Ač vdaná, na děti jsem sama

Martina, maminka 5leté Elišky a 3leté Karolínky, nemá problémy s dětmi, holčičky jsou zlobivé přiměřeně svému věku, nebývají naštěstí ani příliš nemocné. Co víc si přát… Martinu ale trápí jedna věc: připadá jí, že je na výchovu dcer sama, že sama musí rozhodovat o tom, co se bude dělat o víkendu nebo kam se pojede, sama si hraje s dětmi, sama bývá i na jejich nemoci a trápení… “Připadá mi, jako kdyby byl můj muž z úplně jiné planety. Když mu řeknu, je schopen umýt nádobí i nakoupit, dokáže dokonce připravit i večeři, když já nestíhám, dává mi peníze z výplaty…, ale není vůbec schopen se jakýmkoli způsobem věnovat dětem. Nečte jim, nepovídá si s nimi, nemazlí se s nimi, nepamatuji si, že by dal někdy dcerám pusu nebo že by je pohladil. Říká, že se do toho našeho holčičího světa nebude montovat. Přitom jinak je můj muž hodný, spolehlivý a klidný člověk. Co s tím?”

A tady jsou reakce dvou maminek a jednoho tatínka:

Petra, 2 děti

Martino, asi si umím docela dobře představit, v jaké jste situaci. Něco podobného doma řeším i já. Manžel je z rodiny, kde se táta dětem nikdy nevěnoval, místo mazlení nebo hraní po nich v pokusu o projev citu hodil polštář a vždy tvrdil, že se jim bude věnovat, až budou umět mluvit a bude s nimi moci komunikovat “na úrovni”. To se samozřejmě nikdy nestalo. Když už byly děti velké, nepodařilo se zavést změnu do již zaběhnutého způsobu života rodiny. Můj táta byl pravý opak, člověk, který se mi věnoval vždy a za všech okolností, takže přístup manžela mě docela trápí. Nepomohlo, když jsem se na něho zlobila ani když jsem si chtěla změnu vynutit po zlém. Jediné, co zabralo, byl rozhovor. Sedli jsme si v klidu, když už nás děti nerozptylovaly, a já se mu pokusila vyprávět o svém dětství, a jak si pamatuji tatínka (který již zemřel) a jak on si pamatuje svého tatínka a co si myslí, že si naše děti odnesou do života.

Manželovi to vše došlo poměrně rychle

asi to pro něj bylo jak rána do hlavy, protože se pak začal trápit tím, jak málo se dětem věnuje a jak v jejich životě figuruje jen jako někdo, kdo je věčně naštvaný a rozdává příkazy a pokyny. Výčitky svědomí jsem mu rychle vymluvila, nemá smysl, aby se trápil, když nemá výchovu dětí v krvi. Je jasné, že pár dní po rozhovoru bylo vše skvělé. Pak bohužel ale začalo vše zase sklouzávat do starých kolejí. To byl akorát čas na další připomenutí. Občas závidím maminkám, které mají muže, kteří si s dětmi každý den hrají a věnují se jim. Martino, nevzdávejte to a nebuďte nešťastná a nezlobte se na manžela. Zkuste zjistit, proč se chová tak, jak se chová. Promluvte si a pokuste se mu vysvětlit, o co se ochuzuje. A samozřejmě mu zalichoťte :-), povězte mu, co hezkého nebo legračního o něm holky vyprávějí a že si s ním chtějí hrát, že jsou věci, které s nimi může dělat jenom on, a že má nezastupitelnou úlohu v jejich životě. Je to běh na hodně dlouhou trať a nečekejte zázraky. Je to asi jako s hubnutím a jojo efektem, ale nevzdávejte to – už kvůli holkám. Jestli je to skvělý chlap a hodný a milující táta, jak píšete, tak si s Vámi určitě bude o všem chtít promluvit a pochopí to a možná stejně jako můj manžel si teprve po rozhovoru s Vámi uvědomí, jak vše vnímáte Vy a Vaše děti. Držím palce!

Jana, 21 měsíční Matěj

Ráda bych poradila, jak zapojit manžela do péče o Vaše dvě dcerky. U nás moc pomohlo – protože si manžel také nevěděl s Matýskem rady – že jsem nastoupila na částečný úvazek do práce. Na manžela najednou padla zodpovědnost za malého, což obnášelo i hraní a zabavení dítěte. A dopadlo to skvěle: Matýsek rád zůstává jenom s tatínkem, manžel má pocit, že i on je důležitý pro svého syna, a já mám radost a jsem na ně moc pyšná, protože do té doby byl Matýsek závislý převážně na mně. Takže radím, abyste nechala děti pouze s manželem, i kdyby třeba jen na dvě hodiny, a šla si například ke kadeřnici, na kosmetiku nebo ke kamarádce. Být prostě chvíli sama a holky nechat „napospas“ manželovi. Přeji hodně úspěchů.

David, 2 letá dcera

Nevím, jestli jako muž můžu do této rubriky vstoupit, ale před třemi lety se mi přihodilo to, že jsem přišel o ženu a 6letou dceru Michalku. Smetl je kamion, kterému selhaly brzdy. Obě jsem miloval, ale nikdy jsem to Michalce neřekl, bral jsem to jako samozřejmost. Neměl jsem na ně čas, zabezpečoval jsem přece rodinu. Píšu, abych vzkázal manželovi paní Martiny: Važte si těch, které máte! Osud je nevyzpytatelný a nikdy nevíte, jak krutě zasáhne. Běžte a obejměte své holky a řekněte jim, že je máte rád. Ony to potřebují. Martino, váš manžel je jistě dobrý muž, pomožte mu nakouknout do “holčičího” světa, on to určitě ocení.

Názor odborníka

PhDr. Ilona Špaňhelová, privátní dětská psycholožka

Milá Martino, vy jistě znáte svého manžela nejlépe, a dovedete tedy nejlíp odhadnout, jak pomoct jemu i sobě, aby váš vzájemný vztah i vztah k holčičkám byl především z manželovy strany užší, přátelský, vstřícný. Jaká může být příčina toho, že muž k nim neprojevuje vztah – kdo ví. Někteří muži nemají zkušenost se svým tatínkem, že by k nim takový vztah projevoval, proto ho neprojevují ani oni. Někteří muži jsou přece jenom trochu zklamaní, že nemají syna, a trochu se distancují od holčiček. Neumí najít krásu a originalitu v tom, že mají dcery.

Někteří muži „začínají s výchovou“ až později, když se jim zdá, že jsou jim holčičky partnery. To mohou být možné příčiny toho, jak se muž k dcerám chová. Z mého pohledu je důležité, abyste s mužem o situaci mluvila. Ve chvíli vzájemné komunikace by mělo zaznívat, jak si danou situaci prožíváte vy. Neměly by to tedy být výčitky, obviňování, manipulování s mužem. Tato komunikace by měla proběhnout ve chvíli klidu, bez holčiček. Zkuste se také zeptat muže na to, jaký vztah měli k němu rodiče, jaký vztah má k holčičkám on. Možná ho to jen nenapadne, aby s nimi byl, hrál si s nimi… Zkuste mu říct, že si moc přejete, aby učil holky také všem kladům, které má a zná on. Aby jim vyprávěl o tom, co umí, co jsou jeho přednosti. Někdy je to u mužů dar, že umí dětem vysvětlit zákonitosti v přírodě nebo jak funguje tramvaj, na jakém principu jezdí vlak… Zdá se mi také důležité, abyste vy sama předávala „úkoly“ z péče o dcery na muže. Pokud je může někdy zavést do školky nebo vyzvednout, pokud může s nimi jít někdy k lékaři, do zoo, do cirkusu, ať to udělá. Klidně mu řekněte, že si chcete odpoledne odpočinout, zajít si zacvičit a prosíte ho, aby byl s dcerami. Vyzvedněte pak to, že se o ně dobře postaral, dejte mu kladnou odezvu z vaší strany.

Zkuste také dělat s dcerami radost tátovi. Např. upečte koláč pro tátu, a když přijde z práce, ať mu jej holky donesou. Namalujte něco pro tátu, běžte do lesa a doneste něco pro tátu. Zapojujte ho nejen do prací domácích, ale i do prací rodičovských. Pak uvidíte, jestli se situace změní. Držím vám moc palce!!!