in , ,

5 tipů pro rodiče náročných dětí

Speciální potřeby už od narození – to je typické pro náročné děti. Jsou citlivější na všechny podněty, hodně pláčou, neustále vyžadují pozornost a péči. A brzy z těchto náročných miminek vyrostou snad ještě náročnější školkaři.

 

Jaké jsou vlastně náročné děti? Vše extrémně prožívají a jakékoli příkazy, zákazy nebo změny v tom, co důvěrně znají, dokážou vyvolat reakci v podobě křiku, pláče a házení se o zem. To, jaké vaše dítě je, nezměníte (ani se o to nepokoušejte), přizpůsobte se a veďte ho milující, avšak pevnou rukou. Poslouží vám k tomu pár jednoduchých pravidel, která ale přinášejí ovoce.

 

  1. V první řadě se uklidněte vy. Vaše rozhozené emoce vám plačící a křičící dítě uklidnit nepomohou. Místo přilévání oleje do ohně se vydýchejte, vyjděte na chvíli z místnosti a vraťte se, až budete cítit, že zase přemýšlíte s jasnou hlavou a logicky. Staré známé „počítej do deseti“ vám dá zkrátka příležitost rozmyslet si, jak nejlépe se zachovat.
  2. Zkuste změnit své věty tak, aby nevyznívaly jako zákaz. „Samozřejmě že si můžeš dát sušenku, dopapej oběd a je tvoje!“ může být věta, která změní situaci. Trvejte na svém, nedopusťte, aby dítě situaci zase změnilo ve svůj prospěch. „Jsem moc ráda, že dokážeš tak skvěle lézt, pojď si to vyzkoušet na hřiště, tam ti to půjde ještě lépe než na kuchyňské lince.“ Hledejte možnosti uspokojivé pro obě strany, to však neznamená, že budete dítěti plně ustupovat. Zmiňte i následky a rovnou mu připomeňte situace, kdy se to opravdu stalo. „Chceš ochutnávat těsto? Opravdu ne, opravdu tě bude bolet bříško. Víš, jak tě bolelo včera, protože jsi snědl moc bonbonů. To se může znovu stát.“ Není to žádné zastrašování, jen konstatování reality.

  3. Když je někdo pod vlivem emocí, jde logika stranou. To platí u dětí i u dospělých. Když chcete vysvětlit dítěti, proč musíte odejít ze hřiště, v první řadě se soustřeďte na to, aby se uklidnilo a poslouchalo vás, až potom můžete laskavým tónem šermovat pádnými argumenty. Až náročné děti povyrostou, připravte se na to, že i ony budou zdatní argumentátoři.
  4. Dejte mu na výběr. Pokud víte, že si nebude chtít obléct boty, místo příkazu „Obuj se“ zkuste „Chceš si dneska obout tyto modré, nebo si vezmeš ty červené boty?“ Pro dítě to znamená uspokojení toho, že se může rozhodnout samo.
  5. Pojmenujte emoce. Pokud vidíte, že něco není v pořádku, dřív než dojde k výbuchu, nazvěte pocity slovy a vyjádřete pochopení. „Vidím, že jsi smutný, že už nejde tvá oblíbená pohádka. Taky bych z toho byla smutná.“ Pojmenováním dostane emoce konkrétnější formu a spolu s pocitem, že někdo jeho problém chápe, je pro každého lehčí se s ním vyrovnat. Pojmenujte i své emoce, klidně dítěti řekněte, že vás tahle situace mrzí, že se cítíte rozčíleně, že hrozí, že vybuchnete. Náročné děti umí i náročnější situace lépe vyhodnotit.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře