Home
SiteMap
MamaAJa.sk
Dnes je 18. květen 2012, svátek má Nataša.
Mgr. Dagmar Pokorná , Zdroj: www.AskDrSears.com
.jpg)
Milé maminky, váš zájem o články na téma „náročné dítě“ nás nesmírně těší. Za všechny e-maily, postřehy a zpovědi vám upřímně děkujeme. Je úžasné číst, že se z vás stávají „odborníci“ na náročné děti. Jako nejpodstatnější se jeví fakt, že jste se uklidnily a zbavily komplexu a pocitu selhání při výchově svých milovaných dětí. Neexistují žádní experti na rodičovství, jen rodiče, kteří trpělivě sbírají zkušenosti, učí se v průběhu let metodou pokusu a omylu, rozeznávají, co na dítě zabírá a co nefunguje.
S cílem podpořit výchovnou cestu, po níž kráčíte, jsme vám před časem doporučovali nezapomínat na sebe, udělat si prioritu ze spánku, nebát se miminku „dopřát“ malou dávku frustrace, využívat léčbu psaním, snažit se být pozitivní, vyhýbat se srovnávání dítěte s jeho vrstevníky…, abyste pomalými kroky odhalovaly jedinečnost své náročné, ale milované ratolesti. I dnes vás chceme inspirovat a povzbudit, proto vám nabízíme:
Dalších 10 tipů na přežití pro rodiče „náročných dětí“
1. Pokud vám něco vadí, pokuste se to změnit
Klíčem k úspěšnému zvládnutí náročného dítěte je neustálé hledání. Hledáte vhodný výchovný přístup, optimální výchovný styl. Takový, který bude odpovídat potřebám vašeho děťátka, a zároveň takový, při němž byste neměli překročit přípustnou hranici svých vlastních schopností a výdrže. Vědomě počítáte s tím, že v porovnání s rodiči „běžných“ dětí vydáváte více energie. V zájmu zachování křehké duševní rovnováhy byste se však stejně vědomě měli snažit, abyste se nedostali do stavu úplného vyčerpání. Odpovězte si na otázky: „Jsem stále víc a víc podrážděný/á? Rozčiluje mě, co se děje? Opět jsem se nechal/nechala vynervovat?“ Kladné odpovědi jsou znamením, že byste se měli pokusit změnit to, co vám ve výchovném stylu vadí. Váš přístup sice může vyhovovat miminku, ale jestliže niterně nevyhovuje vám, někde je chyba. Je to jen krůček od toho, aby nervózní, podrážděná, vystresovaná máma obrátila svoje negativní pocity směrem k dítěti. A to si přece žádná maminka nepřeje.
Je pochopitelné, mají-li rodiče své náročné role občas „plné zuby“, zároveň je však nežádoucí, aby svůj hněv či nervozitu přetavili do nenávisti k samotné činnosti, kterou vykonávají. Ve svém vlastním zájmu, a paralelně v zájmu svého dítěte, odstraňte z výchovných postupů to, co vám vadí, co vám nepřináší uspokojení. Zkoumejte a hledejte, co můžete změnit. Každý nový pokus za to stojí – jde přece o vás a vaše vlastní dítě.
2. Potřebujete podporu blízkých
Není hanba přiznat si, že v únavném koloběhu výchovy a opečovávání náročného dítěte potřebujete pomoc okolí. Čím dřív si to uvědomíte, tím lépe pro vás. Vybírejte si své spojence pečlivě, obklopujte se rodiči, kteří smýšlí podobně jako vy. Pokud sami nevychovávají náročné dítě, mohou mít potíž s pochopením vašeho jednání, nemusí se dokázat vcítit do vaší situace. Vyjádření podpory a lásky ze strany přátel a příbuzných je pro vás nenahraditelné. Od blízkých osob maximálně potěší komplimenty typu: „S tak komplikovaným dítětem zvládáte výchovu obdivuhodně“, „Jste pro nás inspirací a vzorem trpělivosti při jednání s dítětem“, „Když mám špatný den, vzpomenu si na vás, a hned mám jasnou motivaci“. Ocenění od nejbližších vám dodá sílu, pozitivní vyjádření vás pohladí a vyvolají příjemně hřejivý pocit, že se všechna tvrdá práce při výchově náročného dítěte vyplácí a že má smysl. Zvláště tehdy, když samotné pokroky vnímáte a vidíte na vlastní oči.
