Jednoho dne se to prostě stát musí: z vašeho miminka se zhruba v roce jeho života vyklube neodbytně zvědavý malý člověk, který se chce účastnit pokud možno všeho, co právě děláte vy.
Ať už zkouší první kroky nebo zatím jen leze po čtyřech, stále se vám plete pod nohy. Jako by volal: Já chci taky hrát tu tvoji hru! Přestaňte se mračit a dovolte mu to. Není to vůbec těžké.
Když zrovna nemáte čas na hraní
Znáte to: snažíte se dokuchtit oběd, doprala pračka, na stole zvoní mobil a na noze vám už pět minut visí naprosto neodbytné dítě, které nezaujme ani jedna z padesáti úžasných hraček roztahaných po kuchyni. Pokud se křikloun nedožaduje své mámy neúplatným řevem nebo není rozezlený polední únavou, jenom vám zkrátka chce pomáhat, pak všechno na chvíli odložte.
Zhluboka se nadechněte a zkuste například toto: vezměte lopatku a smetáček a chvíli zametejte. Potom “nářadí” jen tak mimochodem zapomeňte na zemi. A? Máte téměř stoprocentně o chvíli klidu vystaráno, protože jste právě dítěti objevila úžasnou novou hračku.
Stačí trochu popíchnout fantazii a najdou se jistě další možnosti, jak malého pomocníka zabavit. Tak třeba posaďte dítě do jídelní židličky, aby mohlo zblízka sledovat, co děláte, a zaměstnejte ho nějakou jednoduchou, ovšem pro něj veledůležitou činností. Uvidíte, jak bude šťastné, když bude moci pomáhat například vytáhnout sáčky s rýží z krabice.
Jindy ho třeba nechte, ať vám pomůže dávat prádlo do pračky, ať vám podává kolíčky při věšení prádla, ať vybalí tašku s nákupem…
Z každé takové činnosti bude nakonec pravděpodobně menší či větší nepořádek, ale dítě se tím zabaví. A vás často jeho zručnost a zodpovědný přístup, se kterým veškeré takzvaně pomocné činnosti vykonává, rozesmějí a třeba vám i zlepší jinak nepříliš veselý den.
Pokud dokážete považovat za skvělý výsledek hry i dítě celé upatlané od jogurtu či kaše, dejte mu do ruky lžičku. Ukažte mu, jak ji držet a jak pokrm nabírat. Možná vás překvapí, jak je tento teprve roční strávník šikovný a samostatný.
Nechte ho rozbalovat věci, které se nemohou rozbít, rozlít či způsobit jinou pohromu. Dejte mu do rukou časopis tištěný na pevnějším papíru. Vysypte vedle něj na hromádku trochu neuvařených těstovin. Nechávejte ho, aby si věci ohmatalo. Tím vším se učí spoustu nových věcí o světě.
Důležité je uvědomit si, že spokojené dítě, kterému je věnován dostatek času, se nakonec umí dobře zabavit i samo.
Neodmítejte ho ve chvíli, kdy si chce hrát s vámi. Hledejte způsoby, jak ho zapojit do různých dospěláckých činností.
Uvidíte, že tak budete spokojenější i vy.
Povídejte mu nahlas, co zrovna děláte, třeba tím pobavíte i sebe: „Krájím mrkev, vidíš? Z ní pak bude polívka, kterou můžeš zase poprskat tu tátovu vyžehlenou košili támhle. Co říkáš?” S každou takto společně prožívanou činností totiž mimo jiné přispíváte ke zdravému vývoji vašeho dítěte, ať už jde o zdokonalení pohybových dovedností či postupný rozvoj řeči.
Hrajeme si bez hraček
Pokud máte na dítě zrovna dostatek času, čtěte mu.
Moje čtrnáctiměsíční dcera miluje obrázkové knížky, v nichž zvířátka mluví. “Jak dělá prasátko?” ptám se stále dokola a ji znovu a znovu rozesmívá odpověď prasátka, kterou také hned napodobí. Pak se smějeme obě.
Stejnou zábavu si po několikerém opakování můžete dopřát i bez knížky. Děti často vyžadují opakování jedné věci pořád dokola a berličkou vaší trpělivosti ji s nimi opakovaně dělat jsou nesporně jejich rozzářená očka a radostné pokřikování.
Další oblíbená hra se nazývá “Kde je …?”.
Karolínka je většinou za ručníkem nebo se schovává za své ruce, táta je téměř výhradně v předsíni (ač v bytě vůbec není přítomen nebo třeba sedí společně s námi u stolu). Při slově máma si naše malá myslitelka ukazuje na bříško. Přesto doufáme, že se vše časem správně usadí a ona rozezná tátu od předsíně a mámu od pupku.
Malá vsuvka: Děti jsou samozřejmě velmi zvědavé a je dobré naučit se vnímat jejich osobitý způsob dorozumívání. Jáchym, osmnáctiměsíční chlapeček našich známých, začal velmi brzy se svými rodiči hrát na “Co je to?”. A když mu nestačí pouze jednoslovná odpověď ve stylu “hodiny” a potřebuje podrobnější vysvětlení, řekne: “Co je to, co je to, co je to?”. A důvtipní rodiče si pak musí vymyslet celou legendu o tom, jak to s hodinami vlastně na světě chodí.
Naučte se nebo si zopakujte pár říkánek z dětství. Mohou být také velmi vděčnou zábavou, třeba při dlouhé cestě tramvají nebo na procházce. Zde ovšem stejně jako při následující radě platí: odhoďte stud. Zpívejte. Často a klidně i hodně nahlas. Dítě bude nadšené a bude zkoušet zpívat s vámi. Když uslyší pro něj už známou melodii, rozzáří se.
Pokud jste dostatečně odvážní, vložte dítěti do ruky hudební nástroje – mohou to být třeba dvě vařečky a k nim hrnec. A nezapomeňte předvést, jaký skvělý rámus se pomocí těchto nástrojů dá vyrobit. Zatančete mu třeba i bláznivý tanec. Nezapomenutelně tím sebe i svoji ratolest pobavíte.
Prostě a jednoduše blbněte a nebojte se toho.
Ať už se vám dostane obdivného hlasitého vděku nebo tázavého závažného pohledu od vašeho maličkého pozorovatele světa, vždy tím obohacujete svůj i jeho život. A máte tak možná jedinečnou možnost stát se spolu s ním zase na chvíli dítětem.
Inspirovali jsme vás? Jak si hrajete se svými dětmi vy? Máte nějakou oblíbenou hru, která vás těší?
Napište nám a oslovte tak jiné rodiče, kteří třeba nemají tolik času na vymýšlení zábavných her s dětmi.
Komentáře