Abeceda metod na zmírnění bolestí při porodu – 3. část

V této části vám představíme další techniky v abecedním pořadí.

Kromě některých alternativních postupů budeme hovořit i o lécích používaných k tišení bolesti při porodu, jejich formách a účincích.

Není důležité, kterou metodu si nakonec zvolíte, ale musí to být vaše rozhodnutí. Mělo by být takové, abyste s ním byla spokojená VY. Neciťte se provinile, pokud jste plánovala přirozený porod bez použití léků a nakonec si přece jen – při nesnesitelné bolesti – nějaký vyžádáte. Tak to v tu chvíli cítíte a tak je to správné.

Právo rozhodnout se je však na vás. Pokud si za něčím stojíte a jste o tom přesvědčená, nebojte se to konzultovat s přítomným lékařem.

Proč o tom mluvím? Trendem minulého století byl co nejbezpečnější porod – přísná antiseptická opatření, ale i využití všech možností moderní techniky. Toto všechno se však dělo na úkor matek a jejich dětí, kdy se ze zdravých žen po průchodu bránou porodnice stávaly pacientky s diagnózou. A takový pak byl i přístup k nim – nerozlišoval individuální potřeby a ani nebral v úvahu názor samotných žen.

Dnes, v procesu humanizace porodnictví, se odborníci snaží navrátit porodu přirozený průběh a také podpořit rodičku, aby vyjádřila svoje přání.

A proto: ŘEKNĚTE SVŮJ NÁZOR! To, co cítíte, je nejdůležitější, nikdo neví lépe, než vy sama, co potřebujete.

Hodně štěstí!


F

Fit balón

Gumový míč, vyráběný ze speciálního materiálu, v různých velikostech, s pojistkou proti prasknutí. Největší modely mají nosnost až do 200 kg. Fit míč má široké využití v různých oblastech, například při kondičním cvičení, při rehabilitaci apod. Působí příznivě na klouby a svaly, na srdečně cévní systém i na psychiku. Pro děti je vhodný na posilování hrubé motoriky a správného držení těla.

Použití při porodu:

Fit míč už najdete ve většině porodnic. Jeho použití je velmi jednoduché a účinné. Rytmický pohyb zlepšuje schopnosti koncentrovat se a pravidelně dýchat.

Položte na fit míč ručník. Umístěte ho tak, abyste se mohla jednou rukou něčeho držet (žebříku, postele…). Jiná možnost použití je opřít se o míč u stěny. Požádejte svého porodního partnera/ku, aby vám balon přidržel/a, a pomalu si na něj sedněte.

Roztáhněte nohy od sebe a najděte stabilní polohu, abyste se mohla pohupovat. Pohupujte se jen jemně, jednak abyste nespadla a dále abyste miminko příliš vysokým a razantním pohupováním nevracela zpět, tj. pryč od vchodu do pánve. Pokud byste měla jakýkoliv nepříjemný pocit, ihned přestaňte.


H

Homeopatie

Patří mezi nejrozšířenější alternativní léčebné metody. Homeopatické přípravky je dnes možné dostat téměř v každé lékárně. Jsou účinné, bezpečné a nezatěžují organizmus tak jako běžné léky. Doporučení správného přípravku na daný problém vám dá praktický lékař, který má certifikát z homeopatie, lékárník nebo odborník homeopat.

Jak homeopatie funguje?

Homeopatie vychází z toho, že symptomy (příznaky) jsou často jen důsledkem činnosti obranného mechanizmu těla, který se dá do pohybu, když je třeba „odrazit útok“. Daleko rozumnější než hledat cestičky na potlačení symptomů je najít způsob, kterým se posílí odolnost. Hlavní zásada homeopatie zní: „Léčit podobné podobným.“ Pacientům se na zmírnění příznaků onemocnění podávají léky, které by měly vyvolat v těle stejné účinky, jako jsou dané symptomy.
Může to znamenat, že symptomy se mohou nejdříve zhoršit a až potom dojde ke zmírnění.

Homeopatika se užívají ve formě malých bílých tabletek (prášku, případně granulek). Jsou připravené z celé škály tinktur, zpravidla rostlinného nebo minerálního původu.

Připravují se zvláštním způsobem: výchozí tinktura se nejdříve zředí a následně protřesením nádoby, ve které se nachází, dojde k tzv. potencování. Čím více je roztok zředěný, tím je prý lék účinnější.

Užívání:

Nic nejezte a nepijte alespoň 15 minut před požitím homeopatika, ani potom. Snažte se nedotýkat přípravku prsty. Vysypte tabletky opatrně na lžičku a užijte. Při silné bolesti užívejte lék v častých intervalech – i každou čtvrthodinu.