3. Najděte si podpůrnou skupinu rodičů
Každé trápení je menší, když ho můžeme s někým sdílet. Obklopíte-li se rodiči prožívajícími stejné problémy, pomohou vám vidět zvláštnosti vašeho dítěte z jiného úhlu pohledu. Z úhlu pohledu rodičů, kteří už nasbírali více zkušeností, poznatků a chtějí se o ně s vámi podělit. Připojte se k nějaké skupině rodičů náročných dětí, případně si vytvořte svoji vlastní. Bezpochyby se dozvíte celou řadu tipů, jak se jednotlivé náročné situace dají co nejlépe zvládnout. Ostatní rodiče v podpůrné skupině budou ochotní naslouchat vašemu příběhu zas a znovu, aniž by vás hodnotili, kritizovali, soudili. Směle můžete zahodit obavy, že byste před nimi vypadali hloupě, vždyť jste všichni „na jedné lodi“, všichni stejně usilujete o to, najít vlastní, schůdnou cestu výchovy náročného potomka.
4. Podělte se o strasti a radosti s manželem
Výchova dítěte by měla být záležitostí obou rodičů. V případě výchovy náročných dětí je doslova nebezpečné, jestliže se maminky úporně snaží nést celou obrovskou zátěž jen na svých bedrech. Velice snadno tak mohou podlehnout totálnímu vyčerpání – jenže náročné dítě potřebuje mámu plnou energie a síly.
Maminky, sdílejte proto strasti a slasti související s výchovou svého dítěte s manželem, zasvěcujte tatínka do každodenních událostí, vyzdvihujte pokroky, svěřte se mu se svým trápením. Zapojení partnera do výchovy přinese benefity všem. Máma tak získá potřebnou pomoc a trochu času pro sebe, táta má možnost více se přiblížit děťátku, aplikovat a rozvíjet „čistě“ otcovské tvořivé techniky. Možná to bude právě on, kdo překvapivě objeví spolehlivý způsob uklidnění vašeho náročného miminka. Ono zase přesně rozezná chvilky, které mu dokáže dopřát jen táta.
5. Plánujte dopředu
Až po několika měsících péče o náročné dítko budete umět rozlišit, jakými náladami v průběhu dne miminko prochází, což přirozeně ovlivní váš společný denní program. Rána bývají pro náročné děti obvykle nádherná, pro jejich rodiče snad ještě nádhernější. Vychutnávají si klidnou chvíli a odpočinek, dokud se den nerozběhne naplno.
Po pohodovém ranním okamžiku se roztočí kolotoč uspokojování náročných potřeb náročného dítěte. Do značné míry se můžete vyhnout potenciálním problémovým situacím, jestliže se vám podaří naučit se potřeby dítěte předvídat. Víte-li, že váš drobeček bývá po obědě pravidelně podrážděný, tak se s ním přece nevydáte na nákupy do obchodního centra! Přesně víte, že děti v době tzv. happy hours, tedy mezi 16. a 20. hodinou, bývají nejméně zvládnutelné, přetažené, unavené, umrčené. V tomto časovém intervalu se celkem plánovaně vyhněte jakýmkoli činnostem, které by představovaly zvýšenou zátěž pro dítě i pro vás. Schopnost předvídat a následně plánovat jsou pro rodiče cennými nástroji. Pokud si je osvojíte, budete schopni zabránit tomu, abyste se vy či vaše dítě dostávali do nezvládnutelných situací.
