Home
SiteMap
MamaAJa.sk
Dnes je 18. květen 2012, svátek má Nataša.
Stanislava Mikolášová, dipl. porodní asistentka , Zdroj: E. Čech a kol.: Porodnictví
.jpg)
Doporučil vám lékař amniocentézu a vy jste se, překvapena, zapomněla zeptat, co to vlastně znamená? Samotný složitý název vám uvízl v paměti a začíná ve vás rozsívat obavy? Pak jsou následující řádky určeny právě vám. Dozvíte se, jaké vyšetření se skrývá za tímto komplikovaným slovem, co vše se dá z výsledku tohoto vyšetření zjistit a také jaká rizika s sebou nese. A když už budete vědět, co vás čeká, možná vám pomohou udělat si ve věci jasno autentické příběhy maminek, které už mají amniocentézu za sebou.
Co je to amniocentéza?
Amniocentéza je vyšetření, při kterém vám odeberou malé množství plodové vody. Za asistence ultrazvuku pronikne zkušený odborník tenkou dlouhou jehlou do dělohy, kde se nachází plod obklopený plodovou vodou.
Kdy je možné provést amniocentézu?
Amniocentézu je možné realizovat během celého těhotenství, její účel se však mění v jednotlivých etapách těhotenství.
Rozlišujeme:
Nejčastější důvody pro odběr plodové vody:
Všeobecně se doporučuje absolvovat amniocentézu těm ženám, u kterých je potencionálně zvýšené riziko, že se děťátko narodí s nějakou poruchou.
Tj. v případě, kdy:
Co se dá prostřednictvím výsledků z amniocentézy zjistit:
Pozn.: Při amniocentéze je 1% riziko, že se test nepodaří
Výsledek:
Obdržíte jej za dva tři týdny. Čekání na výsledek je někdy o dost horší zážitek než samotný odběr plodové vody. Připravte se na to, že v případě pozitivního výsledku vás čeká závažné rozhodnutí. Proto, než dostanete výsledek, byste si měli spolu s partnerem odpovědět na nelehké otázky. Váš lékař by vám měl vysvětlit výsledek vyšetření, a jestliže se ukáže nějaký problém, měl by poskytnout informace o možnostech (o ukončení těhotenství nebo o tom, jak se nejlépe postarat o vaše děťátko po narození).
Odmítnout?
Odběr plodové vody můžete odmítnout, jestliže si jej nepřejete absolvovat. Zejména v případě, kdy jste rozhodnutá donosit děťátko v každém případě. Některé ženy sdílejí názor, že právě rizika spojená s tímto testem a bolestivý průběh odběru zvyšují možnost, že děťátko bude postižené. Jde však pouze o domněnku, ne o vědecky podloženou informaci. V podstatě jediným vážným rizikem je možný potrat nebo předčasný porod – při současné kvalitě ultrazvukových přístrojů a zkušenosti lékařů se s tím setkáváme jen zřídkakdy.
Zkušenosti maminek s amniocentézou:
Iveta, 36 let, 1. dítě
Na odběr plodové vody si pamatuji, ale nerada na to vzpomínám a myslím, že mi dají za pravdu i ostatní maminky, které mají amniocentézu za sebou. Mně lékařka doporučila odběr kvůli věku, měla jsem již 35 let – a s věkem se prý zvyšuje riziko, že se dítě narodí s nějakým postižením. Tak jsem tedy šla, ale představa, že m
i budou píchat do mého čerstvě zakulaceného bříška, byla hrozná. Velmi jsem se bála, hlavně o miminko, že mu tam naruší jeho pohodlí.
