovat při přípravě jídla. Budete možná překvapená, jak dokáže např. oloupat vajíčko natvrdo. Může vám pomáhat při pečení koláčků. Trochu rozlitého mléka a vysypané mouky není nic proti rozzářeným dětským očím, když budete vyndávat „jeho“ výtvor z trouby. Vůbec, pečení koláčků je výborná zábava i pro mnohem starší děti.
  • Ale asi nejnadšenější bude dítě prací na zahrádce. Může si hrát s hlínou, přesýpat ji, rýpat do ní tyčkou, pozorovat broučky… Snažte se, aby ani městské děti nebyly o tento zážitek ochuzené. Vždy se najde někdo z příbuzných žijící na vesnici.

Podporujte ho v tom, aby si hrálo samo. Jakmile vidíte, že je zaujaté stavěním věže, odolejte pokušení právě teď k němu přijít, začít ho objímat a mazlit se s ním. Nevolejte ho právě tehdy k obědu, nenuťte mu sušenky, nemluvte s ním. Nechte ho soustředit se na hru tak dlouho, dokud to dokáže.

Podporujte jeho sebevědomí

Jen sebevědomé dítě si dokáže hrát samo a bude přitom šťastné. Když si hrajete spolu, nenásilně mu předveďte, jak si může s hračkou hrát. Rozehrajte scénku, při které dítě vynecháte ze hry. Začněte si hrát sama s medvídkem na doktora a pacienta, dávejte mu léky, podívejte se do krku, poslechněte srdíčko. Pokud se chce dítě zapojit, nebraňte mu, dávejte mu podněty, a pokud je samo aktivní, nechte ho, aby samo přebralo iniciativu a vymýšlelo, co dál. Předveďte mu, jak může panence číst knížku.

Myslete na to, že umění hrát si s dítětem znamená přenechat mu iniciativu.

Batole je rádo, pokud jste u něj a je strůjcem hry a vy jste jen účastníkem. Podporujte komunikaci dítěte. Dítě, které umí vést dialog, si zahraje spíše než dítě, které to nedokáže. I v kuchyni nebo v obýváku vyhraďte dítěti místo na hraní. Dítě si raději zahraje samo tam, kde jste vy. Nekupujte dítěti příliš hraček. Pokud jich má více, většinu z nich odložte, po čase hračky vystřídejte. Dítě, které má příliš velký výběr, se neumí rozhodnout, s kterou z hraček si bude hrát, a nakonec nevydrží ani s jednou z nich. Rozvíjejte samostatnost a sebevědomí dítěte stavěním hradů s kostek a různých logických her. Dbejte na to, aby nedostávalo úkoly, které ještě není schopno zvládnout.
Mějte připravené „vzácné“ hračky v zásobě. Nemusí na nich být nic vzácného, jen to, že je dítě dostává jen příležitostně a jindy jsou schované na nepřístupném místě. Velmi vám to pomůže, když opravdu na dítě nebudete mít čas a budete potřebovat, aby si pohrálo samo.

Možná je vaše dítě už větší nebo samostatnější a dokáže si pohrát samo. Nezapomeňte však na to, že některé hry si jednoduše partnera vyžadují. Dítě nemůže chytat míč, když mu ho nemá kdo házet, ani si nemůže hrát na schovávanou, když ho nemá kdo hledat…

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

Komentáře