Nepovinná očkování dětí

Některá očkování jsou ze zákona povinná, jiná si mohou rodiče sami zvolit pro své dítě dle vlastního uvážení a konzultace s praktickým dětským lékařem.

Tzv. očkování na žádost rodičů (nepovinná) nejsou součástí očkovacího kalendáře a nejsou plně hrazená, často však na některá z nich zdravotní pojišťovny přispívají.

Při povinném očkování hexavakcinou nabídne lékař rodičům dítěte i očkování proti závažným pneumokokovým infekcím.

Pneumokoky

Pneumokokové infekce se přenáší kapénkovou cestou z nemocného člověka nebo bacilonosiče. Nejrizikovější skupinou – co do průběhu nemoci a komplikací – jsou právě malé děti a starší osoby. Nejčastějším projevem nákazy je horečnatý zápal plic. Infekce ale může způsobit i hnisavý zánět mozkových blan, zánět středního ucha nebo celkovou sepsi.

Těmito infekcemi jsou ohroženy především děti od 2. měsíce věku do cca dvou let až pěti let. Dětem trpícím závažným chronickým onemocněním, jako např. plicními onemocněními (vrozené vývojové vady, mukoviscidosa, bronchopulmonální dysplasie), dětem trpícím opakovanými záněty středního ucha s frekvencí více než 4x za rok, dětem s kochleárními implantáty, po transplantacích orgánů, dětem onkologicky nemocným a s tzv. asplenií, (kterým se nevyvinula nebo nefunguje slezina), dětem se závažnou poruchou imunity a dětem na dlouhodobé terapii kortikoidy nebo jinými léky potlačujícími imunitu hradí očkování proti pneumokokovým nákazám od 1. srpna 2006 stát.

Ostaní děti jsou očkovány za přímou úhradu na žádost rodičů. Pokud rodiče nechají své dítě očkovat proti pneumokokovým nákazám, mohou mu tím nejen zachránit život, ale předejít i případným závažným komplikacím po prodělaném onemocnění (např. hluchota, ochrnutí, poruchy psychomotorického vývoje i intelektu).

Očkování proti meningokokům

Onemocnění vyvolává několik typů bakterií – meningokoků různých typů, k přenosu dochází vzdušnou cestou kapénkovou nákazou. Zdrojem nákazy je člověk a nejčastěji onemocní děti do 4 let, dospívající a mladiství. Jedním z rizikových předpokladů pro meningokokovou infekci je pobyt ve velkém kolektivu v uzavřeném prostoru, kde jsou příznivé podmínky pro možné šíření nákazy.

Onemocnění se ve svém začátku projeví vysokou horečkou, celkovou zchváceností, bolestmi hlavy, kloubů, svalů. Na kůži se tvoří drobné červené skvrnky a malé modřinky, které neustále přibývají a splývají. Během velmi krátké doby se může rozvinout hnisavý zánět mozkových blan s poruchou vědomí. Nejtěžší formou onemocnění je rychle se rozvíjející kritický šokový stav se selháním životně důležitých orgánů.

Průběh onemocnění je někdy extrémně rychlý a tím velice nebezpečný, přes veškerou moderní dostupnou lékařskou pomoc může dojít k úmrtí.

Očkování existuje proti meningokoku A a C. Proti typu B se očkovací látka zatím vyvíjí a  není registrovaná, dostupná bude cca do tří let. Očkují se děti od 2 měsíců věku postupně 4 dávkami, od 7. měsíce věku 3 dávkami, po roce věku 1 dávkou vakciny.

Očkování proti žloutence typu A

Hepatitida A je známa také jako "nemoc špinavých rukou". Očkování je vhodné, zejména když dítě začne chodit do kolektivu, často navštěvuje různé kempy a tábory, pobývá v podmínkách s improvizovaným hygienickým zázemím a pravidly atd. Očkuje se po roce věku dvěma dávkami vakciny, po půl roce až roce od první vakcinace se podává ještě další, posilující dávka, která zajistí dlouhodobou, prakticky celoživotní ochranu před tímto onemocněním.

Kombinovaná vakcina proti žloutence typu A a B

Pro děti, které dosud nebyly očkovány proti žloutence typu B (v hexavakcině). Očkují se 2 dávky s odstupem 1 měsíce a za 6–8 měsíců se provede přeočkování 3. dávkou, po které je již celoživotní ochrana.

Očkování proti planým neštovicím

Plané neštovice, pokud se vyskytnou v dětství, jsou nepříliš vážné virové onemocnění s typickou vyrážkou, jen vzácně se vyskytují komplikace. U starších dětí a dospělých však může mít toto onemocnění závažný průběh, proto se doporučuje očkování proti planým neštovicím především dětem, které neprodělaly toto onemocnění do období začátku staršího školního věku.

Očkují se živou, oslabenou vakcinou dětí od 9 měsíců věku, vhodnější je však malým dětem podat vakcinu ve formě tetravakciny společně s látkou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Dříve se dvě dávky vakciny podávaly jen dětem starším 12 let a dospělým v odstupu 6 týdnů.

Kojenci a malé děti se očkovaly jen jednou dávky vakciny, ochrana proti onemocnění planými neštovicemi však dosahovala jen cca 85 %. Proto se doporučuje podávat všem dětem 2 dávky vakciny. Pokud již děti byly očkovány dříve jednou dávkou, podává se posilovací dávka kdykoliv, když je to možné, třeba po letech. Očkování chrání dlouhodobě nejen proti planým neštovicím, ale vede i ke snížení výskytu pásového oparu.

