Hlavní stránka Dítě Výchova

Už několikrát jsme v našem seriálu podotkli, že rodiče náročného dítěte bývají unavení, nervózní a často zklamaní. V určité chvíli si vůbec nedokážou představit, jak se takové rodičovství dá přežít. Přestanou uvažovat o dalším potomkovi jen proto, že jsou celé dny připoutaní k malé náročné osůbce. Nedokážou mít upřímnou radost, když jim někdo v dobrém úmyslu řekne, kolik štěstí je potkalo, protože mají možnost vychovávat neobyčejně zajímavé dítě. Jste-li i vy rodiče náročného dítěte, vězte že cesta od negativních pocitů k pozitivním bývá dlouhá a trnitá, ale schůdná. Věřte, že v tomto případě trpělivost růže opravdu přinese, vaše dítě bude v dospělosti pro vás tím nejvzácnějším a nejvoňavějším květem. Pozorně si přečtěte a zkuste přijmout za své – 10 tipů na přežití pro rodiče náročných dětí.


1. Myslete i na sebe
Péče o dítě je pro každou mámu prvořadou záležitostí. Ale maminky potřebují také pečovat o sebe! Nedá se donekonečna jen dávat, je třeba i dostávat. Jinak se přirozená rovnováha duševního klidu a vnitřní harmonie naruší, povede k naprostému vyčerpání a následně k nespokojenosti. Novopečené maminky náročných dětí se svěřují: „Můj drobeček mě potřebuje neustále, a tak nemám čas se ani osprchovat.“ Chyba! Máma by neměla být na posledním místě, už v zájmu fungování celé rodiny, vždyť jak by potom mohla plnohodnotně zvládat rodičovské povinnosti? Vezměme si jednoduchý příklad ze situace na palubě letadla. Letuška demonstruje správné použití kyslíkové masky: „Pokud cestujete s dítětem, nasaďte si kyslíkovou masku nejprve vy, až potom ji dejte svému dítěti.“ Důvod je jasný a jednoduchý: Kdyby se dusila matka, jen těžko by mohla ještě něco udělat pro své dítě.

2. Povolte dítěti malou dávku frustrace
Rodiče se v nejlepším přesvědčení snaží perfektně uspokojit všechny potřeby dítěte. Rozdávají se a rozdávají, až může dojít k tomu, že se „rozdají“ dočista. V prvních měsících života dítěte je máma středobodem jeho pozornosti, zájmu, celkové existence. Když dítě potřebuje papat, máma ho nakrmí. Když pláče, máma ho uklidní. Když chce do bezpečí máminy náruče, pochová ho. Je ochotná všechny tyto požadavky splnit, vždyť je to její mateřská povinnost.

Vše by v rámci vývoje přirozeného vztahu mezi matkou a dítětem bylo v pořádku, pokud se ovšem bezpodmínečné dávání nevyvine do situace, kdy se z mámy stává doslova „mučedník“, což ve skutečnosti u dítěte brání vzniku rozvoje pocitu sebeuvědomění. Rodič v hloubi své duše cítí, že neustálé dávání se stává neúnosným, a ještě horší je, když uspokojení potřeb dítěte začne vykonávat se zaťatými zuby. Je-li rodič schopen tyto limity identifikovat a akceptovat, bude motivován hledat a nacházet způsob, jak chování svého potomka regulovat. Dítě na oplátku brzy rozpozná, že život je veselejší se šťastnou mámou než s podrážděnou a unavenou. Ke konci prvního roku náročného miminka není třeba se bát zpomalovat reakce na jeho požadavky. I když to pro mámu není jednoduché, namísto okamžité reakce na dětský pláč může dítku dopřát i malou dávku neškodné frustrace.

3. Spánek je vaší prioritou
Když vaše děťátko spí, pospěte si s ním. Když odpočívá, odpočívejte i vy. Je celkem přirozené, že máma ve chvílích spánku dítěte odolává potřebě a pokušení trochu si zdřímnout – vždyť kdy poumývá nádobí, vyžehlí a něco uvaří? Den má jen dvacet čtyři hodin, práce v domácnosti nikdy nekončí a náročnému dítěti je přece třeba se věnovat s plným nasazením. A to je právě ono! Pokud si chcete zachovat duševní stabilitu, spánek a odpočinek by měly být vaší prioritou. Čas, kdy vaše miminko spí, má pro vás cenu zlata. Nepromrhejte ho s prachovkou nebo žehličkou v ruce! Zní to až utopisticky, ale využijte tento vzácný okamžik chytře takovým způsobem, abyste si zabezpečili dobíjení nezbytné energie. I dvacetiminutový odpočinek vám nesmírně prospěje.

4. Léčba psaním
Když se vám zdá, že jste s rozumem v koncích, poproste partnera, aby vzal vaši náročnou ratolest do parku, a sedněte si ke svému deníku. Ano, čtete správně, pište si deník! Tento způsob ventilace vám nabídne možnost zkoumat vaše vnitřní pocity týkající se vás, děťátka, rodiny. Přinutí vás udělat inventuru v hlavě i v srdci. Zapisujte si okamžiky pěkné a milé i ty náročné; postupně z těch řádků vyplyne, co ve vaší výchově náročného dítěte funguje a co ne. Zaměřte se obzvlášť na pozitivní vlastnosti miminka, uvidíte tak pokroky jeho i svoje. Kromě toho – až jednou budete babička, váš deník bude neobyčejně hodnotnou vzpomínkou na „náročné časy“ či výjimečným dárkem a pomůckou pro některého z vašich potomků, který třeba také bude obdařen náročným dítětem.

