Dopis čtenářky na téma náročné dítě

Již potřetí jsem si s chutí přečetla články o náročných dětech. Nacházím v nich opravdu podobu naší již 22měsíční dcerky Danielky.

Trochu mě mrzí, že jsem si tyhle články nemohla přečíst před několika měsíci, kdy se mě to hodně týkalo. I když – ruku na srdce – asi bych si ty články neměla kdy přečíst. :-) Ale jsem ráda, že i dnes si mohu čerpat z článků a zpětně se dovídat o těchto dětech.

Nevěřila jsem, že opravdu mohou takové děti být. Naše dcera se narodila o 2 měsíce dříve, zcela zdravá. Jen s nízkou hmotností 1 080 g a 37 cm. V porodnici jsem s ní byla po celou dobu, než nás propustili. Již po měsíci jsem každý den musela Danielku chovat ve dne v noci, kdy si pro  mne chodily sestřičky, že není k utišení.

Chození s dcerkou v náručí nepřestalo ani doma. Museli jsme ji krmit každé 3 hodiny. Bohužel nebyla schopná usnout po nakrmení. Takže jsme ji nosili po bytě do usnutí. Jinak pořád a pořád plakala.

Když usnula, zbývala jí na spaní opět jen hodina. Bylo mi jí mnohdy až líto, že ji musím na krmení vzbudit. Kojení šlo špatně už v porodnici. Nevydržela pít z prsů, a tak jsem musela po pokusech kojení vzdát a mléko ručně odstříkávat. Protože jsem byla hodně vystresovaná, mléka jsem měla méně, a tak jsme musela dodělávat ještě umělé mléko. Příprava na další krmení zabrala dalších několik desítek minut, sterilizovat v MW lahve atd. Po jídle chůze po bytě či pohupování na velkém míči do usnutí a pak jsem se opět pokoušela nastřádat mateřské mléko do zásoby. Neskutečně vyčerpávající kolotoč...

Malá trpěla kolikou a ještě měla svalový tonus. Takže aby toho nebylo málo, musela jsem s ní cvičit uklidňovací cviky, což mi doporučila rehabilitační sestra.

Další rána byla, když jsme se ji pokoušeli naučit usínat v postýlce. Hodiny a hodiny mluvení, zpívání, recitování. Danielka ne a ne usnout. Tak jsme chtě nechtě vyzkoušeli uspávání v naší manželské posteli. Ano, okamžitě usínala. Když jsem se po několika hodinách vzbudila, přenesla jsem ji do její postýlky. Fungovalo to pár měsíců, než se dcerka začala probouzet mezi 1-3h v noci s pláčem. Opět jsme ji měli v naší posteli. Byl to boj, kdo z koho. Když jsme ji nechávali vyplakat, aby vysílením usnula. Omyl. Naše dcera dokázala brečet ve stoje od 1.30 do 4.45 h, kdy jsme nevydrželi a vzali ji k nám. od těchto pokusů jsme brzy ustoupili.

Naše dítě bylo opravdu náročné a neodložitelné dítě. Záviděla jsem kamarádkám, které mohly jít na kávu a mít dítě "zaparkované" v kočárku a klábosit si. Když jsem zastavila, malá se okamžitě vzbudila. Nedokázala jen tak ležet a pozorovat dětský kolotoč. Musela být chována. Zní to až směšně, ale umýt si hlavu, byl neskutečný problém. Jít se najíst, na toaletu...v prvním půl roce jsem rozhodovala, zda mám jíst, nebo se mám vyspat, když malá usnula. A samozřejmě jsem vždy musela odsát ještě mléko na další hodinu krmení. ( Ty moje desítky mililitrů  mléko jsem jí pracně odstříkávala celý rok!)

Po roce a půl  se Danielka začala měnit. Zmizel ( snad díky každodennímu cvičení ) svalový tonus, naučila se i usínat sama v postýlce.Vydrží spát 11hodin v kuse a odpoledne po obědě spinká min. 1,5h. Řekla bych, že v té náročnosti zůstala při hraní. Nedokáže se zabavit sama. Hrajeme si tedy spolu. Což už je úplná pohoda s porovnáním, co bylo, když byla stále uplakané miminko.

Velkou oporou mi byl manžel Daniel, kterému ze srdce moc děkuji. Bez něho bych se bývala dávno sesypala. Maminkám, které mají náročné děti vzkazuji, ať mají hodně moc trpělivosti, sil a lásky k miminku.