6. Nahlížejte na výchovu z dlouhodobé perspektivy
Rodičovství je celoživotní rolí. Začíná narozením dítěte a v průběhu našeho života nikdy nekončí. Je podstatné si uvědomit, že formování chování dítěte je postupný a pomalý proces. V případě rané výchovy náročného dítěte nedokážeme pokaždé dešifrovat ani jen malá zlepšení, která se z krátkodobého pohledu jeví jako nezpozorovatelná. Často býváme netrpěliví, upřednostnili bychom rychlá řešení a viditelné výsledky. Malá, vyvíjející se osobnost ale není stroj, nemůžeme ji naprogramovat podle svých představ a přání. Snažte se proto posuzovat vývojový pokrok svého dítěte z dlouhodobé perspektivy. Neptejte se a nefilozofujte nad tím, zda vaše dítě bylo lepší tento, nebo minulý týden. Schůdnější cestu představuje porovnávání chování letošního s loňským. Velmi pravděpodobně nepřehlédnete velký pokrok jako odměnu za vaši snahu a námahu, a právě taková pozitivní hodnocení vás nepochybně povzbudí a potěší.
7. Zkuste se v kritické chvíli vcítit do dítěte
Rodiče náročných dětí jsou neustále testováni v ovládání schopnosti rozvážně řešit stresové momenty. Dítě nemůže za to, že se ve chvíli, kdy už oblečení vycházíte ven, právě pokaká anebo si poleje triko džusem, když vy už tušíte, že na domluvenou schůzku jdete pozdě. Znervózníte, možná se naštvete, dokonce vám probleskne hlavou, jestli to váš miláček neudělal náhodou schválně. Je těžké zachovat si chladnou hlavu, situace je pro vás pravděpodobně nepříjemná, zatěžující. Zkuste se ale vcítit do pocitů dítěte, co v té chvíli asi prožívá, zvažte důsledky vzniklé situace s dopadem na malého „provinilce“. Jestliže se vám v problémových situacích podaří na věc podívat očima dítěte, vaše volba přístupu bude méně frustrující pro vás oba.
8. Větší změny uskutečňujte postupně
Většina dětí se velkým změnám nepřizpůsobuje hladce, děti potřebují postupnou adaptaci, dostatek času. Náročné děti změny v uspořádání rodinného života prožívají ještě o něco dramatičtěji. Jednou z takových změn může být například „obyčejné“ stěhování. Pro úplně malé děti je domov tam, kde je jejich máma, takže nepodléhají tlaku vznikajícímu změnou prostředí tak markantně. Zato větším dětem je v této situaci třeba pomoct. Vhodné je s nimi mluvit o pozitivech nastávající změny, jakými mohou být třeba vlastní pokojík, větší zahrada s možností zábavy, blízký park, dětské hřiště, noví kamarádi… Zapojte dítě do přípravy k tomuto významnému kroku. Dovolte mu, aby si samostatně sbalilo věci (samozřejmě pod vaším dohledem), dopřejte mu, že to může ve starém domově udělat jako poslední a v novém si svůj kufřík vybalí jako první. Dejte mu pocítit, že je pro vás opravdu důležité, aby se mu na novém místě líbilo. Stěhování je do jisté míry stresující pro celou rodinu, dítě nevyjímaje, proto čím dříve se vám podaří usadit život do pevných, rutinních kolejí, tím dříve se i chování dítěte vrátí do normálu.
9. Náročné dítě – náročný rodič
Pojem „náročné dítě“ ve skutečnosti není charakteristický jen pro dítě, ale popisuje celkový vztah mezi rodiči a dítětem. Pojem „náročná rodina“ mluví za vše.
Mějte na paměti, že stejně jako náročné děti i jejich rodiče potřebují: – více pochopení, – větší podporu, – více pomoci, – méně kritiky.
10. Nikdo není vinen
Už jsme si několikrát říkali, že být rodičem náročného dítěte není chyba ani tragédie. Děťátko je takové, jaké je, se všemi plusy i minusy, stejně jako jeho rodiče. Postupem času a malými kroky ve výchově dokážete vaše osobnosti sladit a konfliktní situace eliminovat. Přestanete-li hledat viníka a budete-li schopni své dítě přijmout a akceptovat v celé jeho velké osobnosti, všechny „investice“ se vám dvojnásobně vrátí. Budete pyšní na své náročné dospělé „dítě“, které vám všechnu vaši trpělivost, námahu, lásku i trápení jednou oplatí: v podobě blízkého vztahu k vám, ale i v podobě životního sebeuplatnění coby schopné, samostatné osobnosti.
Předchozí díly:
Vaše milované, ale „náročné“ dítě - 5. část
Milé maminky, váš zájem o články na téma „náročné dítě“ nás nesmírně těší. Za všechny e-maily, postřehy a zpovědi vám upřímně děkujeme. Je úžasné číst, že se z vás stávají „odborníci“ na náročné děti. Jako nejpodstatnější se jeví fakt, že jste se uklidnily a zbavily komplexu a pocitu selhání při výchově svých milovaných dětí. Neexistují žádní experti na rodičovství, jen rodiče, kteří trpělivě sbírají zkušenosti, učí se v průběhu let metodou pokusu a omylu, rozeznávají, co na dítě zabírá a co nefunguje.
S cílem podpořit výchovnou cestu, po níž kráčíte, jsme vám před časem doporučovali nezapomínat na sebe, udělat si prioritu ze spánku, nebát se miminku „dopřát“ malou dávku frustrace, využívat léčbu psaním, snažit se být pozitivní, vyhýbat se srovnávání dítěte s jeho vrstevníky…, abyste pomalými kroky odhalovaly jedinečnost své náročné, ale milované ratolesti. I dnes vás chceme inspirovat a povzbudit, proto vám nabízíme:
Dalších 10 tipů na přežití pro rodiče „náročných dětí“
1. Pokud vám něco vadí, pokuste se to změnit
Klíčem k úspěšnému zvládnutí náročného dítěte je neustálé hledání. Hledáte vhodný výchovný přístup, optimální výchovný styl. Takový, který bude odpovídat potřebám vašeho děťátka, a zároveň takový, při němž byste neměli překročit přípustnou hranici svých vlastních schopností a výdrže. Vědomě počítáte s tím, že v porovnání s rodiči „běžných“ dětí vydáváte více energie. V zájmu zachování křehké duševní rovnováhy byste se však stejně vědomě měli snažit, abyste se nedostali do stavu úplného vyčerpání. Odpovězte si na otázky: „Jsem stále víc a víc podrážděný/á? Rozčiluje mě, co se děje? Opět jsem se nechal/nechala vynervovat?“ Kladné odpovědi jsou znamením, že byste se měli pokusit změnit to, co vám ve výchovném stylu vadí. Váš přístup sice může vyhovovat miminku, ale jestliže niterně nevyhovuje vám, někde je chyba. Je to jen krůček od toho, aby nervózní, podrážděná, vystresovaná máma obrátila svoje negativní pocity směrem k dítěti. A to si přece žádná maminka nepřeje.
Je pochopitelné, mají-li rodiče své náročné role občas „plné zuby“, zároveň je však nežádoucí, aby svůj hněv či nervozitu přetavili do nenávisti k samotné činnosti, kterou vykonávají. Ve svém vlastním zájmu, a paralelně v zájmu svého dítěte, odstraňte z výchovných postupů to, co vám vadí, co vám nepřináší uspokojení. Zkoumejte a hledejte, co můžete změnit. Každý nový pokus za to stojí – jde přece o vás a vaše vlastní dítě.
2. Potřebujete podporu blízkých
Není hanba přiznat si, že v únavném koloběhu výchovy a opečovávání náročného dítěte potřebujete pomoc okolí. Čím dřív si to uvědomíte, tím lépe pro vás. Vybírejte si své spojence pečlivě, obklopujte se rodiči, kteří smýšlí podobně jako vy. Pokud sami nevychovávají náročné dítě, mohou mít potíž s pochopením vašeho jednání, nemusí se dokázat vcítit do vaší situace. Vyjádření podpory a lásky ze strany přátel a příbuzných je pro vás nenahraditelné. Od blízkých osob maximálně potěší komplimenty typu: „S tak komplikovaným dítětem zvládáte výchovu obdivuhodně“, „Jste pro nás inspirací a vzorem trpělivosti při jednání s dítětem“, „Když mám špatný den, vzpomenu si na vás, a hned mám jasnou motivaci“. Ocenění od nejbližších vám dodá sílu, pozitivní vyjádření vás pohladí a vyvolají příjemně hřejivý pocit, že se všechna tvrdá práce při výchově náročného dítěte vyplácí a že má smysl. Zvláště tehdy, když samotné pokroky vnímáte a vidíte na vlastní oči.