5. Pozitivismus, pozitivismus a ještě jednou pozitivismus
Prvotní pocity rodičů spojené s péčí o náročné dítě bývají negativní. Nespí, nedokáže se uklidnit, je nepředvídatelné. Nebezpečí negativismu tkví v tom, že dovede zastínit mnoho pozitivního, zabraňuje vidět květy v moři plevele. Malou odměnou pro rodiče náročných dětí však bývá, že pod jedním, zjevně negativním povahovým rysem dítěte obvykle bývá jeden pozitivní. Ale jen ten, kdo dokáže odstranit plevel, může vidět, jak kytičky kvetou. Je pravidlem, že náročné děti mívají vícero vynikajících a pozitivních vlastností. Trik spočívá v jejich odhalení. Někdy je třeba vytrhat skutečně hromady plevelu, než se před námi rozprostře kvetoucí louka, na kterou když se podíváme, vytrácí se všechno negativní.

6. Trpělivost růže přináší
Osobnost člověka se nemění ze dne na den. Někdy potrvá celé měsíce, možná i roky, než bude pokrok viditelný. Představme si netrpělivé milovníky růží, jak se snaží násilně, rukou rozvinout růžové lístky květu. Růže bude bez přirozené plnosti vypadat jinak, než kdyby jí byl trpělivě a láskyplně poskytnut prostor k postupnému rozvití. Pro rodiče náročných dětí z toho vyplývá, že jedině trpělivostí a láskou mohou kladně přispívat k rozvoji osobnosti a temperamentu náročného dítěte, jen tehdy se dočkají pravého, nefalšovaného, plnohodnotného květu.

7. Zaměřte se na „největší problém“
Je prospěšné, když očekávání rodičů náročných dětí bývají realistická, když si osvojí schopnost flexibility. Zkušení rodiče doporučují: „Je lepší jít po proudu než proti němu.“ Potřebujete sílu a tvořivost k řešení „největších problémů“, energii na obroušení drsných hran osobnosti dítěte, které nejste ochotni tolerovat, protože máte pocit, že by pro něj byly v životě nevýhodou. Neplýtvejte svými silami na „malé problémy“, které se postupem času samovolně vyřeší a odeznějí. Neztrácejte čas přemýšlením nad tím, proč problém vznikl, neptejte se, kdo za něj může. Zaměřte se raději na řešení problematických otázek – tam můžete něco změnit. Neinvestujte svoji drahocennou energii do věcí, které změnit nemůžete.

8. Akceptujte své jedinečné dítě
Na základě všeobecně platných názorů a zkušeností okolí rodiče nevědomky často podléhají různým předsudkům a ideálním představám, jaké by dítě mělo být, jak by se mělo v určité situaci chovat, co by mělo dělat, co je správné a co ne. S náročnými dětmi je vše jinak. Zahoďte zbytečné, nepotřebné předsudky, otevřete oči a srdce, přijměte osobnost svého dítěte se všemi vlastnostmi a charakterovými rysy, s nimiž přišlo na svět. Postupně odhalujte, co vaše dítě skutečně potřebuje; jednou určitě společně oceníte, jak důležitý byl pro jeho zdravý rozvoj fakt, že jste ho dokázali akceptovat v celé jeho jedinečnosti.

9. Každá hvězda září jiným světlem
Je jednoduché dítě označkovat nálepkou, když se jako jediné škrábe po kuchyňské lince, zatímco ostatní děti klidně sedí okolo stolu a svačí. Je jednoduché vynést soud, že vaše dítě je „špatné“, protože jako jediné ze skupiny dětí neprospí celou noc. Bohužel, ještě stále se v naší společnosti setkáváme s názorem, že být odlišný znamená být „špatný“. Takový přístup jednoznačně narušuje rodičovské vnímání jedinečnosti náročného dítěte, nežádoucím způsobem vede k stresujícímu porovnávání s ostatními, a navíc také k negativním pocitům a obviňování. Podaří-li se vám vymanit ze „srovnávací pasti“, zažijete uvolňující blaho osvobození a až potom začnete vidět své dítě objektivně. Stanou se z vás realističtější rodiče. Ano, vaše dítě není to „od vedle“, není horší ani lepší. Je jednoduše jiné. I na nebi přece každá hvězda září jiným světlem.

10. Vyhledávejte otevřený prostor
Domov je pro dítě tam, kde se nachází jeho máma. Obyčejný park nebo dětské hřiště může mít blahodárné účinky na ratolest i na rodiče. Zatímco se napjaté dítě v otevřeném prostředí uvolní, máma může aspoň částečně relaxovat. Jedna maminka náročného dítěte říká: „Největší pomoc jsem našla venku. Zjistila jsem, že syn se při zábavě dokáže ode mne aspoň na chvíli odpoutat. Začali jsme využívat zahradu mých rodičů, kde jsme pro něj vytvořili malý ráj: hračky, skluzavku, domeček, autíčko, dětský bazén. Když si moje úžasné dítě vybíjí energii jinde než na mně, já mám možnost jen tak sedět a pozorovat ho. Být s náročným dítětem na zahradě na čerstvém vzduchu je pro mě požehnáním.“


V příštím díle si přečtete dalších 10 rad pro ulehčení výchovy náročného dítěte.