Pokud navštívíte homeopata, připravte se na to, že s vámi sepíše velmi podrobnou anamnézu o vašem zdravotním stavu v minulosti i nyní včetně vašeho citového rozpoložení a duševního stavu. Jeho cílem je zjistit, jaký jste typ, jak zvládáte příznaky daného onemocnění a též vnější vlivy. Homeopat se snaží o velmi individuální přístup. Jeho rozhodnutí vychází z toho, co vidí, cítí a slyší, přestože tradiční medicína dává přednost výsledkům objektivních testů.

Použití při porodu:

Aconitum: náhlý, silný strach ze smrti, útrpné bolesti, suché sliznice, ve vztahu k novorozenci: obavy o dítě, velký porodní šok.
Arnica: nelze lokalizovat porodní bolesti typu „náhle tady – náhle pryč“, silné/prudké stahy/bolesti, těhotná odmítá jakýkoliv dotek, má rudou hlavu a potí se většinou na celém těle, působí podrážděně a rozzlobeně.

Cantharis: placenta se neuvolnila.

Chamomilla: těhotná je netrpělivá, vnímá stahy jako nesnesitelné a chce lék proti bolesti, odmítá veškerou pomoc, působí agresívně až hystericky, často již na počátku porodu.

Cimicifuga: hodně mluví, obává se nejhoršího a vidí vše černě: „To dítě přece vůbec nepřichází.“ Stahy jsou neúčinné, křečovité napříč od kyčle ke kyčli.

Coffea: nesnesitelné bolesti, v pauze mezi stahy bezvědomí, osvědčený lék těsně před posledními stahy, když se roztahuje hráz.

Gelsemium: neklid, strach před tím, co přijde („Co to se mnou jen dělají?“ – „moderní atmosféra porodnice“), rozechvěle slabá při nervózním vzrušení, chce být držena.

Kalium carbonicum: silné stahy, bolest v oblasti zad, potřebuje silný stisk a masáž, miluje teplo, silná kontrola – nemůže se zcela uvolnit a oddat.

Nux vomica: předrážděná a vystresovaná žena, porodní bolesti ji nervují, nesnese velkou bolest, ještě nikdy se neobešla bez léků, výrazný pocit na zvracení, cítí tlak na močový měchýř a střeva, nesnese průvan, dožaduje se tepla a umrtvení.

Pulsatilla: plačtivost, nedostatečné stahy, přenášení – „nemůže ho propustit“, potřebuje čerstvý vzduch, chce jít na procházku, vše je proměnlivé: její nálada, stahy, pozice těla.

Sepia: působí uvolněně, potřebovala by však nejdříve vyřídit jiné věci, než půjde do porodnice, ráda je hodiny v teplé vaně – nejraději by tam porodila, bolestivé, mučivé, dolů tlačící stahy pociťované jako píchání ve vagíně.

Tato homeopatika mohou jako doprovodné opatření rodičku podpořit, aby porod mohla prožít a zvládnout. Je nutné zdůraznit, že není možné ani smysluplné odčarovat pomocí homeopatik bolesti při stazích. Přirozené metody napomáhají k prožití přirozeného porodu a ten musíme cítit.


HUDBA

Hudba má úžasnou schopnost ovlivnit lidskou náladu a zlepšit kvalitu každodenního života. Některá nás vzrušuje, jiná naopak uklidňuje. Další nás nutí k různým aktivitám nebo naopak nás ukolébá ke spánku.

Když hudbu posloucháme, obvykle ji slyšíme jako celek. Neanalyzujeme její jednotlivé prvky, části za účelem zjistit, proč na nás takto působí. Pokud bychom však tuto analýzu provedli, zjistili bychom, že každý jednotlivý prvek, část, jako je rytmus, melodie aj., může mít svůj vlastní relaxující účinek, a čím větší je počet těchto relaxujících vlivů ve skladbě, tím se zvyšuje celkové ovlivnění relaxace.

Monotónní zvuk

Monotónní, tj. nepřetržitý, pravidelný zvuk může být velmi relaxující, protože během něj dochází k vytváření pravidelných vibrací či rezonancí v těle, díky kterým jsou tělo a jeho jednotlivé části zevnitř masírovány.

Ze všech nástrojů je nejdostupnější a potenciálně nejvíce relaxující náš vlastní hlas. Intonování jednotlivých samohlásek produkuje již zmíněnou rezonanci a relaxaci v jednotlivých částech našeho těla.

