Halí, belí aneb Spánek malých dětí

Rytmus spánku se u kojenců vyvíjí postupně, proto se spánek dítěte v prvních týdnech a měsících života výrazně liší od spánku dospělých.

Novorozenec – 1. měsíc

Celkový počet hodin spánku v rozmezí 24 hodin: 16 až 20 hodin.

Novorozenec prospí převážnou část dne. V podstatě v prvním období po narození dítě buď spí nebo se kojí, což může často trvat třeba i hodinu. Spánek většinou nebývá dlouhý – dítě spí 2 až 4 hodiny, po kterých následuje krátký čas bdění. Probouzí se následkem vnějších či vnitřních podnětů, jako jsou pocit hladu či nepohodlí, na krátkou dobu a po uspokojení potřeby opět usne.

Kvůli krmení není třeba dítě budit (s výjimkou dětí s novorozeneckou žloutenkou, které bývají více spavé). Novorozenec nerozlišuje den a noc a nemá žádné spánkové návyky. Jediné, co můžete udělat, je přizpůsobit se mu, tedy spát tehdy, když spí dítě.

Kojenec v 1. až 4. měsíci

Celkový počet hodin spánku v rozmezí 24 hodin: 15 až 18 hodin.

Dítě si v období okolo jednoho měsíce postupně začíná zvykat na střídání dne a noci, tj. na oddělování denního a nočního spánku. Potřeba spánku během dne se každý měsíc postupně zkracuje, takže v druhém měsíci spí dítě asi 16–18 hodin denně, přičemž během dne je častěji vzhůru a v noci se budí na krmení. Miminka do tří měsíců by neměla být vzhůru déle než 2 hodiny v kuse, potřebují všechny tři denní spánky. Někteří kojenci jsou schopni v třetím měsíci spát v noci 8 hodin nepřetržitě.

Tip Máma a já

S rozlišováním denního a nočního spánku můžete miminku pomoci takto:

Kojenec od 4. do 6. měsíce

Celkový počet hodin spánku v rozmezí 24 hodin: 14 až 15 hodin.

V průběhu 4. a 5. měsíce se upevňuje denní a noční režim, dítě spí v noci asi 10 hodin (obvykle s krátkými přestávkami na krmení) a během dne je spánek přerušovaný – většinou spí 4x denně po 1–2 hodinách. Jak se dítě blíží k prvnímu půlroku, spí během dne stále méně – denní spánek se snižuje na přibližně 2–3krát denně. Usíná pomalu, spánek se postupně prohlubuje. Dětem se mohou zdát sny, které jejich odpočinek naruší. 

Kojenec od 6. měsíce do 1. roku

Celkový počet hodin spánku v rozmezí 24 hodin: 12 až 14 hodin.

Od 6. měsíce většina dětí už nevyžaduje noční krmení, takže prospí celou noc (tj. zhruba 10 hodin). Během dne spí většinou jen jednou dopoledne a jednou po obědě. Děti okolo 6 měsíců jsou obvykle unavené asi dvě a půl hodiny po probuzení. I v tomto věku se však některé budí stále 3–4x  za noc, aniž by byly nemocné.

Kolem jednoho roku začne dítě vynechávat předobědový spánek, takže během dne usíná už jen po obědě. V noci spí stále 10 hodin. Tyto údaje jsou ovšem statisticky zprůměrované, takže ve skutečnosti může být délka a potřeba spánku v průběhu dne velmi individuální. Některé děti spí v tomto období přes den stále ještě dvakrát, ale kratší dobu. Jiné usnou po obědě třeba na více než 3 hodiny, dopolední spánek ale nepotřebují. Některé děti usínají večer klidně, jiné jsou nespokojené a i v noci se často budí.

Tip Máma a já:

Někdy v tomto období se u dětí může vyvinout tzv. separační úzkost (strach z odloučení), která může být příčinou pravidelného a častého nočního buzení. Omezte noční kontakty s dítětem jen na neodkladné a nutné úkony. Vyhněte se tomu, abyste dítě nosila, vytahovala z postýlky a krmila. Takto staré dítě už pravděpodobně nemá v noci hlad, maximálně má žízeň.

Dítě od 12 měsíců do 3 let

Celkový počet hodin spánku v rozmezí 24 hodin: 11 až 14 hodin.

Od 12. měsíce se rytmus spánku stále více podobá spánku starších dětí a dospělých, do třech let se většinou ustálí zcela. Děti často potřebují dopolední spánek zhruba do 18 měsíců, ovšem během následujícího půlroku začnou spát v noci až 13 hodin – pak je vhodné spánek před obědem vypustit.

Děti v předškolním věku spí v průměru 9–11 hodin v noci, některým vyhovuje až do nástupu do školy také odpolední spánek.



Kde a jak by mělo dítě spát?

• Optimální teplota v pokoji má být cca 18 °C.

