Hlavní stránka Těhotenství a porod Chceme miminko

Miliony dětí se dnes a denně rodí všude na světě a nikoho by nenapadlo dělat z toho přílišnou vědu. Jen MY ovšem zpravidla víme, co všechno může taková běžná věc jako je splození a donošení vytouženého dítěte obnášet a kolik trápení a slz může znamenat…

Moje trnitá cesta za štěstím začala dne 8. 1. 2008, kdy mi paní doktorka oznámila, že bolesti, kterými jsem už téměř dva měsíce trpěla, jsou způsobeny těhotenstvím. Dítě jsem v tu dobu nijak zvlášť neplánovala, nicméně po této zprávě jsem si minutu po minutě byla stále jistější, že dítě ve svých 29 letech opravdu moc chci.

Den po dni jsem byla z této zprávy šťastnější. Dne 14. 1. 2008 přišel ovšem šok – ultrazvukové vyšetření ukázalo na mimoděložní těhotenství. Následovala laparoskopie, po níž mi zůstalo pět děr v břiše a obrovská prázdnota na duši. Následně přišla i zpráva z výsledků laparoskopie s tím, že mi musel být odstraněn levý vejcovod a trpím endometriózou 4. stupně.

Následovalo vyvolání umělého přechodu a další laparoskopie, při níž musel být odstraněn i druhý vejcovod – šance na přirozené otěhotnění tedy nulová. Situace v tomto období vypadala v podstatě beznadějně, ale naštěstí tak jen vypadala…

Dne 6. 4. 2009 byly zavedeny dvě morulky při 1. pokusu IVF – "mražáčky" nezbyly žádné, ale věřila jsem, že nebudou potřeba. Dne 20. 4. 2009 mi byl sdělen negativní výsledek testu. Všechno zlé je k něčemu dobré, a co tě nezabije, to tě posílí. Tím jsem se utěšovala.

Dne 8. 7. 2009 přišel druhý pokus IVF – opět zavedeny dvě morulky a zbylo i pět "mražáčků". Dne 20. 7. 2009 jsem uslyšela tu nádhernou vytouženou větu: GRATULUJI MAMINKO, JSTE TĚHOTNÁ.  Ta věta zazněla z úst doktorky Čadové, a musím přiznat, že mám stále slzy v očích kdykoliv si na tento zázračný okamžik vzpomenu.

Věděla jsem, že ještě zdaleka nemám vyhráno, ale pevně jsem věřila, že to s tím maličkým bobiškem uvnitř mého bříška dokážeme a dotáhneme to společně do šťastného konce. Všechny útrapy, kterými jsem prošla mi dodaly sílu do dalšího boje a ráda bych tímto mým příběhem chtěla dodat sílu všem, kterým nebyl dán ten dar otěhotnět přirozeně. Ať už projdete jakýmikoliv útrapami či neúspěchy, nevzdávejte to! Štěstí se usměje i na Vás!

10. 8. 2009 po ranní kontrole ultrazvukem na OBI, kdy údajně ještě nebyla prokázána srdeční akce plodu (1. den 8 tt) nastalo cca v devět večer silné krvácení. Po asi dvou hodinách příšerného strachu a beznaděje mi dr. Vrána na pohotovosti na OBI oznámil, že je vše v pořádku a dokonce i srdíčko již krásně tluče. Hospitalizovali mě v nemocnici, nařídili klidový režim a poté opětovný ultrazvuk s potvrzením srdeční akce a propuštění domů.

21. 9. 2009 opět nastalo silné krvácení, prcek to ale zase bravurně zvládnul..., huráááááááá. Z nemocnice jsme byli propuštěni o 5 dní později (malému jsem poté udělala hodinovou přednášku o tom, že takhle maminku nervovat nemůže už jenom proto, že to jídlo v nemocnici stojí za prd. V 18 tt krvácení i špinění ustalo...

10. 11. 2009 proběhl ultrazvuk na prenatální diagnostice v Brně, kde bylo opět potvrzeno, že náš brouček se jeví jako zdravé miminko.

28. 3. 2010 SE NÁM NARODILA KRÁSNÁ A ZDRAVÁ HOLČIČKA NATÁLKA!

---

Nevzdávejte to! Vaše čtenářka Petra