Očkování proti chřipce

Chřipka je prudký zánět dýchacích cest, který se po uplynutí inkubační doby (tj. 12-48 hodin) projeví rychlým nástupem horečky, třesavkou, velkými bolestmi hlavy, svalů, kloubů a pocitem těžké schvácenosti. Někteří pacienti mají nutkání na zvracení, děti dokonce často zvrací, trpí spavostí, omámením až halucinací, takže někdy bývá vysloveno podezření na zánět mozkových blan. Suchý, dráždivý kašel, který chřipku vždy doprovází, případně i bolest za hrudní kostí, se u některých pacientů dostaví hned na počátku nemoci, u jiných o něco později. K nejčastějším komplikacím patří zápal plic, zánět vedlejších nosních dutin, zánět středního ucha apod. Malé děti a staří lidé jsou nejvíce ohroženi komplikacemi, při kterých bývají hospitalizováni.

Očkování dětí má velký význam, a to zejména u malých dětí mladších 2 let. Očkovat lze však děti starší 6 měsíců (u mladších nebyla klinicky ověřena bezpečnost a účinnost takového očkování). Děti mladší 3 let se očkují podáním dvou polovičních dávek (0,25 ml) v intervalu 1 měsíce.

Zpravidla se očkuje každoročně od září (začátek plánované chřipkové sezony) do listopadu. Ochrana po očkování vzniká zhruba 10-14 dní po podání vakcíny a přetrvává minimálně po dobu 6 měsíců, což je doba dostatečná pro ochranu během plánované předpokládané chřipkové sezony. Pro další chřipkovou sezonu je třeba očkování opakovat, a to nejen z důvodu časově omezené ochrany, ale především z důvodu jiných divokých chřipkových virů.

Očkování proti dávivému kašli

Pro děti po 10. roce věku, které již byly očkovány vakcinou proti dětské obrně, nemohou být proto očkovány kombinovanou vakcinou a mají malé množství protilátek proti dávivému kašli (pertusi). Pro tyto děti mohou rodiče zakoupit vakcinu Boostrix. Další očkování proti tetanu se pak provede za 10–15 let.

Klíšťová meningoencephalitida

Klíšťovou encefalitidu (tj. nehnisavý zánět mozku a mozkových blan) způsobuje virus, který je přenášen klíšťaty. Onemocnění může probíhat lehce, nebo dokonce bez příznaků, ale i závažně s poškozením nervové soustavy. Batolata a malé děti onemocní jen zřídka a nemívají závažné komplikace, proto se v poslední době doporučuje očkovat až kolem třetího, resp. pátého roku věku. Pokud na očkování rodiče trvají, je možné očkovat již mezi 12.–18. měsícem věku. Základní očkování tvoří tři dávky a přeočkovává se každé tři roky jednou dávkou vakciny. Doporučuje se očkovat v chladných měsících roku před počátkem sezony výskytu klíšťat, není to ale podmínkou, v některých zemích se očkuje po celý rok.

Očkování proti HPV infekci – rakovině děložního čípku

Očkují se děvčata od cca 11 do 15 let a mladé ženy do 26 let, pokud nebyly očkovány dříve. Vakcina je chrání proti dvěma až čtyřem nejčastějším serotypům lidských papilomavirů (podle typu vakciny), které způsobují ve vysokém procentu rakovinu děložního hrdla, závažné dysplastické změny děložního hrdla, vulvy a pochvy aj.

Vakcina nejúčinněji chrání dívky a mladé ženy, pokud se aplikuje před začátkem aktivního pohlavního života, je však možné očkovat i mladé dívky a ženy, které již měly pohlavní styk. V některých zemích se očkují i chlapci, protože právě muži tuto nebezpečnou infekci přenášejí. Základní schéma očkování 3 dávkami je obdobné jako u vakciny proti žloutence typu A a B.

Rotaviry

Dětský průjem je způsoben nejčastěji rotavirovou infekcí (ze 40 %). Tato infekce se nejčastěji šíří v porodnicích, kojeneckých odděleních a dětských ústavech, v jeslích nebo mateřských školách. Vyšší výskyt se zpravidla zaznamenává v zimních měsících. Nejvážněji mohou být postiženy děti ve věku od 6 měsíců do 5 let.

Onemocnění začíná náhle, vysokou horečkou a zvracením trvajícími 1–3 dny. Potom se objevují průjmy (vodnatá stolice) v četnosti až 10krát denně.

Doporučuje se očkovat zejména kojence a děti mladší 6 měsíců. Základní očkování je vhodné zahájit již v 6. týdnu věku tak, aby dítě bylo řádně očkováno do 3. měsíce věku. Neočkování starších dětí zvyšuje riziko vzniku zvýšené teploty nebo horečky, která se může objevit po 3 až 5 dnech po očkování první dávkou.

Více o rotavirech se dočtete také v článku Rotaviry způsobují závažné průjmy u dětí.

Odborná spolupráce na článku: MUDr. Renáta Růžková

Pokud byste měli jakékoli dotazy ohledně očkování, můžete kontaktovat dětskou praktickou lékařku MUDr. Noru Strukovou v naší webporadně. Vaše dotazy zodpoví do 7 pracovních dnů.