Opakování

Je-li nějaká hudba opakována stále dokola, podaří se dobře se seznámit s její melodií a docílí se pohody a s pocitem pohody přichází i relaxace. Je-li melodie doprovázena uklidňujícími slovy, je relaxační účinek ještě silnější.

Pulz/rytmus

Opakuje-li rytmus hudby pulzy našeho těla v klidu, jsme nejvíce relaxováni. K těm nejzjevnějším patří tep srdce a rytmus dechu, méně zjevné jsou mozkové vlny, tj., že v souladu s hudbou bije srdce nebo se s taktem sladí dech. Na jemnější rovině tančí v rytmu hudby mozkové vlny.

Při výběru relaxující hudby je nutné vycházet ze zdravého, klidného srdečního pulzu, při kterém dojde ke zklidnění těla i mysli.

Melodie

Melodie nás povznáší a přispívá k relaxaci. Nevnímáme stres, úzkost, melodická hudba nás osvobozuje.

Hlasitost/tichost

Při výběru hudby k relaxaci je důležité také zohlednit, aby měla příjemnou hlasitost. V žádném případě by vám neměla být nepříjemná, natož aby vám působila bolest uší či hlavy.

Z výše jmenovaných informací je patrné, že volba hudby k porodu může být velmi rozmanitá. Od relaxační, přes klasickou vážnou hudbu až po rytmické zvuky afrických bubnů. Vše se odvíjí od záliby a temperamentu rodící ženy či na okolnostech, které vyvstanou během samotného porodu.

Závěrem bych se ráda ještě zmínila o negativním vlivu zvuku. Přestože nemá nic společného s hudbou, může též ovlivnit porod. Zvuk zářivky, hučení lednice, hluk stavebních strojů, aut, rozhlasových a televizních přijímačů vyrušuje a vyvolává stres, což může narušit běh porodu, ať jde o dočasné pozastavení stahů, nebo o jejich znepravidelnění.

KŘIK

Křik není třeba speciálně představovat. Pamatujete si, jak jste jako děti výskaly na kolotoči? Strachem? Radostí? Křik je zvuk vycházející z našeho nitra při negativních (strach, bolest, hněv), ale i pozitivních pocitech. Jde o základní lidský instinkt patřící k obranným mechanizmům našeho organizmu. Buď naše tělo jím chce dát okolí najevo, že se něco děje, nebo může mít křik také úlohu jakéhosi ventilu, hlavně při negativních pocitech. Když organizmus neví, jak se jich zbavit. Vykřičte se a následně se vám uleví.

O využití křiku během porodu je již zmínka v kapitole o dýchání, ale je podle mě tak zásadní a stále nepochopen, že jej probereme ještě jednou.

Každý z nás prožívá bolest jinak, protože jsme individuality a dále nás ovlivňuje nepřeberné množství vnějších vlivů, které mohou do procesu porodu zasáhnout. Jsou ženy všeobecně klidné, ale také velmi temperamentní a škála chování mezi nimi je velmi široká, což odpovídá i různým reakcím během porodu. Takže klidně může nastat situace, kdy síla kontrakcí nabude takové intenzity, že některé ženy pocítí potřebu křičet. Tak ať křičí. Nepotlačují toto nutkání. Je to normální, přirozené a instinktivní. Uleví se jim, zmírní se vnímání bolesti a napětí v těle se uvolní. Budou mít více energie k tlačení. Některým z nich postačí možná jen vzdychat či sténat. Mohou také pištět či křičet „panebože!“, případně si i hlasitě zanadávat. Prostě využít čehokoliv, co je v dané chvíli napadne.

Známé porodnické oddělení v Pithiviers nedaleko Paříže zjistilo pod vedením uznávaného porodníka Michela Odenta, zastánce přirozeného porodu, několik velmi zajímavých zjištění:

Jednou ze zásad, kterou tady dodržují, je, že dovolí rodičkám křičet, pokud to potřebují. Vycházejí z myšlenky, která se jim ověřila i praxí, že ženy takto přirozeným způsobem překonávají bolest a většina z nich udává pocit úlevy. Kromě pozitivních pocitů matek se snížilo procento použití léků proti bolesti o dvě třetiny.V této nemocnici je také mnohem méně porodů pomocí kleští, císařských řezů a jiných souvisejících komplikací.

Dr. M. Odent: „KAŽDÁ ŽENÁ VÍ, JAK JE PRO NI NEJLEPŠÍ RODIT. DOVOLTE JÍ TO A ZBYTEČNĚ NEZASAHUJTE.“

Stále jsme svědky toho, kdy zdravotnický personál zakazuje rodičkám křičet nebo je zesměšňuje, když křičí. Jde však o nepochopení celé podstaty porodního procesu, ze kterého by se mělo vycházet, jako jsou např. vlivy hormonů na instinktivní chování ženy během porodu stejně jako při milování.

