Otec u porodu – samozřejmost?

Není to tak dávno, kdy byla přítomnost otce u porodu u nás nemyslitelná. Tátové viděli své děti až několik dní po porodu – návštěva porodnice se konala „na dálku“. Maminky mávaly svým partnerům z okna a otcům se o vpuštění na porodní sál ani nesnilo.

Dnes tátové chodí k porodu běžně. Budoucí otec často vzbuzuje údiv či pohoršení, když se na přítomnost u narození dítěte necítí…

Těhotná Martina (čeká prý Adélku) se nám svěřila, že její partner váhá, zda ji doprovodí na porodní sál, nebo ne. Porod mu prý připadá jako „ryze ženská záležitost“. Z dopisu se dalo vytušit, že by Martina partnerovu „asistenci“ uvítala, ale zatím se snaží zjistit si o porodu co nejvíce informací. Ptá se vás, ostřílených rodiček, na váš názor: „Máte některá negativní zkušenost s přítomností partnera u porodu?“

Výběrem z mnoha vašich milých e-mailů vznikla pestrá mozaika zkušeností, která – věříme – inspiruje nejen Martinu. Pokud už máte porod(y) za sebou, můžete při čtení následujících příběhů zavzpomínat na ten svůj den plný bolesti, ale taky radosti, vyčerpání, ale také úlevy, vzdychání a doslova hekání, ale taky euforického jásání…


ANNA H. RADÍ: NENUŤTE HO, SAMA TO TAKY ZVLÁDNETE!

Děťátko jsme plánovali, povedlo se nám neskutečně rychle, snad napoprvé, a pro mě byla od té doby otázka tatínka u porodu naprosto vyřešená. Bude tam, protože je to přece NAŠE společné dítě, a hotovo! Manžel na to nic neříkal a to mi stačilo. Jaké bylo moje překvapení, když mi po tom, co jsem mu nadšeně oznámila datum předporodního kurzu pro tatínky, řekl, že si vůbec není jistý, že k nějakému porodu vůbec chce.

Zůstala jsem němě zírat a pak jsem spustila vodopád argumentů, slz a výčitek. Následovalo uražené mlčení... Potom jsem konečně začala přemýšlet. Došlo mi, že jsem mu vůbec nedala možnost, aby se rozhodl sám. Šla jsem za ním s omluvou a také s tím, že ho do ničeho nutit nechci, a pokud se na to opravdu necítí, že to zvládnu sama. Zároveň jsem ale dala najevo, jak moc by mi pomohlo, kdyby se mnou byl...

Voda mi praskla o půlnoci a můj muž, a teď už NÁŠ táta, byl ten, kdo se ode mě nehnul. Přestože ho sestřičky posílaly domů, aby se aspoň někdo z nás vyspal, byl to on, kdo mezi kontrakcemi (které jsem od začátku měla po dvou minutách) poslouchal všechno, co jsem měla na srdci (a že toho bylo!). Přestože se mu občas zavíraly oči, byl to on, kdo mě hladil, když už malá přicházela na svět, a kdo nakonec podepsal naši holčičku na celou nožičku tak důkladně, že jsme to smývali až do jejích tří měsíců! :-) Díky němu vzpomínám na porod jako na krásný a hlavně náš společný emocionální zážitek.

Takže, Martino, pokud cítíte, že by vám manžel u porodu opravdu pomohl, řekněte mu to, ale nenuťte ho. A pokud se nakonec rozhodne tam nebýt, nebojte, zvládnete to také, jiná možnost totiž není! :-)


ANNA R. RADÍ: NECHTE VĚCI SPONTÁNNĚ PLYNOUT…

Můj manžel se mnou absolvoval při asistované reprodukci všechna vyšetření – tehdy jsem poznala, jak úžasného chlapa jsem si vzala. Nakonec se nám podařilo umělé oplodnění. Na otázku našich známých, jestli půjde manžel k porodu, jsme odpovídali, že to necháme, až jak to vyplyne ze situace. A taky že ano.

Tři týdny před termínem porodu mně po celodenních nepravidelných kontrakcích konečně ve 22:30 hodin praskla voda! Já, poučena svojí porodní asistentkou, že od prasknutí vody máme dvě hodiny na dojetí do porodnice, jsem šla klidně do sprchy, když do koupelny minutu poté vrazil vyjevený manžel – kompletně oblečený, s taškou do porodnice přes rameno, klepal si na hodinky a nechápal, jak se teď můžu klidně sprchovat. Kontrakce jsem měla hodně silné už celou cestu v autě.

