Hlavní stránka Těhotenství a porod Těhotenství

Záněty se nevyhýbají ani těhotným ženám. Právě naopak. Období očekávání miminka je z hlediska infekcí velmi rizikové. Infekcím v těhotenství je potřeba věnovat mimořádnou pozornost – jestli jsou genitální nebo mimogenitální, protože se přenášejí prostřednictvím krevního oběhu a placenty na plod či při porodu na dítě.

Možné následky infekcí v těhotenství:
-    spontánní potrat,
-    odumření plodu,
-    předčasný porod,
-    novorozenecká sepse,
-    až nezvratné postižení dítěte.

Z hlediska gynekologa je potřebné včas diagnostikovat a léčit kolpitidy, cervicitidy, ale i záněty močových cest. K dalším významným onemocněním patří syfilis, kapavka, toxoplazmóza, rubeola (u nás se proti ní očkuje), herpes, chlamydie a jiné, mezi které lze zařadit i „banální“ prochladnutí nebo virózy.

Infekce ?-hemolytickým streptokokem
může být velice nebezpečná pro matku i pro dítě, přičemž ?-hemolytický (beta-hemolytický) streptokok se vyskytuje u 5 až 30 % žen. Infekce se může přenést na genitálie při pohlavním styku či z vlastního trávicího traktu ženy, který představuje jakýsi „rezervoár“ tohoto streptokoka.

Ze současných poznatků vyplývá, že výskyt ?-hemolytického streptokoka na genitáliích zapříčiňuje předčasný odtok plodové vody, předčasný porod a horečku při porodu anebo po něm.

Mimořádné nebezpečí však představuje tento streptokok hlavně pro novorozence, protože patří mezi nejčastější příčiny smrtelně probíhající novorozenecké sepse a meningitidy.

Projeví-li se první příznaky u novorozence do 20 hodin po porodu, je předpoklad, že k jeho infikování došlo už během těhotenství v děloze. Jako rizikové faktory tu působí:
-    předčasný odtok plodové vody (více než 24 hodin před porodem),
-    předčasný porod (před 37. týdnem těhotenství),
-    nízká hmotnost novorozence, ale i další.

Bohužel smrtí dítěte končí až 60 % případů.
Pozdější forma onemocnění se objevuje přibližně 24 dnů po porodu, přičemž k rizikovým faktorům patří předčasný porod a chybějící obranyschopnost matky. Úmrtnost je oproti „rané“ formě nižší (cca 20 %), možné jsou však neurologické následky až u 50 % případů.

Pozornost je proto věnována hlavně ženám s předčasným odtokem plodové vody, u nichž se po zjištění ?-hemolytického streptokoka aplikují antibiotika. Pokud ale porod začne dříve, než se infekce potvrdí, měla by se antibiotika podávat hned od začátku porodu. Právě při porodu se totiž může přenést infekce na dítě, i když nebylo infikováno v děloze. Zároveň jsou o tomto riziku informováni i pediatři, kteří začnou s vyšetřeními a případnou léčbou dítěte.

Některé zahraniční studie s ohledem na možnou „samoinfekci“ těhotné ženy netrvají na podávání antibiotik během těhotenství, nemá-li žena klinické příznaky. Rozhodně však musí být o výskytu ?-hemolytického streptokoka informován porodník i pediatr, aby mohla být včas vykonána příslušná opatření související s prevencí vážných následků infekce – jak u dítěte, tak u matky.

Toxoplazmóza
vzniká po konzumaci syrového masa nebo při kontaktu s kočičími výkaly (např. syrová mrkev ze zahrádky). Onemocnění se obvykle nijak výrazně neprojevuje, proto se při podezření musí potvrdit laboratorně.

Nebezpečí hrozí ženám, které se infikují a onemocní během těhotenství, přičemž v 50 % dochází k přenosu infekce na plod. Riziko trvalého poškození plodu je mnohem vyšší v 1. trimestru gravidity – hrozí potrat, příp. tělesná a duševní retardace dítěte. V rámci léčby se aplikují antibiotika.

Listerióza
probíhá většinou podobně jako chřipka. Původce infekce se nachází v organismu zvířat, v půdě, potravinách a ve stolici infikovaných jedinců. K infekci plodu nebo novorozence může dojít přes placentu či během porodu. Důsledkem může být potrat, porod mrtvého plodu či porod novorozence s už probíhající těžkou infekcí (úmrtnost těchto dětí je téměř 50 %). Léčba je antibiotická.