Někdy to však v sobě potlačují samy ženy, protože takto se přece žena nechová, to nepatří ke společenským standardům, které nám byly a jsou vštěpovány. I zde platí již výše vyřčená rada – když někdo potřebuje křičet, ať křičí. Možná, že to na poslech není až tak příjemné, ale slova někdy zabolí víc, než si to uvědomujeme. Žena si je v takovéto situaci zapamatuje na celý život, ale personál si na ně po službě ani nevzpomene.

Pokud tyto řádky čtou profesionálové (z oblasti porodnictví), můj vzkaz pro ně je: „Nechte rodičky křičet, někdy je to efektivnější prostředek, než jakákoliv jiná klasická metoda pomáhající zvládnout porod.“ A vy ženy, VOKALIZUJTE, NADÁVEJTE, ZPÍVEJTE ČI KŘIČTE. Není to hanba ani žádný přestupek.


L

LÉKY

Tišící léky lze rozdělit do několika skupin, a to na systémové léky, kam jsou řazeny trankvilizéry, sedativa, narkotika a analgetika, ze kterých se mohou vytvářet i vzájemné kombinace, tzv. lytické směsi. Tyto léky se šíří v těle krevním oběhem, až dospějí do mozku, kde způsobí potlačení bolesti nebo navozují celkové zklidnění. Bohužel neputují pouze v oběhu matky, u které také mohou vyvolat vedlejší účinky, ale procházejí i placentou do oběhu plodu a účinek některých z nich může přetrvávat i do poporodního období a ovlivňovat chování a reflexy miminka, proto by měl být tento fakt brán v úvahu při rozhodování o vůbec vhodnosti podání a dále pak o vhodné době aplikace a dávce.

Někdy jsou též podávány léky na svalové uvolnění nebo křeče. I zde je nutné zvážit vhodnost, dobu a dávku podání zejména ke konci porodu, kdy díky tomu může být ovlivněna následná poporodní krevní ztráta. Vzácně je dnes již užívaná inhalační analgézie oxidem dusíku (N2O, „rajský plyn“), který je podáván jako směs s kyslíkemv poměru 1:1 ze speciálně zkonstruovaného přístroje Entonox. Nevýhodou této metody je možnost deprese CNS (centrálního nervového systému) plodu a novorozence a též inhalace plynů i samotným personálem.

Dále je k dispozici regionální (svodná) anestézie (analgézie), kam se řadí spinální blok, kdy znecitlivující látka je aplikována do oblasti bederní páteře do prostoru zevního míšního obalu (tvrdé pleny mozkové), epidurální blok se aplikuje také v oblasti bederní páteředo prostoru mezi obratle a zevní míšní obal, a kaudální blok, který se stejně jako epidurální nachází vně míšních obalů a aplikuje se do dolní části kosti křížové.

V závislosti na dávce a výběru látky se mohou objevit vedlejší účinky, jako pokles krevního tlaku u matky, dočasné pozastavení porodu nebo omezení pocitu tlačit ve 2. době porodní. U miminka mohou způsobit dočasnou změnu frekvence srdíčka a možné mírné změny v reflexech po porodu, neklid či sníženou pozornost a svalové napětí trvající pár dní. Více informací je o této metodě přímo v kapitole věnované jen jí.

Další skupinou je pak lokální (místní) analgézie, kdy i zde existují tři typy těchto místních bloků, a to paracervikální, znecitlivující porodní branku, pudendální, znecitlivující porodní kanál, a perineální, jenž znecitlivuje hráz. Tato místní znecitlivění provádí sami porodníci a jde o aplikaci znecitlivující látky do daného místa. I zde je možné se přechodně setkat se změnami srdečního rytmu dítěte a podle druhu bloku dochází ke znecitlivění jen určité oblasti a ne vždy po celý porodní proces.

U nás se ženy při porodu nejčastěji setkávají s dvěma formami znecitlivění či snížení bolestivosti, a to buď s ANALGÉZIÍ, kdy je zachována plná nebo částečná pohyblivost (hybnost) rodičky, nebo ANESTÉZIÍ, která představuje úplné znecitlivění dolní části těla od pasu dolů používané hlavně při císařském řezu.



Text připravily porodní asistentky Stanislava Mikolášová a Olga Riedlová.

Literatura: Ingeborg Stadelmann: Zdravé těhotenství, přirozený porod, nakl. One Woman Press 2001