3. Najděte si podpůrnou skupinu rodičů
Každé trápení je menší, když ho můžeme s někým sdílet. Obklopíte-li se rodiči prožívajícími stejné problémy, pomohou vám vidět zvláštnosti vašeho dítěte z jiného úhlu pohledu. Z úhlu pohledu rodičů, kteří už nasbírali více zkušeností, poznatků a chtějí se o ně s vámi podělit. Připojte se k nějaké skupině rodičů náročných dětí, případně si vytvořte svoji vlastní. Bezpochyby se dozvíte celou řadu tipů, jak se jednotlivé náročné situace dají co nejlépe zvládnout. Ostatní rodiče v podpůrné skupině budou ochotní naslouchat vašemu příběhu zas a znovu, aniž by vás hodnotili, kritizovali, soudili. Směle můžete zahodit obavy, že byste před nimi vypadali hloupě, vždyť jste všichni „na jedné lodi“, všichni stejně usilujete o to, najít vlastní, schůdnou cestu výchovy náročného potomka.
4. Podělte se o strasti a radosti s manželem
Výchova dítěte by měla být záležitostí obou rodičů. V případě výchovy náročných dětí je doslova nebezpečné, jestliže se maminky úporně snaží nést celou obrovskou zátěž jen na svých bedrech. Velice snadno tak mohou podlehnout totálnímu vyčerpání – jenže náročné dítě potřebuje mámu plnou energie a síly.
Maminky, sdílejte proto strasti a slasti související s výchovou svého dítěte s manželem, zasvěcujte tatínka do každodenních událostí, vyzdvihujte pokroky, svěřte se mu se svým trápením. Zapojení partnera do výchovy přinese benefity všem. Máma tak získá potřebnou pomoc a trochu času pro sebe, táta má možnost více se přiblížit děťátku, aplikovat a rozvíjet „čistě“ otcovské tvořivé techniky. Možná to bude právě on, kdo překvapivě objeví spolehlivý způsob uklidnění vašeho náročného miminka. Ono zase přesně rozezná chvilky, které mu dokáže dopřát jen táta.
5. Plánujte dopředu
Až po několika měsících péče o náročné dítko budete umět rozlišit, jakými náladami v průběhu dne miminko prochází, což přirozeně ovlivní váš společný denní program. Rána bývají pro náročné děti obvykle nádherná, pro jejich rodiče snad ještě nádhernější. Vychutnávají si klidnou chvíli a odpočinek, dokud se den nerozběhne naplno.
Po pohodovém ranním okamžiku se roztočí kolotoč uspokojování náročných potřeb náročného dítěte. Do značné míry se můžete vyhnout potenciálním problémovým situacím, jestliže se vám podaří naučit se potřeby dítěte předvídat. Víte-li, že váš drobeček bývá po obědě pravidelně podrážděný, tak se s ním přece nevydáte na nákupy do obchodního centra! Přesně víte, že děti v době tzv. happy hours, tedy mezi 16. a 20. hodinou, bývají nejméně zvládnutelné, přetažené, unavené, umrčené. V tomto časovém intervalu se celkem plánovaně vyhněte jakýmkoli činnostem, které by představovaly zvýšenou zátěž pro dítě i pro vás. Schopnost předvídat a následně plánovat jsou pro rodiče cennými nástroji. Pokud si je osvojíte, budete schopni zabránit tomu, abyste se vy či vaše dítě dostávali do nezvládnutelných situací.
6. Nahlížejte na výchovu z dlouhodobé perspektivy
Rodičovství je celoživotní rolí. Začíná narozením dítěte a v průběhu našeho života nikdy nekončí. Je podstatné si uvědomit, že formování chování dítěte je postupný a pomalý proces. V případě rané výchovy náročného dítěte nedokážeme pokaždé dešifrovat ani jen malá zlepšení, která se z krátkodobého pohledu jeví jako nezpozorovatelná. Často býváme netrpěliví, upřednostnili bychom rychlá řešení a viditelné výsledky. Malá, vyvíjející se osobnost ale není stroj, nemůžeme ji naprogramovat podle svých představ a přání. Snažte se proto posuzovat vývojový pokrok svého dítěte z dlouhodobé perspektivy. Neptejte se a nefilozofujte nad tím, zda vaše dítě bylo lepší tento, nebo minulý týden. Schůdnější cestu představuje porovnávání chování letošního s loňským. Velmi pravděpodobně nepřehlédnete velký pokrok jako odměnu za vaši snahu a námahu, a právě taková pozitivní hodnocení vás nepochybně povzbudí a potěší.
7. Zkuste se v kritické chvíli vcítit do dítěte
Rodiče náročných dětí jsou neustále testováni v ovládání schopnosti rozvážně řešit stresové momenty. Dítě nemůže za to, že se ve chvíli, kdy už oblečení vycházíte ven, právě pokaká anebo si poleje triko džusem, když vy už tušíte, že na domluvenou schůzku jdete pozdě. Znervózníte, možná se naštvete, dokonce vám probleskne hlavou, jestli to váš miláček neudělal náhodou schválně. Je těžké zachovat si chladnou hlavu, situace je pro vás pravděpodobně nepříjemná, zatěžující. Zkuste se ale vcítit do pocitů dítěte, co v té chvíli asi prožívá, zvažte důsledky vzniklé situace s dopadem na malého „provinilce“. Jestliže se vám v problémových situacích podaří na věc podívat očima dítěte, vaše volba přístupu bude méně frustrující pro vás oba.
8. Větší změny uskutečňujte postupně
Většina dětí se velkým změnám nepřizpůsobuje hladce, děti potřebují postupnou adaptaci, dostatek času. Náročné děti změny v uspořádání rodinného života prožívají ještě o něco dramatičtěji. Jednou z takových změn může být například „obyčejné“ stěhování. Pro úplně malé děti je domov tam, kde je jejich máma, takže nepodléhají tlaku vznikajícímu změnou prostředí tak markantně. Zato větším dětem je v této situaci třeba pomoct. Vhodné je s nimi mluvit o pozitivech nastávající změny, jakými mohou být třeba vlastní pokojík, větší zahrada s možností zábavy, blízký park, dětské hřiště, noví kamarádi… Zapojte dítě do přípravy k tomuto významnému kroku. Dovolte mu, aby si samostatně sbalilo věci (samozřejmě pod vaším dohledem), dopřejte mu, že to může ve starém domově udělat jako poslední a v novém si svůj kufřík vybalí jako první. Dejte mu pocítit, že je pro vás opravdu důležité, aby se mu na novém místě líbilo. Stěhování je do jisté míry stresující pro celou rodinu, dítě nevyjímaje, proto čím dříve se vám podaří usadit život do pevných, rutinních kolejí, tím dříve se i chování dítěte vrátí do normálu.
9. Náročné dítě – náročný rodič
Pojem „náročné dítě“ ve skutečnosti není charakteristický jen pro dítě, ale popisuje celkový vztah mezi rodiči a dítětem. Pojem „náročná rodina“ mluví za vše.
Mějte na paměti, že stejně jako náročné děti i jejich rodiče potřebují: – více pochopení, – větší podporu, – více pomoci, – méně kritiky.
10. Nikdo není vinen
Už jsme si několikrát říkali, že být rodičem náročného dítěte není chyba ani tragédie. Děťátko je takové, jaké je, se všemi plusy i minusy, stejně jako jeho rodiče. Postupem času a malými kroky ve výchově dokážete vaše osobnosti sladit a konfliktní situace eliminovat. Přestanete-li hledat viníka a budete-li schopni své dítě přijmout a akceptovat v celé jeho velké osobnosti, všechny „investice“ se vám dvojnásobně vrátí. Budete pyšní na své náročné dospělé „dítě“, které vám všechnu vaši trpělivost, námahu, lásku i trápení jednou oplatí: v podobě blízkého vztahu k vám, ale i v podobě životního sebeuplatnění coby schopné, samostatné osobnosti.
Předchozí díly:
V následující 6. části seriálu vám nabídneme podrobné informace o osobnostním profilu náročných dětí v průběhu jejich růstu.
Příbuzné články
Nahoru