in , ,

Dítě v nemocnici

Příprava na hospitalizaci

Nejen choroba, ale i hospitalizace je životní změna, které se dítě musí přizpůsobit.

Rychlost přizpůsobení závisí jednak na věku dítěte, ale též i na jeho osobnosti. Nejhůře se přizpůsobují děti 18–24měsíční, ale těžko se přizpůsobují i ty, které jsou temperamentem takové, že každá změna u nich vyžaduje delší nebo velmi těžkou adaptaci.

Reakci na hospitalizaci by mohla změnit příprava dítěte na pobyt v nemocnici, i když často choroba, která vyžaduje přijetí do nemocnice, přichází náhle, nečekaně a na přípravu nezbývá čas. Proto by rodiče měli připravit dítě na hospitalizaci alespoň „vzdáleně“ ještě dříve, než nastane.

Nestrašte děti lékařem a nemocnicí

Rodiče velmi často, zejména při ambulantních návštěvách, velmi nevhodně zacházejí s pojmy „nemocnice“, „lékař“ nebo „injekce“. Snaží se je využívat jako pomocníka na zvládnutí nějakého nepříjemného citového projevu dítěte, jeho živosti – jako např.: „Neběhej tady, spadneš a pojedeš do nemocnice, kde ti budou každý den píchat injekce.“

Tyto pojmy se pro dítě stávají velkými „strašáky“ a potom se nemůžeme divit, když dítě už jen při zmínce o návštěvě lékaře či nemocničního prostředí reaguje negativně a se strachem.

Ještě horší situace nastává, když je skutečně nevyhnutelná hospitalizace dítěte. U dítěte se zvyšují pocity odmítnutí, pocity viny (určitě jsem něco zlého udělal, když mě teď strčili do nemocnice) a přirozeně pocity strachu, který nepříznivě působí na celý průběh choroby, protože navozuje nejednu fyziologickou změnu v organizmu. V takových případech hovoříme o „vzdálené přípravě“, při které je nejdůležitější:

  • vysvětlit dítěti pojem choroba, operace
  • nestrašit dítě lékařem a nemocničním prostředím
  • nepěstovat v dětech pocit viny

Bezprostřední příprava na hospitalizaci

Bezprostřední příprava dítěte na pobyt v nemocnici je spojená už s konkrétní chorobou dítěte. Nejvhodnější je, jestliže dítě na pobyt v nemocnici připraví rodiče, samozřejmě, po konzultaci s lékařem a zdravotní sestrou, kteří by jim měli průběh hospitalizace přiblížit dopředu a umožnit jim návštěvu oddělení ještě před přijetím dítěte.

Hlavní zásady přípravy dítěte na hospitalizaci:

  1. Dítě po 2. roce života připravujte nejméně tři dny, nejdéle týden před přijetím do nemocnice.
  2. Neříkejte mu nic nepravdivého, nesnažte se ho obelhat (v konečném důsledku to ztíží i vaši situaci, pro dítě bude větším otřesem to, s čím nepočítá).
  3. Vysvětlete mu po pravdě, že půjde do nemocnice, vy tam s ním nebudete, jak dlouhý čas tam přibližně stráví (u menších dětí kolikrát se vyspí – ale jen v případě, že se na to dítě ptá, jinak neupozorňovat).
  4. Vysvětlete mu potřebu hospitalizace, ovšem až dětem starším 5 let – vyléčíš se tam, nebude tě už bolet hlava, bříško, budeš si opět moci hrát s dětmi, plavat v bazénu a podobně (vzpomeňte si na činnost, kterou dítě rádo dělá, a choroba mu v tom brání).
  5. Řekněte mu o lidech, se kterými se tam setká (lékaři, sestry, učitelky, děti na oddělení).
  6. Řekněte mu, co tam s ním budou dělat – neposkytujte však hodně informací, jen ty nevyhnutelné. Když se však dítě konkrétně na něco zeptá, je třeba odpovědět na každou jeho otázku.
  7. Musíte počítat se strachem, který produkuje fantazie dítěte, snažte se mu pomoci zvládnout tuto stresovou situaci.
  8. Před dítětem nedávejte najevo své vlastní obavy, strach, nelitujte ho, nepřehánějte péči o ně, rozlučte se s ním tak jako při jiných situacích.
  9. Dejte mu s sebou školní věci, knihu, u menších dětí oblíbenou hračku, nekupujte však dárky.
  10. Řekněte mu, kdy ho budete navštěvovat, a dodržte dohodnutý čas.

Přijetí dítěte na oddělení

Při loučení s rodiči bývají reakce dětí, nejvíce malých, nejdramatičtější, starší děti už dokážou vzrušení potlačit. (Ideální by bylo, kdyby bylo rodičům umožněno být s dítětem po dobu celé hospitalizace, ale pokud to není možné, rodič by měl být s dítětem alespoň při příjmu. Určitě by to i v rodičích vzbudilo větší důvěru ve zdravotnické služby, pokud by hned od začátku viděli, kde bude jejich dítě ležet a jak s ním zacházejí.)

Při příjmu by měli rodiče informovat sestru o dítěti, o jeho zvycích, jídle, spánku, o tom, jak projevuje svoje potřeby, jaké bylo jeho normální chování před onemocněním. Po rozloučení s rodiči přebírá péči o dítě zdravotní sestra, mladší děti seznamujeme s novým prostředím pomocí hraček a obrázků, starší informujeme o tom, kde se jaká místnost nachází, představí ho spolubydlícím a měla by ho informovat, které sestry a kteří lékaři se budou o ně starat, na koho se má obrátit, pokud by něco potřebovalo.

Děti od 6. měsíce do čtyř let můžou reagovat v nemocnici na změnu způsobu péče – jiná je manipulace matky s dítětem než manipulace sestry. Takové malé děti proto lépe reagují v přítomnosti matky, které by měla být umožněna stálá přítomnost na oddělení. Děti od 6 měsíců do 4 let nejhůře snášejí právě separaci (odloučení od matky).

Čtyř- až sedmileté děti mají též těžkosti se separací, ale jejich největším problémem je strach z fyzické bolesti. Některé děti od sedmi let až do puberty se stávají víc závislé na dospělých. Jsou i takové děti, u kterých se neobjeví žádné projevy nepřizpůsobivosti v nemocnici, ale až doma po ukončení hospitalizace.

Negativní i pozitivní vlivy hospitalizace

Pokud hovoříme o vlivech nemocničního prostředí na dítě, obvykle připomínáme ty negativní vlivy, mezi které patří separace dítěte od rodičů, nezvyklost nemocničního prostředí, omezenost v pohybu, monotónnost denního programu, nepříjemný pach, neznámí spolubydlící, nepříjemná nebo bolestivá vyšetření, samotná nemoc.

Kromě negativních vlivů jsou tu však i pozitivní vlivy, které nejcitlivěji vnímají ty děti, které v nemocničním prostředí nacházejí to, co jim doma chybí. Jsou to zejména citově narušené děti, které mají v nemocnici zpočátku dostatek pozornosti, pocit větší jistoty, přiměřenou a pravidelnou péči a alespoň částečnou stimulaci; rozmazlené a nesamostatné děti zde získávají pocit samostatnosti, dokážou udělat leccos samy, co jim doma nedovolili vyzkoušet (rodiče udělali všechno za ně), děti neurotizované rodiči, sourozenci, příliš velkými školními nároky tady nacházejí klidné prostředí, které najednou zmírní a často i velmi rychle odstraní jejich neurotické projevy – přestávají se pomočovat, ustoupí jim bolesti hlavy či břicha, sociálně izolované a fyzicky trestané děti tady mají dostatek společnosti, zájem mnoha lidí, přátelskou atmosféru, bez tělesných trestů a násilí.

Pro většinu dětí jsou všeobecně pozitivními vlivy z pobytu v nemocnici nové zkušenosti, poznatky, zážitky, dobrý pocit z překonaného strachu, posílení identity a podobně.

Reakci na hospitalizaci by mohla změnit příprava dítěte na pobyt v nemocnici

Návštěvy rodičů a známých

Všechny děti bez ohledu na to, zda jsou vlivy nemocničního prostředí pro ně pozitivním nebo negativním zážitkem, netrpělivě čekají na rodiče, prarodiče nebo na známé.

U většiny malých dětí se při každé návštěvě rodičů opakuje bouřlivá reakce, která je podobná té první reakci – při přijímání do nemocnice. Na některé děti to může mít takový vliv, že se jejich zdravotní stav zhorší. Platí to však tehdy, když rodiče mohou navštívit dítě jen dvakrát týdně. Tento rušivý vliv návštěv se ztrácí tehdy, když rodiče navštěvují dítě každodenně, čímž zmírňují separační strach dítěte, který je pro ně škodlivější než bouřlivá reakce při odchodu rodičů (zejména u menších dětí).

Denní návštěvy umožňují i lepší kontakt a spolupráci rodičů s ošetřujícím personálem a lékaři, po dobu návštěvy může matka u malého dítěte zabezpečit jeho stimulaci, která je při dlouhodobější hospitalizaci nevyhnutelná.