Lékař, který mi dělal odběr, byl velmi milý, všechno mi ukázal a vysvětlil. Mluvil i o rizicích, přičemž mě mrazilo v zádech. Nakonec jsem to přežila, celou dobu jsem měla oči pevně zavřené. Druhý den po vyšetření jsem dostala silné bolesti do podbřišku, propadla jsem panice a letěla jsem rovnou do nemocnice, kde mě vyšetřili a poslechli si srdíčko miminka. Ukázalo se, že je všechno v pořádku. Lékařka mi doporučila odpočinek. Samozřejmě, doma, v prázdném bytě (manžel v práci) jsem nepřemýšlela o ničem jiném, než jak dopadne výsledek. Dva týdny mi připadaly jako sto let, ale nakonec jsem odcházela z kontroly s úsměvem. Výsledky dopadly dobře. Narodil se nám nádherný syn, který bude mít zanedlouho první rok života za sebou.
Lucie, 26 let, 2. dítě
Amniocentéza? Nic příjemného, ale dalo se to vydržet. Se zaťatými zuby a očima přilepenýma na monitoru, aby mi nepíchli do mého pokladu. Toho jsem se bála nejvíc, ale lékař byl velmi šikovný a zvládl to skvěle a hlavně rychle.
My jsme si o amniocentézu zažádali. Dělali mi ji i u prvního dítěte, ale tenkrát to bylo o dost horší. Měla jsem pocit, že to trvá celou věčnost a bolest byla ukrutná, i když mi to umrtvili. Napodruhé to už nebylo tak strašné. Po obou vyšetřeních jsem následující týden odpočívala a kromě bolavého místa po vpichu jsem, naštěstí, neměla žádné problémy.
Ještě jsem zapomněla říct, proč jsem si dala udělat odběr plodové vody. V rodině mého manžela se vyskytla jistá vážná genetická porucha. Dotyčný příbuzný je připoutaný na lůžko a vyžaduje 24hodinovou péči.
Možná to bude znít sobecky, ale já bych to určitě nechtěla a myslím si, že ani nezvládla. Nemohla bych se každodenně dívat na to, jak moje dítě trpí. Navíc si myslím, že by celá rodina byla ochuzená tím, že by se veškerá péče soustředila jen na jednoho člena. Nemělo by to žádnou budoucnost, jen ze dne na den čekat na to, kdy přijde konec.
Vše, co chcete vědět o amniocentéze
Doporučil vám lékař amniocentézu a vy jste se, překvapena, zapomněla zeptat, co to vlastně znamená? Samotný složitý název vám uvízl v paměti a začíná ve vás rozsívat obavy? Pak jsou následující řádky určeny právě vám. Dozvíte se, jaké vyšetření se skrývá za tímto komplikovaným slovem, co vše se dá z výsledku tohoto vyšetření zjistit a také jaká rizika s sebou nese. A když už budete vědět, co vás čeká, možná vám pomohou udělat si ve věci jasno autentické příběhy maminek, které už mají amniocentézu za sebou.
Co je to amniocentéza?
Amniocentéza je vyšetření, při kterém vám odeberou malé množství plodové vody. Za asistence ultrazvuku pronikne zkušený odborník tenkou dlouhou jehlou do dělohy, kde se nachází plod obklopený plodovou vodou.
Kdy je možné provést amniocentézu?
Amniocentézu je možné realizovat během celého těhotenství, její účel se však mění v jednotlivých etapách těhotenství.
Rozlišujeme:
- Brzkou amniocentézu – nejčastěji se odběr uskutečňuje mezi 11.–14. týdnem těhotenství. Doporučuje se zejména při těhotenstvích, kde existuje riziko vrozených poruch metabolismu.
- Klasickou amniocentézu – je možné ji vykonat mezi 15.–19. týdnem těhotenství, nejčastěji se dělá v 15.–16. týdnu těhotenství. Zaměřuje se na různé genetické a vývojové poruchy.
- Amniocentézu ve třetím trimestru – její provedení je technicky složitější vzhledem k tomu, že plodové vody v poměru k velikosti plodu je relativně méně. Využívá se hlavně k určení zralosti plic plodu, k určení barvy plodové vody (při podezření na nedostatečné zásobování plodu kyslíkem) a na bakteriologickou analýzu (při podezření na infekci).