Do porodnice jsme dorazili ve 23:30. Na příjmu se mnou sestra sepisovala (na můj vkus docela dlouho) nějaké papíry. Mezitím přišla mladá lékařka, podívala se a zhodnotila, že už rodíme. Nestihli mi dát ani klystýr, sestra měla co dělat, aby mě oholila, a v tomto chaosu se mě někdo zeptal, zda chce být otec u porodu. Vyletělo ze mě, že samozřejmě chce! Manžel seděl na chodbě a čekal. Na dotaz sestry, zda chce být u porodu, odpověděl stejně jako já.

Když došlo na samotný porod, hádejte, kde manžel stál? Že by u mé hlavy, držel mě za ruku a povzbuzoval? Ani náhodou! Stoupl si paní doktorce za záda a viděl celý porod! Viděl všechno!

Ve 2:04 hodin se nám narodil syn David. A hned ten den odpoledne za námi manžel přijel do porodnice, šťastný a dojatý, a z batohu vytáhl tak drahý a krásný dárek, že se mi z toho ještě dnes derou slzy do očí.

Myslím si, že když jsme s manželem absolvovali všechen ten kolotoč okolo početí, tak už jen logickým vyústěním toho všeho byl porod tolik očekávaného společného potomka. Martino, nechejte to být, ono to ze situace nakonec vyplyne samo. Jste v očekávání neznámého, z toho má strach nejen budoucí maminka, ale i chlap jako hora. On se totiž o vás obě moc bojí a sám neví, do čeho jde. V pravou chvíli se sám rozhodne, jestli u porodu chce být, nebo ne. A myslím si, že vy to poznáte taky. V každém případě přeji rychlý, bezproblémový porod a zdravou Adélku!


HELENA RADÍ: NAVRHNĚTE KOMPROMIS!

Milá Martino, chápu, že je velmi těžké se rozhodnout, zda mít, či nemít taťku u porodu. Možná by nebylo špatné, vzít partnera na předporodní přípravu nebo mu zprostředkovat informace o tom, jak to u porodu probíhá a jak vám může být nápomocen.

Myslím, že je fajn si o porodu společně promluvit. Říct si pro a proti a jaké z toho máte vy pocity. Možná se partner jenom bojí neznáma, svých pocitů, jestli bude umět na danou situaci vhodně reagovat… a to vše může schovat do vámi zmíněné formulky: „Porod je čistě ženská záležitost.“

My jsme u porodu taťku měli. A pro mne to byla neskutečně velká opora. Vůbec jsem nepotřebovala, aby něco dělal či říkal. Prostě stačila jeho přítomnost a to, že mě držel za ruku. Neumím si představit, že by tam se mnou nebyl. A to manžel nemá rád krev apod. Proto také považuji jeho rozhodnutí za velmi statečné a moc si ho za to cením. Zároveň si myslím, že si potom muži dokážou svých žen více vážit, protože poznají, čím žena během porodu prochází. Samozřejmě toto neplatí na všechny muže.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, myslím, že by to mělo být společné rozhodnutí a mělo by vyhovovat oběma partnerům. Můžete například udělat kompromis. Partner vás může odvést do porodnice, být s vámi v první době porodní, a pokud se z nějakého důvodu necítí na samotný porod, může zatím počkat jinde a hned za vámi zase přijít, až bude Adélka na světě, aby si její příchod na svět užil i on.

Přeji, aby porod proběhl co nejlépe, ať už s taťkou, či bez něho, a hlavně abyste s Adélkou byly obě zdravé.


MONIKA RADÍ: URČITĚ NEBUDE HORŠÍ OTEC, KDYŽ K PORODU NEPŮJDE.

Myslím si, že dnes se na přítomnost tatínka u porodu klade až přehnaný důraz! Jen co žena otěhotní, všichni se ptají: A bude partner u porodu? A když řekne, že ne, div ho neukamenují! Ale nikdo už neřeší pocity partnera – a to je velká chyba.

Já jsem taky vždy tvrdila, že partner tam musí být, ale pak jsem změnila názor a s partnerem jsme našli kompromis. Chtěla jsem, ať je se mnou celou dobu, ve sprše atd., a pak ať na mě počká před sálem! A byli jsme spokojeni oba. Realita však díky okolnostem byla jiná, na poslední chvíli doběhl k porodu. Jeho závěr ale zněl: Příště ne! A já to beru.