Přecitlivělé dítě je nejlépe přijímat spolu s matkou. U starších dětí je možností více. Kromě návštěv mohou mít s rodiči a kamarády i telefonický nebo písemný kontakt. Počet návštěv určují i osobnostní charakteristiky dětí. Situaci nejednou komplikují i sami rodiče, když dítěti návštěvu přislíbí a nepřijdou.

Neexistuje jednotný přístup nemocnic k tomuto problému. Mělo by se však myslet především na dítě.

Nesprávné reakce rodičů

Vážná choroba dítěte většinou vyvolává u rodičů „ochranářské postoje“ – rodiče jsou k dítěti velmi shovívaví, což někdy může vyvolávat i poruchy chování.

Rodiče často prožívají separační úzkost, velký strach o dítě, mívají pocity viny, rozmýšlejí, kde udělali chybu, co víc mohli pro dítě udělat. Někdy vzniká až ohrožení citových vtahů s dítětem, protože se rodiče více zaobírají jeho nemocí než dítětem samotným.

Jaká je reakce na přehnanou pozornost a shovívavost? Děti si přejí, aby s nimi rodiče zacházeli „normálně“, ne s přehnanou pozorností. Nepřejí si mít „Vánoce v červenci“. Chtějí, aby jim rodiče pomohli zaměřit jejich vlastní citovou energii na rozumné každodenní přizpůsobení se stresu, který jim přináší jejich situace. Potřebují být co nejvíce s matkou. Rodiče by neměli dát na sobě znát strach, pocity viny, bezradnosti, citové odpoutávání se.

Nadstandardní pokoj pro dítě?

Řada nemocnic nabízí možnost využití tzv. nadstandardního pokoje nejen na odděleních pro dospělé pacienty, ale i pro děti.

Pár postřehů a informací o nadstandardech vám může pomoct k rozhodnutí, co bude pro vás a vaše dítě nejlepší. Jedno je však v každém případě jisté – víc než komfort nadstandardního pokoje potřebují děti hlavně vaši přítomnost!

  • U malých dětí se automaticky počítá s přítomností rodiče při pobytu v nemocnici. Podle možností toho kterého oddělení je rodič ubytován buď ve stejném pokoji jako dítě, nebo někde jinde na patře nebo v budově. Do tří let dítěte je pobyt jednoho rodiče ve standardním pokoji zdarma.
  • Společné ubytování rodiče s dítětem není možné na odděleních JIP (jednotek intenzivní péče).
  • Ve standardních pokojích umožňujících pobyt rodiče s dítětem jsou nejčastěji lůžka pro dvě děti a dva dospělé.
  • V nadstandardním pokoji je možné ubytování dítěte s matkou nebo otcem za příplatek, jehož výši si určuje každá nemocnice sama.
  • V nadstandardním pokoji bývají obvykle dvě lůžka, jedno dospělé a druhé dětské (klasické nemocniční nebo jiné s ohrádkou). Dále často bývá pokoj vybaven televizorem, chladničkou, vlastním WC a sprchou, kobercem, skříní apod.
  • Nadstandardní pokoj pro dítě bez rodiče má smysl jen u větších dětí, které jsou samostatné a dokážou se alespoň částečně obsluhovat samy.
  • Každé dítě je dost znechuceno tím, že je zavřeno v tom „divném domě“. Poznávání nových kamarádů a jakákoliv činnost, kterou dokáže ve svém stavu vykonávat – hry, čtení, procházení se, povídání…, to vše je pro něj velkou pomocí. A proto i dítě z nadstandardního pokoje bude vyhledávat společnost v jiných pokojích.
  • Pokud si myslíte, že budete dítě držet za ruku v těch nejslabších chvílích, mýlíte se. Většinu vyšetření absolvuje bez vás, nepofoukáte ani píchnutí do žíly, ani se nemůžete zdržovat před operačním sálem (tak jak to vidíme v amerických filmech), ba ani při kapání infúze nedopomůžete k pohodlí dítěte.
  • Lékařská péče a režim na oddělení je stejný jak u pacientů v nadstandardních pokojích, tak v těch ostatních.

Výhoda nadstandardního pokoje:

  • Nadstandardní pokoj se přece jen o něco více podobá vlastnímu domovu
  • Vlastní sociální prostory jsou k nezaplacení
  • Televize na pokoji pomůže dítěti i rodiči krátit si čas
  • Návštěvy v soukromí pokoje jsou také příjemnější

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře