Hlavní stránka Těhotenství a porod Porod

Každé prostředí na nás působí různým způsobem, náš mozek všechno podrobně zpracovává a nazpět vysílá patřičnou odpověď. Představte si, že vaříte, nad hlavou vám hučí digestoř, krouží kolem vás pár sáčků polévky, jedním uchem slyšíte, jak jeden soused prohání po zahradě motorovou sekačku a druhý opravuje auto, a při tom všem si podupáváte nohou do rytmu známé písničky, která k vám doléhá ze zapnutého rádia. Po obědě padnete vysílená do křesla a hlava vám třeští bolestí. A v duchu si říkáte: „Vždyť jsem jen vařila oběd a cítím se, jako kdybych kopala kanál.“ Podložíte si nohy, zavřete oči a za 20 minut, když mozek všechno zpracuje, jste opět v pohodě.

Naše smysly zachytávají každou maličkost, i když si to přímo neuvědomujete. Všechno se hned přesně zapisuje od našeho narození, každý nový podnět, každá nová zkušenost. Na pozitivní zprávy, které jsme z okolí zachytili, nám naše tělo odpovídá kladným způsobem. A naopak, když zažijeme nepříjemnou zkušenost, strach nebo bolest, organizmus okamžitě startuje obranné mechanizmy a vysílá nám varovné signály. Porod je bolestivé a namáhavé období ne jen pro matku, ale i pro samotné miminko. Z teplého, klidného prostředí maminčina bříška musí absolvovat cestu ven přes úzký tunel sem k nám na svět. Kromě bolesti zažívá stres a strach ze změny a z toho neznámého, co ho na druhé straně čeká.

Novorozenec samozřejmě musí jednoznačně pocítit, že došlo ke změně, aby se aktivovaly jeho životní funkce. K tomu v největší míře přispívají porodní bolesti (stahy), úzké porodní cesty a změny tlaku. Jak by tedy měly vypadat první momenty seznámení malého človíčka s naším světem?

Vybavuje se mi několik příběhů o narození dětí, o kterých mi vyprávěly jejich maminky.

Jednou jsem seděla v čekárně u zubaře a dala jsem se z dlouhé chvíle do řeči s vedle mě sedící paní „v letech“. Když jsme tak klevetily, přišlo na to, co která z nás dělá. Potom, co jsem jí řekla, „kdo jsem, co jsem“, pustila se do povídání svého příběhu:

„Můj Matoušek se narodil v únoru, byla pořádná zima. Muž mě v podvečer doprovodil do porodnice. Porodila jsem až druhý den kolem oběda, když on už od večera oslavoval. Trvalo to celou věčnost. Už jsem si myslela, že zemřu. Píchli mi nějakou infúzi, ze které se mi strašně točila hlava a měla jsem žízeň. Byla jsem šťastná, když už byl venku, už bych to déle nevydržela. Pán primář ho vytáhl, plácl po zadku a hned začal křičet. Potom ho šli umývat a přinesli mi ho večer na krmení. Dnes je to už velký chlap, třetím rokem je na vysoké škole v Košicích,“ dodala klidným hlasem. Mně při některých větách přímo zamrazilo, ale v minulosti se to tak opravdu dělalo.

Druhý příběh je trochu staršího data a od mé babičky, která mi jednou vyprávěla o tom, jak se narodila moje máma. Moje máma ještě patří k těm dětem, které se narodily doma.