Virová hepatitida
se vyskytuje v několika variantách. Při typu A dochází k infekci většinou požitím kontaminovaných potravin. Toto onemocnění se nazývá i „nemoc špinavých rukou“, protože riziko je značně vyšší u lidí, kteří nevěnují dostatečnou pozornost např. umytí rukou po použití WC. Při kontaktu těhotné ženy s infekcí je možné podat imunoglobulin. Objeví-li se akutní infekce těsně před porodem, je možné podat imunoglobulin i novorozenci.

Při virové hepatitidě typu B dochází k přenosu viru tělesnými tekutinami, pohlavním stykem a raritně infikovanými krevními preparáty. Průběh onemocnění je různý, někdy připomíná jen slabší virózu. Závažné je ale riziko pozdější cirhózy jater (postupně přestávají plnit svoji funkci) nebo nádoru jater.

Kromě pacientek, u nichž onemocnění probíhá více nebo méně viditelně, existuje i chronická forma nemoci, která je prakticky bezpříznaková, přičemž však pacientka nadále „produkuje“ virus a představuje riziko pro okolí i pro plod.

Virus sice placentou neprochází, ale možnost jeho přenosu na novorozence při porodu je vysoká. U infikovaných dětí se obvykle vyvine chronická hepatitida.
S ohledem na závažnost možných následků pro novorozence se v rizikových skupinách žen doporučuje vyšetřit po 32. týdnu těhotenství přítomnost antigenu signalizujícího onemocnění. Při pozitivním výsledku se novorozenci ihned po porodu podá imunoglobulin a vakcína.

Další typy hepatitidy
jsou zatím málo známé, při jejich přítomnosti u matky v čase porodu se doporučuje podat novorozenci imunoglobulin.
Těhotná žena s probíhající hepatitidou musí být hospitalizována na infekčním oddělení, kde potom případně probíhá i porod.

Prevence
hepatitidy, toxoplazmózy či listeriózy spočívá ve zvýšené pozornosti k tělesné hygieně i konzumovaným potravinám. Je možné využít také očkování proti hepatitidě A a B, samozřejmě v dostatečném časovém předstihu před těhotenstvím.

Chlamydiové infekce
vyvolávají u ženy širokou paletu zánětů (močový trakt, vnější i vnitřní pohlavní orgány), následkem čehož může vzniknout sterilita.

Infekce často probíhají bez příznaků, navzdory tomu jsou „zodpovědné“ za zvýšenou úmrtnost rodiček i novorozenců. Je-li v době porodu žena infikovaná chlamydiemi, existuje téměř 70procentní pravděpodobnost, že dojde k infikování novorozence, který může trpět zánětem spojivek a v téměř 20 % případů i zánětem plic.

Chlamydiové infekce matky zapříčiňují zvýšený výskyt předčasného odtoku plodové vody, předčasného porodu a vznik zánětu endometria po porodu. Léčba je antibiotická, doporučuje se přeléčit i partnera.

Kapavka
je v současnosti v porovnání s minulostí na mírném vzestupu a občas postihuje i těhotné ženy. Až polovina onemocnění u žen může probíhat bez výrazných příznaků. K nákaze novorozence může dojít při porodu nebo už v čase těhotenství vzestupnou cestou z genitálu matky. Postižené děti trpí hnisavým zánětem spojivek, ale mohou vzniknout také rozsáhlejší infekce. I v tomto případě patří k rizikům možnost předčasného odtoku plodové vody, předčasného porodu a poporodní horečky. Kapavka se léčí antibiotiky, je nutné přeléčit i partnera.

Syfilis
se podobně jako kapavka vyskytuje o něco častěji. K infekci dochází v podstatě jen pohlavním stykem, přičemž infekce může z těla matky přejít prostřednictvím placenty nebo se novorozenec infikuje při porodu.

Primární stadium je typické výskytem nebolestivého vředu v místě vzniku infekce, objevuje se i otok lymfatických uzlin. Nezačne-li se s okamžitou léčbou, nastupuje sekundární stadium, kdy se infekce krevní cestou šíří do celého těla, přičemž se původní příznaky (vřed, otoky) mohou ztratit.