Nejčastější důvody pro odběr plodové vody:
Všeobecně se doporučuje absolvovat amniocentézu těm ženám, u kterých je potencionálně zvýšené riziko, že se děťátko narodí s nějakou poruchou.
Tj. v případě, kdy:
- je vám 35 let a více a čekáte miminko
- otec děťátka je starší 45 let
- výsledek biochemického screeningu byl pozitivní (jakmile výsledek ukázal vysoké nebo nízké hodnoty alfafetoproteinů – AFP
- někdo z vaší blízké rodiny se narodil s genetickou poruchou nebo vrozenou vadou
- před tímto těhotenstvím se vám narodilo děťátko postižené nějakou poruchou
- vyskytnou se komplikace v těhotenství: při Rh inkompatibilitě (když vy jste Rh negativní a partner Rh pozitivní), nebo je velká pravděpodobnost, že porodíte předčasně
Co se dá prostřednictvím výsledků z amniocentézy zjistit:
- genetické a chromozómové odchylky (např. Downův syndrom, který způsobuje mentální retardaci, vrozené srdeční vady a typické odchylky ve fyzickém vzhledu)
- pohlaví plodu, kvůli přenosu nemocí vázaných na pohlaví (např.: hemofilie = vrozená snížená srážlivost krve)
- dědičné metabolické poruchy (např.: cystická fibróza)
- vrozené anatomické odchylky – odhalení poruch uzavření neurální trubice (např.: Spina bifida: spojená s vážnými komplikacemi, jako jsou nehybnost nohou, vývojové vady ledvin, mentální retardace…, Myelomeningokéla – propadnutí míšního tkaniva, Anencefalie – nevyvinutí mozkové části hlavy
- stav plodu při Rh izoimunizaci (matka Rh negativní a otec Rh pozitivní)
- zjištění stupně zralosti plic plodu
- zabarvení a složení plodové vody
Průběh vyšetření – odběr plodové vody
Amniocentéza se obvykle provádí ve speciální vyšetřovací místnosti, kde je k dispozici ultrazvukové zařízení a sterilní pomůcky.
Lehnete si na určené místo (postel). Nejdřív vám lékař pomocí ultrazvuku najde vhodné místo v bezpečné vzdálenosti od placenty i od děťátka. Tato část může trvat okolo 20 minut. Potom vám vydezinfikují místo vpichu příslušným roztokem. Budete-li chtít, znecitliví vám před samotným odběrem místo vpichu lokálním anestetikem. Poté vám (za stálého sledování ultrazvukem) lékař vsune dlouhou tenkou jehlu do bříška, až se dostane do plodového vaku, a odsaje malé množství plodové vody (cca 20 ml). Po celou dobu tohoto procesu budete muset vydržet bez pohnutí.Samotné odsátí trvá méně než 30 vteřin a nemusíte se obávat, že to nějak ovlivní množství plodové vody. Organismus si ji postupně doplní.
Při odběru můžete pocítit tlak, štípání, píchání nebo stažení, v nejlepším případě to přežijete bez výrazných pocitů.
Pozn.: Jste-li Rh negativní, měla byste před vyšetřením dostat Rh-imunoglobulin (RHIG). Po vyšetření lékař pro jistotu zkontroluje činnost srdíčka dítěte.
Po vyšetření:
Zbytek dne si dopřejte odpočinek a klid a vyhněte se zdvihání těžkých břemen následující tři dny. Zaznamenáte-li nějaké komplikace, například silné křeče, vaginální krvácení, horečku nebo odtok plodové vody, ihned vyhledejte lékaře.