Chyběl mi v té sprše, kdy jsem měla šílené bolesti, tam jsem postrádala jeho náruč a povzbuzení. Na sále jsem mačkala madlo a personál mi pomáhal – partnera jsem až tak nevnímala, soustředila jsem se na tlačení.

Samozřejmě nelituji. Jen si myslím, že se to dnes zbytečně řeší a hodně žen spíš zajímá, co na to řeknou ostatní, když partner k porodu nepůjde. A to je strašná hloupost. Je to jen vaše dítě a vaše chvíle – a ostatní ať si myslí, co chtějí. Partner určitě nebude horší otec, když u porodu nebude! Proto nechte prostor i pro přání partnera, určitě vám mnohem více pomůže v době, než půjdete na sál. Přeji vám, ať jste spokojení oba – to je pro pohodový porod nejdůležitější.


VERONIKA RADÍ: TÁTA BY U PORODU NEMĚL CHYBĚT!

Milá Martino, o tom, zdali mít našeho nastávajícího tatínka u porodu, jsme nepochybovali ani jeden. Už od začátku se k tomu náš tatínek stavěl velmi kladně a mohu říct, že se i těšil. O to větší bylo zklamání, když se všechny naše přípravy, jako je předporodní kurz, masírování hráze a další aktivity, smázly zprávou, že budu rodit plánovanou sekcí. Byli jsme z toho oba smutní a řešili, zdali u takového porodu má vůbec být, či nikoli, a to prakticky do posledního dne, kdy byl náš pokládek v bříšku.
Nakonec se nastávající tatínek rozhodl, že by u narození našeho miminka byl rád, a já souhlasila. A jsem tomu velmi ráda, protože celá předoperační procedura pro mě byla psychicky náročná, přece jen je to divný pocit, že se narodí miminko touto cestou…

Náš tatínek mě ale držel celou dobu za ruku a oba jsme čekali na ten okamžik, až našeho broučka společně uvidíme. A nečekali jsme ani moc dlouho, najednou se ozvalo „kníkání“ a už nám ho nesli ukázat. Malinkatý uzlíček naší velké lásky a my jsme ho viděli zároveň ruku v ruce přesně tak, jak jsme si přáli, aby se dělo u přirozeného porodu. Zatímco dokončovali sekci, hrdý tatínek šel s paní doktorkou do baby boxu a byl u našeho broučka, mluvil na něho a byl mu nablízku. Později mi řekl, že je strašně rád, že u toho mohl být i takhle, že to pro něho byl krásný zážitek, být nablízku v okamžik jeho narození a poprvé ho společně vidět…

Takže na tvou otázku, zdali tatínek u porodu ano, či ne, odpovídám – určitě ano! Narození miminka je velmi slavnostní chvíle, která se stane pouze jednou za miminkovský život a nikdy se už nebude opakovat. Tak proč vaši Adélku neuvítat společně?


OLGA RADÍ: VEZMĚTE S SEBOU NEJLEPŠÍ KAMARÁDKU NEBO SESTRU!

Milá Martino, před čtyřmi roky, kdy jsem čekala své vytoužené miminko, jsme řešili podobný problém. Cítila jsem, že partner chce být zodpovědný, a že by proto k porodu šel. Nebylo v tom ale vůbec žádné nadšení, spíše jenom povinnost a pravděpodobně tlak okolí, neboť přece všichni tatínci z řad našich přátel u porodu byli.

Brzy na to mě čekal odběr plodové vody. Byla to taková malá zatěžkávací zkouška. Manžel mě doprovázel, byl nadšený, když nám lékař sdělil, že je to chlapeček. Při samotném odběru mu ale vůbec dobře nebylo. Jeho nejistoty si všiml i lékař. Když se od této události stočil hovor na jeho přítomnost u porodu, bylo mu to nepříjemné. Smířila jsem se s tím a připravovala jsem se na to, že budu u porodu sama. Později jsem se ještě domluvila se svojí kamarádkou, že mě bude doprovázet a bude porodu přítomna.

Nakonec jsem po dlouhém pobytu v nemocnici 30. 11. 2005 porodila Jindříška úplně sama (tedy bez jeho táty). Dnes jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla. Bylo to krásné a chtěla bych ještě jednou zažít ten pocit, že jsem na svět přivedla nového človíčka. Přestože můj muž u porodu nebyl, není o nic horší táta ani manžel než ostatní.

Váš muž se evidentně necítí na to být u porodu. Věty typu „porod je ryze ženská záležitost" jsou pouze zástěrkou. Nenuťte ho proto. Ať se rozhodne sám. Třeba by s vámi šla ráda vaše nejlepší kamarádka nebo sestra.

JITKA RADÍ: PŘÍTOMNOST OTCE U PORODU NENÍ DŮLEŽITÁ.

Milá Martino, rodila jsem sama (tedy bez manžela) a ničeho nelituji. I k dalšímu porodu bych šla bez partnera!

Od začátku, ještě než jsem otěhotněla, manžel prohlašoval, že nechce jít k porodu. Když jsem se ptala na důvod, neuměl vysvětlit proč, prý to tak prostě cítí. Také argumentoval tím, že si myslí, že je to momentálně móda a že naši otcové u porodů svých dětí nebyli, a nejsou tím pádem špatní tátové (a na tom něco bude…).

Já jsem byla také spíše přikloněná tomu jít rodit sama, a pokud by si to manžel na poslední chvíli rozmyslel, nebránit mu v přítomnosti u porodu. Nutit jsem ho nechtěla v žádném případě.

Když jsme na téma „otec u porodu, nebo ne“  hovořili otevřeně, spousta známých i kamarádů manžela odsoudila. Jednu chvilku jsem pod nátlakem okolí a pod vlivem hormonů zkoušela manžela přemluvit, ale pak jsem se vrátila zpět k naší původní myšlence, že manžel u porodu nebude. Dokonce i moje nejlepší kamarádka mi nabízela, že se mnou do porodnice půjde, když manžel nechce – odmítla jsem.

V den porodu mě manžel odvezl do porodnice s tím, že pojede domů, a až děťátko porodím, zavolám mu a on přijede. (Porodnice je jen 8 km od místa našeho bydliště.) Porodní asistentka u příjmu se ho pokoušela „nenápadně“ vtáhnout k porodu (prý to někdy funguje). Nešel, dle naší domluvy. Když se Ondra narodil, zavolala jsem mu a během patnácti minut byl v porodnici. Zůstal pak se mnou na porodním sále. Asi po dvou hodinách mě sestra odvezla na pokoj. I přesto, že už byla pokročilá noční hodina, nám našeho chlapečka přinesli ukázat.

Velmi jsem se porodu bála, ale obavy byly zbytečné. Byl to velmi přirozený, krásný a hlavně zvláštní zážitek, nejintimnější v mém životě, který jsem si nejlépe prožila sama.

Myslím si, že přítomnost partnera u porodu není důležitá. Nejdůležitější je to, aby se narodilo zdravé miminko a aby rodička prožila porod bez komplikací. Spousta lidí si myslí, že přítomnost partnera u porodu je nezbytná z hlediska stmelení vztahu nebo že si partner bude více vážit partnerky, když uvidí, „co si vytrpěla“. Nejsem toho názoru. Takže, Martino, nenuťte partnera a hlavně se zařiďte sami podle sebe, ať si říká, kdo chce, co chce!


TROCHU JINÝ ÚHEL POHLEDU:

„Dnes se bere tajemství porodu útokem…“

Psycholog a psychoterapeut PhDr. Jan Šikl, PhD. upozorňuje, že téma „otec u porodu“ začíná být v současné době až příliš jednoznačné a nediskutované (což podle jeho slov nemá daleko k ideologii). Snaží se dívat na přítomnost muže u porodu i z jiného zorného úhlu a zajímavým způsobem tento fenomén problematizuje…

Dnes se až příliš samozřejmě předpokládá, že muž doprovází ženu k porodu…

Ano, dnes mají páry snahu sdílet všechno spolu – „všechno ti povím“, „všechno ti ukážu“, „hlavně aby mezi námi nebylo žádné tajemství“... Mužský a ženský svět se vždycky polarizovaly – teď mají lidé tendenci je spojovat. Partneři nejsou schopni udržet si každý svá tajemství, aby se snad nenarušila jejich symbióza. Jenže v symbióze nevidím dospělý vztah, ale závislost. Pár, který nesnese oddělení, různost není o lásce, ale o úzkosti. Právě komplementarita tvoří vztah, vzbuzuje přitažlivost a erotično.

„Tajemství“, které dříve porod obestíralo, přítomnost muže u porodu vlastně ruší?

Dnes se bere tajemství porodu útokem… Podívejme se na tradici a pohádky – na nich vždycky něco je. Dozvídáme se z nich, že žena „dala“ muži dítě – objevuje se tady fenomén daru. A dar předpokládá v určitou chvíli oddělenost, tajemství. Je to podobné jako s vařením, když chce žena muže potěšit pohoštěním, donese mu uvařené jídlo na stůl…

Může mít přítomnost muže u porodu negativní vliv na jeho sexuální život?

Ze své psychoterapeutické praxe znám spoustu mužů, kterým tento jiný pohled na ženství narušil erotiku. Erotizace přece stojí na skrývání a odkrývání. Při porodu muži vidí z ženství něco, s čím si pak kolikrát nevědí rady. Problémy některých pacientů mohou také souviset s mužskými představami o uspokojení ženy, o velikosti penisu apod. Když potom vidí procházet ženskou vagínou padesáticentimetrové dítě, může propuknout fobie z velikosti vagíny. (V psychoanalýze se tomu říká „vagina dentata“.)

Zatímco žena rodí, měl by tedy muž čekat před „porodním stanem“ na dar, dítě?

Jako by už tradice poznala, že při porodu má být žena mezi ženami… Zajímavé je, že u porodu nebývala matka, ale spíš tchyně (vztah s matkou býval vždy chápán jako kontroverzní).

Porod je hraniční moment mezi ženským a mužským světem a hluboce instinktivní záležitost. Mám obrovský respekt před ženskou intuitivní moudrostí a jsem přesvědčený, že žena sama pozná, s kým chce strávit porod… Nechci tím ale říct, že oba rodiče nemohou prožít porod jako úžasnou společnou událost. (Ostatně sám mám čtyři děti a u porodů jsem také byl…) Jen občas neškodí, podívat se trochu pod povrch věcí...


OTEC U PORODU OČIMA…

… PhDr. Martina Járy, psychologa, psychoterapeuta, ředitele Ligy otevřených mužů (LOM), neziskové organizace, která podporuje aktivní otcovství, účast mužů ve školství i vzájemnou mužskou solidaritu. (Více na www.ilom.cz.) Liga otevřených mužů mj. pravidelně pořádá předporodní přípravu pouze pro muže.


„Podle mne muž u porodu své místo má. Ale měl by o něm být dobře informován. Tedy měl by vědět, jak prospět své ženě, partnerskému vztahu, svému dítěti a také – jak se někdy zapomíná – i sobě samému.

Čtyři stránky jedné (výjimečné) situace a každá má svoje… Nejvíc se mluví o emoční či praktické pomoci ženě a potomkovi, méně už o významu pro vztah. A osobní zisk, tedy vstup do otcovství, zůstává zpravidla stranou. Přitom je pro otce důležitým rituálem, zvlášť v případě prvního dítěte. Také je to hluboký osobní a partnerský zážitek, který se v běhu života neztratí. Současně má muž příležitost ke speciální zkoušce:  Zatímco ve většině jiných životních situací může uplatnit sílu, rozhodnost, razanci (a zpravidla se to od něj i očekává), u porodu se potká s vlastní bezmocí. Často je prostě „jen přítomen“, ale tím intenzivněji. Což v důsledku rozšiřuje repertoár jeho jednání…?I muž má tedy pro účast u porodu své důvody a svoji motivaci. Pokud chce jen vyhovět své partnerce (nebo sociální normě), jeho prožívání i chování je jiné, než když se pro to rozhodne jako aktivní otec.

Je ovšem třeba dodat, že pokud muž u porodu chybí, není automaticky horším tátou. Příležitostí, jak svoji otcovskou roli pojmout aktivně, bude mít ještě dost a dost.“



 VÍTE, ŽE…

• ... na doprovod u porodu neexistuje právní nárok? Zdravotnická zařízení si mohou ve svých interních předpisech sama stanovit, zda a koho si rodička může s sebou k porodu přivést. Pokud žena s těmito stanovami nesouhlasí, má možnost zvolit si jinou porodnici.
• ... bez souhlasu rodičky nesmí porodnice připustit přítomnost třetích osob u porodu (např. studentů, příbuzných apod.)?
• ... podporu (morální i psychickou) vám při porodu může poskytnout také dula? Tak se nazývá odborně vyškolená žena, která se rodičce snaží všemi dostupnými prostředky porod zpříjemnit. Podporuje případně také partnera rodičky a může mu radit, jak ženě pomáhat. Duly neposkytují odborné zdravotnické služby, v podstatě doplňují práci porodníků a porodních asistentek. (Více na www.duly.cz.)
• ...existují předporodní kurzy výhradně pro muže? Více informací získáte např. na www.ilom.cz.