V tomto období (asi do dvou let od začátku onemocnění) je u těhotných velice vysoká pravděpodobnost infekce plodu v děloze. Mezi následky patří potrat (i ve vyšších stadiích gravidity), mrtvý plod, předčasný porod a vrozený syfilis u dítěte.

Následky infekce se u dítěte mohou projevit buď do dvou let od porodu, nebo později (raná či pozdější forma), v obou případech je však onemocnění velice závažné. Proto je potřeba věnovat pozornost včasné diagnostice onemocnění i léčbě těhotné ženy. Nemoc se léčí antibiotiky, při infikování miminka musí samozřejmě také co nejdříve nastoupit odpovídající léčba.

Bakteriální kolpitida
patří k nejčastějším infekcím v oblasti pochvy. Typickými projevy jsou řídký výtok a rybí zápach, další „důkazy“ o této infekci musí být potvrzeny laboratorně.

Někdy onemocnění probíhá bez typických příznaků a potvrdit se dá jen laboratorní zkouškou. Je-li prokázána souvislost mezi bakteriální kolpitidou a předčasným odtokem plodové vody, předčasným porodem, horečkou při porodu nebo po něm, je potřeba kolpitidu léčit. Léčba se odvíjí od stadia gravidity.

Při kolpitidě zapříčiněné trichomonádovou infekcí je nutné přeléčit i partnera, protože existuje riziko zpětného přenosu a opětovné infekce ženy.

Kandidóza
– kvasinkový (plísňový) zánět pochvy je v těhotenství poměrně častý.

Udává se, že až u 30 % jsou kvasinky přítomné, ale ne každá žena musí mít i příznaky (svědění pálení, problémy při močení, bolesti při styku). Tím, že je prostředí v pochvě narušeno, mohou vzniknout drobné trhlinky na poševní sliznici. Pokud je toto onemocnění v době porodu přítomné, mohou vzniknout i závažnější porodní poranění v pochvě či v okolí pochvy. Asi u poloviny novorozenců se objevuje v ústech bílý moučnatý povlak.

Kandidóza se častěji vyskytuje u žen, které byly léčeny antibiotiky, mají cukrovku či sníženou obranyschopnost, ale i samotné těhotenství je určitou predispozicí pro vznik tohoto onemocnění. S ohledem na možná rizika – zejména během porodu – by ženy měly věnovat pozornost možným příznakům a následné lokální léčbě. Doporučuje se dokonce preventivní vyšetření před porodem na zjištění a případnou léčbu kandidózy.

Cervicitida
– zánět děložního krčku patří mezi další gynekologické infekce v těhotenství. Je třeba na tuto infekci myslet vždy, když se objeví jiný než běžný výtok. Způsobují ji většinou chlamydie, gonokoky nebo herpetické viry – od toho se následně odvíjí léčba.

Infekce močových cest
mohou vzniknout během gravidity jako primární onemocnění či jako sekundární infekce při přenosu zejména z vnějšího genitálu.

Vznikne-li onemocnění močových cest jako primární infekce, hrozí riziko jeho rozšíření na ženské pohlavní orgány. V obou případech je potřebná komplexní léčba, protože jinak se zvyšuje riziko předčasného porodu.

Jakákoliv infekce v oblasti genitálií a močových cest u těhotné ženy se musí léčit a pozornost je třeba věnovat i diagnostice, protože všechna tato onemocnění ohrožují nejen matku, ale i plod, resp. dítě – a to předčasným odtokem plodové vody, předčasným porodem a přenosem infekce na dítě. Lékař vždy zvolí léčbu podle stadia gravidity, tak aby nebyl ohrožen vývoj plodu.

Kromě gynekologických zánětů a zánětů močových cest se mohou během těhotenství vyskytnout i jiná onemocnění a infekce a i v těchto případech je nutná léčba, kterou lékař pečlivě volí vzhledem ke stadiu gravidity tak, aby nedošlo k poškození plodu.

Vždy myslet na budoucnost
S ohledem na rizika během těhotenství a možné zdravotní postižení dítěte by každá žena měla přistupovat maximálně zodpovědně k výběru svého partnera, a to i tehdy, když o těhotenství ani neuvažuje. Protože – bohužel – u těchto onemocnění platí, že za hříchy rodičů pykají děti.