Možné komplikace:
- slabé krvácení
- částečné odtékání plodové vody
- kontrakce dělohy
- potrat, předčasný porod (1% riziko)
- předčasné odloučení placenty
- infekce
- poranění plodu
- embolizace plodovou vodou
- zabarvení plodové vody krví
Pozn.: Při amniocentéze je 1% riziko, že se test nepodaří
Výsledek:
Obdržíte jej za dva tři týdny. Čekání na výsledek je někdy o dost horší zážitek než samotný odběr plodové vody. Připravte se na to, že v případě pozitivního výsledku vás čeká závažné rozhodnutí. Proto, než dostanete výsledek, byste si měli spolu s partnerem odpovědět na nelehké otázky. Váš lékař by vám měl vysvětlit výsledek vyšetření, a jestliže se ukáže nějaký problém, měl by poskytnout informace o možnostech (o ukončení těhotenství nebo o tom, jak se nejlépe postarat o vaše děťátko po narození).
Odmítnout?
Odběr plodové vody můžete odmítnout, jestliže si jej nepřejete absolvovat. Zejména v případě, kdy jste rozhodnutá donosit děťátko v každém případě. Některé ženy sdílejí názor, že právě rizika spojená s tímto testem a bolestivý průběh odběru zvyšují možnost, že děťátko bude postižené. Jde však pouze o domněnku, ne o vědecky podloženou informaci. V podstatě jediným vážným rizikem je možný potrat nebo předčasný porod – při současné kvalitě ultrazvukových přístrojů a zkušenosti lékařů se s tím setkáváme jen zřídkakdy.
Zkušenosti maminek s amniocentézou:
Iveta, 36 let, 1. dítě
Na odběr plodové vody si pamatuji, ale nerada na to vzpomínám a myslím, že mi dají za pravdu i ostatní maminky, které mají amniocentézu za sebou. Mně lékařka doporučila odběr kvůli věku, měla jsem již 35 let – a s věkem se prý zvyšuje riziko, že se dítě narodí s nějakým postižením. Tak jsem tedy šla, ale představa, že m
i budou píchat do mého čerstvě zakulaceného bříška, byla hrozná. Velmi jsem se bála, hlavně o miminko, že mu tam naruší jeho pohodlí. Lékař, který mi dělal odběr, byl velmi milý, všechno mi ukázal a vysvětlil. Mluvil i o rizicích, přičemž mě mrazilo v zádech. Nakonec jsem to přežila, celou dobu jsem měla oči pevně zavřené. Druhý den po vyšetření jsem dostala silné bolesti do podbřišku, propadla jsem panice a letěla jsem rovnou do nemocnice, kde mě vyšetřili a poslechli si srdíčko miminka. Ukázalo se, že je všechno v pořádku. Lékařka mi doporučila odpočinek. Samozřejmě, doma, v prázdném bytě (manžel v práci) jsem nepřemýšlela o ničem jiném, než jak dopadne výsledek. Dva týdny mi připadaly jako sto let, ale nakonec jsem odcházela z kontroly s úsměvem. Výsledky dopadly dobře. Narodil se nám nádherný syn, který bude mít zanedlouho první rok života za sebou.
Lucie, 26 let, 2. dítě
Amniocentéza? Nic příjemného, ale dalo se to vydržet. Se zaťatými zuby a očima přilepenýma na monitoru, aby mi nepíchli do mého pokladu. Toho jsem se bála nejvíc, ale lékař byl velmi šikovný a zvládl to skvěle a hlavně rychle.
My jsme si o amniocentézu zažádali. Dělali mi ji i u prvního dítěte, ale tenkrát to bylo o dost horší. Měla jsem pocit, že to trvá celou věčnost a bolest byla ukrutná, i když mi to umrtvili. Napodruhé to už nebylo tak strašné. Po obou vyšetřeních jsem následující týden odpočívala a kromě bolavého místa po vpichu jsem, naštěstí, neměla žádné problémy.
Ještě jsem zapomněla říct, proč jsem si dala udělat odběr plodové vody. V rodině mého manžela se vyskytla jistá vážná genetická porucha. Dotyčný příbuzný je připoutaný na lůžko a vyžaduje 24hodinovou péči.