Bylo teplo, červenec. Babička připravovala oběd, všude voněla zeleninová polévka. Babička se sehnula pro polínko a tehdy pocítila první bolesti. Všichni se sešli na oběd a po obědě začali společně chystat vše potřebné k porodu. Babička si nachystala bílé prádlo, chlapci (synové) jí nanosili dřevo a zatopili, dědeček nachystal vodu a na pomoc zavolal sousedku a ta zůstala u babičky. Ostatní se museli vrátit k práci na statku. Porod šel rychle, máma už byla páté dítě. Na to zavolali porodní bábu a potom se miminko narodilo v „předním pokoji“, mírně vytopené v měkkých domácích peřinách a v šeru tmavých dřevěných trámů…

A takto bych mohla pokračovat dalšími a dalšími příběhy, například o tom, jak se moje kamarádka narodila v sanitce mezi „horní-dolní“ anebo o tom, jak jedna paní rodila a vedle ní stál žebřík a na něm opravář vrtal do stěny. Samozřejmě, že kromě těchto kuriózních případů je i množství příběhů spojených s příjemnými zážitky, při kterých maminky měly štěstí na vlídný zdravotnický personál a příjemné prostředí.

Ale proč toto všechno vzpomínám? Chci tímto navázat na důležitost atmosféry při porodu a její vliv na matku a miminko. Narození člověka je ještě pořád velkým tajemstvím. Odedávna se jím zaobírá množství odborníků z různých vědeckých disciplín. Jedním z nich je i Frederic Leboyer, který je průkopníkem tzv. „šetrného porodu“. Tento pojem zformuloval v roce 1970 a o pět roků později vyšla jeho slavná kniha „Porod bez násilí“. Věnuje se v ní atmosféře u porodu, jaká by měla být, které pozitivní stimuly by ji měly doprovázet, a také mluví o těch, které mají negativní a rušivý vliv a rozhodně by se během porodu neměly vyskytnout.


Co se děje s malým človíčkem, když opustí doteď bezpečné a klidné prostředí maminčina bříška?
Ocitne se tváří tvář prostředí, které je úplně odlišné od toho, kde byl doteď. První dotyky v našem světě jsou pro něj provázené pocity nebezpečenství, nepohody a množstvím nových podnětů, které vnímá prostřednictvím svých smyslů. Ano, novorozenec využívá všechny svoje smysly hned po narození, i když ne v plném rozsahu. Ještě nedávno jsme si mysleli, že miminko nevidí. Výzkumy zjistily, že uvědomělé reagování na zrakové podněty z prostředí se začíná už v 6. měsíci nitroděložního života. Důkazem toho byl pokus, když byly po rozsvícení velmi silné lampy před bříškem těhotné matky zaznamenány změny v rychlosti srdeční činnosti (zrychlení) a v pohybové aktivitě plodu (zvýšená).

Rovněž na zvukové podněty reaguje už šestiměsíční plod a jednotlivé sluchové struktury ukončují svůj vývoj mezi 7.–8. měsícem. Když budoucí maminka promlouvá k dítěti už během těhotenství, po narození okamžitě dokáže poznat její hlas. Je zřejmé, že bychom neměli nového človíčka přivítat hlukem, ale dopřát mu slyšet něžná a laskavá slova jeho rodičů. O tom, že novorozenec cítí bolest, dnes už nikdo nepochybuje. Brekot je prostředek, kterým s námi komunikuje a dává najevo, že se necítí dobře. Rozhodně bychom ho neměli ignorovat. Bolest se projevuje i ve změně fyziologických funkcí (pulz, dech…). Podle čichu umí miminko rozeznat přítomnost matky. Její vůně je pro něj symbol bezpečí a ochrany. Ale největší význam má pro novorozence dotyk. Možnost dotknout se matčina těla, pocítit její teplo, slyšet její dech a tlukot srdce a těšit se jejímu dotyku na svém těle má příznivý vliv ne jen na kojení, ale i na vytváření vzájemné citové vazby. Ve stručnosti můžeme napsat, že mezi hlavní rušivé vlivy v našich porodnicích patří hluk, nadměrné osvětlení, chlad a bolest. Na druhé straně často po porodu chybí okamžitý kontakt s matkou, jemná masáž, přerušení pupečníku po dotlučení, teplo, šero a hlavně ticho. Myslel někdo někdy na to, jak se v dané chvíli cítí dítě? Leboyerův „šetrný porod“ tedy znamená přivést miminko na svět normální, přirozenou cestou a připravit mu přechod z maminčina těla do našeho světa podle jeho potřeb a rytmu. Myslí tím atmosféru u porodu a prostředí, které maminku a novorozence odblokuje. Je důležité, aby prostředí poskytovalo pohodlí a pocit bezpečí. Ideální by byla místnost, ve které se budoucí maminka cítí dobře a nic ji tam neruší. Než se miminko narodí, všechny pocity, které rodička prožívá, se přenášejí na něj, včetně stresu, nervozity a napětí. Na to by se nemělo zapomínat. Jako velké pozitivum vnímám, že čím dál více porodnic se snaží změnit, vylepšit své prostředí, aby vytvořilo příjemnou atmosféru. Pomocí látek, vhodných barev a doplňků, rostlin, hudby a vůně se dá chladné působení porodního sálu lehce zpříjemnit.

