Hlavní stránka Dítě Batole

Okolo druhého roku je mnoho dětí připraveno vyměnit postýlku za velkou postel. Kolem dvou a půl let je to už většina.

Zde je několik spolehlivých znaků, podle kterých se dá poznat, že nadešel ten správný čas:
– vaše dítě je vyšší než 90 cm a dokáže samo vylézt z postýlky i přes nejvyšší nastavení zábrany
– dítě má dobře vžitý večerní režim a umí bez větších problémů usnout
– vzbudí-li se dítě v průběhu noci, je schopno se vrátit zpět do postele

První signál je důkazem toho, že postýlka začíná být pro dítě z důvodu rizika možného pádu při přelézání nebezpečná. Další dva znaky by pro vás měly být zárukou, že dítě v nové posteli usne a nebude do půlnoci pobíhat po bytě, protože mu v tom nebrání žádné zátarasy. Proto, chcete-li si i po přemístění dítěte do velké postele dopřát klidné večery, myslete na tyto věci dřív, než začne být postýlka pro dítě nebezpečná.

V případě nutnosti je možné prodloužit funkčnost postýlky:
Jestliže jste na tuto situaci mysleli dopředu a máte doma postýlku s odnímatelnými příčlemi nebo částmi zábrany, můžete je odstranit. Z většiny postýlek lze odmontovat jednu část „zábradlí“, a umožnit tak dítěti volný přístup z postýlky i do ní, aniž by muselo přelézat „mříže“. (Jestli tuto možnost výrobce neuvádí, dejte pozor, abyste definitivně neznehodnotili postýlku nebo nenarušili její statiku.)

Tento důležitý krok v životě dítěte není dobré spojovat s příchodem nového sourozence, protože starší dítě by se mohlo cítit odstrčené.
Čekáte-li miminko, přestěhujte dítě do velké postele v pozdějším stadiu těhotenství, aby mělo čas si zvyknout. Nebo naopak, proveďte to několik měsíců poté, co se děťátko narodí, starší dítě si na nového člena rodiny zvykne a nebude jeho příchod chápat tak, že ho sourozenec z postýlky vyhnal. V tomto případě si postýlku pro miminko dočasně půjčete od známých nebo využijte koš na prádlo – ideální „postýlka“ pro novorozence. Přestěhujete-li staršího sourozence do pokojíčku v poschodí, nezapomeňte na zábranu před schodištěm, která v případě nočního putování zabrání pádu ze schodů.

Jakou postel vybrat?
Můžete se rozhodnout pro dvě základní varianty – klasickou velkou postel pro dospělé nebo speciální dětskou postel s rozměry 130–160 cm. Někteří výrobci nabízejí i univerzální postel, která „roste“ s dítětem, v tomto případě si však dobře prověřte kvalitu a stabilitu konstrukce.

Dětskou postel vám doporučujeme pouze v případě, že si to může vaše peněženka dovolit, protože dítě z ní velmi rychle vyroste a zanedlouho ji budete muset měnit. Naopak výhodou dětské postele bývají např. zábrany v hlavové a nožní části, často i odstranitelná zábrana (např.v podobě dřevěné příčky) podél postele bránící pádu dítěte. Neměli byste ale šetřit na kvalitní zdravotní matraci. Předejdete tak případným zdravotním potížím dítěte s páteří.

Odborníci nedoporučují z bezpečnostních důvodů v tomto věku používat poschoďovou postel. Na to, aby mohlo dítě spát na horní posteli, by si mělo počkat do šesti let. I v tomto věku zvažte, zda doopravdy potřebujete patrovou postel a zda nebude pouze důvodem ke sporům, kde bude které dítě spát – obyčejně mívá jedno dítě pocit křivdy. Navíc mohou být tyto postele příčinou pádu a úrazu, hlavně, když se na nich děti patřičně rozdovádí. V případě nemoci dítěte spícího na horní posteli je budete pravděpodobně nuceni přemístit níže, neboť noční ošetřování v horní posteli může být nepohodlné, ba přímo nemožné. Dětem nejspíš dočasně přeměníte postele, což může být dalším předmětem sporů (a znovu při návratu do normálu), ale co když budete ošetřovat obě současně?

Já nechci spát sám, já se bojím!
S touto větou se setkáváme hlavně u dětí, které se rodiče snaží přemístit do vlastních postelí kolem třetího roku věku. Je to doba, kdy si už zvykli na bezpečný spánek v blízkosti rodičů.

Situaci někdy zachrání malý bratříček nebo sestřička, třebaže je to úplně malé miminko. Když se vaše starší dítě v noci vzbudí, zjistí, že není samo, uvidí, jak miminko klidně spí a dýchá, a to je může uklidnit. Musíte si však být jisti, že starší dítě má pozitivní vztah k mladšímu sourozenci a je už natolik vyzrálé, že mu ani nechtíc neublíží.

Někdy bývá pomocí malé zvířátko – akvárium s rybičkami, křeček, želva, samozřejmě jen v případě, že vaše rodina má skutečný zájem se o tyto domácí mazlíčky starat a nekupuje je pouze z tohoto jednoúčelového důvodu.

Pomáhá i noční lampička, zejména, bojí-li se dítě tmy. Koupíte-li do ní slabou žárovku či zářivku, můžete ji nechat svítit celou noc nebo alespoň po dobu usínání.
Můžete zkusit fosforeskující hvězdičky nebo zvířátka nalepené na strop, stěnu či dveře. Také tikající hodiny s veselým dětským motivem a ciferníkem, který se pohybuje s každým „tiknutím“, nejsou špatnou volbou.

Pomoci mohou plakáty s pěknými pohádkovými motivy či obrázky zvířátek na stěnách, plyšové nebo pohyblivé hračky zavěšené nad postýlkou. Dobrý je noční stolek, na který položíte oblíbené knížky, hračky, plyšáky. Dítě si před spaním může listovat v knize nebo si hrát, a když se ráno probudí časně, může se tak na chvíli zabavit, než přijde vzbudit vás. Za zkoušku stojí položit na noční stolek fotografie celé rodiny, CD přehrávač, na kterém můžete pustit při usínání oblíbenou pohádku či písničky.
Je-li vaše ložnice příliš vzdálená od dětského pokojíčku a máte obavy, že neuslyšíte dětské volání nebo pláč, můžete do pokoje umístit „chůvičku“ nebo domácí telefon, kterým vás může dítě přivolat.