Možná to bude znít sobecky, ale já bych to určitě nechtěla a myslím si, že ani nezvládla. Nemohla bych se každodenně dívat na to, jak moje dítě trpí. Navíc si myslím, že by celá rodina byla ochuzená tím, že by se veškerá péče soustředila jen na jednoho člena. Nemělo by to žádnou budoucnost, jen ze dne na den čekat na to, kdy přijde konec.
Jednoduše si to neumím představit. I já mám svá přání a potřeby se realizovat, ať už doma s rodinou nebo v práci… Je třeba všechno zvážit, vše má svoje „pro“ a „proti“. Já jsem se rozhodla takto … a se šťastným koncem, narodila se nám zdravá dcerka.
Martina, 29 let, 1. dítě
Mně lékař navrhl odběr plodové vody na základě výsledků krevních testů, kde se zjišťovala hladina alfafetoproteinů. Moje hodnoty byly nižší oproti normálu. Řekl mi, že by to mohlo znamenat, že děťátko má Downův syndrom. Po těchto slovech jsem zůstala šokovaná. Vůbec jsem – ani ve snu – nepomyslela na to, že by se mi mohlo narodit postižené dítě. Potom mi vysvětlil, že z plodové vody se to dá zjistit přesněji. Dostala jsem lístek, kdy a kam se mám dostavit. Na vyšetření jsem měla jít za několik dní. Zatím jsme doma s manželem mluvili o tom, co bychom dělali, kdyby se nám narodilo postižené dítě. Po mnohých rozhovorech jsme došli k tomu, že i kdyby výsledky potvrdily podezření, tak bychom si děťátko nechali.
Nakonec jsem se na to vyšetření dostavila, ale když jsem vešla dovnitř a uviděla tu dlouhou jehlu a vyposlechla si o všech možných rizicích, tak jsem si to v minutě rozmyslela a vyšetření jsem odmítla. Vysvětlila jsem zúčastněným, že jsme s manželem rozhodnutí nechat si děťátko, i kdyby bylo postižené.
Po všech těch peripetiích nám pánbůh přece jen poslal nádhernou, zdravou holčičku. Naše štěstí bylo (a stále je) nekonečné. Nic na světě není dokonalé, ani výsledky testů.
Petra, 22 let, 1. dítě
Nám s manželem se podařilo miminko, když jsem byla v posledním ročníku na vysoké škole, tak si dovedete představit, jak jsem si užila. Zkoušky, mezitím svatba, řešení bydlení a zároveň chystání všeho potřebného pro miminko.
Z vyšetření jsem si v těhotenství užila opravdu všechno možné, včetně amniocentézy a odběru tkáně z placenty. Nejdřív mi vyšly pozitivně krevní testy, podezření na Downův syndrom a potom i výsledek z amniocentézy, což byl, mimochodem, strašný zážitek. Několik dní potom jsem měla hrozné tlaky v bříšku, tak jsem jen ležela a modlila se, ať to přestane. Nakonec i výsledky z placenty všechno potvrdily. Ze začátku jsem si jaksi vůbec neuvědomovala, co mi lékaři říkali… „Je pravděpodobné, že vaše děťátko bude postižené.“ Až potom v jedné chvíli to na mě dolehlo a v hlavě se mi začalo rozsvěcet. Proč? Proč já, my? Jak to všechno teď bude? Budu se umět o něj postarat? A mnoho dalších otázek se mi hromadilo v hlavě a nebylo chvíle, kdy bych měla oči bez slz. Proplakala jsem dny i noci, ale na potrat jsem ani nepomyslela. Až mě z toho nakonec vytáhla moje nejlepší kamarádka. Zavedla mě za jednou paní, která s takovými dětmi pracuje a cvičí s nimi. Setkání s ní mi velmi pomohlo a naladilo mě na pozitivnější myšlení. Při této návštěvě jsem potkala i jiné maminky s dětmi s podobným osudem a už mi to všechno přestalo připadat tak beznadějné. Viděla jsem, že i tyhle děti si umí hrát a smát se. A jejich rodiče dokáží žít šťastný a plnohodnotný život.