Před samotným porodem by se měli pokusit na něj naladit všichni přítomní. Žena by měla cítit, že ti, kteří se o ni starají, ji opravdu doprovázejí a duševně podporují v nejtěžších chvílích plných bolesti. Mělo by se vytvořit takové prostředí, ve kterém by se žena cítila, jako by byla v hnízdě. Velmi důležité je chránit ji před různými zbytečnostmi a hlukem. Rodička potřebuje ochranu a izolaci od vnějších vlivů, jako je telefon, zvonek, zvuky z chodby, či ulice. Lidé, kteří nemají při porodu co dělat, musí místnost opustit, aby tento intimní okamžik nerušili. Každý negativní podnět může v této chvíli ženu rozrušit nebo rozzlobit.

Žena potřebuje dokonalý klid, aby se mohla v tomto jedinečném okamžiku soustředit na dění ve svém těle. Rozhovory personálu o aktuálních zprávách nebo o tom, ve které restauraci ve městě nejlépe vaří, k porodu rozhodně nepatří.

Především by si měli všichni zúčastnění uvědomit, že se brzy narodí nový človíček, miminko, které vzniklo z láskyplného objetí dvou lidí a oni nemohou být svědky jeho narození. Člověk by měl možnost narodit se do klidné a příjemné atmosféry. A přitom stačí tak málo, nevyžaduje si to žádné vysoké sumy finančních prostředků. Stačí ztlumit světla, ztišit hlasy a dopřát miminku příjemné teplo (v místnost by mělo být aspoň 25 °C), aby jeho příchod na svět byl důstojný a ne drastický a šokující.

Není nic pěknějšího jako uvítat právě narozené miminko a pozorovat, jak rychle se zotavuje z porodního stresu, klidně začíná dýchat a pomalu otvírá oči. Dejme mu všichni čas, ať samo objevuje novou zkušenost, raduje se z nového a nenásilně zapomíná na svět, který právě opustilo. Nechejme ho ležet na bříšku matky zabaleného do červené přikrývky, aby se v souladu se svým rytmem postupně vypořádalo. Dovolme čerstvé mamince dotýkat se ho a jemně je masírovat, ať se jejich první seznámení začne příjemnými pocity štěstí.
I samotný porodník by měl dbát na jemné zacházení s dítětem a přestřihnout pupečník až po jeho dotlučení (samozřejmě, když je z lékařského hlediska všechno v pořádku). Způsob narození má jednoznačný vliv na další život dítěte. Samotné chvíle během narození miminka a po něm se nedají dokonale popsat, musíte je zažít.

---

Milé budoucí maminky, vím, že všechno, o čem jsem tu psala, by mělo být v podstatě samozřejmostí, bohužel v praxi to často vypadá úplně jinak. Když se vám však některá z těchto myšlenek zalíbí a určitě byste chtěly, aby tak bylo i při vašem porodu, nebojte se seznámit se svými přáními personál porodnice, případně o to poproste vašeho porodního partnera/-ku, aby to udělal v dané chvíli za vás. Bude to váš DEN a vy máte právo rozhodovat o tom, jak ho prožijete. Všem při porodu přeji jen ty nejkrásnější chvíle.