• Oblečení na spaní nemá být příliš teplé (košilka a dupačky, noční kombinéza, spací vak dle ročního období, případně zavinovačka).

• Jako přikrývku zvolte lehkou bavlněnou deku nebo spací vak – opět podle ročního období.

• Dítě má spát na rovné matraci, pod prostěradlo nikdy nedávejte igelit proti počůrání (teplo se zadržuje, dítě se může přehřát a hrozí mu SIDS). Pokud chcete chránit matraci, použijte ochrannou podložku (dostanete ji koupit ve zdravotnických potřebách, ve specializovaných kojeneckých obchodech, popř. v některých lékárnách).

• Polštáře do dětské postýlky nepatří minimálně do 1 až 2 let dítěte.

• Minimálně do půl roku by mělo děťátko spát v místnosti s rodiči.

• Nikdy nenechávejte dítě spát v poloze na bříšku – zvyšuje se tím riziko vdechnutí obsahu žaludku či vzniku syndromu náhlého úmrtí (SIDS). Ani ukládání dítěte ke spánku na bok není vhodné.

• Nejbezpečnější je poloha na zádech!

Tip Máma a já:

Některé děti rády spí zabalené v zavinovačce, jiné ji nesnášejí – v takovém případě můžete použít spací vak.

Denní spánek

Kojenec potřebuje spát nejen v noci, ale také během dne. Dítě do věku asi 9 měsíců spává dopoledne mezi 10. a 12. hodinou, dále i po obědě a po jídle. Starší kojenci většinou spí už jen po obědě, přibližně 1,5 až 2 hodiny. Některé děti jsou schopné protáhnout odpolední spánek až na 4–5 hodin. Někdy ovšem takový dlouhý odpolední odpočinek u starších kojenců a batolat způsobuje problematické večerní usínání či přerušovaný noční spánek. Často pomůže, když se mírně a citlivě usměrní a vy nedovolíte dítěti spát přes den příliš dlouho.

Následující tabulka zachycuje množství spánku, který kojenci potřebují, a maximální čas denního spánku, který by mělo dítě mít, aby dobře spalo v noci.

Jak by měl vypadat přibližný spánkový režim?

Individuální rozdíly jsou však velké – například některým ročním dětem stačí přibližně 12 hodin spánku denně, zatímco jiné spí 17 hodin v rozmezí 24 hodin.

Jak poznáme, že je dítě unavené a mělo by jít spát?

Únava se neprojevuje u všech dětí stejně. Některé zívají, mnou si oči, u jiných zaznamenáváme pokles pohybové aktivity či nechuť ke hře. Existuje také tzv. dráždivý typ dětí, u kterých se únava projevuje naopak tím, že jsou neklidnější, mnohem pohyblivější – a často jen zkušený pozorovatel zjistí, že tyto aktivity nejsou projevem nadbytečné energie, ale naopak útlumu.

Existuje několik znaků, kterými dítě projevuje únavu.

Když je dítě unavené:

• vývojová úroveň jeho aktivit klesá – to znamená, že se začíná chovat stejně, jako se chovalo 1–2 měsíce zpátky, a nové schopnosti není možné u dítěte v tuto chvíli obnovit
• jeho nálada je labilnější – zhoršuje se i po nepatrném podnětu, kterého by si dítě jinak nevšimlo
• jeho aktivity jsou mnohem rytmičtější – rytmicky pohybuje hlavou, trupem, končetinami
• aktivity se stereotypně opakují
• objevují se primitivní reflexy – např. dumlání prstů
• únava se projevuje v pohybech a držení těla – v lehu na bříšku zvedá hlavičku jen málo, hračku pouze drží a nehraje si
• jeho spolupráce polevuje – je pasivní, bez zájmu
• má červená očka, mne si je a zívá
• projevuje se pohybový nepokoj – bezcílně pohybuje celým tělem
  

Tzv. dráždivé děti navenek působí, jako by spánek nepotřebovaly, opak je však pravdou... Často se rodiče právě u „dráždivých“ dětí domnívají, že se jim „ještě nechce spát“. Pokud jsou děti uloženy ještě před tím, než se dostaví motorický nepokoj, většinou lehce usnou a klidně spí. Když ale už nastane fáze nepokoje, děti usínají velice těžko, spánek bývá neklidný a dříve se budí.

Jestliže jste s dítětem v kontaktu, povídáte si s ním a pozorujete ho, dovedete odhadnout a rozeznat některé individuální projevy, s nimiž únava přichází. Stejně rychle jako se únava projeví, přerušíme činnost s dítětem a necháme ho odpočinout a spinkat. Nečekáme, až se únava projeví výrazněji – to bychom dítě přetěžovali a mohlo by to na něj mít negativní důsledky po tělesné i duševní stránce.


Jak uložit dítě k spánku

1.)    Ukládejte dítě ke spánku, když ještě není příliš unavené. Takové dítě totiž odmítá usnout až do chvíle, kdy zcela odpadne, tzn. dokud není dočista vyčerpané, což může trvat i dvě hodiny.

2.)    Dítě do třech měsíců by mělo spát v intervalech – nejdéle po dvou hodinách bdění byste ho měli ukládat ke spánku. Kojenci v období tří až šesti měsíců by měli být vzhůru nanejvýš 2,5 hodiny.

Tip MÁMA a já: Po přibližně hodině a tři čtvrtě od probuzení dítěte zaměřte svoji pozornost na to, zda se u něj neprojevují výše uvedené znaky únavy. Jakmile se projeví, hned ho začněte ukládat ke spánku. „Dráždivé“ děti uložte ke spánku po 1–2 hodinách od probuzení bez ohledu na to, jestli se vám jeví unavené, nebo ne.

3.)    Pokud promeškáte správnou chvíli k uložení ke spánku, hrozí, že dítko bude rozmrzelé a bude plakat, dokud neusne. Americká pediatrička a autorka několika knih Gina Ford říká, že je v pořádku nechat dítě před spaním krátce plakat v případě, že se nářek postupně utišuje – to je znak, že dítě pomalu usíná. Pokud novorozenec pláče déle než 10 minut, je třeba ho před spánkem nakrmit.

4.)    Každé miminko potřebuje před spaním čas na uklidnění. Dítě do půl roku vyžaduje asi 20 minut, než se uklidní a připraví na spánek. Během tohoto času mu můžete tiše rozprávět, chovat ho, hladit, kolébat a podobně – podle toho, co na vaše dítě zabírá. Nedovolte jiným lidem, aby dítě v této chvíli vyrušovali. U dětí starších než šest měsíců většinou postačí, pokud dohlédnete na to, aby 20–30 minut před spaním nedělaly žádné vzrušující aktivity.

5.)    Pokud je dítě pravidelně každý večer unavené a plačtivé, bude možná mnohem náročnější uložit ho ke spánku. Zkuste začít s uspáváním co nejdříve (i před 18. hodinou, pokud je to třeba), aby si dítě víc odpočinulo. Možná vás překvapí zjištění, že když dáte dítě spát večer dříve, bude ráno vstávat později – u chronicky unavených dětí se to stává častěji.

6.)    Úsilí uspat děťátko bude zbytečné, pokud ho přenášíte do postýlky (usne-li např. v kočárku nebo náruči) příliš brzy, během fáze lehkého spánku. Ukládejte ho na místo až potom, kdy má úplně uvolněné končetiny a nehybnou tvářičku.



Syndrom náhlého úmrtí kojence

SIDS je zkratka pro Sudden Infant Death Syndrome, anglické označení pro „náhlou smrt dítěte“.

Náhlá smrt dítěte je podle definice nevysvětlitelná smrt dítěte mezi prvním a šestým měsícem života, kdy se ani podrobným patologickým vyšetřováním nenajde vysvětlení takového úmrtí. SIDS je nejčastější příčinou smrti v dětském věku, dochází k němu většinou ve spánku, zejména mezi půlnocí a ránem.

Vlastní příčina náhlé smrti dítěte stále ještě není objasněna. Odborníci předpokládají, že k SIDS vede souhra regulačních nedostatečností kojenců a faktorů prostředí.

Lékařský výzkum prokázal, že v 50–90 % případů by bylo SIDS možné zabránit dodržováním doporučených preventivních opatření.

Vědci zatím napočítali asi 80 rizikových faktorů, které život kojenců ohrožují. Z rizikových faktorů ze strany matky se udává např. kouření během těhotenství a po porodu, nízká socioekonomická a zdravotní úroveň rodiny, nedostatek pozornosti věnovaný průběhu těhotenství. Ze strany dítěte jde o nízkou porodní hmotnost, rizikový porod a rizikového novorozence, staršího sourozence, který zemřel na SIDS, spánek na bříšku, ale také o nepravidelné dýchání, projevy dušení v průběhu života, silný gastroezofageální reflux.

Podle výzkumů k nejzávažnějším příčinám patří například i použití matrace z tzv. druhé ruky. Z cizí domácnosti si totiž šetrní rodiče mohou donést domů i nebezpečné bakterie, které se v matraci rozmnožují ze zbytků moči, stolice, slin či zbytků mléka předcházejícího uživatele.

V prevenci SIDS se u rizikových dětí používají monitory na sledování dechu, které při případné zástavě rodiče vzbudí, aby mohli děťátku podat umělé dýchání. Pokud se porucha nevyskytne během prvních 6 měsíců života miminka, je možné s pozorováním přestat.

Tip MÁMA a já:

Zapamatujte si, že dítě do chvíle, než se umí samo přetočit, má spát vždy jen na zádech. Od okamžiku, kdy se toto opatření v západních zemích dostalo do podvědomí veřejnosti, výskyt SIDS se několikanásobně snížil.