Narodila se nám dcerka s Downovým syndromem, ale navzdory tomu je naším štěstím a každý její pokrok nám přináší velkou radost.
Martina, 29 let, 1. dítě
Mně lékař navrhl odběr plodové vody na základě výsledků krevních testů, kde se zjišťovala hladina alfafetoproteinů. Moje hodnoty byly nižší oproti normálu. Řekl mi, že by to mohlo znamenat, že děťátko má Downův syndrom. Po těchto slovech jsem zůstala šokovaná. Vůbec jsem – ani ve snu – nepomyslela na to, že by se mi mohlo narodit postižené dítě. Potom mi vysvětlil, že z plodové vody se to dá zjistit přesněji. Dostala jsem lístek, kdy a kam se mám dostavit. Na vyšetření jsem měla jít za několik dní. Zatím jsme doma s manželem mluvili o tom, co bychom dělali, kdyby se nám narodilo postižené dítě. Po mnohých rozhovorech jsme došli k tomu, že i kdyby výsledky potvrdily podezření, tak bychom si děťátko nechali.
Nakonec jsem se na to vyšetření dostavila, ale když jsem vešla dovnitř a uviděla tu dlouhou jehlu a vyposlechla si o všech možných rizicích, tak jsem si to v minutě rozmyslela a vyšetření jsem odmítla. Vysvětlila jsem zúčastněným, že jsme s manželem rozhodnutí nechat si děťátko, i kdyby bylo postižené.
Po všech těch peripetiích nám pánbůh přece jen poslal nádhernou, zdravou holčičku. Naše štěstí bylo (a stále je) nekonečné. Nic na světě není dokonalé, ani výsledky testů.
Petra, 22 let, 1. dítě
Nám s manželem se podařilo miminko, když jsem byla v posledním ročníku na vysoké škole, tak si dovedete představit, jak jsem si užila. Zkoušky, mezitím svatba, řešení bydlení a zároveň chystání všeho potřebného pro miminko.
Z vyšetření jsem si v těhotenství užila opravdu všechno možné, včetně amniocentézy a odběru tkáně z placenty. Nejdřív mi vyšly pozitivně krevní testy, podezření na Downův syndrom a potom i výsledek z amniocentézy, což byl, mimochodem, strašný zážitek. Několik dní potom jsem měla hrozné tlaky v bříšku, tak jsem jen ležela a modlila se, ať to přestane. Nakonec i výsledky z placenty všechno potvrdily. Ze začátku jsem si jaksi vůbec neuvědomovala, co mi lékaři říkali… „Je pravděpodobné, že vaše děťátko bude postižené.“ Až potom v jedné chvíli to na mě dolehlo a v hlavě se mi začalo rozsvěcet. Proč? Proč já, my? Jak to všechno teď bude? Budu se umět o něj postarat? A mnoho dalších otázek se mi hromadilo v hlavě a nebylo chvíle, kdy bych měla oči bez slz. Proplakala jsem dny i noci, ale na potrat jsem ani nepomyslela. Až mě z toho nakonec vytáhla moje nejlepší kamarádka. Zavedla mě za jednou paní, která s takovými dětmi pracuje a cvičí s nimi. Setkání s ní mi velmi pomohlo a naladilo mě na pozitivnější myšlení. Při této návštěvě jsem potkala i jiné maminky s dětmi s podobným osudem a už mi to všechno přestalo připadat tak beznadějné. Viděla jsem, že i tyhle děti si umí hrát a smát se. A jejich rodiče dokáží žít šťastný a plnohodnotný život.
Narodila se nám dcerka s Downovým syndromem, ale navzdory tomu je naším štěstím a každý její pokrok nám přináší velkou radost.
Příbuzné články
Nahoru